Trainspotting

22 02. března

Zdánlivě nesouvisející povídky o "ztracené" generaci lidí žijících na okraji společnosti v Edinburghu, alkoholiků, feťáků, dealerů drog či zlodějíčků. Hlavní hrdinové se víceméně snaží se dostat z drogové závislosti na heroinu, což se jim nedaří a tak se musí snažit dál shánět svou dávku, aby zvládli přežít do dalšího absťáku. Styl psaní nebude vyhovovat každému, ale dodává knize autentičnosti. Z počátku trochu i těžké si zvyknout z pohledu jaké postavy je ten který příběh vyprávěný, ale po čase si člověk zvykne. Humorné až absurdní situace se střídají s vážnými, ale vše se dobře prolíná. Za mě výborná kniha, která ovšem nemusí sednout každému.

2 28.11.2020

Celej "choose" monolog tak dokonale vystihuje náladu příběhu. Je to zoufalé zklamání z reality... drogy z nudy a útěk z téhle reality. Ale pořád to hledí do budoucnosti s tím, že bude líp. Myslím, že proto se stala tahle záležitost tak populární, protože hodně lidí se cítí podobně. Jejich život není v žádným případě ideálem toho, co chtějí, ale naděje, že bude líp, tu je. Jako kluk jsem znal a viděl především film, hádám, že v nějakých pěti, šesti, možná sedmi letech, na VHS, kde bylo tuším ještě 'Sbal prachy a vypadni' a sledoval na staré bedně, kterou měl strejda v pokoji, kde v té době snad ještě choval fretku, ale myslím si, že tenhle film docení až trochu starší a životem zkrouhlejší divácto, čtenářstvo, protože pro mě je v tomto případě film nedostižně vepředu před knihou, která definitivně nebyla špatná, ale myslím si, že důvod proč kniha tak funguje v Británii je slang, v jakém je psaná, překladatelsky prakticky těžko zvládnutelná... no, taková sebevražda, překladatelské seppuku. Není to nemožné (Mechanický pomeranč), ale v případě některých děl to zkrátka nejde. Takže, stejně jako nemůžu docenit Célina, protože francouzskej originál je opět nepřeložitelnej, tak je na tom i Welshův Trainspotting, ke kterému jsem se navíc dostal mnohem později, než jsem původně chtěl (až vydání z roku 2013). A tak je ta vizuální, hudební a životní klasika v mé hlavě zafixovaná především jako magnetizující film.

2 27.09.2020

Tahle roztříštěná feťácká odyssea je dost silný čtení. Historky kompozičně na pomezí románu a propojených povídek, někdy dost bizarní a nechutný, někdy nečekaně vtipný, ale vlastně spíš dost smutný. Heráci na okraji společnosti, který nechtěj nic moc jinýho než sehnat další dávku, jenže o to vlastně až tolik nejde. Tahle kniha je o útěku, možná ne takovým, jaký většina z nás chápe a schvaluje, ale o útěku. Irvine Welsh napsal před lety geniální román o příšerných lidech, ale napsal ho tak, že je budete milovat a fandit jim... Přestože nikoho z nich byste fakt za žádnou cenu nechtěli osobně znát...

6 26.06.2020

"Rozhodni se pro nás. Zvol si život. Zvol si splácení hypotéky, zvol si pračku, zvol si auto, zvol si vysedávání na gauči a koukej se na voblbující a ducha ubíjející televizní soutěže a cpi si přitom do huby hambáče. (...) Já jsem si zvolil nevolit život. Jestli se s tim ty zmrdi neuměj srovnat, tak je to kurva jejich problém. Jak říká Harry Lauder, já se akorát snažim, abych měl tuhle štreku rychle za sebou..." Deziluze ze společnosti prosáklé pomalu odcházejícím thatcherismem... Don't just hope for a better life. Vote for one... a volba rezignace na okraji společnosti, na který společenské změny nejhůře dopadly a který zároveň všechny stahuje ke dnu. Oproti mému oblíbenému filmu je kniha lehce odlišná. Nejvíc v absenci jednotící příběhové linky, která spolu s tím, že každou kapitolu vypráví někdo jiný (a ne vždy je od začátku zřejmé kdo), přispívá k tomu, že se kniha stává trochu nepřehlednou. Ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžu říct, jinak je to skvěle napsaná kniha, která tvoří se zmíněným kultovním filmem vyrovnaný a v určitém smyslu zábavný pár. Svět lidí na periferii Spojeného království i společnosti se občas hroutí pod rukama, občas ubíhá až příliš rychle, ale zkrátka odmítá řešit jakékoli zvnějšku vnucované hodnoty společnosti, ke které se obrací zády, někdy pěstmi a noži. "Báječný, mami, báječný, řeknu a snažim se vypadat jako Jimmy Cagney a trapně ztroskotám; jako u většiny věcí. Ale stejnak, selhání, úspěch, co to je? Dyť je to kurva jedno. Všichni jsme naživu, pak umřem, a to za celkem krátkou dobu. To je celý, a basta."

5 19.02.2020

Mnozí z čtenářů (včetně ze začátku mě) si neuvědomují, jakou máme výhodu v čtení této knihy před anglicky mluvícími kolegy. Originál je prakticky nečitelný pro všechny kromě skotů- je napsán fonetickou skotštinou (‘ah jist likes, dinnae ken how ye do it’).
Takže tímto oceňuju překladatele, kterému se podařilo přelít text to českého slangu a zachovat různé výrazové prostředky u každého vypravěče.
Teď ke knize. Vycházíme-li z toho, že autor (nebo snad Renton?) považuje Skotsko za žumpu Evropy, nemůžeme čekat od hlavních postav nic jiného, než že to je banda nesympatických zmrdů, feťáků a kriminálníků, kteří podrážejí své okolí i sebe navzájem.
První půlka knihy je nechutná a zároveň vtipná, asi tak v polovině mě humor přešel. Začínáme se dozvídat background některých postav a vidíme jejich konce. Je to smutné. Nedokážu se vžít do činů našich antihrdinů, ale dokážu se vžít do jejich emocí, i když je těžké si to přiznat. Skvělá kniha.

Boží! Tak syrová, tak pravdivá a prostě neuvěřitelná. Něco mě na ní přitahuje...

1 11.01.2020

neskutečný. i půl roku po přečtení vlastně nedokážu ani říct jak moc se mě to dotklo, co dotklo, jak mě ta knížka přímo bodla, kopla, dala mi přes držku a shodila ze schodů. nejsilnější bylo rentonovo vodvykání, utrpení, proste víš ze ses v hajzlu ale je nemožný se z těch sraček vyhrabat a čím víc se snažíš, je to vlastně horší a horší.
fest silný