Turbulentní vesmír

13.01.2016

Perfektní záležitost. UI hlášky nemají chybu. Přesně takhle jsem si to podle popisu představoval a moje očekávání bylo naplněno.

03.01.2016

Dle mého názoru je autorem spíše Bartoš. Podobný styl použil v Žoldnéřích. Kniha se mi velmi líbila a doufám, že Bartoš napíše co neviděl neco dalšího

01.01.2016

Klasický Žamboch doplněný o "technické cancy" od Bartoše. Hodně zajímavé, ke konci už je to moc podobné jiným knihám Míry. Na můj vkus hodně stručné, dal bych si nášup.

26.12.2015

Ježíšek vyslyšel mé přání a přinesl mi pod stromeček tuto knížku.
Bude se líbit každému, kdo má rád military scifi a úspěšně shltnul Žoldnéře od Tomáše Bartoše nebo Hvězda 01-02 od Roberta Fabiana. Žoldnéře kniha připomíná prostředím - korporátní války, nové technologie a Hvězdu, zase způsobem vyprávění a hlavním hrdinou, který taky není člověk. Autoři vymysleli spoustu nových termínů, aby románu dali ten správný technický background. I když tím trochu zkomplikovali čtení a není to ta knížka, která při čtení hodně odsýpá. Na druhou stranu, děj graduje a nakonec vás stejně pohltí.
Děj bych parafrázoval následovně:
"Nejsem sice nejchytřejší umělá inteligence, ale přesto vám všem nakopu zadek"

02.12.2015

Sympatická hard sci-fi. A to hard, tentokrát znamená opravdu HARD. Autoři nás bombardují termíny z astrofyziky, informatiky a mnoha dalších vědeckých specializací. Nutno dodat, že jsou v těchto oborech více než poučení a vše dává smysl. I když je potřeba zvýšeného čtenářského soustředění. Přestože většina hlavních hráčů v tomto světě jsou umělé inteligence (včetně vypravěče), jedná se o vyprávění hluboce lidské. Je to kniha pro milovníky military space opery o chlapovi, který má srdce na pravém místě. On je to vlastně bojový robot, který má na svém místě Einstein-Boseho jádro, ale v tomto, tolik turbulentním vesmíru je možné lecos.

24.11.2015

Tak tohle je opravdové obrovské zklamání. Než jsem se prokousal prvním odstavcem, musel jsem se třikrát vrátit. Chci lehkou zábavu, tak jak jsem u pana Žambocha zvyklí, ale tohle je humus. U druhé části nazvané "Vnitřní nepřítel" jsem to vzdal. Na straně 26 jsem zjistil, že 1 - Hlavní hrdina je blbec, 2 - Neustále musím "překládat" spousty výrazů, pro které by se našlo krásné české slovo 3 - Vůbec nechápu vo co tady jde a 4 - Nemám komu fandit. Tady je malá ukázka o čem, že to píšu: Přestal jsem si hrát s novými gatlingy a vrátil se k opětovnému zpřesňování simulace turbulentních dějů, k nimž dochází při letu kinetického torpéda hustou atmosférou. Cítil jsem, že za temnou clonou neeuklidovské fyziky existuje řád, který - kdyby se mi ho podařilo najít - by umožnil mým střelám na základě superaktivace udržet si supersonickou rychlost řádově déle, než odpovídalo standardnímu brzdění hustou atmosférou. Neustále jsem narážel na nějaká omezení a v kostce - nebavilo mě to. Jdu si raději přečíst nějakou knihu o fyzice nebo Padesát odstínů šedi.