Třikrát v blízkosti vraha

Třikrát v blízkosti vraha https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75969/bmid_trikrat-v-blizkosti-vraha-slv-75969.jpg 4 35 8

Trojice samostatných psychologických románů (Dvojí tvář, Podoba ďábla, Pochmurný dům) s kriminální zápletkou. V příbězích není podstatné napínavé pátrání po pachateli (ten je většinou známý), ale skutečně dramatickým prvkem je pátrání po příčinách, které přivedou člověka ke zločinu. Pochybnými hrdiny románů jsou ve všech případech lidé psychicky labilní, duševně poznamenaní a neurotičtí, v nichž stres nebo odhalení jejich slabosti vyvolává netušené reflexy.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Detektivky, krimi

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Face of Trespass / Demon in My View / A Judgement in Stone , 1975


více info...

Přidat komentář

h2220
15.10.2023 5 z 5

skvělé tři kriminální příběhy, s psychologickými prvky, resp. je možné považovat za psychitrillery, ... sledujeme neúprosný vývoj v psychice člověka, který vede ke zločinu. Líbí se mi i popsání běžného života v Londýně i na britském venkově.

Luigi1
09.04.2023 4 z 5

Ty tři krimi příběhy se dali docela dobře číst


Izu
03.11.2022 5 z 5

Tři fantastické kriminální příběhy.Takhle si představuji dokonalou detektivku.

Hanka_Bohmova
03.11.2022 3 z 5

Zajímavé ne-detektivky. Psychologie neúprosně postrkuje postavy k finální situaci - za zoufalého přihlížení čtenáře. Zadostiučinění či spravedlnost se zdají být křehkým dílem náhody, snadno by k nim nemuselo dojít.

Rade
19.02.2021 4 z 5

Tři pozapomenuté (škoda!) psychologické portréty s detektivní zápletkou ze sedmdesátých let.
Opuštěný dům:
Psáno skoro reportážním stylem, s odstupem, bez hodnotícího moralizování. Až na závěr jsem si uvědomila, jak reálný tenhle příběh byl, o to hrůzostrašnější. Tohle se opravdu mohlo stát!
Dvojí tvář:
Víc než vlastní detektivní zápletka, mě zaujal skvěle popsaný zničující vztah, až děsivě depresivní závislost a láska bez špetky rozumu.
Podoba ďábla:
Působivý portrét citově prázdného ujetého psychopata a taky malé okénko do života lidiček v jednom obyčejném chátrajícím londýnském činžáku. S poněkud překvapivým závěrem.
Celkově čtyři plus.

Marianna496
20.04.2020 5 z 5

Báječná autorka a 3 báječné detektívky.Čudujem sa ,že ich nevydávajú znova a znova.Pochmurný dum môžeš čítať 5x a stále Ťa to dojme.

zuzina88
22.05.2016 5 z 5

Naprosto špičkové detektivky bez detektiva. I když nevím, zda by nebylo lepší označení psychothrillery než detektivky.
Všechny příběhy si jednou za čas (pravděpodobně, když mám nějaké masochistické období:-)) zopakuji... Pochmurný dům je při každém dalším čtení mrazivější a mrazivější. Pokaždé doufám, že to dopadne jinak, než to dopadne. S Dvojí tváří jsem ze začátku měla problém, nedařilo se mi do něj začíst, ale dnes je jeden z mých nejoblíbenějších příběhu paní Rendellové. A Podoba ďábla je jednoduše skvost...

HTO
28.09.2013 5 z 5

Je to nějakých šestnáct let, co jsem až v jakémsi omámení přečetl Dvojí tvář. Před pár týdny jsem ji v tomtéž omámení – přesto, nebo spíš proto, že jsem si tu knihu pořád dobře pamatoval – přečetl znovu. Mezi kratičké Předehru a Dohru autorka napsala děsivý příběh duševně ztraceného spisovatele, který se ztratí ještě mnohem, mnohem hlouběji, když potká jistou dívku. Některé popisy jeho stavu si pamatuju celá ta léta doslova. Kromě toho je tam několik skutečně půvabných vtipů, takto například hlavní hrdina reaguje na informaci, že jeho knihu bude číst starosta jednoho města: „Gray dobře věděl, že nárok bajonského starosty na literární odbornost se zakládá na skutečnosti, že jeho prateta sloužila u Baudelairova bratrance“, které atmosféru ještě podtrhují.

Tohle opravdu není svazek 3x, který by byl odpočinkový. První věta prvního románu (Pochmurný dům, podle kritiky jednoho z autorčiných nejlepších), a tím tedy i celého svazku, zní: „Eunice Parchmanová vyvraždila rodinu Coverdalových, protože neuměla číst ani psát.“