Tři mušketýři 1. díl

kniha od:

Nahrávám...

Komentáře (108)

Kniha Tři mušketýři 1. díl

DzordanoChruno
06. květnaodpad!

Príbehy z Údolia dutých hláv. Nebavilo ma to.

Legens
29. dubna

Právě jsem dal palec nahoru jednomu komentáři, ze kterého cituji a se kterým souhlasím: "Autor je podle mě vykreslil jako totální zabedněnce bez mozku, kteří se opíjejí, hrají hazardní hry a neustále střídají milenky a k tomu navíc umí používat meč. "
Skutečně se nemohu zbavit dojmu, že tato kniha je způsob povrchní zábavy, která má v naší době obdobu v tuctových akčních filmech. Úplně vidím autora jak to píše (či reviduje to, co napsali jiní a dává to dohromady) jsa veden ideou: to zabere, to se bude dobře prodávat. Nicméně opravdu se to čte dobře, dobře se podle toho filmuje a určitě se to vždy dobře prodávalo.
Moje čtyři detailnější připomínky:
1. Paní Bonacieux je předem odsouzena k smrti - nelze nechat d´Artagnana ženatého, protože by to překáželo v dalších pokračováních. Její osud je typický a v podobných dílech hojně uplatňovaný (např. viz všechny sympatické muže, kterým se náhodou povedlo vyskytnout se ve vzdálenostech menších než deset centimetrů od Angeliky.)
2. I když jsem četl jen prvý díl (ty další jsou po já nevím kolika letech), viděl jsem poslední stránky toho úplně posledního dílu - d´Artagnan je jmenován maršálem Francie, odněkud přiletí kule a zabije ho. Jak upozorňuje historik Vít Vlnas ve své skvělé knize o Evženu Savojském - tato smrt byla naprosto nezbytná, protože dotyčný přece nemohl žít v následujících letech, kdy Francii stíhal jeden vojenský průšvih za druhým.
3. Začátek je plagiátem začátku románu Prospera Merimeého "Kronika vlády Karla IX" (vyšlo 1829). Tři Mušketýři vyšli v r. 1844.
4. Když občas do této knihy nahlédnu, okamžitě se mi vybavuje Bloudění Jaroslava Durycha. Oba romány se odehrávají ve stejné době. Jejich atmosféra je nesrovnatelná. Současná doba mi bohužel evokuje myšlenky, které bych raději neměl, a sice že ve Třech mušketýrech je to nakašírované pozlátko, v Durychově Bloudění tvrdá krutá realita.


Jave
30. března

Prostě světová klasika. Netřeba rozepisovat a představovat. Tohle zná snad asi každý. Těch knižních a filmových zpracování je tolik, až se v tom jeden ztrácí :-)

Archie
23. února

Jako nejvhodnejsi popis me napada - hezky pribeh. Vtipny, romanticky (nejen co do romancí, postavy mluvi vtipne, s gracii, temer poeticky, heroicky), svizne odvypraveny, dnes jiz legendarni pribeh plny legendrnich podstav. Zabavne i po 150 letech.

Pert
29. ledna

Hezká kniha.

Ava365
28.11.2021

Moc hezká vzpomínka na dětství.

Sidonka3
28.08.2021

Některé knihy jsou nepřekonatelné. Bohužel, nenapadají mě slova, která by dokázala výstižně a originálně vystihnout požitek z této nedostižné klasické četby plné svižných dobrodružství, přátelství, vtipu, důvtipu, skvělých dialogů i popisů charakterů, nečekaných zvratů, intrik, slovních i jiných potyček a milostných příhod, které zamíchají s kartami.

... "Co jste ještě provedl?" "Když jsem prohrál svého koně, napadlo mě, abych vsadil vašeho." "Ale zůstalo, doufám, jen při tom nápadu?" "Nikoli. Hned jsem jej vykonal."

... Základním rysem povahy páně Bonacieuxovy bylo naprosté sobectví s notnou dávkou špinavé lakoty, okořeněné velkou zbabělostí. Jeho láska k ženě byl cit vedlejší, a nemohl tedy zápasit s těmito základními rysy, o nichž jsme se zmínili...

Tři mušketýři patří právem mezi ty nej v dobrodružném žánru, v tom se asi shodnu s většinou čtenářů. Dozajista nejpopulárnější Dumasovu knihu mám v úžasném vydání po otci z roku 1969 s četnými vysvětlivkami a pěknou obálkou se čtyřmi přáteli v popředí, ilustroval Pavel Brom. Do mnoha postav jsem se zamilovala, nejen do čtyř mušketýrů, dvořanů, francouzské královské rodiny a jiných historických postav, jejich blízkých..., včetně úskočného kardinála a charismatické mylady, agentky kardinála Richelieu, která byla svým způsobem oslňující a ani bez ní a jejích výroků by to nebylo ono ("Nic není ztraceno. Jsem stále krásná." :)).

Z doslovu: Neobyčejná plodnost autora, který vydal přes 300 děl, se vysvětluje zvláštním způsobem tvorby. Zaměstnával mnoho pomocníků, i Tři mušketýři jsou dílem kolektivním. (Možná pro to jsou tak úžasně napsány, někdo z pomocníků měl na starosti popisy, jiný vynikal v dialogu... atd.).
Jen pohled na tu knihu evokuje moje dětství a pubertu, hned si vzpomenu na zařízení našeho obýváku, vidím spokojeně pokuřujícího, začteného tátu a jeho psací stůl nebo sebe dychtivě čtoucí fascinující příběh. Budu si muset zase přečíst a zavzpomínat tím na své mládí, rodinu a krásu z dokonalé četby, kdy splynu s příběhem a zapomínám na vnější svět.
Doba mého dětství je dávno pryč, ani otec už nežije, jen tento "dědičný" příběh bude asi věčný a bude dojímat a zaujímat nové a nové čtenáře.

jitka5135
25.07.2021

Hltala jsem, hltala, nedalo se prestat,..ani radek nebyla nuda. Neskutecne.

1