Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292442/mid_tulak-po-hvezdach-s4X-292442.jpg
5
3004
513
Darrell Standing byl nespravedlivě obviněn, že zabil svého profesora, a odsouzen na doživotí. Po konfliktu s dozorcem ho zavřou na sto dní do samovazby. Zažívá mučení a trýznění. Aby utrpení unikl, nechá Darrell své tělo zdánlivě umřít, zato duše dostane volnost a putuje za dobrodružstvím. Kniha byla inspirována pravdivým případem nevinně odsouzeného.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Alpress
Originální název:
The Star Rover , 1915
více info...
Přidat komentář
Darrel Standing prožíval nepředstavitelná muka. Byly to halucinace, protože trpěl v šílených bolestech a jeho mozek se ho snažil udržet při životě od šílenství a jisté smrti nebo opravdu cestoval v minulých životech? Kde se v člověku bere ta nezdolná síla a vůle? Je hnacím motorem a palivem touha po svobodném a spravedlivém životě? Co to je? Co to umožňuje? V lidské duši se ukrývá mnoho a mnoho neprobádaných možností. Tělo může být spoutané ve svěrací kazajce, ale duch zůstane svobodný a může bloudit, kde chce. Ani zdi věznice a nelidské zacházení ho nedokáže zlomit. Podmínky v tehdejším vězeńském systému byly naprosto příšerné a nelidské. Tato kniha se z Londonovy klasické tvorby dost vymyká. Velmi intenzivní zážitek.
Výzva 2023 - kniha, která má více jak 5 cz/sk vydání. Co napsat - měla to snad být povídková kniha podivně slepená dohromady jedním nosným příběhem? Bavila mě tak polovina vyprávění (jak vidno nejsem jediný, koho trosečník zaujal) a částečně i ten nosný příběh ze San Quentinu. Zbytek byla pro mě naprostá snůška blábolů a nudy (zejména příběh z Kristových let a z Koreje.
Příběh o svobodném duchu v nesvobodném těle. Vězeň v San Quentinu utíká před utrpením do minulých životů a nedává tak šanci dozorcům a šéfovi věznice ho úplně zlomit.
Jak je u Londona zvykem, je to skvěle napsané a hlavní poselství knihy je dost silné. Celkově mě to ale bavilo nejméně ze všech jeho knih, díky střídání příběhů a postav jsem se často nedokázal pořádně začíst.
Zvláštní příběh, části z věznice mi připomněly Motýlka. Některé pasáže jsem taky přeskakovala, byly zdlouhavé, fascinující mi přišly "cesty" do jiných životů. Čtení spíše pro zadumané, hloubající čtenáře.
V tomto poměrně útlém díle se nacházejí množství sdělení a myšlenek, které nutí čtenáře zastavit se a přemýšlet.
V knize lze nalézt obžalobu společnosti, která ač povznesena nad úroveň divošství, za maskou civilizovanosti a morálnosti, klesá pod úroveň, ze které vzešla.
V knize lze nalézt oslavu lidského ducha, který nelze spoutat okovy a zákony společnosti. Tento je svobodný a volný, podřízený pouze vůli a potřebě jedince samotného.
Knihou se proplétá historie lidstva, která ač neviditelně, stále vstupuje a ovlivňuje jednání aktuální doby. Autor umně poukazuje, že naše historie je dědictvím a současně okovy, které nelze sejmout.
Nesmírně intenzivní příběh, který je velice smutný, a zároveň optimistický. Konec dneška je dveřmi do zítřka. Smrt není konec, ale začátek.
(SPOILER)
"Ach, milý občane, chovaný ve vatičce, věř mi, prosím, když říkám, že i dnes jsou lidé ve věznicích zabíjeni, jako byli zabíjeni vždycky od té doby, co lidé postavili první věznice" Darrell Standing
ČV 2023, kniha o boji za lidská práva
Dojmy z této knížky jsou opravdu silné, ukryté hodně hluboko a jen tak je nevymažu. Tulák po hvězdách je mistrně vykreslený příběh vězně, který tráví dlouhé roky ve vězení v černé kopce bez světla a ještě je mučen svěrací kazajkou. To v něm probudí schopnost svou mysl přenášet od týraného těla pryč a prožívat spousty různých životů. Některé popisy příběhů mi přišli zdlouhavé, jiné mě naopak opravdu zaujali. Třeba příběh o ztroskotání na půstem ostrově. Některé mě i přinesly nové poznatky o historii. Z knihy mám opravdu plnou hlavu dojmů, určitě si ji někdy přečtu znovu.
To je úžasná kniha, vůbec jsem netušila, že Jack London ve své době napsal i něco s takovýmto tématem. Kniha je drsná, a to se mi nedobře četlo, ale návraty hlavního hrdiny do minulch životů mě úplně fascinovaly.
Tuhle knihu jsem začala číst, protože si myslím, že rozhodně stojí za přečtení (a tématika sama o sobě je neskutečně zajímavá), ale.. mám tedy knihu v překladu Petry Martínkové (edice z roku 2020) a ten překlad je prostě špatný, špatný, to se vůbec nedá!!. Ne ve smyslu gramatických chyb, ale ve stylizaci textu. Ufff...po 10ti stranách musím odložit, a budu asi hledat buď antikvariátní vydání (jiný překladatel/ka), a nebo si dílo přečíst v jiném jazyce. S překladem pí. Martínkové je text, resp. kniha nudná, což je naprosto nemožné u Jacka Londona. Takže chyba nebude v knize samotné, ale opravdu v tom překladu.
Fascinující román, který vyšel poprvé už v roce 1915, je inspirovaný příběhem nevinně odsouzeného muže. Tento muž si vytrpěl pět let samovazby a díky Jacku Londonovi, kterému se podařilo prosadit obnovu procesu, byl propuštěn. London pak jeho příběh literárně zpracoval, a díky jeho velkému vypravěčskému mistrovství se román stal básní o svobodě a utrpení bezmocného člověka.
Není to snadné čtení, často jsem musela drsné pasáže déle zpracovávat, ale stálo to za to. Jack London byl velmi talentovaný spisovatel, který zemřel ve čtyřiceti letech, přesto za svůj krátký život napsal mnoho nezapomenutelných příběhů. Snad každý zná Volání divočiny nebo Martina Edena, a právě jeho Tulák po hvězdách patří k těm nejlepším...
Chvílemi se mi četlo hůře, chvílemi stránky utíkaly samy.
Kniha o jednom muži, který zažil tisícero životů a o některých nám povypráví. Díky tomu se v jedné knize dostáváme do různých časových období a do různých světadílů.
Nevyhneme se ani indiánům, ani lovcům a sběračům či ztroskotanci na opuštěném ostrově.
Za tím vším společně s hlavním hrdinou trpíme na samotce sevření v kazajce. Zaslouží si odsouzený vrah tohle nelidské zacházení?, honí se mi hlavou.
Je hrozný, jaká je na světě nespravedlnost a že lidé pasou po moci a zneužívají ji.
A je obdivuhodné, jak dokáže být lidská mysl odolná. Jaké odhodlání náš hlavní hrdina měl, zachoval si tvář i po všech útrapách a nespravedlnostem, které se mu děly.
"Pokud rozumný člověk dokáže být krutý, o hlupákovi to platí dvojnásob."
"Kdepak, ani hvězdy netrvají věčně, zato povědomí o nich zůstává. Ulpívá ve mně, v mém duchu coby neskonalém sídle paměti. Jedině duch nepomíjí. Všechno ostatní, pouhá hmota, bez výjimky hyne a nemůže jinak."
"Žena je poklad... v rukách muže."
Hlboká, duchovná myšlienka knihy od začiatku vyvolá pocit kvalitnej literatúry. Kniha sa číta dobre, myšlienky vás prenesú do iných sfér, kde sa dozviete veľa zaujímavostí. Miestami sa to ťahalo, dlhšie opisy prostredia, ale napriek tomu kvalitne spracované dielo.
To jsem nečekal. Pod dojmem názvu jsem tušil něco mezi klasickým dobrodružstvím a démonem alkoholem. Něco o námořnících a zlatokopech. Na námořníky sice taky došlo, ale jinak, dost jinak. Přes sto let staré a stále dobré.
"Velmi málo lidí mělo to štěstí, že mohli léta trpět o samotě v cele ve svěrací kazajce. Já jsem to štěstí měl."
Výborné propojení dobrodružna (příběhy z jiných životů vtáhnou do děje a člověk se od nich nedokáže odtrhnout) a filosofie života a smrti. Kontrast bolesti a zrůdného zacházení s vězni a svobodné duše Darrella v sobě nese zajímavou myšlenku o utrpení člověka.
Tato kniha mi trochu připomněla Kámen mudrců od Larsena, asi protože je v ní příbuzný vzkaz, totiž že jsme vším, jsme více než tělo, jsme především duch. Smrti se není třeba obávat. Málo hvězdiček dávám za příliš drastické čtení, mám raději dění umístěné někam jinam, než jsou ty nejhorší podmínky co lze ve své době najít. V knize je více příběhů a všechny dost drsné, i když zpráva za nimi je pozitivní, tedy od čtení neodcházím špatně naladěn, alespoň tedy nakonec. V průběhu čtení to někdy bylo na mě více drsné, než je mi milé.
Vše v komentářích tu již bylo řečeno. Hrozné,jak zacházeli z vězni. Hodně emotivní a skvěle napsané. Jak napsala má knižní přítelkyně Hakate.. filozofie a dobrodružno.100%.
Není to lehké čtení už jen pro praktiky které věznice používala, ale také pro jazyk kterým Jack London píše. Doba kdy tento román vznikl je jiná (čti před 100 lety) a je to znát oproti dnešní tvorbě.
Oceňuji rozmanitost Darrellovo minulých životů i zpracování, kdy ani v minulosti neprožíval jednoduché osudy.
I přes to mě příběh vtáhl a já se vydala na toulky po hvězdách společně s Darrellem.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démon alkohol |
| 2020 | Tulák po hvězdách |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Kniha Tulák po hvězdách je v
| Právě čtených | 122x |
| Přečtených | 4 288x |
| Čtenářské výzvě | 800x |
| Doporučených | 594x |
| Knihotéce | 1 082x |
| Chystám se číst | 1 396x |
| Chci si koupit | 243x |
| dalších seznamech | 28x |
Kniha, která nutí k zamyšlení. Třeba, jak takový mystický příběh o vítězi ducha nad hmotou mohl vyjít v r. 1984, kdy naopak u nás vítězila tupá hmota nad duchem? A vyvolává spoustu otázek: 1. Když existuje převtělování, a v minulosti bylo daleko míň lidí než teď, znamená to, že stále vznikají nové duše? Anebo se počet duší nemění, ale neustále se zkracuje doba, než se po smrti dostane ta která duše znovu "k lizu"? A pokud se počet duší nemění, znamená to, že počet lidí nemůže růst donekonečna? Ledaže by se pak rodili lidé bez duše. 2. Na jednu stranu převtělování vyvrací křesťanství, na druhou stranu Kristus podle Londona zázraky doopravdy dělal. Byl to tedy bůh, nebo ne? 3. Jak si Darrel Standing mohl být jistý, že ten jeho život ve vězení je skutečný, a není to jen "sen", který se zdá někomu z budoucnosti, který se jen vrací zpátky do minulosti? 4. Nevím, jestli bych se chtěl vracet do minulých životů, když v nich člověk prožil strašlivá utrpení a bolesti, které nedokázal odstínit a osvobodit se od nich, jako Darrel ve svěrací kazajce 5. Ve svých minulých životech mluvil Darrel různými jazyky, takže po prožití těchto životů znovu je po probuzení musel stále umět, ne? 6. Člověk, který prožije znovu minulé životy, se musí odcizit svému současnému životu. Proč by měl mít třeba rád své současné rodiče, sourozence, kamarády, když jich měl v minulých životech stovky, tisíce? 7. Na šibenici se Darrel těžko může utěšovat, že se narodí znovu... protože až se znovu narodí, nebude vědět, že už prožil x životů. Pokud se mu nestane to "štěstí", že bude zase vsazený do kazajky. 8. Nemyslím si, že člověk proživší x předchozích životů dospěje k poznání, jako dospěl Darrel, že nejúžasnější na světě jsou ženy. Přijde mi, že spíš přestane lidi oceňovat, viz bod 6, a bude se zabývat jen sám sebou. 9. Poněkud legrační je, jak London nechal svého hrdinu v předchozích životech vymyslet jízdu na koních, oštěpy, a mnoho dalších zásadních vynálezů, být povětšinou ve vedoucích či výjimečných úlohách... ve skutečnosti by takové životy tvořily jen nevýznamné promile v moři bědných, přízemních existencí.