Tokio
Mo Hayder
Grey přijíždí do Tokia s cílem nalézt vzácný kousek filmu, po dlouhá desetiletí pokládaný za ztracený. Přijme práci hostesky v luxusním nočním klubu pro japonské obchodníky a bohaté gangstery, a tím je proti své vůli vtažena do polosvěta, kde je násilí na denním pořádku. Její život se ocitá v ohrožení...
Literatura světová , Detektivky, krimi
Vydáno: 2004 , Domino
Originální název:
The devil of Nanking , 2001
více info...
Přidat komentář
Jsou knihy, které se mi dokázaly vrýt hluboko do mysli. Jsou i knihy, které mě vyvedly z představy, že všichni lidé jsou ve své podstatě dobří...Tokio mezi takové knihy určitě patří, hlavně proto, že se opírá o skutečné události. Dnes už Nankingský masakr nikdo nepopírá, ale ještě nedávno o něm většina Japonců (a nejen jich) neměla ani zdání...
Příběh Grey je skvělý, napětí se stupňuje až do konečného otřesného odhalení. Je to jedna z knih, od které jsem neměla sílu odejít.
O této autorce vím, že její příběhy jsou drsné ....
Když jsem objevila tuto knihu, vůbec jsem nečekala tolik drsnosti, krutosti a morbidnosti ....
Možná proto, že o nankingském masakru jsem toho moc nevěděla....
Protože jsem byla zvědavá, po čem žena pátrá, dočetla jsem do konce ....
Ale nevím, zda knihu doporučit -já ji rozhodně předám dál ....
Skvělá to kniha. Příběh pramení z nankingského masakru za druhé čínsko-japonské války v roce 1937 a prolíná se s tokijským pátráním posedlé anglické historičky, která neváhá obětovat cokoliv jen, aby se dopátrala pravdy. A ta je opravdu hrůzná. Kdo zaváhá, přijde opravdu o hodně.
Tímto dílem, knihou mě autorka úplně ,,odzbrojila..." Vybrat si do příběhu téma Nankingského masakru - předzvěst druhé světové války..., který Japonci léta před světovou veřejností popírají a běžný Evropan zpravidla o ní neví téměř nic... No, tak to tentokrát opravdu chtělo hodně kuráže, neb se zde nejedná jen o fikci.
Příběh, kde se prolínají dvě časové linie, které vyústí v jedno velké finále...
Co dodat víc? Snad jen to, že to bylo opět děsivé, ostré, chorobné - morbidní a strhující čtení.
Autorka psát, tedy psala..., vždy bravurně. Její knihy silnějším náturám doporučuji.
Z knihy jsem rozporuplná, začátek, no přemýšlela jsem, že knihu odložím, ale autorku mám ráda, její série s Jackem C. jsou skvělé, tak jsem to chtěla "vydržet ". Souhlasím s Mudry, také jsem měla problém se začíst a nadšení také nesdílím. Děj mi přišel takový nedotažený, kostrbatý, nereálný, hodně mi vadily ty japonské/čínské názvy, občas chaos, celkový dojem nic moc...
Prvních 200 stran jsem si ani nebyla jistá, zda chci knihu dočíst. Konec byl podstatně lepší, ale nadšení níže komentujících tentokrát nesdílím, i když ostatní autorčiny knihy považuji za perfektní.
Když jsem zjistila, že kniha není z mé oblíbené série s Jackem C., chtěla jsem ji odložit. Ale zjistila jsem, že nemůžu přestat číst, příběh mě zcela pohltil. Dlouho ve mě dozníval. Trochu jsem se styděla, že jsem o událostech v Nankingu nikdy neslyšela a musela jsem si otevřít strýčka Googla.
Mo Hayder dokazuje že je žena knih, které jsou mnohdy morbidní, zvrácené, ale uvěřitelné do posledního puntíku. Kniha je opravdu dobrá! Nemohu jinak než dát 90%.
Zase jsem se vrátila v čase, kdy jsem si vzpomněla, jak se ke mně Mo dostala poprvé. Tehdy jsem s otevřenou pusou četla jeji knihy, kde si libovala v morbidnostech a mě to kupodivu bavilo. Jeji knihy jsou neobyčejné, absurdní a pro mě čtivé. Tokio mě pohltilo a dlouho si ponesu příběh o události, o které jsem neměla ani tušení.
Po celé sérii "Jack Caffery" jsem myslela, že mě Mo nemůže překvapit svoji brutalitou a v knize Tokio se ji to opět povedlo.
Mě se její styl psaní líbí, ale chápu, že pro slabší povahu to fakt není.
Od Mo mám vše přečteno a tuhle knihu jsem si nechávala dlouhé roky jako třešničku. Bohužel, jak to tak u Mo bývá, mnoho času jsme spolu nestrávily, protože když máte štěstí, jako já, její knihy vás pohltí a vy hltáte každé slovo.
Je tu podobnost s Ostrovem sviní, takže mě některé prvky nereálnosti nepřekvapily, ani nerušily. Naopak, připomínaly cosi známého a nezaměnitelného.
Konec knihy jsem četla na jeden zátah. Asi tři hodiny jsem ležela, drtila knihu v rukách s bušícím srdcem a strachem.
Já dostala opět víc, než bych si troufla doufat a Mo mi potvrdila, jak úžasná a návyková umí pro mě být.
I když se nejedná o knihu ze série Jack Caffery, je napínavá, a i poučná- opět a zase se ukazuje, že lidé ve válce se nezastaví před ničím.
Mám moc ráda retrospektivní části, nebo výňatky z deníků.
Konec knihy člověka pohltí, nemohla jsem se dočkat, jak to dopadne.
Stručně řečeno : poněkud morbidní příběh.
Minulost,která svými pařáty dosáhla až do současnosti.
Poněkud těžko uvěřitelný děj ,ale proč ne?
Ke knížce jsem přišla náhodou - hledala jsem průvodce Tokiem. Tato knížka jsi mně našla a já ji musela přečíst. Dvě postavy, zdánlivě spojující jenom Nankingský masakr, spojuje však něco mnohem většího. Posledných 200 stran knížek jsem přečetla za odpoledne, postupně se odhalovali tajemství postav. Dlouho po přečtení ve mně knížka doznívala. A něco pravdy na tom je, že: "Naše minulost je naší budoucností a naše budoucnost naší minulostí..."
(SPOILER) Nankingský masakr pro mě byla zcela neznámá kapitola historie. I kdyby přečtení této knihy nemělo jiný význam, tak mě přinutilo přečíst si o této události další literatutru faktu (a dočetla jsem se věcí opravdu otřesné). Ale i Tokio bylo celkem napínavé a dobře se četlo, i když někdy utíkalo hodně do říše fantazie (věčné mládí čerpané z mumie). Ale za čtyři hvězdy stojí.
Kniha se rozjela až od druhé poloviny, ale s ohledem na pěkný konec dávám palec nahoru.
Úplně upřímně? Na prvních 200 stranách se podle mě nic neděje. Hlavní hrdinka mě štvala a nejen ona! Ale pak se stane něco, co mě přinutilo dát o jednu hvězdu více než jsem původně chtěla. Číst Tokio znovu určitě nebudu, ale jako fanoušek Mo Hayder jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Tak, nejdřív mě to nebavilo a hlavní postava mi byla nesympatická. Pak se něco stalo a já byla lapena. Dokonce jsem si některé pasáže fotila do telefonu (třeba když hlavní postava kouká z okna na to, jak Tokiané slaví svátek mrtvých). Konec jsem dočítala hluboce zasažena a se slzami na krajíčku. Tahle kniha se úplně vymyká z ostatní tvorby Mo a i snahou precizně popsat japonské a čínské pozadí, reálie, výrazy, zvyky je vysoko nad vším ostatním, co napsala. Ostrov sviní je proti tomu úplný brak. Do knihy se mi nejdřív nechtělo a teď vím, že se k ní určitě ještě vrátím a vychutnám si ji o to víc. Pokud to tedy o takovém tématu jde vůbec říci. Momentálně sedím nad vypnutou čtečkou a pořád mě ještě mrazí a mám pocit, že mi někdo ukradl vnitřnosti...
Štítky knihy
thrillery tajemství kanibalismus Tokio Nankingský masakr jakuza
Kniha Tokio je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 264x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 163x |
| Chystám se číst | 116x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 3x |
Naprosto přelomová kniha.
Masakr v Nankingu na mě v posledním roce útočí ze všech stran. 50 let nic, a nyní se celý svět rozhodl vydat své svědectví.
Autorka úchvatně propojila historická fakta a fikci do strhujícího dramatu.
Nikdy nepřestanu žasnout, čeho je člověk schopen.
Četla jsem před týdnem i dvě knihy o masových vrazích, byli zde vypíchnuti jako vředy společnosti mnohdy vyrůstající na již pokřiveném podhoubí. Ale nevěřím, že celá JCA byla složena z deviantů, psychopatů, pedofilů, nekrofilů a vrahů. Jak je tedy možno, že tento osvícený národ dodržující tradice a zvyky, se změnil v běsnící bandu nepředstavitelných zrůd? Kdo mi to vysvětlí?
Kniha mě ubezpečila ještě v jedné mé myšlence. Člověk musí mít vášeň, cokoliv, co ho ( v dobrém ), posouvá dál. Nějaký cíl, mezník, vrchol, něco, co ho nutí každý den vstát a jít dál.
Hrdinka své snažení završila po dlouhých 10 letech, na chvilku odbočila, když se zamilovala, ale hned se zase vrátila a pokračovala. Pochopila, že ani pomyslná láska, která láskou nebyla, (ale kdo by se jí divil. Po tom všem), ji nenaplní klidem. Dokud nezjistí pravdu.
A pravda byla tak šílená, že i člověk přeživší NM, a věnující celý život, tedy 53 let, pomstě, pro ni neměl omluvu. A že o bolesti a ztrátě ví své.
Naše civilizace se žene do záhuby. Nikdo nemá své vášně, své cíle. Vše máte na pár kliknutí. Umělé berličky v podobě chemikálií a ethanolu, různé pochybné závislosti. Člověk hledá onen pověstný klid a pocit naplnění, ale jde to moc těžko, když už všechno máme a můžeme.
A je-li pravda, že se pohybujeme v kruzích a na konci jsme na začátku, tak panbu s námi. Po svědectví NM vím, že člověk je opravdu schopen všeho a peklo existuje. Děláme si ho tady sami, nikdo nemusí složitě čekat, až umře.