Hon na ovci
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284867/bmid_hon-na-ovci-2jw-284867.jpg
4
791
138
Hlavní hrdina románu žije poklidně v Tokiu a spoluvlastní malou reklamní agenturu. Život mu pomalu míjí pod rukama a on toho od něj už ani moc nečeká. Stačí však, aby jejich firma otiskla v reklamním letáku nevinnou fotografii krajinky s ovcemi a hrdina se ocitá na nechtěné iniciační pouti kamsi do „srdce temnoty“ současného Japonska… Nečekaně ho vyhledá jistá organizace a on pod pohrůžkou násilí putuje nedobrovolně na ostrov Hokkaidó, aby tam za každou cenu našel tajemnou ovci s hvězdou na hřbetě…... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2016 , Odeon
Originální název:
Hicudži wo meguru bóken / 羊をめぐる冒険 , 1982
více info...
Přidat komentář
Mně se ten příběh líbil a rozhodně jsem nad ním přemýšlel i další dny po přečtení...
Je to takové dobrodružství do tajemné krajiny, kde lišky dávají dobrou noc... Bavil mě ovčí mužíkc, bylo tam spoustu vtipných scén, ta knížka mě jednoduše vtáhla do jiného světa. Jenom nevím jak ji mám hodnotit...
Spousta čtenářů se shodují na tom, že kdyby to psal "starší Murakami" bylo by to kratší. Toho názoru se zastávám taky a vůbec by kratší "Hon na ovci" nebyl špatný. Naopak Murakami, jak víme, umí popsat i ty nudné pasáže...Takže ve výsledku Vám ten příběh uteče a moc tu "zbytečnou" délku neřešíte.
Jsem zvědavý na: "Dance, dance, dance..." a možná po přečtení změním hodnocení tohoto díla
Naše nedokonalost nás činí tím, kým jsme. Cesta k lidství je začít přijímat své slabosti. Nebo je dokonce jako Myšák mít rád.
Pro mě zatím nejlepší Murakami co jsem četl
První polovina byla parádní, ale pak to tak nějak ztrácelo dech.
Jak tu píší ostatní, je možné, že vypsanější, starší Murakami by to napsal kratší a údernější, ale i tak velmi dobré čtivo, vždy si rád jednou za čas odskočím k nějaké té Odeonce:)
Věřím, že kdyby Murakami psal tuto knihu ve své pozdější spisovatelské fázi, byla by kratší tak o 100-200 stran. Murakami má velkou výhodu v tom, že i ty nudné pasáže umí popsat zajímavě, proto mi velká absence děje v první části ani příliš nevadila. Příběh jako takový je sám o sobě velmi zajímavý, moc se mi líbí symbolika a promyšlenost (za to vděčím také doslovu, který mi spoustu věcí objasnil). Trochu mám nicméně problém se závěrem, který mi připadal (jako kontrast první části) velmi zrychlený a trochu nedoladěný.
Kdyby to šlo, tak dám hvězdiček 6. Ta symbolika mi samozřejmě utíkala (naštěstí je tam doslov), ale jinak celá kniha, atmosféra i příběh byli super. Navíc teď už se konečně můžu vrhnout na Tancuj, tancuj, tancuj.
Jediné, co místy drhne a na co nejsem u Murakamiho knih zvyklý, je překlad. Není to nic hrozného, ale místy člověka praští do očí divné slovo nebo věta.
Ne! Končím v polovině (už zase!). Za těch bezmála 200 stran jsem se nenadál než popisů neskutečně nudného a fádního života hlavního hrdiny + snad ještě nezáživnějšího rozhovoru tohoto hrdiny s jakýmsi velvyslancem či tajemníkem umírajícího Ředitele Zeměkoule, který toho nakdákal opravdu hodně a vlastně neřekl nic, jelikož po jeho historicko-geologicko-antropologickém (či jakém ještě) výkladu z něj vylezlo, že chce najít ovci, ale neví bohužel jakou, a hlavně neví, k čemu by mu vlastně byla (!!). Tohle je skutečně neskutečné pane M!!
Pokládám si otázku, jak je možné, že jsou tímto elaborátem všichni tak unešeni? Dost možná se podvědomě vidí v tomto neslaném nemastném hrdinovi, vždyť proč jinak by měly úspěch např. nekonečné seriály, ve kterých taky nevystupují lidi, neřkuli zajímaví lidi, ale jen jakési hybridy naší průměrnosti? Murakami je myslím mistr kýčař párek seláns, protože psát o pití kafe a kafe a kafe, a pak Heinekena s buráky a Heinekena s buráky a Heinekena s buráky a... panebože, už nikdy!!!
Murakami píše přirozeně a tak uvěřitelně, že i když občas vypráví v podstatě nesmysly, čtenář vlastně ani nepochybuje, že to není možné, spíš přemýšlí, jak je to možné. Velmi zajímavé čtení, kde navíc s napětím sledujeme vývoj děje, kam se ubírá a jak asi skončí. 75-80%, 5. 2. 2023.
Pro mě vlastně první kniha od Murakamiho (pokud nepočítám krátkou povídku čtenou před lety), která mě po úvodních několika scénách vtáhla do děje. Bylo to docela jiné čtení, zvláštní a zajímavé, snové a přitom realistické. Určitě jsem nevstřebala veškeré vrstvy příběhu, ale bavila mě. Bavily mě dialogy, které (možná zdánlivě) neměly žádný význam nebo hlubší smysl a přitom byly dost zajímavé.
Než Murakami napsal svá vrcholná díla, byl tu Hon na ovci, který se taktéž drží v jeho linii magického realismu. Protagonista se nejprve setkává s dívkou, která má kouzelné uši a následně se vydává nalézt ovci, která je taktéž kouzelná. Všechno je ale daleko složitější a hrdina prochází v románu velkým vývojem, kdy se postupně očišťuje. Magické prvky jsou zde užity zajímavě, ale určitě by se daly využít daleko lépe. O nich to ale ve výsledku samozřejmě není a i samotná ovce zde figuruje zejména pouze jako hnací motor protagonisty, který jej má dovést k jeho přeměně.
Už mě Murakami asi nějak přestává bavit, tohle byla pro mě jeho asi nejslabší kniha. Možná bych hodnotil lépe, kdybych ji četl jako první (je to jedna z jeho nejranějších knih), ale takhle vidím, že je to stále totéž a že to v jiných románech uměl mnohem lépe.
Novinkou je jen občasný prdící humor.
Kniha se mi moc líbila. Četl jsem v angličtině. Skvělý jazyk, neskutečně vtipné obraty, nádherná práce se slovy. Určitě doporučuju. Za mě mohla být kratší (důvod jedné hvězdičky dolů), ale to je věc názoru.
Je to zvláštní dílo, ale pěkné. Chvíli mi přišlo zvláštní, že postavy nemají jména jen obecné označení (parťák, manželka) nebo přezdívky. Ale to v podstatě nevadí. Stejně bych si za nějaký čas a o pár knih dále nepamatovala jméno parťáka.
Nevěděla jsem, co čekat od knihy s ovcí jako tématikou. Ale bylo to příjemné překvapení a určitě se pustím i do dalších knih.
Zvláštní zápletka, zajímavě vedený příběh, jen některé věci vychází do ztracena, což možná byl záměr. Nicméně právě z těchto "odboček" by se v závěru nechalo ještě vytěžit.
Moje první kniha od Murakamiho. Od přesvědčení po sté stránce, že to bude na dvě hvězdy, jsem se postupně dobrala k přesvědčení o jedinečném příběhu. Dávám 4 hvězdy a těším se na další autorovo dílo!
(SPOILER)
Přečetla jsem si po letech knihu znovu, abych si osvěžila příběh před nově přeloženým pokračováním Tancuj, tancuj, tancuj. A nadávkem jsem zjistila, že Ovce je stejně už třetím volným pokračováním příběhů o Myšákovi. Nu dobrá...
Hrdina je klasicky murakamiovský - mladý zoufalec, co se cítí starý, žije nudný život a neví, co se sebou. A vnějšími okolnostmi je dotlačen k akci. Vzhledem k tomu, jak často se tam opakovalo, že je šíleně průměrný, měla jsem při prvním čtení pocit, že mu celý hon na magickou ovci přichystali přátelé, aby měl alespoň nějaké to povyražení. Ale kdeže.
Kniha je (až na úvodní kapitoly) napínavá celá, ale od chvíle, kdy se vyprávění přenese na ostrov Hokkaidó, začíná tak skvěle hutná atmosféra, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Při setkání v chatě jsem se tím nechala strhnout dokonce natolik, že jsem málem zapomněla vystoupit z vlaku.
Zajímalo by mě, zda má v Japonsku Ovčí mužík nějakou symboliku (jejich bůžků a strašidel je tolik!), nebo zda to je skutečně jen poděs navlečený v ovčí kůži. To se ale stejně jako plno jiných věcí v knize nedozvíme....
Stejně jako u Kafky na pobřeží, i zde si hlavní hrdina prochází do jisté míry poutí. Rozdílem je ovšem, že v Honu na ovci před ničím neutíká. Hledá. Neví sice proč, ale ví, že musí hledat.
Pomalé stupňování, absolutně nepředvídatelný děj, vnitřní monology, samota a lehký nádech temnoty. Do Honu na ovci jsem se v průběhu čtení bezmezně zamiloval.
Uši, ovce. Budu jim odteď vkládat větší důležitost než doposud.
Řekl bych typický Murakami. Narozdíl od Na jih od hranic... a Kafky je ale psána lehčím perem, ten náznak temnoty přijde až s obligátním Ovčím mužíčkem v závěru. Ale jinak se velice často objevuje takový lehce noirový humor, který mám rád. Tohle by mohli dát i ti, kteří jinak Murakamiho moc nemusí.
Opravdu zajímavě napsaná kniha, která opět poměrně jasně ukazuje typický Murakamiho styl. Hlavní postava je podobná, jako vždy - osamělý muž mezi 20 a 30, který se zklamal v lásce, je tak trochu cynik a jeho pohled na svět je veskrze realistický a praktický. Murakami mu ale vsune do cesty tolik naprosto nerealistických aspektů, až je hlavní hrdina nucen uznat, že tu je něco mimo jeho chápání, o čemž on sám moc neví. Některé myšlenky jsou skutečně hluboké a kniha je krásně napsaná, rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus ovce, ovečky
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Hon na ovci je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 1 112x |
| Čtenářské výzvě | 205x |
| Doporučených | 42x |
| Knihotéce | 375x |
| Chystám se číst | 262x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 10x |
Tato kniha se čte podle toho jak jste sami naladěni a chce to cas.