Tři kamarádi

Tři kamarádi https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/229766/bmid_tri-kamaradi-JRq-229766.png 5 3186 357

Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.... celý text

Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

Drei Kameraden , 1937


více info...

Přidat komentář

Vesper001
14.08.2020 5 z 5

Remarque je temný, centimetr pod okraj plný smrti, války, zkázy, ztráty iluzí, trpkých konců - ale je to také spisovatel, který skutečně umí popsat lásku. Ta dokud žije, nic není ztraceno.

draka
08.07.2020 5 z 5

Jednoho podzimního dne v roce 1977 jsem přišel domů z odpolední směny. Ohřál si nachystanou večeři od maminky, a protože mám zlozvyk číst u jídla, vytáhl jsem si z knihovny dlouho opomíjené „Tři kamarády“. To jsem ale neměl dělat. Tak jsem se zabral do čtení, že jsem četl a četl až rodiče vstávali do práce. Bylo půl páté ráno, já sedím v kuchyni na židli, opřený zády o zeď, s nohama na stole. Chvíle kázání o ponocování, tak jsem šel raději spát, ale ne a ne usnout. Málem jsem zaspal na odpolední směnu.
Byla nekonečná. Práci jsem měl rád, v té době jsem pracoval jako automechanik v dopravní firmě. Nemohl jsem se však dočkat konce směny. Deset minut cesta domů a pak jen knížka do ruky. Té noci jsem ji dočetl a byl jsem příběhem uchvácen, a tak silně zasažený, že jsem si utíral slzy. Bylo mně smutno. Bylo to moje první setkání s E.M.R..


Gabra.
17.06.2020 5 z 5

Jedna z mála temných, těžko pochopitelných a mrazivých knih, která si na tyto vlastnosti nemusí hrát, protože nejen, že je opravdu má, ale ona jimi i je. Remarque dostál v této knize své učebnicové pověsti a čtenáři nezbývá nic jiného, než se zvednou a jít si půjčit další z jeho knih. Kniha nutí k zamyšlení nad osudy lidí, kterým v nenávratnu zmizel jejich dosavadní život a museli žít ve světě, který byl tak jiný a odlišný, ale přitom se snažil zachovat zdání, že se nic nezměnilo. V dnešní době si neumíme představit jaké to mohlo být ztratit zároveň ideály a blízké.Silný, emoční příběh, tak jak má být...

kokrokr
25.05.2020 5 z 5

Četl jsem i několik dalších románu od tohoto autora, ale jedině tenhle mám doma. Jako student jsem ho četl několikrát. Je to příběh o přátelství a lásce, na který se nezapomene.

renda03
22.05.2020 5 z 5

Velmi poutavá kniha. Rozhodně doporučuji k přečtení.

Kymissy
19.04.2020 5 z 5

Moje první kniha od E.M. Remarqua, narazila jsem na ní úplnou náhodou při dlouhé chvíli v jedné z knihobudek ve městě. A že jsem měla šťastnou ruku! Hned jsem si oblíbila hlavní postavy a chtěla se o nich dozvědět víc. Příběh vypravován z pohledu Robbyho mě prováděl velmi silným přátelství, láskou, ale také ukazoval pozadí poválečného Německa. Kniha se mi velmi líbila a určitě se k ní ještě vrátím.

Anitram22
19.04.2020 5 z 5

Tato kniha je moje srdcová záležitost. Poprvé jsem ji četla na střední škole a pak o 10 let později, ve věku hlavních protagonistů. Pokaždé mi "dala" něco nového. A teď po dalších 10 letech se na ni chystám zase. Krásný příběh o lásce, kamarádství a osudu lidí po 1. světové válce.

Greenfingers
16.04.2020 5 z 5

Přátelství a láska jsou ústředním motivem knihy, na kterou se jednoduše nezapomíná. Četl jsem v době svých studií před mnoha lety, avšak dodnes si celkem přesně vybavuji některé pasáže románu. Myslím, že se k němu ještě někdy vrátím.

zbožňuju_knihy
02.04.2020 5 z 5

Další kniha od Remarquea, musím říci, že přečíst jich od něj více po sobě může u některých jedinců vyvolat silné deprese. V jeho knihách je znát dopad války, kterou si prožil. Každá kniha, kterou jsem zatím od něj četla, končila smrtí, ne jinak tato. Knihy jsou výborné, obsahují spousty myšlenek a pocitů, přirovnání, moudra, která jsem si během četby chtěla někam zapsat. Tato kniha mi velice připomněla "Nebe nezná vyvolených". Konec jako vždy doják. Dávám 5* a jdu na něco odlehčeného..

Abroš
24.02.2020 5 z 5

Poválečné osudy spolužáků z gymnázia poznamenanými krutostí války

Pamima
14.02.2020 5 z 5

Tuto knihu jsem nečetla poprvé. Do rukou se mi dostala již na základní škole jako jeden z titulů pro povinnou četbu. Nepamatuji si už jak přesně jsem se po dočtení cítila, ale nyní vím, že jsem nemohla děj chápat stejně jako dnes, když znám ostatní souvislosti té doby. Například jsem si neuvědomovala kontext s poválečným Německem a zároveň motiv poválečných veteránů. Také se mi nyní četla snáz, stránky přibývaly a autorův styl psaní mě bavil. Vyskytovalo se tu poměrně velké množství uměleckých prostředků, které dílo zpestřovaly.

Endy17
05.02.2020 5 z 5

Příběh se čte příjemně a rychle ubíhá, ale v jeho závěru mě čekal hluboký smutek. Ne snad lítost nebo dojetí, ale skutečný smutek.

Ninjer
25.01.2020 3 z 5

Můj první Remarque. Chápu jeho oblíbenost, protože se čte fakt dobře, ale tématicky mi tahle kniha moc nesedla. První část se točí především kolem aut a kšeftování s nimi, druhá je zase o jedné velké lásce, která nabere dramatický spád. Do toho vidíme silné kamarádství mezi třemi chlapy, co si prošli válkou, a především Německo před druhou světovou, které je dost depresivní. Chudoba, shánění různých kšeftíků, prostituce, topení starostí v alkoholu. Tři kamarádi sice tu dobu zajímavě ukazují, ale Remarque tu klade na můj vkus příliš silný důraz na auta a romantiku, což mě v tomhle případě tolik nezaujalo.

Šest zamilovaných automechaniků z deseti.

Dolina
25.11.2019 5 z 5

Nádherný příběh. Jen mě mrzí, že jsem si to nepřečetl už na střední, kdy mi přímočarost a líbivost Remarqueových knih tolik nevadily.

mi-380
16.11.2019 5 z 5

Jsem rád, že mohu i po druhém přečtení potvrdit a podtrhnout pět hvězd. Tenhle, dnes už klasický, dojemný až sladkobolný příběh o pevném přátelství a velké lásce, s nahlédnutím do krušných časů v meziválečném Německu, se stále čte podivuhodně hladce. Stopy po zubu času jsem neobjevil. Naopak, styl je svěží, smutný příběh proložen humorem a hlavní dějová linie nabírá úžasnou gradaci.
Intenzivní bohémský kavárenský život hlavních hrdinů - jediné kouzlo, které na mě už tolik nepůsobí.
95 % (zatím 2435 hodnotících s průměrem 91 %).

Anoell
10.11.2019 5 z 5

Co si budem, opět skvělý Remarque... Tato kniha skládá poctu hlavně přátelství a pak i lásce, není primárně o válce (se kterou si určitě většina Remarquea spojuje - a to samozřejmě oprávněně), leč se jistým způsobem válka dotýká i tohoto příběhu... Schéma všech jeho knih, které jsem doposud četla, mi přijde podobné, někdy dokonce stejné, ale pokud je člověk nečte hned za sebou, tak si myslím, že zrovna u něj to nevadí, protože je to vždy skvělé. Vždy dokáže zaujmout a chytit za srdce. Podle popisu jsem čekala něco trochu jiného, ale nevadí, s výsledkem jsem spokojena. Rozhodně doporučuji.

Vlado84
04.10.2019 5 z 5

proste nádhera
o priateľstve, kamarátstve, o radosti a smútku, o láske
o živote

Jane89
19.09.2019 5 z 5

Tahle kniha je srdcovka, vlastně ve mně vyvolala lásku ke čtení jako takovému ... četla jsem ji z povinnosti do školy, ale jak já si to zamilovala ... úžasný příběh, stojí za to!

Evr
15.09.2019 odpad!

Pravděpodobně nepatřím do cílové skupiny. Pokud v knize mělo být něco, co bych si měla odnést, tak jsem si neodnesla. Kniha mě naprosto nebavila. Četla jsem to povinně k maturitně. A docela jsem očekávala, že mě to bude bavit.
Nebyla jsem ani na straně 100 a přála jsem si (doufala jsem), že se aspoň v polovině knihy stane něco více zajímavého, nebo něco, co by mě donutilo dát aspoň 2 hvězdičky. Ale nestalo se. V polovině knihy jsem začala přeskakovat věty (někdy i celé odstavce), hlavně abych to dočetla.

Barunka_riot
06.09.2019 5 z 5

Remarque je suverénně můj nejoblíbenější spisovatel. Žádný jiný ve mne neumí vyvolat tolik pocitů, když čtu knihu a tuhle jsem dočetla se slzami v očích. Zase. Dovede tak skvěle vylíčit city mezi lidmi, jejich lásky, beznaděje, touhy a bolesti, že je to až neuvěřitelné.
Začátek mě trošku nudil, ale u tohoto spisovatele jsem se nebála, že bych nedočetla.