Třenice
Philippe Djian
V románu rozděleném do pěti kapitol spisovatel na prahu středního věku bilancuje svůj život a hledá lidské porozumění. Bezejmenný vypravěč se zpovídá ze svého životního příběhu v pěti etapách, po desetiletích. Třecích ploch je mnoho a je o čem povídat: těsné sepětí s matkou, nechuť k jejím milencům, vyřizování účtů s otcem, vlastní manželské problémy i milostné avantýry, konflikty s dcerou; tragické i směšné události, všechny krásné i vypjaté okamžiky jsou nám podávány přímočaře, mnohdy s groteskním úšklebkem. Náročný čtenář si tohoto autora s pověstí bouřliváka plně vychutná: žádné zbytečné psychologizování, výtečné dialogy, sevřený příběh. Přímo generační výpověď životem poučeného hrdiny z literární branže, který se střídavým úspěchem bojuje s neovladatelným osudem, ale nikdy to nevzdává.... celý text
Přidat komentář
Djian dobře popisuje život muže závislého na své matce a díky tomu jeho problémy jak ve společenském ,tak i v rodinném životě. Kniha je krátká ale četla se mi velmi obtížně a musel jsem některé části číst i vícekrát ,abych vůbec pochopil děj. Přesto jsem rád ,že jsem si knihu přečetl a celkově jsem byl nakonec spokojen. Někdy si ještě něco od autora rád přečtu.
Přestože mám ráda tuto edici Odeonu, spisovatel zřejmě vypráví jazykem, kterému nerozumím. Knížku jsem pochopila jako nějaké vyřizování účtů mezi bývalými manžely. Nezaujala mne a nedočetla jsem ji.
Štítky knihy
TřeniceKniha Třenice je v
| Přečtených | 39x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 46x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 3x |
Začátek slibuje zážitek samé psycho a ironie... A to se pak rozplyne v moři citových bouří a náznaků. A já přestávám vnímat, co má která postava za roli a příběh, protože všechny mluví stejně v tomto stylu: "A nedělej, že nevíš, o čem mluvím."
Aha. Modří vědí? "My nesmíme ani naznačovat?" A když, tak až o dvě kapitoly dál? Kdepak; abych se do této hry pustila, musel by mi v knize být aspoň někdo sympatický, jenže to nějak nenastalo. Že jsem si, byť čtení miluji, na sté straně pomyslela "ještě celých deset stránek, no to snad neee!", mluví asi za vše...