Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436166/bmid_tulak-po-hvezdach-CXn-436166.jpg
5
3001
512
Když vyplujete katamaránem z městečka Larkspuru, zanedlouho se objeví panorama San Francisca, jehož stříbřité věže pronikají mlhou, do které se většinou halí průliv Golden Gate. Vyhlížíte město, a nevšimnete si, že za vámi je San Quentin. Ve vězení zasazeném do rajské přírody se odehrává děj románu. Vězně – hrdinu románu tam nechávají ležet na podlaze ve svěrací kazajce celé hodiny i dny, ale on se naučí trápení uniknout tím, že se vydává na astrální pouť mnoha minulými životy. V převtělení do prehistorického jeskynního člověka bojuje o život, jako francouzský středověký šlechtic se s mečem v ruce účastní divokých bitev, jako holandský námořník před stovkami let ztroskotá na pustém pobřeží severní Koreje, žije osud římského vojáka v Ježíšově Jeruzalémě. Tulák po hvězdách oslavuje vypravěčství, jež pomáhá zapomenout na vlastní utrpení. Nabízí zdravý únik z reality. „Žít jen vzpomínáním je cesta k šílenství,“ říká hrdina. Člověk musí také umět zapomínat… Smír a tichá radost se dostaví, když si hrdina uvědomí, že ve všech svých životech vždy bojoval – a mnohokrát i zemřel – pro lásku k ženě. Pro ni zkrotil koně, ulovil mamuta i sklízel obilí: Přišel jsem k závěru, že nejvýznamnější v mém životě, ve všech životech, pro mě a pro všechny muže, byla, je a bude žena. Tak to bude, dokud hvězdy budou plout po obloze. Naši dřinu, hru idejí a fantazie, bitvy, pohled na hvězdnou oblohu a jakékoliv tajemství – všechno to převyšuje žena. Tulák po hvězdách náleží k nejlepším světovým románům, a to nejen pro svoje magické kvality. Kniha, kterou často přirovnávají k Hraběti Monte Cristo, propojuje téma reinkarnace s historickým dramatem i snahami o reformu společnosti a představuje strhující četbu také pro ty, kdo se zajímají o mimotělní zážitky duše nebo o spojení s minulými životy.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2020 , Leda
Originální název:
The Star Rover , 1915
více info...
Přidat komentář
Str. 255: "...lidská osobnost je růst, součet všech dřívějších životů dohromady, jak mohl vrchní dozorce Atherton zlomit mého ducha mučením v cele? Jsem život, který přetrval, stavba vybudovaná za minulé věky - jaká to byla minulost! Co pro mě znamenalo deset dní a deset nocí ve svěrací kazajce? ..."
Str. 284: "Sedím teď ve své cele, mouchy bzučí v ospalém letním odpoledni a já vím, že můj čas se krátí. Brzy mě nastrojí do košile bez límečku... Ale tiše, mé srdce. Duch je nesmrtelný. Až přejde temnota, budu žít znovu a zase budou ženy. Budoucnost mi schovává roztomilé ženy v životech, které mám ještě prožít. A přestože hvězdy plynou a nebesa lhou, stále zůstává žena, skvoucí, věčná, jediná žena, tak jako já ve všech svých převlecích a při všech svých neblahých příhodách jsem jediný muž, její druh."
Tato kniha patří k mým nejoblíbenějším a přečetla jsem si ji nyní znovu už potřetí a stále v ní nacházím tu sílu myšlenek a únik duše za hranice poznání.
Tak já nevím. Začátek se hezky rozběhl, je to psané fakt čtivě, ale čím dál jsem šla, tím víc jsem se musela nutit, až jsem se přistihla, že některé řádky úplně přeskakuji. Bohužel toto nebyl můj šálek kávy, tak 2,5 bodu.
"Nemůžu zemřít! Jsem nesmrtelný, jako jsou nesmrtelní i oni. Rozdíl mezi námi je pouze ten, že já to vím, ale oni ne." (s.200)
Musím přiznat, že ne každou větu jsem vyloženě hltala, našlo se i několik částí, které mne tolik neoslovily a je dost možné, že si knihu už v tomto životě znovu nepřečtu. Ovšem myšlenky a poselství knihy se mnou už zůstanou nejspíš na věčnost.
Kniha mého dospívání. Poslední léta už jen souhrn pocitů, které byly tak silné, že mě stále provázely. Nutilo mě to vrátit se k téhle knize a znovu číst. Jsem unavená, mnohdy se špatně soustředím, ale teď jsem se zase zaposlouchala do vyťukávání zpráv mezi vězni a rozlétla se mezi hvězdy do minulých životů. Stále se zabývám myšlenkou, že Jack London psal to, co zažil, čemu věřil, co viděl. Kolik toho prožil z této knihy? Je to silné dílo, léty se nic nezměnilo, mám zase o čem přemýšlet.
Když si uvědomím, kdy byla kniha napsaná, musím uznat, že autor měl úžasný dar vypravěče.
Poslouchaná audiokniha.
Četla jsem víc jak před 15ti lety a tehdy jsem byla z knihy úplně unešená. Plný počet hvězdiček nechávám, i když z rereadingu už tak nadšená nejsem. V pubertě moje skorobible a dnes kniha jedna z mnoha. Ale příběh krásný, to jo.
U Tuláka po hvězdách záleží na tom, jak k němu čtenář přistupuje. Tím, že je vychvalován, dokonce vychází v edici Nejčtenější knihy světa (Leda, 2020), tak se od něj čekají velké věci a ono to tak úplně není. London je de facto spoluzakladatelem sci-fi, protože jde o jeden z prvních sci-fi románů vůbec, zároveň je ale filozofickým dílem a příběhem o nezdolné síle ducha, kterého porazit nejde, i když fyzická schránka trpí sebevíc. Obžaloba (nejen) amerického vězeňství funguje báječně a pasáže z temné kobky jsou až mrazivé a nespravedlnost až hmatatelná. Některé výlety do minulých životů nejsou až tak zajímavé a je trochu s podivem, že hlavní hrdina se vždy narodí jako hybatel děje, to se ale dá autorovi odpustit. Nesmí se samozřejmě vyhnout setkání s Ježíšem, které ho dost ovlivní a tady asi přichází klíčová pasáž knihy, která spočívá v tom, že právě víra v něco je to, co drží člověka nad vodou i v těch nejkrutějších chvílích a občas je potřeba se upnout k možnosti zázraku. Celou knihou se prolíná hodně zvláštní melancholická atmosféra, která přes veškerou krutost a utrpení dává určitou naději v to, že někde existuje lepší svět, v němž se člověk dočká relativní spravedlnosti, je všeobecně uznáván a třeba se setká s někým, kdo mu změní život. Tulák po hvězdách není kniha na první dobrou, jde spíš o dílo, které uzrává a až dlouho po dočtení čtenáři dochází, s čím vlastně měl tu čest a v neposlední řadě může někomu opravdu změnit život a dodat potřebnou naději. A takových knih opravdu není moc. 85 %
Úžasná kniha Jacka Londona o svobodě člověka, utrpení a útěku z reality před brutalitou a násilím mimo tělo, kde je lepší život. Skutečný příběh Eda Morrela naštěstí nakonec skončil díky autorovi dobře, i když to, co zažil, už nikdo nemůže vrátit :-(
(Audiokniha)
Když pominu za jakých podmínek se Darrell do věznice dostal, musím přiznat, že je to silný a nezlomný muž. Stahují se mi útroby nad nespravedlností, příšerným zacházením a při tom všem je jeho duše smířená a cestuje po hvězdách.
Moc se mi líbí hudba, která doprovází jeho toulky, hodně mi to připomíná meditaci.
A v podání hlasu Jana Vondráčka je kniha velkým zážitkem, i když na konci jsem byla hodně nalomená a smutná.
Knize jde asi vytknout kdeco: autostylizace, resentiment, brak atd.
Ale myslím, že to platí jenom do okamžiku, kdy člověku samotnému začne "téct do bot". Pak jako by to byla úplně jiná kniha ... a já prostě nemůžu dát míň než 100%
Tak jako duch stále buduje sám sebe a propracovává se vzhůru ke světlu, tak i já si budoval vztah k této knize a stoupal k jejímu zářivému vrcholu. K vrcholu knihy, kterou jsem si již dlouhé roky toužil přečíst a jejíž název mi již několik let nedával spát. A ač jsem neměl sebemenší potuchy o čem pojednává, za letních nocí mi pod stříbrem rozzářenou oblohou přinášel teplý vánek odkudsi ze vzdálených časů téměř nepostřehnutelný šepot: "Tulák po hvězdách... Jsi tulák po hvězdách..."
Nechal jsem se tedy zavřít do svěrací kazajky v zatuchlé cele a zpočátku to skutečně nebylo nic příjemného. Ale po mnoha stranách strávených v temné kobce s mě nepříjemnými lidmi jsem se i já začal propadat do jiných časů a míst a stále více nacházel zálibu v prozkoumávání oněch dob a dějů dávno minulých.
Já vím. A vždy jsem věděl. I já byl kdysi Synem Hory a Synem rýže a Synem Řeky. A žil v kmenech Medvěda, Mamuta, Tuleně, Bizona i Kosatky, byl králem Atlantidy dávno před tím, než ji pozřela poušť a kterou jsme tehdy nazývali jinak a byl jsem knězem Opeřeného hada a byl žebrákem v Pompejích a žil jsem v Londýně v dobách královny Viktorie a Jacka Rozparovače.
Všechno to dávno vím a nic z toho si nepamatuji a ze šepotu je křik v mé hlavě a Já jsem Tulák po hvězdách.
A také bych to rád věděl...
Tuto knihu jsem četla už podruhé v rozmezí asi 20 let. A teď podruhé ve chvíli, kdy jsem místo 9 dní náramné dovolené na Azorech, strávila víc než polovinu těchto dnů neprávem v karanténě na hotelu.
Celým poselstvím knihy je pro mě fakt, že duch je víc než tělo. Tělo lze spoutat, ničit, jakkoliv omezovat, ale ducha nikdo spoutat nebo omezit nemůže. Proto je velmi důležité rozvíjet svého ducha - znalosti, svědomí, empatii, .... To je to, co nám umožní dostat se dál. A snad i díky tomu nás pak nezlomí ty věci se kterými nemůžeme nic dělat.
"Inteligentní lidé jsou krutí. Hloupí lidé jsou príšerne krutí."
"Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít..."
Na niektoré knihy treba dozrieť.. Toto je jedna z nich. Ak by som ju čítala pred desiatimi rokmi, asi by mi nič nedala. Teraz mi dala veľa.
Není to má nejoblíbenější od Londona, ale moc moc zajimavá a zvláštní kniha. Všechny jeho toulky mě úplně nebraly, nejvíc se mi líbilo vyprávění z věznice. Na zavěr jen dodám, že Jack London je King! :)
Kniha, která mne doprovází již řadu let a troufám si říct, že se mnou bude, dokud budu žít. Kniha, která se mnou jezdí na dovolenou, která vypráví ne jeden příběh, ale mnoho příběhů. Pokud bych měla jmenovat knihu, kterou mohu číst stále dokola, je to právě tato. Má nejoblíbenější.....
London dokázal nádherně popsat astrální cestování. Že člověk nejdříve musí postupně vypnout své tělo i mysl, aby se mohl pohybovat za hranicí lidského chápání. Do této knihy musí člověk duševně dospět, aby pochopil.
*Jestliže to domněle důmyslné zařízení - uzel a smyčka - a domněle důmyslný propočet váhy oběti a délky provazu zlámou oběti vaz, proč spoutávají oběti ruce? Společnost jako celek není s to na tuto otázku odpovědět. Ale já vím proč, a ví to každý neodborník, který se někdy zúčastnil lynčování a viděl, jak oběť vyhodí ruce vzhůru, zatne je do provazu, a aby mohla dýchat, uvolňuje si smyčku na krku, která ji dusí.
A ještě jednu otázku bych chtěl položit sebedbalému, ve vatičce chovanému členu společnosti, jehož duše nikdy nezabloudila do horoucích pekel. Proč navlékají oběti přes hlavu a přes obličej černou kápi, dřív než ji pustí do propadliště? Mějte, prosím, na paměti, že co nevidět navlečou takovou černou kápi přes hlavu mě. Mám tedy právo se ptát. Bojí se ti tví pochopové pohledět na výraz hrůzy ve tváři, na výraz té hrůzy, kterou páchají na nás za tebe a na tvůj příkaz?
Už když se mi tahle kniha dostala poprvé do rukou, byla jsem překvapená, že tuhle ezo věc napsal zrovna Jack London - a navíc dřív jak před sto lety. Zaujalo mě to a teď jsem za to ráda, protože se mi celá kniha líbila, ačkoli je tu pár věcí, které mi vadily. Hlavní z nich je samotná postava Darella Standinga, která mi byla silně nesympatická, nejvíc mě však rušilo to, že byl Darell v každém životě někdo super-důležitý a nikdy to nebyl třeba obyčejný sedlák nebo já nevím kdo. Zároveň mi přišlo zvláštní, že i když kniha začíná příhodou o dívce, která se vracela do minulých životů a byla střídavě muž/žena, Darrel byl v každém životě muž. London si měl podle mě vybrat jeden způsob a pak ho použít u obou postav. No a nakonec mi dost vadil Londonův pohled na ženy, ale vzhledem k tomu, že Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915, dá se to tolerovat.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démon alkohol |
| 2020 | Tulák po hvězdách |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Kniha Tulák po hvězdách je v
| Právě čtených | 124x |
| Přečtených | 4 282x |
| Čtenářské výzvě | 800x |
| Doporučených | 594x |
| Knihotéce | 1 082x |
| Chystám se číst | 1 397x |
| Chci si koupit | 243x |
| dalších seznamech | 28x |
Působivé. Jen trochu chvástavé... jako by nikdo jiný na světě nikdy netrpěl víc než tento hlavní hrdina... Odbočky do minulých životů fajn nápad, ale mě teda poněkud zdržovaly a většinou ani moc nezajímaly.