Tváře a osudy: Moderní korejské povídky

29.07.2022

Po Ukradeném jméně jsem si dala další porci moderních korejských povídek:-) Skvělou předmluvu ke knize napsal V. Pucek, přední český koreanista. Nejenže jsem se toho dozvěděla spoustu o pohnutých korejských dějinách, taktéž se mi dostalo informací o literárním vývoji moderní povídky, jejichž autoři silně reflektují aktuální témata a svou tvorbou sledují určité cíle. Zajímavé jsou i poznámky pod čarou a samozřejmě medailonky autorů. Ty jsem nečetla úplně poctivě. Ne proto, že by mne nezajímaly, ale protože je v nich vyzrazen obsah některých povídek a já bych si je moc ráda přečetla sama. I když nejsou přeložené do češtiny, tak některé jsem dohledala aspoň anglicky a třeba časem vypiluju svoji korejštinu na takovou úroveň, abych si je mohla přečíst v originále:-D

Ve sbírce najdete 14 povídek od 13 autorů. Pouze 2 povídky jsou z pera ženských autorek. Je fajn, že jsou povídky seřazeny víceméně chronologicky. Mohla jsem si je lépe konfrontovat s tím, co jsem se dozvěděla v úvodu. Nejvíc mne zaujala asi povídka s filosofickým podtextem Sonáta apassionata od Kim Tong-ina (김동인), která pojednává o nadaném hudebním skladateli, který nemá hudební vzdělání a jeho úspěšná tvorba je podmíněna nějakým silným zážitkem, ne zrovna společensky přijatelným.

„Takže dejme tomu, že je tu nějaký krámek. A že zrovna ve chvíli, kdy je úplně prázdný a kdy tam není majitel ani žádný příručí, prochází náhodou kolem nějaký gentleman. Jde o gentlemana, který je sice zcela korektní, má jmění i slušnou reputaci, ale co když ho při pohledu na liduprázdný a otevřený krám napadne maně kupříkladu takováhle myšlenka: „Uvnitř není ani noha, lehce by tam mohl vniknout třeba zloděj. A kdyby tak vešel a něco ukradl, nikdo se to nedoví. Proč jen nechávají krám takhle prázdný…?“ Což by nemohl jako důsledek takovýchto myšlenek – jak bych to řekl – jako důsledek jakéhosi okamžitého zvráceného hnutí mysli nastat případ, že onen gentleman se tam vrhne a strčí do kapsy nějakou drobnost, takovou, jež pro něj nemá žádnou valnou cenu a po níž ani netouží?“

Ve sbírce Tváře a osudy jsem se setkala s dvěma starými známými. Tím prvním byl výše zmíněný Kim Tong-in a tím druhým byl Hwang Sun-won (황순원). Jeho povídka Čápi reaguje na korejskou válku a na nenávist, která se promítla do vztahů lidí. Hlavní hrdina se setkává s přítelem z dětství, který „stojí“ na druhé straně a který má být popraven. Zvítězí rozum a lidskost nebo nenávist?

Autorka Han Mal-suk (한말숙) mě oslovila povídkou Konec mýtu, v níž mladá dívka řeší své existenciální problémy prostitucí. Tahle povídka je svým způsobem docela drsná a nedivím se, že se jí dočkalo v Koreji rozporuplného přijetí. Han Mal-suk byla v roce 1993 nominována na NC za literaturu. Její knihu Písně z druhého břehu bych si moc ráda přečetla.

V těchto povídkách je často zaměřována pozornost na lidi na okraji společnosti, na chudé a na postižené, kteří ať se snaží, seč mohou, tak se ze svého postavení nemohou vyhrabat. V paměti mi delší dobu uvízne určitě Bláznivá Adada od Kje Jong-muka (계용묵), v níž se skoro němá dívka snažila vzít osud do svých rukou, ale vycházela ze špatného předpokladu. Také budu vzpomínat na příběh otce a syna z povídky Utrpení dvou generací, kteří se musí potýkat s válečným zraněním. A Hwang Sok-jong (황석영) mě dostal povídkou Cesta do Sampcha, v níž je pozornost zaměřena opět na lidi, kteří se protloukají životem a jsou vděčni za ojedinělé chvilky štěstí. Závěr povídky stejně jako život autora na mě silně zapůsobil. Pro zajímavost, Hwang Sok-jong byl v roce 1993 odsouzen k sedmi letům vězení za ilegální návštěvu Severní Koreje. Po pěti letech byl díky amnestii propuštěn.

Čtení poslední povídky Trpaslík a jeho kulička letící k Měsíci se protáhlo, protože jsem v ní narazila na odkaz na báseň od Samuela Taylora Coleridge Píseň o starém námořníku. Tak jsem si ji hned 2x přečetla. Je fakt nádherná a tahle začíná:-)

„Tu je ten starý námořník;
z tří jednoho si chyt.
„Ty plesnivče, ty ohnivče,
co nenecháš mě být?

Ženichův dům je dokořán
já z jeho přízně jsem;
už čeká nás tam hodokvas,
je slyšet hluk až sem.“

Vychrtlou rukou po něm sáh:
„Byl koráb – a ten plul…“
- „Pusť, darmošlape! Ruce pryč!“
vzkřik muž – a stál jak kůl.

Ohnivým okem po něm sáh
- a ztuhl svatebčan;
jen poslouchá jak malý kluk
a námořník je pán.

PS. Samozřejmě doporučuji. 안녕히 계세요.