Tomáš Halík: Ptal jsem se cest

28.01.2021

Kdysi, za studií, jsem měla „halíkovské“ období, kdy jsem přečetla snad všechno, co od něj v té době vyšlo. Ale tahle kniha rozhovorů, ač už existovala, mě tehdy nějak minula… Jsem moc ráda, že se ke mně nakonec dostala, protože rozhodně stojí za to si ji přečíst, i když těch skoro 400 stran není četba na pár večerů. Navíc to je „správný Halík“, takže žádné povrchní tlachání a vyprávění veselých příhod (i když i ty tam najdeme), rozhovory jdou do šíře, do hloubky i do podrobností a nevyhýbají se žádnému tématu. Potěšilo mě, že nás P. Halík nechal nahlédnout do svého duchovního života, a překvapilo mě, čeho všeho se aktivně účastnil před revolucí i po ní. O šíři a záběru jeho znalostí a vědomostí jsem sice věděla, ale stále mě to udivuje. Kniha mi hodně rozšířila obzory a v lecčems vedla k zamyšlení. Musím si dočíst ty jeho ostatní knihy.

Citát: „Věřím, že nejvlastnějším autorem našeho života je Bůh, a těším se, že nám jednou své dílo ukáže. Představuji si to tak, jako když se tká orientální koberec. Když se díváte na tu stranu koberce, na níž se pracuje, vidíte jenom celkem ošklivou spleť nitek a uzlíků. Až je koberec dotkán, obrátí se – a člověk žasne, když vidí jeho líc, symetrický ornament a zářivé barvy. Povzbuzuji tímto obrazem lidi, kteří procházejí velmi zauzlovaným životním obdobím: Jednou uvidíte „líc“ a smysl toho všeho.“

05.09.2016

Pro mě před lety setkání s T. Halíkem po kterém jsem se pustil do jeho ostatních věcí. Dnes tuto knihu oceňuji i jako dobrý rozcestník k ostatním autorům. Zvláštní osud i povaha, ale málokterý rozhovor mě tak vtáhl.