Třísky svobody: Povídky zpoza ostnatého drátu

Jiří Padevět vystihl obraz zlomu, kdy se v roce 1948 všechno převrátilo a zkáza, která normálně přemýšlející lidi postihovala za války do roku 1945, nabrala po Únoru na síle. Češi ničili Čechy, možná kolikrát ještě hůř, než to dělali Němci. Uvnitř těch příběhů má člověk pocit, že kořen zla nevymizel, ale že se ty věci mohou opakovat.
Únor 1948, o kterém komunisté dodnes mluví jako o „vítězném“, takový skutečně byl. Vyhrála lež, násilí, malost a zrůdná ideologie. Proti tomuto vítězství temnoty se postavila řada statečných lidí, kteří se rozhodli s despocií, importovanou z Ruska, bojovat všemi prostředky. Někteří se zbraní v ruce, jiní odporem intelektuálním.
V knize Třísky svobody najdete příběhy bojovníků proti komunismu, ale také příběhy vrahů a představitelů režimu.
Snad těm mladším, ve svobodném a demokratickém státě již narozeným, kteří tuto hrůznou dobu nezažili, tyto krátké povídky pomohou pochopit zrůdnost moci, kdy bezpráví a propaganda měly navrch nad právem a rozumem.

Autora mám ráda, jeho dějepisná osvěta je obdivuhodná. Mám za sebou předchozí čtyři soubory dějepisných minipovídek (Poznámky k dějinám, 1945, Ostny a oprátky, Sny a sekyry), takže tady vedle chvály za téma i malá výtka. Dřívější minipovídky byly současně jakýmisi minikvízy, které mě bavily; z náznaků se dalo dopředu uhádnout, o jakou osobnost nebo historickou událost se jedná.
Tady autor sice formu více méně zachoval, ale ztratila se mi z toho, kromě možnosti hádat, i ta emocionální stránka. Ano, poetický popis reálné, zcela banální situace, předcházející nějakému historickému ději a nakonec jméno, druhá část minipovídky už jen encyklopedické strohé řazení dat.
Forma mi tady trošku umořila obsah, škoda, protože všechny popisované události mají potenciál popadnout za srdce…

Mě nejvíc oslovila minipovídka z „Akce Kulak“, týká se i mé rodiny, při jejím čtení mi naskakovaly obrazy tak, jak je znám z vyprávění: Náklaďák na dvoře statku s vyskládaným nábytkem na korbě, křik na mou babičku, když si chtěla ještě na poslední chvíli vzít s sebou pár vajec od vlastních slepiček, a jeden soused, který již čekal s krumpáčem u vrat, aby si po odvozu mé babičky a dědečka mohl z předsíně vykopat ty úžasné černobílé kostkované dlaždičky… Nestalo se tak, díky jinému statečnému sousedovi, který zatarasil vchod se slovy, ty dlaždičky odtud půjdou jen přes mou mrtvolu. A opravdu tam zůstaly, až do doby, kdy byl naší rodině statek ve zhuntované podobě po letech navrácen.

Strhující povídky, co postava, to reálný člověk, který je obdivuhodný. Dobře napsané, čistě a úderně. Dávám lidem jako dárek, protože přesně tohle jsou příběhy, které má smysl vyprávět. Děkuju autorům.

Minipovídky přoipomínající hrůzy komunistické diktatury na příbězích jednotlivců. Velmi potřebné, zvlášť v dnešní době, kdy se komunistická vláda a její teror vůči vlastním lidem silně relativizuje.

Útlá kniha, něco přes 100 stránek, přesto je moc silná jak množstvím stránek, tak obsahem. Všichni většinou známe příběh Milady Horákové, ale těch lidí bylo mnohem, mnohem víc........ Děkuji panu autorovi.

Moc se mi líbí nápad, jak je kniha zpracovaná. Dá se číst nalicho, nasudo, hezky popořadě.
Ty literární části najednou člověka přiblíží niterním okamžikům, u kterých by radši nebyl. Historiografické ho uvededou do historického kontextu.

Adept na součást školních čítanek a čtenářských deníků.

Nespočet osudů, díky nimž bychom neměli zapomenout...čeho jsou ti druzí schopni...ať už v pozitivním slova smyslu, při obraně hodnot či na druhé straně při cestě k moci a pro její udržení... Doufám, že se takovým zkušenostem mé děti už vyhnou a že oběť bojovníků za svobodu nebude marná...