Tři písně Antonína Koniáše
Josef Váchal , Antonín Koniáš
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111537/tri-pisne-antonina-koniase-111537.jpg
5
4
2
Faksimile tří Váchalových knih, které autor vytvořil technikou perokresby a akvarelu v jednom exempláři. (Píseň o mukách pekelných, Píseň o smrti a soudném dni, Píseň o slávě nebeské). Knihy jsou Váchalovou parafrází písní jezuity P. Antonína Koniáše.
Přidat komentář
Kongeniální - páter Koniáš a Váchal si zkrátka sedli. Jenom bych ráda upozornila na fakt, který samotnému Váchalovi zřejmě unikl, že písně nejsou autorským výtvorem našeho barokního misionáře, nýbrž překladem německého jezuity pátera Frankla.
Ukázka z Písně o mukách pekelných:
Ty někdy jasné očičky,
jež se nad hvězdy skvěly
a jako drahé perličky
na čele se třpytěly,
místo krásných věcí jasných
musí na ďábly hledět,
a na věčnost,
co slunečnost
jest, nikdy víc nevědět. …
Pater Antonín Koniáš tyto texty pouze převzal ze starších zdrojů. Nebyl jejich autorem, jak se nám přesvědčivě snaží namluvit Alois Jirásek ve svém románu Temno. Pokud vím, tak v češtině se poprvé objevily v kancionále Matěje Václava Šteyera (první vydání v r. 1683, a to si nejsem jist, jestli i tu českou verzi nepřevzal i on z nějakého staršího zdroje), odkud je převzal v r. 1719 Jan Josef Božan do svého kancionálu Slavíček Rajský. Zejména text Písně o mukách pekelných odpovídá rannému baroku, pro které je typické strašení peklem ("Strach z pekla je pro vlažné křesťany totéž, co bič na líné voly." - citát z Postilly Georga Scherera - 1540-1605, v češtině to vyšlo ve dvou dílech v překladu jezuity Jana Barnera v letech 1704 a 1724). Samotný Antonín Koniáš v tom co napsal sám psal daleko mírněji, krásnou češtinou, uvádí velmi hodnotné prokatolické argumenty. Vyrůstal v období vrcholného baroka a jeho hlavní díla jsou spíše z doby pozdně barokní. Jeho Postillu oceňoval i vlastenecky zaměřený exjezuita pater Stanislav Vydra, známý z Jiráskova F. L. Věka.