To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31667/bmid_to-by-se-zverolekari-stat-nemelo-1--KTJ-31667.jpg
5
256
57
Zvěrolékař série
< 2. díl >
James Herriot pokračuje ve své venkovské praxi, překonal první těžké začátky, získal si oblibu, a někdy se sám sobě diví, proč setrvává na nevlídných yorkshirských blatech. Ovšem na druhé straně má už v Darrowby zavedenou praxi , a trampoty se zvířecími pacienty a často nevypočitatelným šéfem, které dovede Herriot tak kouzelně vylíčit, mu vyvažují schůzky s krásnou dívkou Helen. Herriotova knížka je vyprávěním o úspěších a omylech, životních výhrách a klopýtnutích, s nimiž se musí vyrovnat každý. A autor to dokázal s nepřekonatelným hřejivým humorem, který je nadčasový a proto získává stále nové a nové čtenáře po celém světě. (DBK)... celý text
Literatura světová , Romány , Příroda, zvířata
Vydáno: 1991 , Svoboda
Originální název:
If Only They Could Talk / It Shouldn’t Happen to a Vet , 1970
více info...
Přidat komentář
Mňa táto kniha veľmi nebavila. Vybrala som si ju kvôli čitateľskej výzve. Dlho som ju čítala a to znamená, že ma až tak nepriťahovala ako väčšinu komentujúcich.
Báječná kniha - laskavá, vtipná, dobře přeložená, neztrácející půvab ani po letech. Práce veterináře se od těch dob v mnohém změnila, ale proč se nedozvědět, jak to bylo dříve. Jedna z knih, které pozvednou náladu, přestože jsou v ní i smutnější okamžiky.
Něha, radost, moudrost, soucit, nadhled, humor _ atributy vsech knih autora. Vše jsem již napsala k dalším dílům. Asi bych je chtěla s sebou na pustý ostrov.
Velmi milá čtivá knížka s nenásilným humorem, který napsal sám život. Radosti i starosti s kapkou nadhledu, sympatický hlavní hrdina i jeho přátelé. To vše obohacuje krásné prostředí anglického venkova a mnoho zajímavostí z historie veterinární péče. Knížku jsem zařadil mezi své oblíbené.
Velice jsem po této knize toužila, protože jsem jsem byla přesvědčená, že je "top" v humoristické literatuře. Zřejmě nemám ten správný smysl pro humor, protože jsem se u knížky nudila, a proto ji četla tak strašně dlouho. Neměla jsem záchvaty smíchu při popisování různých neduhů prasat, krav či koní. Dělalo se mi špatně - viděla jsem ty kopy hnoje, hnisu i krve, cítila jsem i ten zápach.
Sice nemám ráda psy, ale v této knížce byly příběhy o nich ty nejmilejší. Milé a dojemné.
Kniha se dobře četla. Líbily se mi popisy lidských charakterů. Byly výstižné a někdy mile vtipně podané. Pestrost veterinářských zákroků, tomu taky dává jiný zajimavý rozměr. Celkově je to kniha, která čtenáře pohladí po duši, což v této době velmi potřebujeme. Doporučuji celým svým čtenářským srdcem.
Je skvěle napsána, je milá, vtipná, lidská, potěší a hlavně je o životě a lidech, takový jaký je. Ukazuje různorodost povach a chování. Vnímáte, že nemáte dát na první pohled. Je citlivá k lidským chybám. To vše je díky autorovi, který je pracovitý, dobrosdrečný a vidí to dobré v nás. Má rád nejen zvířata, ale i lidi.
Tak to bylo moc hezké počteníčko o zvířátkách,ikdyž někdy i trochu smutné. Moc hezky se tento příběh četl,u některých pasáží jsem se bavila.Za mě 100%.
Klasika, která se dá číst pořád...vracím se k ní po letech, nejen díky Výzvě. Úsměvné příhody a popis yorkshirské přírody- balzám pro duši, doporučuji ( zvláště v této době).
Pro hlasitý a upřímný smích a téměř nekončící úsměv je toto docela sázka na jistotu :-) Naprosto dokonalé dvojdílo a to teprve s tímto autorem začínám :-) Jeho láska ke zvířatům je více než jasná a tak také jeho text vypadá. Je to opravdu pohlazení. Všem mohu jedině doporučit.
Bavilo mě to zrovna tak jako poprvé. Nádherné příběhy.Moc ráda jsem si znovu knihu přečetla a užila.
Po letech jsem se opět vrátila k této knize a nelituji.
Laskavé a pohodové čtení.
Skvěle sepsané humorné a laskavé životní příběhy. Už je to dávno, co jsem je četl a pravděpodobně se brzy k nim vrátím.
Nádherně pohodová kniha, ke které se moc ráda vracím, takové krásné pohlazení po duši.
Miluju zvířata a jakákoli kniha o nich mě zajímá. Tak jak mám ráda pohodové čtení od Durella, tak i Herriot je pohodovka, milé čtení. Člověk se dozví něco o zvířatech, jak se kdysi léčily nemoci dobytka, něco o společnosti britského venkova, je v tom i lehký humor a lidskost. Všechny Herriotovy knihy stojí za pozornost.
Četla jsem jako mladá a teď znovu jako o něco míň mladá a tolik se mi líbila! Nejenom pro úžasně rozverné, veselé, zábavné a hravé příběhy, ale i pro ty vážnější, při kterých se srdce zachvěje. Líbí se mi na celé knize snad právě to nejvíce, že je humoristická, opravdu se při ní od srdce směju, a zároveň v ní je dost moudrosti a něčeho, co lze poněkud křečovitě nazývat mravním poselstvím. Takový splínový vyprošťovák.
První kniha, kterou jsem od Herriota četla. Tak moc se mi jeho styl psaní líbí, že už nezbývá moc dílů, které bych neznala. Příběhy se dají číst pořád dokola
Přes tuto knihu jsem se kdysi dostal i k dalším autorovým příběhům a rozhodně toho nelituji. Ani jeden z těch, které jsem přečetl, mne nezklamal a občas se k nim i vracím.
Trampoty začínajícího veterináře jsou podávány většinou z té humorné stránky, ale dojde i na případy dojemné či smutné.
Autor vyjadřuje především obdiv k těžce pracujícím farmářům, k jejich lásce a oddanosti k půdě i zvířatům, k zarputilosti s jakou se denno-denně pouští do nikdy nekončící dřiny, kdy je jim největší odměnou pohled na čerstvě narozené mládě, které se ihned snaží vstát a najít cestu k mléčnému baru.
James Herriot je moje oddychovka pro jakoukoli chvíli. Navíc se mi několikrát stalo, když jsem tak nějak automaticky komentovala nějaké zvířecí chování, že mi bylo odpovězeno: "Tys taky četla Herriotta, viď!"
Je to srdcovka a vím, že nejen moje.
Jsou knihy které nadchnou, jsou knihy které se nám nelíbí. A existují knihy, ke kterým se vracíme třeba několikrát a pro mne je to právě kniha "To by se zvěrolékaři stát nemělo". Nejsem si jistá proč, ale asi pro tu čistotu pojetí života ,života lidí i zvířat. Prostě je to oddechové a zároveň plné života. Díky za takové knihy.
Štítky knihy
zvěrolékaři láska k přírodě láska ke zvířatům
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Kniha To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl) je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 390x |
| Čtenářské výzvě | 61x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 140x |
| Chystám se číst | 49x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 6x |
Pokud by nějaká kniha měla být synonymem čaje s mlékem, máslových sušenek a tiše praskajícího ohně v krbu, pak by to byla právě tahle. Herriotovo poklidné vyprávění o životě veterináře má své osobité kouzlo. Ba co víc, překypuje lidskostí a teplem domova.
Ráda jsem se probírala jeho vzpomínkami na zvířecí pacienty, krásy venkova i životní osudy a dobrosrdečnost obyčejných farmářů. Bylo to jednoduše takové milé a úsměvné povídání. Typicky britské, plné mírných yorkshirských kopečků, klikatících silniček, líně přežvykujících ovcí a propršených dnů dělajících čest anglickému venkovu.