Turbulentní vesmír
Tomáš Bartoš , Miroslav Žamboch
Vesmír dávno nepatří jen lidem. Křemík proti uhlíku, krev proti supratekutým kapalinám, evoluce je neúprosná. Naštěstí pro Homo sapiens sapiens válčí stroje i proti sobě; spojenectví rychle vznikají a ještě rychleji zanikají, a stejně tak vznikají bytosti stojící na pomezí světů.
Přidat komentář
Dle mého názoru je autorem spíše Bartoš. Podobný styl použil v Žoldnéřích. Kniha se mi velmi líbila a doufám, že Bartoš napíše co neviděl neco dalšího
Klasický Žamboch doplněný o "technické cancy" od Bartoše. Hodně zajímavé, ke konci už je to moc podobné jiným knihám Míry. Na můj vkus hodně stručné, dal bych si nášup.
Ježíšek vyslyšel mé přání a přinesl mi pod stromeček tuto knížku.
Bude se líbit každému, kdo má rád military scifi a úspěšně shltnul Žoldnéře od Tomáše Bartoše nebo Hvězda 01-02 od Roberta Fabiana. Žoldnéře kniha připomíná prostředím - korporátní války, nové technologie a Hvězdu, zase způsobem vyprávění a hlavním hrdinou, který taky není člověk. Autoři vymysleli spoustu nových termínů, aby románu dali ten správný technický background. I když tím trochu zkomplikovali čtení a není to ta knížka, která při čtení hodně odsýpá. Na druhou stranu, děj graduje a nakonec vás stejně pohltí.
Děj bych parafrázoval následovně:
"Nejsem sice nejchytřejší umělá inteligence, ale přesto vám všem nakopu zadek"
Sympatická hard sci-fi. A to hard, tentokrát znamená opravdu HARD. Autoři nás bombardují termíny z astrofyziky, informatiky a mnoha dalších vědeckých specializací. Nutno dodat, že jsou v těchto oborech více než poučení a vše dává smysl. I když je potřeba zvýšeného čtenářského soustředění. Přestože většina hlavních hráčů v tomto světě jsou umělé inteligence (včetně vypravěče), jedná se o vyprávění hluboce lidské. Je to kniha pro milovníky military space opery o chlapovi, který má srdce na pravém místě. On je to vlastně bojový robot, který má na svém místě Einstein-Boseho jádro, ale v tomto, tolik turbulentním vesmíru je možné lecos.
Tak tohle je opravdové obrovské zklamání. Než jsem se prokousal prvním odstavcem, musel jsem se třikrát vrátit. Chci lehkou zábavu, tak jak jsem u pana Žambocha zvyklí, ale tohle je humus. U druhé části nazvané "Vnitřní nepřítel" jsem to vzdal. Na straně 26 jsem zjistil, že 1 - Hlavní hrdina je blbec, 2 - Neustále musím "překládat" spousty výrazů, pro které by se našlo krásné české slovo 3 - Vůbec nechápu vo co tady jde a 4 - Nemám komu fandit. Tady je malá ukázka o čem, že to píšu: Přestal jsem si hrát s novými gatlingy a vrátil se k opětovnému zpřesňování simulace turbulentních dějů, k nimž dochází při letu kinetického torpéda hustou atmosférou. Cítil jsem, že za temnou clonou neeuklidovské fyziky existuje řád, který - kdyby se mi ho podařilo najít - by umožnil mým střelám na základě superaktivace udržet si supersonickou rychlost řádově déle, než odpovídalo standardnímu brzdění hustou atmosférou. Neustále jsem narážel na nějaká omezení a v kostce - nebavilo mě to. Jdu si raději přečíst nějakou knihu o fyzice nebo Padesát odstínů šedi.
Pana Žambocha je pro Ústav Jaderného Výzkumu (nebo kde to pracuje) vážně škoda. Měl by se raději věnovat psaní na plný úvazek. Ať už píše fantasy nebo sci-fi, výsledkem je výborný čtivý příběh s pěknou pointou. Nejinak tomu bylo i v tomto románku (na mě trochu krátkém). Zpočátku jsem se sice trochu ztrácel - příliš mnoho neznámých termínů a nějak jsem ani nechápal, kdo je hlavní postava, ale pak jsem se začetl a odložil až po poslední stránce.
Kniha Turbulentní vesmír je v
Přečtených | 170x |
Čtenářské výzvě | 18x |
Doporučených | 4x |
Knihotéce | 68x |
Chystám se číst | 33x |
Chci si koupit | 10x |
dalších seznamech | 1x |
Perfektní záležitost. UI hlášky nemají chybu. Přesně takhle jsem si to podle popisu představoval a moje očekávání bylo naplněno.