Zločiny pro dva
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13029/bmid_zlociny-pro-dva-xu6-13029.jpeg
4
232
35
Tommy & Pentlička série
< 2. díl >
Zločiny pro dva jsou parodickou hříčkou královny detektivek. Její hrdinové, veselí, bohatí a sympatičtí mladí manželé Tommy a Pentlička, si v praxi cvičí své pátrací schopnosti ve stylu velkých detektivů – ovšem pozor: „velkých detektivů“ literárních! Najdeme mezi nimi velikány známé dodnes – Sherlocka Holmese, otce Browna –, ale i postavy slavné v minulosti, dnes již zapomenuté. A nejde o případy ledajaké – několik vražd, dva záhadné gangy, ukradený klenot… Ale to všechno přitom představuje jen vedlejší efekt, protože Mezinárodní detektivní agentura naší dvojice je ve skutečnosti pastí na mnohem větší kořist! Z knihy přímo čiší, jak se Agatha Christie touto napůl poctou, napůl parodií bavila, když ji psala – a čtenář se stejně tak dobře baví při čtení.... celý text
Literatura světová , Detektivky, krimi , Povídky
Vydáno: 2002 , Knižní klub
Originální název:
Partners in Crime , 1929
více info...
Přidat komentář
Ač mě první půlka knihy moc nebavila (vůbec jsem si po přečtení jednotlivých příběhů nepamatovala, o čem jsou), tak u druhé půlky jsem se asi víc soustředila a vlastně se mi to líbilo, bylo to takové veselé a ztřeštěné. Hodně se mi líbil příběh o domě, ve kterém číhá smrt. To jsem tipnula dobře i vraha.
Tohle byla vážně bomba! Tommy a Pentlička jsou sympatická dvojice, jako v každé jejich knize. Je pravda, že jsem znala jenom dva detektivy, které parodovali, ale i tak to stálo za to. Bavila jsem se královsky. Zejména u Praskače a Případu zmizelé dámy. Ač má Agatha kvalitativní výkyvy, celkové ji žeru.
Moje první setkání s Tommym a Pentličkou a moc dobře jsem se bavila. Líbilo se mi, jak si u každého případu snažili hrát na nějakého jiného knižního detektiva. Nejvíc mě asi pobavila kapitola Záhada v Sunningdale, kde Tommy a Pentlička jenom seděli u stolu a rozebírali, jak se asi mohl případ stát, až nakonec odhalili vraha.
Pocta kolegům-autorům krimi a jejich velkým detektivům. Psáno lehkým perem, které se k postavám Tommyho a Pentličky Beresfordových, se vším jejich mládím, hravostí a smyslem pro humor, báječně hodí. Nemusím je tolik jako slečnu Marplovou či Harleyho Quina, spíš je jednou za čas snesu. Ale mimochodem - Případ zmizelé dámy mě málem zabil. :-)
Jako hlavní výhodu Zločinů pro dva vidím jednoznačně poměrně rychlé tempo střídání povídek, díky čemuž se daří knize držet čtenářovu pozornost. Bohužel musím ale konstatovat, že na rozdíl od Poirota Tommy s Pentličkou za to století beznadějně zastarali. Příklon díla ke špionážní tématice je nepovedený a dnešní optikou působí často až mimořádně dětinsky. Z dějového hlediska mě navíc i poměrně zarazily několikrát se objevivší dvojité pasti, dvojčata a pod., které jsou jen těžko uvěřitelné a obecně kvalitě díla neprospívají. Jednoduše odklon od čisté detektivky nebyl dle mého nejlepší tah. Neustálé Pentliččiny povzdechy nad tím, jak se nudí a jak by si přála, aby se konečně v jejím okolí začalo pořádně vraždit, příliš nepřispívají k tomu, abych si tuto postavu více oblíbil. Anglie je již tradičně plná nepracujících lidí, kteří všichni jen čekají na pratetino dědictví, které je zajistí do konce života; musela to být skutečně pozoruhodná doba. Celkově tak Zločiny pro dva jsou Christieovkou, kterou čtenář může s klidným svědomím vynechat a raději sáhnout po nějaké čisté detektivní, deduktivní práci, která na rozdíl od těchto špionských románů zubu času odolala.
Pokud se vám líbila kniha Panoptikum Města (...), kde odjakživa po jednom centimetru sněhu nastává velká kalamita, bude se vám pravděpodobně líbit i tato kniha. Není zde sice ani pan rada, ani pan Bouše, ale zato Tommy, Pentlička a proti nim řada všelijakých vykuků a darebáků. Ti jsou prostě všude. Skvělé, oddychové a návykové!!!
Musím říct, že mě tato kniha velmi zaujala. Byla úplně jiná než ostatní knihy od A. Christie. I když se jedná o krátké případy a řešení je většinou jednoduché, nemohu jinak něž dát 5 hvězd. Takový skvělý relax
ZLOČINY PRO DVA, tedy pro mojí oblíbenou dvojici detektivů amatérů, Pentličku a Tommyho. Na příběhy jsem se opravdu těšil. Manželé mě nemohli zklamat, ale příběhy jsou pro mě moc krátké a někdy vyřešené skoro od stolu. Policie bandu sleduje, mají podezření, ale nemůže se z nějakého důvodu dostat dále. Přijde Pentlička a nebo Tommy a s použitím povahových rysů nějaké detektivní knižní postavy a několika indicií případ vyřeší. Zábava dobrá, čtení na deštivé dny, ale jinak průměrná kniha z pera A.Christie.
Tohle mě hrozně bavilo. Dvojice detektivů byla skvělá a úplně jsem si je zamilovala. Případy byly zajímavé a napínavé, ale co jiného od Agathy Christie čekat.
Tak to bylo lehounké a zábavné. Je to krásné být mladý, bohatý a přetékající iniciativou!
Aghata Christie je geniální a myslím, že při psaní této povídkové knížky se i ona sama náramně bavila. Případy jsou to zajímavé, ale tak nějak mám raději samostatné dlouhé případy.
Kniha plná Tommyho a Pentličky. To bylo něco pro mě. Tahle dvojice si mě získala už ve chvíli, kdy jsem si přečetla Tajemného protivníka a nepustilo mě to až u Zločinů pro dva. Naopak bych chtěla ještě víc příběhů této dvojice, ale smůla. Navíc se jedná o příjemné zpestření, když vás začnou rozčilovat Poirotovy šedé buňky či pletací jehlice slečny Marplové. Přesto i v této knize Agatha nabízí čtenářům nejedno dobrodružství, které stále baví.
Mám rada paródie a mám rada Agathine knihy, takže túto Agathinu paródiu som si zvlášť užila. Pochopiteľne som sa viac bavila pri poviedkach, ktorých predobraz som poznala, ale ani tie ostatné neboli na zahodenie. Sú väčšinou milo praštené, i keď chvíľami bohužiaľ nemilo – keď príde na špionáž, Agatha to ženie ad absurdum, je to holt jej Achillova päta. No čo už. Potešil ma aj místodoslov prekladateľky Veroniky Volhejnovej, kde v krátkosti všetkých parodovaných Veľkých Detektívov predstavila. (Taký malý edit: sekretárka Sidney Thamesová je v skutočnosti sekretár Sidney Thames, ako som zistila, keď som si knihu od Clintona H. Stagga kúpila.)
Agatha Christie a parodie? Proč ne! Je vidět,že i tento obor jí jde. Hlavními hrdiny tu jsou sympatičtí manželé Tommy a Pentlička Beresfordovi, kteří tu na vlastní pěst řeší lehké i těžší případy. Skvělá odpočinková četba.
Nevedel som, že to budú vlastne len samostatné prípady, na mňa trochu slabé kafe od Agathy, aj keď je to iná šálka - paródia :-)
Prima povídky, četla jsem je průběžně před spaním jako pohádky :-) Některé lepší, jiné trochu překotné, že čtenář vůbec nechápe zvrat a jak k výsledku detektiv dospěl. Tommyho s Pentličkou jsem si nakonec docela oblíbila, ačkoliv se mi víc líbila jejich starší já v N či M.
Druhý díl se mi při opětovném čtení líbil, stejně jako první díl. Opět krátký neúnavný, odpočinkový příběh.
Příjemné, lehké čtení třeba do vlaku nebo na dovolenou. Jednoduché zápletky a zábavné manželské popichování.
Štítky knihy
rodina špionáž Velká Británie detektivní a krimi povídky pátrání
Část díla
- Červený dům 1929
- Dcera duchovního / Farářova dcera 1929
- Dobrodružství se záhadným cizincem 1929
- Dům, kde číhá smrt 1929
- Hra na slepou bábu 1929
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Kniha Zločiny pro dva je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 388x |
| Čtenářské výzvě | 26x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 185x |
| Chystám se číst | 45x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 3x |
(audiokniha)
S některými z těchto povídek jsem se setkala již v jiných sbírkách, ale většinu z nich jsem přece jen ještě neznala. Líbily se mi ovšem všechny, některé samozřejmě méně a jiné zase více - jak už to tak obvykle bývá. Kromě toho mám opravdu ráda Tommyho a jeho Pentličku, protože jsou oba sympaťáci každým coulem ;-). Naprostá většina případů je i lehce úsměvná, hlavně první z nich, které si oba tak trochu sami "vyrábí" ;-). Jsou zde ovšem také případy, kdy jde téměř o život, což se týká hlavně úplně poslední povídky...
Kniha jako taková se mi opět moc líbila a také načtení její audioverze nebylo špatné. Přestože Pentlička mohla (a rozhodně měla) mít nějaký mladší hlas, pokud uvážíme, že to byla mladá žena ve věku něco málo přes dvacet let. Tato skutečnost moje celkové hodnocení ve výši pěti hvězdiček ale neovlivní a tak už nemám co dodat a svůj komentář tímto ukončím ;-).