Tři mušketýři 1. díl
kniha od: Alexandre Dumas, st.
Tři mušketýři / Traja mušketieri série
< 1. díl >
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová , Dobrodružné , Historické romány
Vydáno: 1947 , Dělnické nakladatelství
Originální název:
Les Trois Mousquetaires , 1844
více info...
Komentáře (115)
Komentáře 115 Recenze 0


Myslím, že nebudu daleko od pravdy domněnkou, že ve francouzské literatuře těžko hledat román, který by byl celosvětově slavnější, oblíbenější a stále čtený než jsou Tři mušketýři. A tak jsem se pustil do první části, neb ve vydání KOD vyšlo Dumasovo mistrovské dílo ve dvou svazcích.
A vskutku není divu, že jsou příhody skupinky tří mušketýrů a jednoho d´Artagnana tolik oblíbené. Dumas dal dohromady parádní kompilát - jak se mi jeví - mnoha různých prvků a stvořil vyváženou symfonii, která hraje lehkostí, melodií, zábavností i návazností. A to přesto, že povětšinou klouže spíš po povrchu, než že by se dala najít v románu nějaká hloubka. Romanopisecká virtuozita, která čtenáře vtáhne do příběhů těch čtyř divočáků.
Však se na to podívejme. Historický román svým prostředím ve stylu Waltera Scotta. Rytířský román svým dějem, kdy jsou ona zamilovaná vyznání až francouzsky přepjatá, kdy inspiraci můžeme hledat třeba u Chrétien de Troyes. Tady je to nejvíc znát při až komediálním výstupu vévody z Buckinghamu při setkání s královnou. Je tu zastoupen pikareskní román, protože nejen při úvodních scénách, kdy sám Dumas zmiňuje Dona Quijota, d´Artagnan (a jeho přátelé také) mnohdy chováním připomíná onoho slovutného španělského šlechtice. Dumas zakomponoval i pikareskní romány s humoristickými. Což je krásně znát při zběsilé jízdě směr Anglie a pak d´Artagnanův návrat a "sbírání" přátel. Tahle část mě ohromně bavila. Zájezdní hostince jsou skvělým prostředím, čímž si mě nejednou získal Henry Fielding. A nezapomeňme ani na dobrodružnou část, protože ten druh románů počal polovinou 19. století nabírat na množství velkých děl, jehož jsou Tři mušketýři součástí.
A touhle kompozicí Dumas stvořil sice poněkud povrchní, ale kouzelný a zábavný svět rozverné čtveřice elitních (tedy v předpokladu) vojáků. Poněkud hloupoučký Ludvík XIII. je malým tvorem před velkým netvorem Richelieu. Romantické podkresy v podobě vysoce postavený dam jsou mnohdy hlavním motorem příběhu. Láska je válka. S d´Artagnanem je však snadné zamilovat se do "obyčejné" Constance, která má ve zvyku nechat se unášet, aby vnášela přechody v zápletkách. Trochu divadelní postava, troufám si říct. Zábavné jsou její hovory s gaskoňcem, jen co je pravda.
Sice jsem se při první půli poněkud rozepsal. Nepředpokládám, že druhá část románu bude strukturou nějak zvlášť odlišná. Za to bude jistojistě stejně zábavná. Což je hlavní účel dobrodružství ústřední čtveřice postav. A to se Dumasovi povedlo na výbornou, o čemž může svědčit přetrvávající obliba. Tak tedy "jeden za všechny, všichni za jednoho" zpět do divoké, poněkud opilé, Francie. D´Artagnana by totiž hned na úvod měl čekat zase souboj. Hlava jedna horká.


Knihu jsem četla jako mladší, někdy na druhém stupni ZŠ. A pak asi ještě devětkrát. A dodnes do knihy nedokáži nahlédnout, aniž bych se znovu nezačetla. Ano, je to prostý dobrodružný příběh bez nějaké větší hloubky a přeshu a hlavní hrdinové se občas chovají pro nás dnes už trochu nepochopitelně. Ale tenhle příběh o přátelství prostě od prvního přečtení miluji.
P:S:: A žádný z filmů podle mě bohužel nedokázal ducha knihy zachytit.


Nejprve jsem viděl nejnovější filmové francouzké zpracování z roku 2023. Velkolepé, špinavé a akční. Poté mě začalo zajímat, jestli existuje jiné zpracování a našel jsem dvoudílný film z roku 1973. Ten byl ,,trochu" komediálně zpracovaný. A v poslední fázi jsem sáhnul po knize. Ano...není to to správné pořadí, protože jsem porovnával. KNIHA VYHRÁLA. Není to až tak humorné a není to až tak syrové. Hlavní hrdina je takový větroplach, ale není to úplně ten blbeček z filmu (1973) a zároveň to není ten chlaný zabiják z filmu (2023). Dumas umí strhnout čtenáře a kniha se čte velmi pěkně :)


Moje babička měla kdysi tuhle knihu v nemocnici na nočním stolku. Šel kolem pan primář a pravil: "A hele, Tři mušketýři. Tak z těch bych mohl skládat atestaci..."


Pro mě je tento román odpočinková četba. Dobrodružství, romantické lásky, souboje, pitky, intriky - to jsem mnohem více prožívala v mladším věku. Přesto heslo "Jeden za všechny, všichni za jednoho!" má své kouzlo pořád.


Dumas a jeho historické romány se vryly do paměti mnoha čtenářů, o tom není pochyb, nicméně mušketýrská sága je svým způsobem nezapomenutelná i pro mě díky výborným filmům s Yorkem, Reedem, Chamberlainem a dalšími, který daleko podle mě překonává předlohu a patří k těm mála z výjimek. Pletichy francouzského dvora, soupeření kardinála a krále Ludvy, šermířské souboje o čest a slávu, romanci královny a vévody Buckhinghama stejně jako méně povedenou Athose a lady de Winter jsem rád sledoval a Dumasovu románu dávám lepší průměr - Monte Christo je o parník lepší - 75 %


dobu Mušketýrů mám velmi ráda a toto dílo je jedno z TOP této doby, skvěle propracované, čtivé. Prostě super.


Vždy když se nás učitel na dějepis ptal, v jaké době bychom chtěli žít, kdybychom měli na výběr, vybral jsem si právě dobu Mušketýrů a života u francouzského dvora, Vždy mě toto období fascinovalo a vždy si rád přečtu knihy, které s v tomto místě a období odehrávají.


Právě jsem dal palec nahoru jednomu komentáři, ze kterého cituji a se kterým souhlasím: "Autor je podle mě vykreslil jako totální zabedněnce bez mozku, kteří se opíjejí, hrají hazardní hry a neustále střídají milenky a k tomu navíc umí používat meč. "
Skutečně se nemohu zbavit dojmu, že tato kniha je způsob povrchní zábavy, která má v naší době obdobu v tuctových akčních filmech. Úplně vidím autora jak to píše (či reviduje to, co napsali jiní a dává to dohromady) jsa veden ideou: to zabere, to se bude dobře prodávat. Nicméně opravdu se to čte dobře, dobře se podle toho filmuje a určitě se to vždy dobře prodávalo.
Moje čtyři detailnější připomínky:
1. Paní Bonacieux je předem odsouzena k smrti - nelze nechat d´Artagnana ženatého, protože by to překáželo v dalších pokračováních. Její osud je typický a v podobných dílech hojně uplatňovaný (např. viz všechny sympatické muže, kterým se náhodou povedlo vyskytnout se ve vzdálenostech menších než deset centimetrů od Angeliky.)
2. I když jsem četl jen prvý díl (ty další jsou po já nevím kolika letech), viděl jsem poslední stránky toho úplně posledního dílu - d´Artagnan je jmenován maršálem Francie, odněkud přiletí kule a zabije ho. Jak upozorňuje historik Vít Vlnas ve své skvělé knize o Evženu Savojském - tato smrt byla naprosto nezbytná, protože dotyčný přece nemohl žít v následujících letech, kdy Francii stíhal jeden vojenský průšvih za druhým.
3. Začátek je plagiátem začátku románu Prospera Merimeého "Kronika vlády Karla IX" (vyšlo 1829). Tři Mušketýři vyšli v r. 1844.
4. Když občas do této knihy nahlédnu, okamžitě se mi vybavuje Bloudění Jaroslava Durycha. Oba romány se odehrávají ve stejné době. Jejich atmosféra je nesrovnatelná. Současná doba mi bohužel evokuje myšlenky, které bych raději neměl, a sice že ve Třech mušketýrech je to nakašírované pozlátko, v Durychově Bloudění tvrdá krutá realita.


Jako nejvhodnejsi popis me napada - hezky pribeh. Vtipny, romanticky (nejen co do romancí, postavy mluvi vtipne, s gracii, temer poeticky, heroicky), svizne odvypraveny, dnes jiz legendarni pribeh plny legendrnich podstav. Zabavne i po 150 letech.


Některé knihy jsou nepřekonatelné. Bohužel, nenapadají mě slova, která by dokázala výstižně a originálně vystihnout požitek z této nedostižné klasické četby plné svižných dobrodružství, přátelství, vtipu, důvtipu, skvělých dialogů i popisů charakterů, nečekaných zvratů, intrik, slovních i jiných potyček a milostných příhod, které zamíchají s kartami.
... "Co jste ještě provedl?" "Když jsem prohrál svého koně, napadlo mě, abych vsadil vašeho." "Ale zůstalo, doufám, jen při tom nápadu?" "Nikoli. Hned jsem jej vykonal."
... Základním rysem povahy páně Bonacieuxovy bylo naprosté sobectví s notnou dávkou špinavé lakoty, okořeněné velkou zbabělostí. Jeho láska k ženě byl cit vedlejší, a nemohl tedy zápasit s těmito základními rysy, o nichž jsme se zmínili...
Tři mušketýři patří právem mezi ty nej v dobrodružném žánru, v tom se asi shodnu s většinou čtenářů. Dozajista nejpopulárnější Dumasovu knihu mám v úžasném vydání po otci z roku 1969 s četnými vysvětlivkami a pěknou obálkou se čtyřmi přáteli v popředí, ilustroval Pavel Brom. Do mnoha postav jsem se zamilovala, nejen do čtyř mušketýrů, dvořanů, francouzské královské rodiny a jiných historických postav, jejich blízkých..., včetně úskočného kardinála a charismatické mylady, agentky kardinála Richelieu, která byla svým způsobem oslňující a ani bez ní a jejích výroků by to nebylo ono ("Nic není ztraceno. Jsem stále krásná." :)).
Z doslovu: Neobyčejná plodnost autora, který vydal přes 300 děl, se vysvětluje zvláštním způsobem tvorby. Zaměstnával mnoho pomocníků, i Tři mušketýři jsou dílem kolektivním. (Možná pro to jsou tak úžasně napsány, někdo z pomocníků měl na starosti popisy, jiný vynikal v dialogu... atd.).
Jen pohled na tu knihu evokuje moje dětství a pubertu, hned si vzpomenu na zařízení našeho obýváku, vidím spokojeně pokuřujícího, začteného tátu a jeho psací stůl nebo sebe dychtivě čtoucí fascinující příběh. Budu si muset zase přečíst a zavzpomínat tím na své mládí, rodinu a krásu z dokonalé četby, kdy splynu s příběhem a zapomínám na vnější svět.
Doba mého dětství je dávno pryč, ani otec už nežije, jen tento "dědičný" příběh bude asi věčný a bude dojímat a zaujímat nové a nové čtenáře.


Miluji Tři muškerýři. Snad úplně všechny zpracování. To jen ukazuje, jak je toto dílo skvěle napsané. Nadupaná klasika dobrodružstvím.
Jsem si jistá, že se k této knize budu vracet ještě několikrát.


Kniha se cte opravdu dobre, ovsem clovek si musi privyknout te romaticke unahlenosti, precitlivelosti a vasnivosti hlavnich hrdinu. Pro kazdou malickost se holt chteji propichnout kordem. Je z toho ovsem citit duch epochy romantiky a kdyz ctenar vypne rozum a moralku, skvele se pobavi.
A presto mi sednou vice knihy s mene lehkomyslnymi hrdiny.


Klasika klasik, ke které se ráda vracím, nyní jsem k tomu využila Čtenářskou výzvu, dám si chvíli oddech a pak si přečtu 2. díl. Pamuji si, jak jsem coby náctiletá kupovala tyhle knihy v antikvariátu v Plzni :)


Z četby jsem byla naprosto okouzlená. Tehdy poprvé ve 13 letech a i dneska.
Jeden z nejlepších a nejpřístupnějších dobrodružných, historických románů, který byl kdy napsán, který se naprosto skvěle čte, přenese čtenáře do svého světa a nenechá vydechnout. Přitom to má krásu, duši i rozum. Knížka, kterou plno lidí žije. Už tolik let! Protože je to fantastický svět!
Zážitek z nadprůměrné četby mi nestačily pokazit ani filmová zpracování (včetně těch komediálních), které snad každý měsíc opakují v TV, skoro až do zblbnutí (proboha, proč?, chtějí nám ty mušketýry omrzet?). Ne, tohle si zevšednět nenechám. :D

(SPOILER)
*Komentář se vztahuje k oběma dílům.
Byl jsem chlapec na samém počátku dospívání (možná ještě kousek před ním) a byl to pro mne dokonalý příběh.
Odvaha, čest, dobrodružství a především nerozlučné přátelství smělého
d´Artagnana, ušlechtilého Athose, jemného Aramise a dobráckého Porthose, to je základ příběhu, který ve vás zůstane do konce života.
Také to byla první lekce o ženách, jež dokážou být hotovými anděly i učiněnými ďábly ;)
Docela mne překvapilo, že kniha, vydaná v poněkud upjatém devatenáctém století, se jen hemží milostnými pletkami s vdanými ženami. D´Artagnan navíc rozehraje poměrně nehezkou hru, kdy podvádí svou milenku paní Bonacieuxovou, plete hlavu chudince služebné Ketty a peleší se s milady de Winter - i když té mi tedy líto není. To muselo být ve své době asi těžko přijímáno částí společnosti. Ale ve Francii to možná brali jinak :-)
Kromě příkladného, krásného přátelství hlavních hrdinů, šlechtických způsobů a dbání na osobní čest a až renesančních intrik, je velmi příjemným prvkem i decentní humor, jímž je příběh prošpikován. Tak kupříkladu Porthos a příběh jeho obstarávání si výzbroje, to je takříkajíc "comedy gold", kdy jsem se několikrát od srdce zasmál.
A i když byl "konec dobrý, ale ne vše dobré", tak bych neměnil ani slovo. V životě to už tak bývá, že ne vše dopadne dobře, jak by nás jistě poučil Athos ve své "povídavé" opilecké chvilce.


Krásný příběh, který je velice známý. Pro koho není kniha, pro toho je tu film.


Nesmrtelný příběh a klasika. Kniha se výborně čte, příběh má spád. Je to příběh plný intrik, úskoků, ale i romantiky, přátelství a odvahy. Charaktery postav jsou dobře vykresleny. Mušketýři jsou sympatičtí, a proti nim vystupuje úskočný a lstivý kardinál s věrnou pomocnicí Milady de Winter. Určitě si knihu přečtu v budoucnu znovu, moc mě bavila. Nezbývá než dodat Jeden za všechny, všichni za jednoho!

Kniha mi leží už nějakou tu dobu na poličce a já se do ní ne a ne dokopat. Viděl jsem filmy, ty ve mně žádný extra dojem nenechaly, ovšem věřím, že dílo tak velkolepého spisovatele bude dobré. No tak snad se do něj někdy dostanu..
Gustavo Woltmann


Knihu jsem četl v minulosti. Vzpomínám si, že 2. díl této knihy jsem přečetl na jedno posezení. Knihu jsem začal číst dopoledne a skončil jsem večer. Bylo to napínavé a začetl jsem se tak, že se mi nechtělo od knihy odejít. Možná časem vyzkouším knihu HRABĚ MONTE CHRISTO.


O Třech mušketýrech už snad slyšel každý. A moje představa byla taková, že kniha bude o šlechetných pánech, kteří budou zachraňovat dámy v nesnázích, bohatým brát a chudým dávat a že budou perfektní a v podstatě bezchybní.
Ale docela mě překvapilo (a nemůžu říci, že negativně), že se děj knihy mé představě skoro vůbec nepodobal. Každý mušketýr měl svoje špatné stránky, často všichni jednali až moc unáhleně, alkoholu se vůbec nevyhýbali a někdy docela dost hazardovali (přičemž většinou prohráli, takže byli nakonec skoro pořád na mizině).
Ale díky tomu, že se mušketýři chovali jako opravdoví lidé z masa a kostí (a ne jako nějací dokonalí bohové), mě kniha celkem dost bavila a přečtu si i druhý díl.


Výborná knižní klasika. Kdo by neznal tyto slavné mužketýry a jejich heslo 'jeden za všechny a všichni za jednoho¨.
Štítky knihy
zfilmováno 17. století Francie mušketýři šerm hrabě d'Artagnan, 1611-1673
Autorovy další knížky
1974 | ![]() |
2008 | ![]() |
1957 | ![]() |
2003 | ![]() |
1972 | ![]() |
Kniha Tři mušketýři 1. díl je v
Právě čtených | 8x |
Přečtených | 1 352x |
Čtenářské výzvě | 79x |
Doporučených | 78x |
Knihotéce | 485x |
Chystám se číst | 124x |
Chci si koupit | 12x |
dalších seznamech | 13x |