To snad nemyslíte vážně!
Richard P. Feynman , Ralph Leighton
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/91322/to-snad-nemyslite-va-91322.jpg
5
562
95
Neuvěřitelné a rozmarné příhody ze života jednoho z největších teoretických fyziků 20. století Richarda P. Feynmana. Kromě mnoha jiných činností byl také vynikajícím hráčem na bongo a výborným malířem, ale především byl prototypem nekonvenčního, zvídavého a moudrého člověka.
Literatura světová , Biografie a memoáry , Věda
Vydáno: 1989 , Mladá fronta
Originální název:
Surely You're Joking, Mr. Feynman! , 1985
více info...
Přidat komentář
Nenechte se odradit tím, že jako autor je uváděn nositel Nobelovy ceny za fyziku. Jde o vyprávění z jeho života, plné komických situací i moudrosti. Pro mě jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četl.
O knize jsem se doslechl někdy v roce 2015 při cestě pod Mont Blanc a během výstupu na vrchol. A protože cesta byla dlouhá a děsně se to táhlo, výstupových metrů moc a kilometrů do Francie ještě víc, někdo mi převyprávěl pár největších perliček z téhle knihy. Knihu jsem si samozřejmě musel přečíst a od té doby se mi to stalo ještě asi čtyřikrát, nebo pětkrát (to přečtení, ne výstup).
A musím říci, že jsem z vyprávění nadšený popáté stejně jako napoprvé. Zejména části týkající se Feynmanových studií a pak projektu Manhattan v laborkách Los Alamos. Prostě špica. A musím říci, že být takových učitelů a profesorů v českém školství více, děly by se velké věci!
Převážně veselé vyprávění reálného amerického Járy Cimrmana, který ovšem obdržel skutečnou Nobelovu cenu.
Občas zbytečně moc odborné, ale celkově zajímavý průvodce životem neobyčejného člověka, jehož velikost se často zrcadlila v dennodenních maličkostech a běžných záležitostech.
Výborná kniha. Když jsem přemýšlela jaký komentář napsat, zjistila jsem, že zdejší anotace ji vystihuje skvěle. Já částečně poslouchala načtené audio a mezitím i četla. Tahle kniha rozhodně stojí za "hlubší studium", na které momentálně nemám čas. Ráda bych se k ní jednou vrátila.
Perfektní vyprávění. moc jsem si užívala vyprávění o dětství, rodině a dospívání :-) pak už to bylo složitější čtení, ve fyzice "plavu" a musela jsem si občas vyhledávat, o čem je řeč.
,,Nebyl to žádný skrytý žert, co vyvolávalo jeho úsměv a ohníčky v očích, byla to fyzika."
Richard Feynman (1918-1988) byl americký fyzik, který v roce 1965 získal Nobelovu cenu. Kniha je jeho vyprávěním spousty (ve valné většině až neuvěřitelných) příhod ze všemožných oblastí života - dětství, studia, bádání, cestování, učení, seznamování se se ženami, vývoje atomové bomby a tak dále.
Myslím, že na čtení není třeba být nějak víc vzdělán v oblasti matematiky nebo fyziky (kde se to překladateli zdálo vhodné/nutné, doplnil knihu poznámkami) a že všem můžu Feynmanovu knížku vřele doporučit.
Nemáte tip na něco podobného?
-------
- Říkali, že se proslavím, sotva tam přijedu, tím, že udělám nějakou hloupost. Takže jsem se snažil o trochu důstojnosti a váhavě jsem se vzdal myšlenky na přespání v té kupě listí.
- Když se lidi spolu baví, začnou se vrtět a tak. Tenhle novinář zase okopával zarážku dveří, takže jsem řekl: ,,Ano, tohle je ta pravá zarážka ve dveřím zrovna sem." Zarážkou byla čtvrtmetrová polokoule ze žlutého kovu - ze zlata, abychom byli přesní.
Došlo k tomu takhle. Potřebovali jsme experimentálně zjistit, jak různé materiály odrážejí neutrony, aby nám neutrony neutíkaly pryč a nespotřebovali jsme příliš mnoho štěpného materiálu. Vyzkoušeli jsme spoustu různých látek. Zkoušeli jsme platinu, zinek, zkoušeli jsme mosaz a také zlato. A z testů se zlatem nám zbyly kusy zlata, načež někdo dostal chytrý nápad použít zlaté polokoule jako zarážky dveří v místnosti s plutoniem.
- Začal jsem ten článek číst. V jednom kuse se tam mluvilo o extenzorech, flexorech, gastrocnemiálním svalu atd. Sem tam nějaké svaly byly sice pojmenovány, ale neměl jsem ponětí, kde se nacházejí vzhledem k nervům a kočce samotné. Šel jsem tedy do biologické knihovny a požádal knihovnici, jestli by tam neměla mapu kočky.
,,Mapu kočky, pane?" opakovala zděšeně. ,,Patrně myslíte anatomický obraz!" Od té doby koluje pověst o jednom postgraduálním studentovi biologie mdlého rozumu, který sháněl ,,mapu kočky".
Když jsem přišel na řadu s referátem na toto téma, začal jsem s tím, že jsem namaloval obrysy kočky a začal vyjmenovávat různé svaly.
Ostatní studenti mě hned zarazili: ,,Tohle všechno známe!"
,,Jo, vy to znáte?" povídám. ,,Pak se ovšem nedivím, že vám i bez čtyř let biologie klidně stačím!" Promarnili celou tu dobu memorováním takovýchhle věcí, které si člověk může během patnácti minut vyhledat.
,,Bylo mi nanic a vysilovalo mě, když jsem se musel v restauraci rozhodnout co si dám sladkého. Tak jsem se rozhodl, že to bude jednou provždy čokoládová zmrzlina, a už jsem si s tím nikdy nedělal starosti - tenhle problém jsem měl vyřešený."
(- In short, here is Feynman's life in all its eccentric glory - a combustible mixture of high intelligence, unlimited curiosity, and raging chutzpah.)
Ako fyzik ani nemohol písať inakšie.keby tak mohol napísať čo hovoril priateľom o svojich príhodách z Ria a iné týmto podobné...to by bolo čítanie...ale to by už isto patrilo do iného žánru.A profesor na vysokej škole o takýchto veciach nemôže písať..asi..no aj to čo v tej knihe je ho poludšťuje...
Úžasný a inšpirujúci človek. Mimoriadne inteligentný, vedomý si svojich predností aj slabostí, sebavedomý, ale nie nafúkaný. To, ako miloval vedu a život, a ako si oboje dokázal užiť, je obdivuhodné a závideniahodné. Musel to byť skvelý učiteľ, takého by som brala všetkými desiatimi. Túto knihu som čítala pred rokmi, ale doteraz si pamätám, ako som kvôli nej v kúpeľni potme drvila kliešťami kocky cukru. Já obdivuji, ako povedala slečna Mitnicková.
Vtipné historky Richarda Feynmanna, které v podstatě slouží jako autobiografie.
O knize jsem slyšela od jiných vědců-přírodovědců a jejich manželky mi ji doporučily s tím, že je to velmi vtipná ukázka toho, jak je život s geniálním fyzikem složitý (ale nemyslím si, že by se chtěly litovat. Byl v tom i povzdech: "Máme Feynmanna na talíři!")
Renesanční člověk, trošku blázen...vědom si své vlastní ceny, majíc pokoru.
Smekám.
Nositelé Nobelovy ceny jsou vyjimeční lidé s velkým rozsahem zájmů, proto tuto cenu dostali. Lidé, kteří mají úzký záběr znalostí a zájmů, mohou být dobří ve svém oboru, ale na zajímavé věci může člověk příjít, pokud bude schopen použít znalosti i z jiných oborů než-li ze svého. Pan Feynman to touto knihou dokazuje, když se zajímá o hudbu v Riu a nebo kromě toho že bádá v projektu Manhattan, tak se učí otvírat sejfy a je v tom opravdu dobrý. Zároveň to svědčí o jeho nadhledu. Korunou celé knížky, ač se to nezdá je závěrečná kapitola o kargokultických vědách, která je poučná nejen pro vědce, ale i pro obyčejné lidi, kteří mají problém se vyznat v množství informací a dezinformací.
Po delší (dlouhé) době jsem se vrátil k této knize a znovu jsem byl překvapen širokým záběrem zájmů, u nositele Nobelové ceny překvapující. Kniha je čtivá i pro "ne"fyziky.
Zcela jistě byl R. P. Feynman jedním z největších vědců, kteří kdy žili a svým přístupem k vědě a její popularizaci strhnul ke studiu fyziky i mne, naprostého matematického břídila, jehož schopnosti končí u trojčlenky. Kniha je zábavná, čtivá a rozbíjí stereotypní pohled na génia, který stále mnoho lidí sdílí. A jeho bezstarostný přístup k životu a optimismus je téměř nakažlivý.
Po té co jsem četl knihu o Elonovi Muskovi, která mi přišla zajímavá z hlediska co dokáže vědec, který má i podnikatelského ducha, jsem se rozhodl přečíst si o panu Feynmanovi a nebyl jsem zklamán. Nejen že jsem se dozvěděl plno zajímavých věcí, ale ke všemu je kniha vtipná.
Richard P. Feynman je pozoruhodná osobnost, opravdová celebrita. Při čtení příběhů z jeho života jsem se velmi dobře bavil. Není to žádný "suchar".
Ze začátku mě to bavilo, ke konci mi přišlo, že je to neustále to samé dokola, byla jsem ráda, že jsem to dočetla do konce. Každopádně přítel si to vychvaloval, prostě to nebyl můj šálek kávy.
Ze začátku se mi příběh celkem líbil, i když jsem byla chvilkama zmatena, kdy se příběh zrovna odehrává. Postupem času mi začalo připadat, že už jednotlivé příběhu ztrácí na svém kouzlu a svým způsobem se pointa příběhů opakuje.
Nicméně to bylo zajímavé čtení a naprosto chápu, že spoustě lidem se to může líbit. Bohužel to prostě nebyl uplně můj žánr.
O tom, ako:
1) vykrádať sejfy
2) baliť baby v bare
3) konštruovať atómové bomby
4) pozerať na svet otvorenými očami
5) počítať z hlavy tretie odmocniny
6) mať v p**i
7) opravovať rádiá
8) a tiež o tom, že nikdy nie je naškodu naučiť sa hrať na bongo.
Body 6, 4 a 2 sa mi zatiaľ osvedčili a koketujem s 8
Bod 5 odporúčam neskúšať, ak vaše IQ nie je dosť vysoké na to, aby mohlo v aute sedieť na prednom sedadle
Edit: po zrelom uvážení som sa rozhodla, že do trojky nejdem, lebo pri mojich technických schopnostiach by z toho mohlo vzísť niečo, čo by sa konzistenciou, vzhľadom i letalitou nebezpečne blížilo prihorenému sójovému pudingu.
Štítky knihy
humor paměti, memoáry fyzici autobiografické prvky Los Alamos
Kniha To snad nemyslíte vážně! je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 796x |
| Čtenářské výzvě | 96x |
| Doporučených | 105x |
| Knihotéce | 240x |
| Chystám se číst | 389x |
| Chci si koupit | 119x |
| dalších seznamech | 7x |
Výborné, zábavné, poučné a inspirující čtení o životě skvělého vědce. Hlavně jeho věčný zájem o cokoliv je velmi inspirující. Mám chuť se pustit do kreslení i hudby. A jako bonus jsem se naučil počítat druhé mocniny čísel kolem 50 z hlavy :)