Trestankyně: Příběh Růženy Vackové
Milena Štráfeldová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278292/bmid_trestankyne-pribeh-ruzeny-vackove-mLX-278292.jpg
4
125
42
Co má větší cenu: žít v bezpečném závětří, ovšem za cenu kompromisů, nebo si stát odvážně za svým a uchovat si čisté svědomí? Kolikrát ve 20. století stáli lidé v Československu před touto volbou? Pro Růženu Vackovou ale otázka takto vůbec nestála. Neochotu přistoupit na kompromis dokázala tato univerzitní profesorka už za nacistické okupace, kdy byla za účast v odboji odsouzena k smrti. A znovu po únoru 1948, kdy ji soud poslal za mříže na dvaadvacet let za „špionáž ve prospěch Vatikánu“. V komunistických věznicích nakonec prožila 15 let. Přesto je její jméno veřejnosti málo známé. Román Trestankyně přibližuje její život na pozadí „šťastného“ 20. století.... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že jsem o Vackové také neslyšela, proto jsem si knihu sama vybrala. Tématika lidských osudů za války, vyslýchání gestapem a posléze komunisty mne vždycky láká. Musím říct, že jsem hodně zklamaná. Vacková byla vězněna gestapem 3 měsíce a jediné, co jsme se dozvěděli bylo, že ve vězení začala věřit v Boha. Důvod, proč byla vězněna, vyplynul z příběhu, ale nevěřím, že po dobu tříměsíčního pobytu na ni byli všichni hodní, což prakticky vyplývá i z dalšího povídání tentokrát z komunistického lágru, kde byla po dobu 15ti let! Ano, jsou popsány dílčí příběhy spoluvězeňkyň, nalezneme jich tam nemálo, ale hlavní hrdinkou je Vacková, ne? Snad je to autorčin záměr, že z osudů druhých pochopíme, jaká vlastně Růžena byla, protože vždy byla té dané osobě nápomocna, a i z nejobávanější "kápo" Bláži si udělala přítelkyni a navíc ji naučila číst a psát. Rozumím, že jako profesorka a osoba silně věřící si stála za svými názory a rozhodnutím, že to byla osoba velmi emancipovaná, samostatná, silná, klidná a vyrovnaná, ale nerozumím, že se stala (pro mne) druhoplánem celého příběhu.
Navíc mi přišlo trochu směšné, že i v jejích skoro 40ti letech ji vypravěč nazývá Růženkou, byla to dospělá žena vězněna za odbojovou činnost! Je mi to líto, ale knihu bych nedoporučila ani mé mamince, mé knižní soukmenici.
Velmi silná, před nikým se hrbící žena..Dva kriminály, které jí nezlomily! Obdivuhodná žena! Knihu doporučuji všem příznivcům KSČ(M).
Těžké, nesnadné čtení o jednom životě, ale tak potřebné znovu i v této době. Skláním se před osudem ženy, která velký kus života prožila pronásledovaná nejprve nacismem, pak komunismem. Po zásluze ji ocenil Václav Havel.
Knihu mohu jen doporučit. Je zajímavě a velmi čtivě napsaná. Je patrné, že paní Štráfeldová pátrala hodně v archivech a v různých dobových dokumentech, to rozhodně knize přidává na kvalitě. Je opravdu škoda, že osobnost a životní příběh profesorky Vackové jsou tak málo známé.
Stala jsem se smutným důkazem toho, že o Růženě Vackové se málo mluví. Ač daleko od Medříče, do Jelínkovy vily občas jezdíme. Že je to dům Růženy Vackové, jsem nikdy neslyšela, natož abych zaslechla příběh této vzdělané ženy a tak trochu rebelky, jejímž posláním bylo učit za každou cenu. I v době, kdy to měla zakázané, i na místech, kde to nebylo žádoucí. Růžena Vacková byla ženou, která se znelíbila dvěma režimům. Dlouhá léta byla vězněna. Přesto se vždy ve chvíli, kdy už byla téměř na kolenou, dokázala zvednout a jít dál v duchu svých zásad a svého přesvědčení.
Opravdu skvěle napsané. Mozaika minipříběhů a faktů, které šikovně poskládané dohromady promítají jeden velký a silný příběh člověka 20. století ... Přiznávám, že ani já jsem o Růženě Vackové dosud neslyšela, ale její (a nejen její) příběh ve mě zanechal hluboký dojem. Na tuhle knížku mi je 5 hvězd málo ... Doporučuji!
Pro ty, kteří by chtěli Prof. Růženě Vackové zapálit svíčku na hrobě, nebo donést květinku jako symbol úcty k této důležité osobnosti našich dějin, tak může na hřbitově na Malvazinkách - oddělení EI, číslo hrobu 41 (hlavním vchodem z ul. U smíchovského hřbitova rovně, kolem kostela sv. Filipa a Jakuba, pořád rovně, je asi v polovině. Prostý žulový hrob s kovovým křížkem na vrchu). Narození 23. 4. 1901, úmrtí 14. 12. 1982. Díky všem, kteří se tam jen zastavíte a vzpomenete si na ni.
Vyborna kniha, kterou by si mel presict kazdy sympatizant KSC a obhajce starych casu.
"Já jsem jako ta stará vojenská kobyla, která už leží a skoro dodělává. Jak ale uslyší hlas bubnu, tak se zvedne a táhne dál," prohlásila profesorka Růžena Vacková po podpisu Charty 77. Tímto činem jen završila svůj celoživotní boj za spravedlnost a vyšší mravní ideály. Už jako gymnazistka za dob rakouské monarchie musela přesvědčovat mnohé učitele a spolužáky, že dívky mohou být ke studiu stejně nadané, ne-li nadanější, nežli chlapci. Obdobně bude nucena obhájit svou pozici na filozofické fakultě, vždyť bude jmenována teprve druhou profesorkou Univerzity Karlovy.
Za druhé světové války je za odbojovou činnost poprvé vězněna, do vězení se vrátí po vykonstruovaném procesu na začátku 50. let na dlouhých 22 let (z nichž sedm jí bude prominuto). Učení, které jí přinášelo radost, se nakonec může věnovat jen po krátkou dobu. Alespoň tomu oficiálnímu. Tomu neoficiálnímu zasvětila celý svůj život - bytové semináře a v dobách ještě temnějších, tzv. vězeňská univerzita. Životopis profesorky Vackové by měl sloužit jako učebnice českých dějin 20. století. Snad by se tak zlepšilo širší povědomí o minulosti naší země a o diktaturách, které člověka, jehož myšlenky a názory se jim zcela nezamlouvaly, dokázaly připravit o poslední špetky lidské důstojnosti. Ale Růžena Vacková nezahořkla - útěchu a vykoupení našla v katolické víře. Právě té, která ji přivedla k mnoha předním teologickým osobnostem té doby, která jí však rovněž byla onou vstupenkou do "pekla".
Ve vyprávění Štráfeldové se jako jednotlivé pramínky slévají kapitoly psané čistě historiograficky, kapitoly plné dětského a mladistvého optimismu, až se člověku zdá, že místo písmenek se mu před očima míhá rozkvetlá louka, kapitoly smutné, temné a tragické, kdy se tiskařská čerň slévá v jednu hrozivou černočernou šmouhu a kapitoly pojednávající o vedlejších postavách, zpočátku možná vzbuzující drobné rozpaky a zmatení, aby následně našly své pevné místo v mozaice života Růženy Vackové. Slévají se dohromady a vytváří drásavý a varovný příběh, za jehož zprostředkování patří autorce velký obdiv a dík.
Kniha není jen výčtem šíleností minulých režimů, ale velmi dobře zpracovává celý život Růženy Vackové. Bavilo mě číst o jejím dětství i dospívání, o lidech, kteří jí zasáhli do života a o celé kulturně-společenské situaci různých dob. Také musím ocenit prolínání příběhů a jistou ráznost při naznačování dalšího průběhu dění. Můžu jen doporučit!
Kniha se mi velmi líbila! Jako komentáře pode mnou, i já soudím, že by se mohlo více pojednávat o jejím osobním životě, ale i tak to bylo skvělé. V některých částí jsem si říkala, "Proč tam zrovna je kapitola tohoto člověka? Vždyť s ní nemá nic společnýho! Z ničeho nic se tam objevil.", ale nakonec jsem vše pochopila. Hezky napsané, proto dávám fajfku!
Velká pecka, smekám před paní Štráfeldovou a děkuji za zprostředkování zážitku, budu dlouho v myšlenkách přebírat informace a znovu žasnout, jak jsem mohla v klidu vyrůst a nevědět.....
V okamžiku, kdy vyšla z vězení a pochopila, že život lidí se mezitím ubíral dál a dál a že o nějakém poučení nebo změně nemůže být ani řeč, mi bylo strašlivě smutno. Protože pro ni samotnou to muselo být obrovské zklamání.
Ale dalo by se rozebírat a rozebírat.... je potřeba přečíst a doporučit dál.
Po přečtení románu mě napadá pouze jediné slovo, a to perfektní. Takhle nějak si představuji román, který je zároveň úžasně beletristicky podaný a přitom doslova nabitý informacemi. Smekám před vynikajícími autorčinými znalostmi dobových reálií a snahou vykreslit nejen osudy Růženy Vackové, ale i doby, ve které žila. Čtenář si udělá nádhernou představu o tom, jak to u nás vypadalo za první, za druhé republiky, za německé okupace i v 50.- 60. letech. Některé pasáže mě i velice pobavili, zvláště některé perličky ze života prvorepublikových umělců a politiků. Autorka dokázala bravurně skloubit popis společenského, kulturního i politického života první poloviny 20. století.
Postupně mi ale úsměv na rtech zamrzl, když před námi autorka začala poodhalovat osudy nejen samotné Růženy, ale i dalších postav, ať už Růženě blízkých či úplně cizích, které jen v dané době „žily“. Člověk doslova žasl nad některými situacemi v knize, v nichž se ukázalo, že každý dokáže těžkostem, jež jim přináší doba, ve které žijí, odolávat jinak. Někdo si zachová svůj morální kredit do posledního dechu, jiný zradí doslova i pro kus chleba. Ale nechci tu nic a nikoho soudit, protože si vůbec neumím představit, jak bych se v dané době zachovala já.
O Růženě Vackové jsem neměla do přečtení knihy ani ponětí. Statečných žen jako ona byla v naší historii určitě řada, jen je škoda, že se o nich nemluví. A za to bych autorce poděkovala především, že připomněla jednu z těch, které si zapomnění rozhodně nezaslouží.
Skvěle napsaná biografie o mimořádné osobnosti. Četla jsem tuto knihu zároveň s knihou Krvavé jahody, o ženě, která byla po válce odvlečena z ČR do gulagu. Mnohá historická fakta se tu prolínají. Hrůzná léta panování komunismu, která poznamenala a psychicky deformovala celé generace lidí. Všudypřítomný strach a vzájemná nedůvěra. Profesorka Vacková, jako mimořádně silná osobnost, dokázala nejen odolat všem tlakům a zachovat si svou vnitřní svobodu i v těch nejtěžších podmínkách komunistického kriminálu, ale zůstala svobodná i od jakékoliv nenávisti vůči lidem, kteří jí ubližovali. Víru v Boha, k níž došla v dospělosti, opravdu vyzařovala, zvláště ve vztahu ke spoluvězenkyním a i těm nejkrutějším dozorkyním.
Doporučuji všem, zvláště mladé generaci!
Tak nejprve jsem se nemohla začíst, pak vůbec přestat třeba na chvíli číst a po dočtení pozdě večer jsem zase dlouho nemohla usnout a hlavou se mi honily myšlenky na ten složitý osud na pozadí hrozné doby. Zejména ta část minulého století, kterou už pamatuji, mne nenechala chladnou - a když Růžena potkává v parku "Žábu" poklidně krmícího holuby, napadá mne - kolik z těch roztomilých stařečků a stařenek, jimž jsme v dětství pomohli odnést tašku s nákupem, mohlo mít klidně na svědomí tyhle hrůzy....
Kniha je skvělým svědectvím otřesné doby a souvislostí s mnoha osobnostmi z politického, kulturního i duchovního života. O Růženě Vackové je sice také, ale celkově se zdá, že právě o jejím soukromém životě těch informací mnoho neposkytuje, možná proto, že své soukromí nedávala příliš všanc veřejnosti. Nicméně to opravdu nevadí a tento silný příběh se vám zapíše do myšlenek skutečně nadlouho.
To by měla být povinná četba pro mladou generaci. Vážím si statečných žen. Patnáct let těžkého kriminálu jen proto, že neměla stejný světový názor. Profesorce Vackové vzdávám holt a paní Štráfeldové děkuju, že knížku napsala.
Autorka přináší strhující životní příběh významné české vědkyně a pedagožky Růženy Vackové (1901-1982), která se po Miladě Paulové stala teprve druhou profesorkou na Karlově univerzitě. Jedná se i kroniku dějin českých zemí ve 20. století, neboť osudy paní Vackové jsou zasazeny do dobových událostí (např. smrt Františka Josefa I., vznik ČSR, atentát na Rašína, Gajdův puč, vznik Osvobozeného divadla,atd.).
Škoda, že se autorka více nezaměřila na soukromý život hrdinky, jen se tak zmíní, že měla vztah se ženatým mužem. Autorka musela prostudovat tisíce stránek pramenů a literatury, viz např. citáty z dopisů paní Vackové nebo dobového tisku. Ačkoliv kniha nese titul Trestankyně, je věznění paní Vackové v komunistických kriminálech (v letech 1952-1967) věnováno jen 60 z 370 stran + 2 stránky pobytu v cele smrti na Pankráci (únor- květen 1945) za to, že přenášela součástky na ilegální vysílačku. V pankrácké věznici se obrátila k víře a poté organizovala skupinky katolické mládeže Rodina, což jí pak jako údajné vatikánské agentce a organizátorce rozvratnické skupiny vyneslo trest 22 let odnětí svobody. Paní Vacková má můj neskutečný obdiv za to, že se nenechala zlomit a nepožádala o milost a dokázala i v pokročilém věku přežít těžké podmínky komunistického lágru a dokonce organizovat tajnou vězeňskou univerzitu pro spoluvězeňkyně.
Štítky knihy
válečné zločiny emancipace politické soudní procesy první republika, 1918-1938 političtí vězni ženy v 2. světové válce protikomunistický odboj ženské věznice zločiny komunismu třetí odboj (protikomunistický, 1948-1989)
Autorovy další knížky
| 2021 |  To je on!: O té, co si říkala Toyen |
| 2016 | Trestankyně: Příběh Růženy Vackové |
| 2022 | Krycí jméno Studentka |
| 2016 | Sestry B. |
| 2014 |  Guláš pro Masaryka |
Kniha Trestankyně: Příběh Růženy Vackové je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 155x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 104x |
| Chystám se číst | 144x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 3x |
Docela kruté čtení a já bych tuto knihu pro její syrovost pasovala na povinnou školní četbu. Jsou zde krásně popsány politické i kulturní události spojené s opravdu žijícími protagonisty a zárověň ve sledu dějin popsány jejich charaktery. Opravdu velmi jsem si tady probrala nedávnou historii a dala do souvislostí mnohá temata a mnohé osobnosti. Pro mne tato kniha byla poutavým a zárověň velmi osobním čtením, kdy jsem si jednotlivé statě musela přečíst i vícekrát... Knihu doporučuji a hodnotím plným počtem hvězdiček.