Pán strieborného luku
David Gemmell
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/55074/bmid_pan-strieborneho-luku-pqv-55074.jpg
5
114
27
Pán strieborného luku je prvou časťou trilógie široko koncipovaného historického románu Trója, v ktorom bohatstvo presných historických detailov ožíva v podaní živo vykreslených postáv antických hrdinov. Beh dejín sveta zmenia tri osudy: Helikaón, mladý princ z Dardanie, poznačený krutým, traumatickým detstvom, kňažka Andromacha, ktorej hrdý duch a nezávislosť desia vladárov, a legendárny bojovník Argurios, ktorý žije v samote a jeho myseľ zamestnáva iba túžba po pomste. V Tróji, čiastočne zničenej rivalskými potýčkami, žiarlivosťou, intrigami a krvavými nepriateľstvami, nastal čas pre hrdinov.... celý text
Literatura světová , Historické romány
Vydáno: 2006 , Slovart (SK)
Originální název:
Lord of the Silver Bow , 2005
více info...
Přidat komentář
První část - do Modré zátoky - mě kniha bavila. V mezičase jsem začal pokukoval po dalších dílech a sériích od Gemmella a spílal si, jak mi mohl takový autor uniknout.
Jenže.. v Tróji jsem začal bolestivě střízlivět. S antickým eposem má příběh snad společná jen jména hlavních postav a místopis. Jinak je příběh naprosto odlišný. To by mi ani tak nevadilo, ovšem naprosto ploché a genericky stereotypní charaktery zkombinované s párem plytkých románku, kdy se ostřílení bojovníci na první pohled beznadějně a na celý život zamilují, mi čtenářský zážitek a uvěřitelnost celého díla naprosto zruinovaly.
"Ach, Andromacho, pokud to přežijeme, odjedeme spolu někam daleko a začneme spolu nový život?"
"Ano, můj drahý, nic bych si nepřála více"
Všichni Mykéňané byli pravděpodobně naklonování, jedná se o naprosto uniformní masu se stejnými vlastnostmi a názory. S výjimkou hlavního antagonisty, tomu sudičky nadělily ty nejhorší možné vlastnosti - aby čtenář nemusel být na pochybách.
Některé zajímavé hlavní postavy se postupně z děje ztrácejí (vrah, chlapec, Geršom). Ostatní zase reagují tak trochu nesmyslně (Priamos - při popravě vězňů se jimi nechá ohrozit na životě - naštěstí přispěchá Andromacha a králi zachrání život).
Z mého pohledu se jedná o naprosto průměrný román v historických kulisách (zajímavý svět doby bronzové autor rozhodně nevyužil), po dalším díle možná ještě sáhnu, abych se ujistil.
Veľmi príjemné čitateľské prekvapenie, ktoré ma čakalo niekoľko rokov v domácej knižnici. Prvé stretnutie s autorom dopadlo na výbornú a prerozprávaný príbeh Tróje, tak ako sa nezachoval v povestiach, ale spisovateľ si ho vymyslel, ma veľmi bavil. Je skvelé, že autor sa inšpiroval gréckymi bájami a zároveň ich porozprával inak. Celá grécka, mykénska, chetitská a ktovie aká história národov okolo stredozemného mora je poriadne krvavá, plná intríg, krvavá, politická, krvavá, sú v nej víťazstvá a prehry a tým pádom opäť krv. Jednoducho aj ten, kto čítal zjednodušené grécke báje a povesti od Petišku si musel všimnúť, že sa tam všetci režú hlava-nehlava a krvi sú plné potoky. Čo ma veľmi prekvapilo, je postava Aeneasa, o ktorej mám aké-také vedomosti a tým pádom oceňujem Gemmelov pohľad na jeho vývoj od rannej mladosti, hoci je to skrz-naskrz vymyslené. Takisto charaktery ostatných postáv, hoci sú niekedy až moc kryštalické, boli veľmi dobre opísané, napríklad Odyseus, ako kráľ vymyslených príbehov, alebo Priamos, to bol skutočne nafúkaný zmrd a tak podobne. Celkové vyznenie je pozitívne a som rád, že som Gemmela objavil.
Trója po prvý raz...
Moja prvá kniha od Davida Gemmella a rozhodne neľutujem, práve naopak. K autorovi som sa dostal úplnou náhodou, ale aj na základe odporučenia na stránke „Čitateľský klub Martinus“, takže touto cestou musím ešte raz poďakovať pani Beushke Ďuríkovej, že ma doslova dokopala k zakúpeniu celej trilógie. Náhoda to tak zariadila, že každý diel som kúpil niekde inde; prvú časť – Pán strieborného luku – v Knihobot_e. Dej sa točil okolo troch hlavných postáv – Helikaón, princ z Dardanie, kňažka Andromacha a mykénsky bojovník Argurios. Priateľstvo, intrigy, láska a boje – veľmi príjemne strávené chvíle.
...a teším sa na druhý diel!
Gemmella jsem si oblíbila,ale tohle mě nějak moc nechytlo.Ale dalším dílům dám určitě šanci,ale zatím u mě vyhrává Druss a jeho pěkně příběhy
Tento první díl trilogie obsahuje vše co taková kniha má obsahovat,prohry,výhry a lásku.Moc se mi ta kniha líbila.Doporučuji.
Alternatívna história vzťahu Achájcov, Trójanov a Trójskej vojny je vynijakúca trilógia. Bájni hrdinovia ako Odysseus, Achilles, Priamos či Hektor vystupujú plasticky na povrch, sú iní, ako v Homérovi, ale zato nie horší :). A vďaka Geršomovi prešmyčka do úplne inej Knihy a sveta.
Krásne a chytľavo napísané, určite odporúčam.
Už ani nevím, přes čí doporučující komentář jsem se dostala k téhle sérii, a s očekáváním si ji půjčila v knihovně. Ležela mi doma dva měsíce a už jsem zvažovala, že ji vrátím, ale zvědavost mi nedala a pustila jsem se do čtení. Příběh o trojské válce patří k mým oblíbeným od dob Odysseových dobrodružství v trojské válce (a stejně tak jeho dobrodružství při návratu domů; obojí Pavel Augusta, František Honzák + Gabriel Filcík). Rozhodla jsem se tedy ponořit opět do řeckých mýtů, které mi formovaly dětství, a postupně si začala užívat další verzi a jiné zpracování. (Píseň o Tróji Colleen McCullough patří mezi mé oblíbené tituly, ačkoli její pojetí Heleny mi příliš nevoní.) Moje radost byla o to větší, že jednou z čelních postav měla být Andromaché, a Hektor patří mezi mé miláčky (čím starší, tím víc ho preferuji i na úkor ryšavého ithackého krále). V tomto ohledu mne nejprve silně zklamala autorova vizuální představa hrdinky: vysoká (mohutná?) zrzka se zelenýma očima a velkýma nohama? Nevím proč, já mám ty achajské i maloasijské postavy všechny v hlavě jako tmavovlasé a hnědooké... Ale budiž, to bych ještě skousla, kdyby nepřišly narážky na lesbické hrátky. Zajímavé je, že u řeckých mužů to člověk bere jako nějaký standard (viz vtip o hádce mezi Řekem a Italem), ale u Andromachy mi to příliš zavánělo současnou oblibou tohoto prvku v literatuře i seriálech... Ať tak či onak, vylíčení Andromachy mne moc nezaujalo a z celé knihy jsem cítila i lehký odpor vůči Hektorovi. Ten je sice očima všech postav viděn jako hrdina, ale téměř pokaždé, když o něm mluví, je naznačeno jakési ALE. Oč jde jsem se ovšem nedozvěděla, ale třeba to bude v díle dalším.
Zaujala mne samozřejmě věštba stran lásky, kterou Andromaché pozná. Muže se sandálem bychom měli (a jeho představení čtenáři se Gemmelovi opravdu povedlo), ale ti ostatní? Proč mám pocit, že Hektor mezi ně patřit nebude? Pokud mne smysly nešálí, budu v tomto ohledu dosti zklamaná. Mám sice ráda nové uchopení známé látky, ale i to by se mělo držet zaběhnutých schémat a Hektor s Andromaché se podle těch hluboce milovali...
V průběhu čtení jsem neodolala a sáhla po Zamarovského knize, v níž jsou medailonky různých postav z antických mýtů. Tušení mne nezklamalo, žádný Helikáón tam nebyl! Proč by si ovšem DG vymýšlel takového hrdinu?? Rýpavě jsem šla po dalších narážkách a podle jména Helikáónova otce se nakonec dobrala pravdy. Kdybych počkala ještě asi pět dalších stránek, autor by mi hrdinovo pravé jméno naservíroval sám, ale vlastní ukvapenost mne o požitek z četby nepřipravila. Naopak jsem zvědavá, nakolik se hrdinovy osudy budou krýt s těmi, které znám ze školní lavice. Zatím se mi tedy nepozdává, že by si nevzal Kreúsu za ženu, ale třeba to ještě přijde. Stejně tak doufám, že ještě bude rozvedena postava "Attala", která si o to vyloženě říká. (V tomto ohledu mne potěšilo, že se čtenář dozvěděl pravdu o Anchísově vrahovi i záhadu uříznutého ucha.)
Kdo při čtení Písně ledu a ohně kritizoval Martina za násilnosti, jichž se ve svých knihách dopouští, ten by si měl přečíst řecké mýty. Gemmel se oproti nim ze řetězu příliš neurval, přesto toho na mne jako na čtenáře někdy bylo příliš (a to - na rozdíl od Martina - nebyl nijak explicitní či detailní). Znásilňování, zapalování a uřezaných hlav bylo trochu moc.
Dosti mne mrzí, že Argurios nebyl skutečným mýtickým hrdinou, protože v autorově podání jsem mu naprosto věřila. Jeho vylíčení na mne zprvu působilo nesympaticky, čekala jsem, že bude za toho zlého, a o to víc se mi vývoj jeho postavy líbil. Labutí píseň s Láodikou byla víc než dojemná a ani mi nevadí, že i tuto Priamovu dceru si Gemmel do rodiny trojského krále přimyslel.
Vylíčení Agamemnóna mne moc neuchvátilo - i ten se svojí arogantní a povýšeností (na níž se většina autorů shoduje) totiž patří mezi mé oblíbence. Zde však byl postavou ryze nesympatickou a prohnilou. Ostatně i jako Priamos, kterého mám zafixovaného jako takového milého a oblíbeného postaršího pána (vždy se mi trochu pletl s Nestorem), kdežto v Gemmelově pojetí mi evokoval spíše lorda Freye s tím rozdílem, že na rozdíl od "lasičky" je stále ještě plný sil a intriky mezi svým četným potomstvem (které stále rozmnožuje) si od srdce užívá. Možná právě v kontrastu s tím mne při závěrečné bitvě potěšil nejen replikou směrovanou Andromaše, ale i tím, jak se zachoval k poraženým Mykéňanům.
Celkově se mi kniha moc líbila. Žádné fantasy prvky a pro ty, kteří znají řeckou mytologii mnoho narážek (třeba Kassandra byla naprosto výborná). I ti, kteří historii nehoví, si ale mohou najít to svoje, protože tohle je přesně ten typ epického příběhu, kteří lidé rádi poslouchají a prožívají s jeho hrdiny. Autor navíc dokázal přiblížit reálie a mistrně popisuje prostředí, v němž se děj odehrává. Zejména popis Tróje byl plastický a úžasně komplexní, ale stejně tak jsem si užila třeba jen výčet a opis národů na dardanském dvoře.
Svět, příběh, autorův styl, to vše mne plně čtenářsky uspokojilo. Jednu hvězdu však dávám dolů za to, že postavy přece jen nejdou jako podle předlohy. Vymezení se proti předloze bych brala u parodie (plešatějící "fešák" Paris, obtloustlá a nehezká Helena), ale nikoli u jiného převyprávění známého příběhu.
Zatim rozhodne nejlepsi Gemmell. S citem prokreslene postavy, atmosfera voni mořem a cele je to vystavene presne mezi hrdinsky epos a civilni drama uveritelnych charakteru. Je to hrdinské, ale ne sošné. Epické, ale ne sterilní. Veliky pribeh, s durazem na detail. Mam chut vyplout na Zelené moře a sledovat zapad slunce nad Trojou. Nadhera kniha.
V této knize je vidět jaký byl Gemmel skvělý spisovatel, vymyšlený příběh zasadí do reálného období, v knize se setkáme s dávnými hrdiny Hektorem, Odysseem či králem Agamemnonem. Příběh je naprosto strhující jako všechny knihy Davida Gemmela a že konec je prakticky stejný jako všechny jeho knihy, kdy hrstka bojovníků se ubrání větší přesile? No a co, mě to prostě baví
Navzdory vysokým hodnocením jsem se do knihy nedokázal začíst. Příběh skáče v čase, prostoru i mezi postavami a sotva se začtu, hned se začíná zase znova. Škoda. Přečteno 100 stran.
Ve své poslední trilogii David Gemmel upřel pozornost na starověké Řecko, konkrétně na období Trojské války, ke které se v první knize pouze schyluje. To rozhodně neznamená, že by román byl skoupý na bitvy a souboje. Autor představuje hrdiny, staví jim kulisy a rozehrává náležitě srdceryvné partie – všechna ta dětská traumata, rodinná dramata, úkladné vraždy, násilí v mnoha podobách a nesmíme zapomínat ani na lásku, vždy ryzí a komplikovanou.
A především je tady On. Námořníci mu říkají Zlatý, narodil se jako dardanský princ Aineiás, přátelé mu však říkají Helikaón. Slavný a obávaný válečník, který zná soucit, leč neváhá projevit tvrdost i krutost, pokud prospějí jeho záměrům či touze po pomstě. Pohledný, silný, rychlý, odvážný, inteligentní, bohatý, prostě Dokonalý… ne, nedokázala jsem si tento vysněný mužský ideál oblíbit. O malinko víc mě zaujaly vedlejší postavy, ovšem ty kladné mají stejný problém jako Helikaón: jde o příliš čisté charaktery, čestné a statečné dobráky za všech okolností. Padouši jsou zase moc zlí, suroví, podlí a zbabělí, aniž by se čtenář dozvěděl, proč takto morálně zdegenerovali. Snad nejvěrohodnějším dojmem působí trojský král Priamos, což je sice arogantní hajzl, zdroj spousty křivd, zášti a bolesti, nicméně v té záplavě převážně pozitivních idolů vyhlížel jako jeden z mála normálních lidí.
Číst tuhle knihu v době vydání originálu, pravděpodobně bych ucvrnkávala blahem a mé hodnocení by atakovalo 5 hvězd. V současném věku a duševním rozpoložení, s mnoha kvalitními fantasy tituly za sebou… no, Gemmel už je pro mě příliš přímočarý, málo rafinovaný, ničím výrazněji nepřekvapil. Trilogii pravděpodobně dočtu, občas mám chuť si odpočinout u vcelku jednoduchého dobrodružství s heroickým puncem.
Je fajn nechať si prerozprávať starý známy príbeh obľúbeným fantasy spisovateľom. Kto pozná Gemmella, dostane Gemmella. Kto nepozná, hor' sa do čítania...
Dlouho jsem čekala než jsem se do téhle série mistra Gemmella pustila. Bolelo mě, že to bude poslední výlet do světů, které stvořil. Příběh který nestačil dovyprávět. Dostala jsem skvělou knihu plnou intrik, vášně, lásky a zrady na pozadí bájných i historických postav. Vím, že pokračování bude také skvělé.
Tahle trilogie je vrcholem tvorby Davida Gemmella, první díl trilogie Troja , čtenáře zavede do světa antického Řecka. Kniha se čte velmi dobře, děj plyne rychle, autor napsal příběh ze světa , který je plný , intrik , touhy po moci , pomstě , nenávisti , ale taky lásky, touhy a naděje. Tohle opravdu stojí za přečtení, doporučuji . Plný počet hvězd.
Vezmu to tak nějak za celou trilogii.
Je to nádherná, čtivá a rychle plynoucí kniha. Jistě, nejedná se o žádný extra komplikovaný děj, přesložité charaktery a dějové zvraty. Za což jsem ráda. Nemusím se soustředit, děj mě unáší sám o sobě.
Žánr? Fantasy, bezesporu. V historickém kabátku, díky němuž se svět jeví velmi propracovaný. Jak by také ne, když ho tisíckrát poznal a popsal někdo jiný, stejně jako jména. Díky tomu jsem měla od začátku pocit, jako bych hrdiny znala, byli mi tak nějak bližší a s hrůzou jsem očekávala, co jim autor přichystá. Nutno říct, že má obava o nekonečné desetileté obléhání města se nevyplnila, a v knize jsou jí věnovány jen asi dvě třetiny jednoho dílu. A ještě jak zajímavě!
Četlo se to prostě samo. A konec, který byl k našim hrdinům výrazně milejší, než Homér, potěšil. Tedy až na zmíněnou závěrečnou kapitolu, u které podezírám, že ji má na svědomí jeho žena (nakonec je tam coby spoluautorka uvedená!). Ta tam být nemusela. Prostě se jim vedlo dobře, proč to rozebírat! Narážky na Sedm kopců (pahorků by bylo lepší slovo) pochopil snad každý, a jak to bylo dál tedy není těžké domyslet.
A jako velký klad a nápad hodnotím postavu, činy a příběhy krále lhářů.
Moje první kniha od autora, zajímavá, dobře se četla, jen poslední kapitola pro mne byla obtížně přijatelná.
Celá trilógia je úžasná a zamiloval som sa do nej hneď pri prvých kapitolách. Keby sa dalo dať 10 hviezdičiek dám 9/10 pre mäkkú väzbu ,pretože knihy by si určite zaslúžili pevnú. Sú to zatiaľ najlepšie knihy aké som zatiaľ čítal, skutočný skvost literatúry. Jednoznačne odporúčam :-)
Gemmellovi knihy mě nebaví, ale trilogie Troja určitě stojí za přečtení. Obsahuje vše co by člověk od historického románu očekával. Intriky, lásku, politiku králů, prohry a výhry... Je zde krásně zobrazen svět v dobách minulých. S legendou o Troji tato trilogie moc společného nemá a to je dobře.
Štítky knihy
Trojská válka Trója řecká mytologie ságy starověké Řecko historické romány
Autorovy další knížky
| 1997 |  Cestou vlka – Tulák 1 |
| 1997 | Legenda |
| 2004 | Bílý vlk |
| 2006 | Meče noci a dne |
| 2009 | Pán se stříbrným lukem |
Kniha Pán strieborného luku je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 158x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 120x |
| Chystám se číst | 62x |
| Chci si koupit | 13x |
Spočiatku som s príbehom bojovala, približne prvých pár desiatok strán. Nejak ma to nechytilo, nudilo ma to, zasadenie do antiky mi skôr vadilo, aj keď grécka mytológia je moja obľúbená. Ale potom prišiel na scénu Odyseus, ktorému sa podarilo prelomiť ľady. Nepatrí tu veľmi k hlavným postavám, ale od jeho príchodu ma to začalo veľmi baviť a začala som si užívať každú stranu. Aj keď vidno, že je to len začiatok, veľa postáv sa v príbehu iba mihlo a som zvedavá, či budú mať viac priestoru v ďalších častiach. Celkovo som občas mala pocit, že tých postáv je tam priveľa, ale predpokladám, že sú potrebné. Hlavne som zvedavá na pokračovanie príbehu mladého Xandera, ktorého som si obľúbila asi najviac, ale neskôr už na scéne veľmi nebol. Ale aj príbehy ostatných ma bavili a zaujímali, ich trápenia, boje, lásky... z celej knihy na mňa dýchala antická atmosféra a z autorovho pojatia som napriek počiatočným výhradám nadšená. Aj keď trošku som dúfala, že veľká bitka bude už tu, ale zas, je to len prvý diel a menších potýčok je aj tu až až a mnohé sú poriadne krvavé. A na konci je jedna predsa len trošku väčšia. Do pokračovania sa určite pustím čoskoro.