Tohle město, tahle řeka
Martina Leierová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463540/bmid_tohle-mesto-tahle-reka-8LT-463540.jpg
4
152
41
Jeden čas, jeden dům, mnoho osudů Každý dům má svůj příběh, některý skrývá tajemství a jiný má vlastní osud. Tak jako žlutý činžák v nenápadné ulici Města poblíž Řeky. Jak moc jej určí obyvatelé — fotografka a ornitoložka Róza, spisovatel Hilský, podnikatel Majer, agorafobička Klára nebo paní Cartierová a… kam se vlastně ztratil domovník Vrána? Zatímco obyvatelé domu žijí zdánlivě nezávislé životy, silné vyprávění graduje k nečekanému konci. Nikdo z nich v té chvíli netuší, jak moc svým každodenním rozhodováním nejen spolehlivě zaceluje vlastní osud, ale také spřádá úděl letitého činžáku. Podobně jako nedaleká Řeka, i životy sousedů podléhají pod iluzí stálosti nenápadným, avšak o to ve svých důsledcích dramatičtějším proměnám. A zůstává jen otázka, nakolik mohou cizí příběhy, ve kterých se člověk ocitá, změnit celý jeho život…... celý text
Přidat komentář
zase takové ženské psaní, ve kterém si autorka sublimuje osobní bolístky (tentokrát zastoupené fenoménem znásilnění) a v němž si to se špatnými a zlými muži náležitě vypořádává; ale nesmí samozřejmě chybět ani další témata, která dnes prodávají, jako LGBT komunita nebo příběh z předlistopadové doby atd.;
postavy jsou ploché a bez vývoje, detailněji jsou vykresleny jen hlavní hrdinky, resp. způsob jejich vítězství nad osudem, fóbií atd.;
topoi domu - města - řeky jsou sice prezentovány jako konstitutivní a symbolické, ale ve skutečnosti se jedná o naprosto prázdné a nevyužité symboly, které mají slepit dohromady příběhy různých lidí (Hodrovou na vás!);
kompozičně to působí, jako by autorka napsala novelu, a protože "to je na knižní vydání málo", použila ji jako zde druhou kapitolu (zabírá skoro polovinu knihy), pak našla v šuplíku další tři starší povídky, které pomocí rámcové kompozice podsunula jako umělecké/žurnalistické texty napsané jednou z postav, a vše propojila pomocí krátkých oslích můstků - a hle, hned je tu román ... ne, není
Tohle nebyl muj salek kavy. Na knizku jsem se tesila, mam rada splet ruznych osudu, ale moje ocekavani se bohuzel nenaplnilo.
Dej mi prisel takovy nijaky a lyrika a ruzne metafory, kterymi je kniha prospikovana na me pusobily strasne umele, navic na ukor plynulosti deje. Skoda.
Nejsem povídkový typ (dám knize šanci a nedopadne to zase :o(( a tedy mi nevyhovují individuální příběhy, přestože jsou spolu propojené. Autorčin styl mi přišel rozvláčný, popisný, nudný. Snad jen ten první příběh měl (ještě) šťávu…. Doufám, že stav „nutit se do čtení“ se po této zkušenosti zase dlouho neobjeví :o))
Tohle Město, Tahle Řeka mi velmi sedla stylem autorky, vyprávěním i dějem. Vážně mě bavily postavy, který byly vykreslený, věrný a lidský. Poněkud mi ale nesedí časová linka.
Edit: po pár měsících už vůbec netuším, o čem kniha byla.
Obyvatelé jednoho starého činžáku. Mozaika několika lidských životů, osudů, které se potkávají zběžně na schodišti. A pak přijde událost, která je zasáhne všechny a přinese ještě jedno rozuzlení....
Zvláštní styl psaní. Neobyčejné příběhy obyčejných lidí, ale mně osobně to nesedlo :-(
Kniha, u které chci číst co nejrychleji, protože jsem zvědavá, jak to bude pokračovat - a zároveň chci číst pomalu, protože si to užívám a chci, aby mi čtení dlouho vydrželo.
Moc se mi líbily jednotlivé postavy, popis jejich přemýšlení, vzpomínek. Bavilo mě, jak se jejich osudy a životy potkávaly, přibližovaly i rozcházely.
Byl to pro mě zážitek, děkuju.
Doporučeno kamarádkou se slovy "tuhle autorku bysme si měly hlídat". Zajímavý nápad - jak se prolínají příběhy lidí, které spojuje vlastně jen život v jednom domě.
Sem tam mi připadalo, že autorka použila hrozné klišé, a pak najednou vystřelila tak úžasně přesný popis, nádhernou situaci... naštěstí druhé případy hodně převažovaly. Určitě stojí za přečtení, zajímavá je i forma, která kombinuje ich a er formu s povídkami.
Nápadem a začátkem knihy jsem byla úplně nadšená - ztracený pan Vrána, kterého nikdo nemůže najít a soubor povídek o lidech z baráku. Čekala jsem víc propojení nějakého motivu - právě postavy pana Vrány, který každému z obyvatel svojí přítomností domovníka nějak přispěl do jeho osudu. Bohužel mě v dalších kapitolách čekalo zklamání nad tak nějak nesouladnými příběhy bez konce. Samotný závěr mi přišel tak nějak úplně mimo. Škoda!
Neotřelý styl psaní. Příběhy, které nenápadně mizí ze scény a pak se překvapivě vrací. Jako v životě, v němž nelze všechno naplánovat. Není to žádná idylka. Závěrem jsem trochu zklamaná.
Občas mi trošku chyběla přímá řeč a chvíli mi trvalo, než jsem si na styl psaní zvykla. Pak už jsem se ale nemohla od starého činžáku a jeho obyvatel odpoutat. Líbilo se mi přiblížení budoucnosti jednotlivých postav z domu v závěru knihy a naděje, že zlo bude přece jen nakonec potrestáno.
Čtivé to jistě je, ale mne to nezaujalo. Nebavilo, nelíbilo - ozvěny naší nepříjemné minulosti, její dlouhé stíny a navrch nešvary nové doby, vše podepsané na lidech, jejich osudech a chování. Ano, jako ze života, našeho českého života, necítím proto potřebu o tom dneska ještě číst...
Neuvěřitelná kniha plná lidských osudů, bolestí i trochu toho štěstí.A zajímavým způsobem napsaná.
Líbilo a velmi. A nejen proto, že přišla po dvou (nic moc) "mužských" knížkách. Tady bylo postav více, kladné a záporné, pestré osudy a příběhy. Další plus je české prostředí a bohatý jazyk vyprávění (třeba přirovnávání lidí k druhům ptáků jednou z postav mě bavilo) - to a ještě mnohem víc nabídne tahle knížka. Autorku si pohlídám.
Jednotlivé povídky geniálně pospojované společnou linkou, přesně jako na obálce. Tak moc náš život určuje to, čím se obklopujeme...moc dobrý!
Mám ráda knihy, které skládají příběhy spojené jednou dějovou linkou. Čtivá kniha se sociologickým obsahem, osudy lidí, které se vzájemně prolínají...
Strašně mě kniha bavila a přečetla jsem jí na dvakrát, i když to není oddechové čtení, ba naopak. A teď se k ní v mysli vracím, což mám u knížek nejradši. Musím myslet na postavy, které tak dobře a trefně vykreslila, s humorem, přitom opravdově. Pro mne je hlavní pointou to, že nevíme, co se děje ve vedlejším bytě, ani v hlavě člověka, který žije s námi, a často si tam naopak domýšlíme něco podle sebe.
Starý činžák ve Městě blízko Řeky jako průsečík životů lidí, kteří v něm bydlí... s obyvateli domu se seznámíme na chodbě domu při diskusi, kam asi záhadně zmizel domovník pan Vrána...Ví o něm někdo něco víc ? O jeho životě ? Co je to vůbec za člověka? A tak se začíná se odvíjet velmi pestrá mozaika životních osudů a lásek všech obyvatel domu, navíc fantasticky, citlivě a křehce podaná, čtenáři tak přibližuje vnímání toho, co je v životě opravdu důležité, jak se necháme ovlivňovat lidmi, které na své životní cestě potkáme,že si každý neseme nějaké břímě z dětství a život není ani trošku spravedlivý, je třeba se vyrovnat se svými strachy a životu se postavit čelem, životní prohry a vítězství jsou jen naše ...Moc se mi líbila struktura celého románu a takové jakoby nenápadné posunování v čase ... Kniha mi malinko připomínala knihu Dům od paní Sedlmayerové, mimochodem výbornou, kde ale příběhy lidí, kteří v něm bydleli, vypráví sám Dům... ... kniha by si zasloužila určitě větší pozornost, výborně napsané, určitě doporučuji.
Štítky knihy
česká literatura osudy lidí ze života sousedé české romány
Tohle město, tahle řekaKniha Tohle město, tahle řeka je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 184x |
| Čtenářské výzvě | 23x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 67x |
| Chystám se číst | 161x |
| Chci si koupit | 28x |
| dalších seznamech | 4x |
Vyjímečná kniha. Netuším, zda autorka píše lehkou rukou nebo ne, ale ve výsledku má její psaní lehkost, se kterou dokáže do hloubky analyzovat postavy i jejich pocity. Někdy člověk nemá očekávání a najde knihu, která ho strhne, což byl pro mne tenhle případ. Nešlo se odtrhnout.