Tři v knihkupectví

Příběh mě zaujal díky anotaci slibující tajemnou výměnu vzkazů a propojení rozličných životů. Bohužel jsem však nedostala ani jedno – minimálně ne v takové míře, jakou anotace slibovala.

Hlavní postavy dokonale splňují stereotypní prototyp čtenářů. Všichni tři jsou klidní, tiší, introvertní – doslova uťápnutí. Chybí jim charakterové rysy, které by je nejen odlišily, ale také umožnily si je zapamatovat. Zpětně nejsem schopná nijak specifikovat jejich povahu či vzhled. Vše mi splývá, nikdo nevyniká.

Kniha kromě pohledu tří hlavních hrdinů nabízí krátké náhledy do života dalších pěti (?) vedlejších postav. A já se ptám: proč? Příběh to nikam neposouvá, naopak ho to brzdí. Vytváří se další a další vedlejší linky, které bohužel nikam nevedou.

Hlavní dějová linka se pod náporem těch vedlejších pomalu ztrácí. Pointa příběhu – vzkazy v knize – je tím pádem nevyužitá. Celý příběh obsahuje sotva šest vzkazů, které si hrdinové vymění. Není to s takovým krásným nápadem málo? Proč se autorka více soustředí na samostatné linky postav než na tu společnou? Proč nerozvíjí vlastní myšlenku a brouzdá v postranních uličkách?

Děj se vleče, působí plný „omáčky“ a ani konec to nezachránil, ačkoliv je tou nejlepší částí příběhu. Na posledních šedesáti stranách nabírá příběh na tempu a zápletka konečně získává kýžený prostor. Nejenže jsem se na konec těšila, abych to už měla za sebou – já si ho překvapivě užila. Dostala jsem to, na co jsem předchozích tři sta stran čekala.

Bylo to pohodové, avšak do mého vkusu to nezapadlo. Mělo to potenciál, ale v mých očích ho autorka nevyužila. Pro čtenáře (věřím, že někdo takový je) milující extrémně pomalé tempo a nevýrazné postavy, bude kniha jistě sympatická. Já ale do této skupiny nepatřím.

Hodnocení: 2/5

To mi sedlo do nálady, bylo to milé, vtipné, poklidné, tajemné, zamotané... pohodové čtení

Kniha Tři v knihkupectví mě ihned zaujala svou anotací. Co se stane, když v knize zanecháte tajný vzkaz, ale ten se dostane do rukou někomu úplně jinému? Já tímto moc děkuji @knihybeta za zaslání knihy v rámci #spoluprace

Jednou z hlavních hrdinek je April, která pracuje z domova, a čím dál tím víc cítí, že je zaseklá na jednom místě. Jednoho dne ji napadne napsat anonymní milostný vzkaz muži, který pracuje v knihkupectví, které April pravidelně navštěvuje. Jenže místo Westleyho najde vzkaz Laura. Tak se rozjede řetězec drobných náhod a nedorozumění, které propojí životy těchto tří lidí.

Jak už jsem psala, příběh mě ihned oslovil svou anotací. Téma tajného dopisování mi přišlo originální, hlavně když se děj převážně odehrává v knihkupectví. Příběh se četl moc hezky, autorka má moc pěkný styl psaní, a bylo rozhodně zajímavé sledovat všechny dějové linky, a s nimi poznávat životy všech hlavních postav.

I když má kniha romantický nádech, tak bych ji úplně za romantické čtení neoznačila. Romantického vývoje vztahu se tu sice čtenář dočká, ale příběh je spíš zaměřen na přátelství. I tak ale příběh rozhodně není ochuzen o emoce – postavy se musí vypořádat s pocity osamělosti, s tím, že jejich život uvízl na mrtvém bodě, nebo tím, že je čas nechat to staré odejít a otevřít se novému.

I když se mi příběh líbil, tak i přesto jsem měla pocit, že mi v něm něco trochu schází. Možná víc nějaké akce. Za mě to byl velice poklidný a oddechový příběh, který je ideální volbou do těchto upršených podzimních dní. Charakteristické klima Seattlu a prostředí knihkupectví a antikvariátu jsou k tomu naprosto dokonalou kulisou.

Hodnotím 3,5 z 5

April, Westley a Laura. To jsou tři hlavní postavy v příběhu, který sliboval zábavné, humorné a až komediální líčení o tom, co se stane, když se vzkaz v knize dostane do rukou úplně cizí osoby. Jejich osudy se prolínají v několika příbězích, kdy každá z postav prožívá své osobní úspěchy a neúspěchy jak v osobním, tak pracovním životě. Sledujeme jak probíhá natáčení filmu, který se odehrává v knihkupectví a Westley má možnost si v něm zahrát. Jak se Laura vyrovnává se smrtí manžela a April touží po tom sympatickém knihkupci Westleym.

Námět byl naprosto jednoduchý až klišoidní, a bohužel, taková byla celá kniha. April a Laura na to, že to byly dávno dospělé ženy, se chvílemi chovaly spíš jak puberťačky a mně to k nim prostě nesedělo. Westley byl samozřejmě vylíčený jako typický knihomol. Tichý, neprůbojný a samotářský. Ne, opravdu nemusí být každý milovník knih takový. Od začátku jsem tušila, co mě v příběhu čeká a opravdu se vše stalo. Přiznávám, že poslední třetina mě bavila asi nejvíc. Autorka příběh zakončila moc hezky a nečekaně, takže tím mi udělala větší radost, že to celé nemělo trapný patos.

Asi prostě nejsem ten správný typ čtenáře tohoto žánru, protože ano, u knihy jsem si odpočinula, ale nic mi nepředala, bylo to takové neslané, nemastné. Milovníci romantiky a jednoduchých příběhů však budou spokojeni. Najdou v knize vše, co správná romantika má mít.

Co se mi ale hodně líbilo, že vše bylo o takovém naťukávání a nesmělém seznamování se. Úplně jako kdybych se přenesla do jiné doby. Žádné sociální sítě a zrychlené seznamování. Kdepak. Hezky pomalu s obrovským těšením se, jestli bude v knize odpověď na předchozí vzkaz. Takže ano, toto bylo moc fajn.

Ve výsledku ale pro mě kniha byla podprůměrná.

Kultivovaná oddychovka. Dějové schéma je trochu průhledné, ale díky sympatiím k postavám to rádi přijmete. V knize se odkazuje na jiný film, já tam vidím víc prvků z Nothing Hill.

O knize mluvil v rádiu pan knihkupec Suchý a přišla mi ta zápletka velmi vtipná a originální. Bohužel nápad dobrý, ale to zpracování mne prostě úplně za srdce nechytlo. Přitom knihy, kdy jednotlivé kapitoly vypráví vždy jedna postava mám ráda, ale tady bylo nějak hodně vyprávění a málo akce. Málo přímé řeči a hodně popisování. Ale kniha se čte dobře a najdete zde pár tipů na další knihy ke čtení -:)

Vůně papíru, ticho mezi regály a ten známý klid, který mají jen místa plná knih. Taková je novinka Tři v knihkupectví. Dokonalé podzimní čtení.

Základní námět je skvělý! Co se stane, když někdo nechá v knize vzkaz a ten najde úplně jiný člověk? A jaká nedorozumění z toho můžou vzniknout? Bavilo mě sledovat, kam se příběh bude ubírat a jak se jednotlivé postavy postupně proplétají.

Jenže mezi tím se objevila spousta pasáží, které podle mě byly úplně zbytečné. Děj nikam neposouvaly, občas nedávaly smysl a kniha se kvůli nim táhla. Bylo to jako na houpačce. Chvíli jsem se začetla, pak jsem se zase nudila.

Laura byla milá a trochu naivní, což jí ale dodávalo kouzlo. A úplně nejvíc mě bavila její kamarádka Rebecca! Její rady a komentáře mě několikrát rozesmály nahlas. Díky ní měl příběh šmrnc.

Musím přiznat, že jsem se místy už těšila na konec, i proto, že jsem z recenzí tušila, že právě ten bude stát za to. A opravdu, poslední třetina konečně chytla tempo. Skvěle vymyšlené, jak se tři hlavní postavy nakonec setkají a všechno začne zapadat do sebe. Do té doby si každý žil svůj vlastní příběh.

Ano, občas se některé věci opakovaly, možná až zbytečně často. Trochu mi lezlo na nervy, jak byl například několikrát zmíněn film Láska přes internet.

Celkově je to příjemná oddechovka, u které se nemusí moc přemýšlet. Čte se lehce, má příjemnou atmosféru a konec překvapí; mile překvapí.