To

TO je jedním z nejikoničtějších románů Stephena Kinga — a nejen proto, že jeho váha by při zombie apokalypse vystačila jako improvizovaná zbraň. Především se nesmazatelně otiskl do popkultury. Stačí zmínit „klauna v kanále“ a většina lidí okamžitě pozná, o čem je řeč, i když knihu nikdy neotevřela. TO prostě není jen horor. Je to kulturní fenomén.

V poklidném městečku Derry se každých 27 let začnou dít podivné věci. Mizí děti, objevují se nevysvětlitelná úmrtí – a pod povrchem města jako by něco dýchalo. To “něco” má nejčastěji podobu klauna Pennywise. V roce 1958 se sedm outsiderů – Bill, Ben, Beverly, Eddie, Mike, Richie a Stan – spojí a vytvoří Klub smolařů, aby prastarému zlu čelili. Věří, že když budou držet při sobě, dokážou čelit i tomu největšímu strachu. Myslí si, že ho porazili. Jenže TO doopravdy neumírá. Téměř o tři desítky let později – jako dospělí s vlastními životy a ranami, které si nesou – se musejí vrátit, protože zlo se probudilo znovu. A s ním i vzpomínky, které se snažili navždy pohřbít.

Přiznávám, že mě TO dlouho odrazovalo svou délkou – ale ten maraton stál za to. Příběh je velkolepý a ambiciózní. Střídání dvou časových rovin funguje skvěle a dává ději hloubku. Každá dětská postava je dokonale vykreslená – měl jsem pocit, že je skutečně znám, a klidně bych se k jejich Klubu smolařů přidal. I když Richie byl místy dost otravný (píp píp). Nejzajímavější pro mě byla Beverly – její příběhová linie mě zasáhla nejvíc. Záporáci mě také bavili: Pennywise jako symbol čirého zla a Henry Bowers jako šikanátor, který příběhu dodává realističnost. King mistrně míchá strach s dětskou nostalgií a nebojí se jít i do těžkých témat – jako jsou šikana, domácí násilí nebo rasismus. Na druhou stranu, některé pasáže mi přišly zbytečně rozvleklé a přiznávám, že finále bylo pro až moc ulítlé. Přesto ve mně TO zanechalo silný dojem – a na některé momenty jen tak nezapomenu.

Pokud jste tuhle klasiku nečetli, určitě si doplňte mezeru – budete se vznášet mezi strachem a odvahou.

Jedno z vrcholných a i nejděsivějších děl Kinga. Postavy skvělé, příběh poutavý a rozsáhlý, což já osobně mám rád. Atmosféra úžasně děsivá, ale plná i pozitivních rysů s důrazem na sílu přátelství a lásku. To je hlavní kouzlo příběhu a dělá to z něj zcela neobyčejný a kvalitní horor. Úžasné dílo.

Román, který možná nečetl každý, ale téměř každý zná alespoň díky kultovnímu hororu To. Pro mě to byla kniha, na kterou jsem se – i přes její značný rozsah – dlouho těšila. Přiznám se, že z té tloušťky knihy jsem měla na začátku docela respekt, ale zároveň mě lákalo poznat příběh v jeho původní podobě, ne jen prostřednictvím filmových adaptací.

První část knihy se odehrává v době, kdy členové Klubu smolařů byli ještě dětmi. Každý z nich je svým způsobem outsider, ale právě díky tomu se mezi nimi vytvoří silné přátelství. Postupně zjistí, že jejich město Derry už dlouhá léta terorizuje zlá bytost nazývaná To, která se dokáže zjevovat v různých podobách, nejčastěji jako klaun Pennywise. Děti se rozhodnou postavit svému strachu čelem a společně se tomuto zlu vzepřít. Nakonec se jim podaří To porazit – nebo alespoň uspat na dalších 27 let.

Druhá část příběhu sleduje naše hrdiny už jako dospělé. Každý z nich si vybudoval vlastní život, mají své rodiny, práci i starosti. Když se ale zlo v Derry znovu probudí, jsou nuceni vrátit se zpět a splnit slib, který si kdysi dali. Tentokrát se však musí postavit nejen samotnému monstru, ale i vzpomínkám a strachům z vlastního dětství. Boj je mnohem těžší a bolestnější, protože tentokrát už nejde jen o dětské dobrodružství, ale o skutečné životy.

Musím přiznat, že samotný rozsah knihy může na první pohled působit trochu děsivě. Když se ale čte postupně, není to nakonec tak hrozné. A v mém případě tomu pomohlo i společné čtení, díky kterému jsem si knihu užila ještě víc.

Celkově to pro mě byla velmi silná čtenářská zkušenost. I přes svou délku dokáže kniha čtenáře vtáhnout do děje a držet jeho pozornost až do konce. Pokud má někdo rád horory, ale zároveň i příběhy o přátelství a překonávání vlastních strachů, rozhodně stojí za to dát této knize šanci.

„Žádní dobří kamarádi. Žádní špatní kamarádi. Jen lidé, které chcete, s nimiž potřebujete být; lidé, kteří se zabydlí ve vašem srdci."

TO - kniha, kterou netřeba dlouze představovat. Každý o ní minimálně slyšel, případně viděl filmové zpracování. Což je trošku nešťastné, protože v povědomí lidí zůstalo, že je kniha jen jakýmsi hororovým příběhem o vraždícím klaunovi.

Ale ona je mnohem víc! Je to příběh o kamarádství, o lásce, o strachu a také o obrovském a nepředstavitelném zlu, které v Derry vládne už celé věky.

Tohle zlo mění nejen povahu místních lidí, ale mění povahu celého městečka, jeho reálie. Bere si, co se mu zlíbí a ze všeho nejvíc miluje malé děti, protože ty věří. V dobro i zlo a je velmi jednoduché jim něco našeptávat, ukazovat věci upravené, přibarvené, nereálné....
„Kdo je víc schopen aktu totální víry, než dítě?"

Ovšem TO jednou sáhne na dítě, na které sahat opravdu neměl a díky tomu se dá dohromady partička Smolařů, kteří mu ublíží, uspí ho na dalších 27 let, kdy TO vyčkává, čerpá energii a připravuje se na to, že tentokrát je dostane. Protože oni už nejsou děti, už pro ně není samozřejmostí uvěřit.

Ale oni se taky připravují na další setkání, jelikož si dali slib, slib, že se vrátí, pokud TO znovu začne.

Mohla by kniha mít méně stránek ? Samozřejmě, mohla. Ale byl by bez nich příběh stejný ? Kdoví...nejspíš ne. King zde rozjel neskutečnou charakterovou smršť, kdy i ten nejmenší detail měl ve výsledku určitý smysl a čtenář s postavami žije, dýchá a bojuje až do poslední vteřiny :-) Opravdu kultovní záležitost, nepřenosná zkušenost, která stojí za TO !

TO mě bavilo, ale ne od začátku až do konce. Ten začátek byl takový pomalý rozjezd, přehlcený informacemi, pak už to začalo být dějově zajímavější. U konce jsem se v posledních několika kapitolách knihou prokousával, velice mi vadily flashbacky, které akorát tak odrazovaly od čtení. Celkově mi tento rozkouskovaný styl psaní moc nezamlouvá, tady ho bylo až příliš. Avšak samotný příběh byl super a kochal jsem se autorovou imaginací. Postavy byli záživné a svébytné, nejvíc se mi líbil asi Ben, Beverly a Mike. Také Henry mi do jisté míry imponoval, i když to byla velice negativní postava, tak jsem ho politoval. Knihu bych doporučil těm, kdo mají rádi spletité příběhy a těžké, tlusté knihy. Tohle byla moje první čtená kniha o více jak 1000 stránkách.

PS To opravdu nikoho u nás nenapadne v nakladatelstvích, vydat tak věhlasné dílo ve dvou dílech? Já držím knihy ve vzduchu, abych se mohl opřít hlavou o opěrku, kvůli bolavé krční páteři. Nedokážu si představit ženskou, která ji drží stejně jako já a má jen tak třetinu mé váhy.

Knihu jsem si koupil už před několika lety, ale nakonec, jak to tak bývá, jsem se k ní dostal až teď. Byl jsem, vlastně pořád jsem, zvědavý na filmovou verzi, nicméně dokud si To nepřečtu, nemohu se na to podívat. Protože kniha je vždy lepší a nejsem rád, když mám spoiler v knize...

Když jsem si tuto knihu bral do ruky, byl jsem potěšen rozsahem. Líbí se mi macaté knihy. Je to příslib dlouhého, zajímavého dobrodružství, obzvláště, pokud je autrem mistr King.

Klasický pomalý začátek, čtenář se ztrácí v postavách, událostech, čase, nicméně je to velice důležité pro pochopení toho všeho. Musíte být součástí Derry. Musíte vědět o všech všechno, abyste si dokázali náležitě užít vše, co na nás čeká, co se řítí a jak se lidé k tomu postaví. Napětí je zde plíživé, atmosféra neskutečně živá a postavy tak známé, jako by byly vedle vás. Není to příběh, ale realita. A je na každém z nás, jak se k celému vyznění postaví...

To je jedno z největších Kingových děl a popravdě odůvodněně. Představuje nám hlavní dětské postavy a jejich zážitky, které mezi nimi vytváří přátelství a spojenectví při boji s neznámým zlem. Na dětskou linku do toho navazuje ta dospělá a do toho zde čteme i o třetím období v minulosti. Celé to tak utváří komplexní příběh s atmosférou, která se dá místy krájet a až na pár pomalejších a zvláštnějších pasáží vaši pozornost určitě udrží.

Stephen King – TO
/ 5

1096 stran, u kterých jsem si na začátku říkala: „Pane bože, tohle vzdám.“ Rozjezd je pomalejší a King si dává záležet na detailech, takže se objeví pár momentů, kdy jsem měla pocit, že se příběh vleče. Ale opravdu jen výjimečně – a rozhodně to za to stojí.

Jako někdo, kdo viděl film, musím říct jediné: kniha je o několik úrovní lepší. Jde mnohem hlouběji, pracuje s atmosférou, myšlenkami a strachem způsobem, který film prostě neumí zachytit. Sledujeme sedm rozdílných postav, jejich dětství i dospělost, přičemž se minulost a současnost přirozeně prolínají. Pokud se toho někdo bojí, nemusí – King to zvládl naprosto přehledně a čtivě.

Postavy jsou napsané tak silně, že máte pocit, jako byste je znali osobně. Každá má svůj hlas, svůj příběh a své démony. Nejvíc mi přirostly k srdci pasáže věnované Beverly a Benovi – jejich linka je křehká, bolestivá a velmi lidská.

TO je kniha o strachu, ale ne jen tom prvoplánovém. Je o věcech, které si neseme z dětství, o tom, co raději vytěsníme, a co se nám i po letech dokáže vrátit. Zároveň je to příběh o silném přátelství, loajalitě a slibech, které nelze jen tak porušit.

Čtení vás provede i opravdu nepříjemnými a těžkými pasážemi, místy jsem si říkala: „Ty brďo, to je síla.“ King se nebojí jít na hranu a atmosféra je tak hutná, že bych městečko Derry opravdu navštívit nechtěla – už vůbec ne potkat to, co v něm číhá.

Díky společnému čtení jsem se ke knize vůbec dostala a jsem za to neskutečně vděčná. Sama bych se do ní možná nikdy nepustila – a byla by to velká škoda. Od této chvíle dávám Stephenovi Kingovi novou šanci, protože si mě TO definitivně získalo.

Budou mi chybět každodenní pasáže.
A bude mi chybět tahle neskutečná parta.

TO není kniha o klaunovi. Je to kniha o věcech. O věcech , které přežijí dětství, i když bychom si přáli, aby tam zůstaly.

O strachu, který mlčí desítky let a pak se vrátí- ne proto, že by měl hlad, ale proto, že nebyl nikdy pojmenován.

Nejděsivější na TO není monstrum... ale to, že dospělost nás před ním nechrání.

Asi už jsem ten produkt uspěchané moderní doby, ale za mě mohla mít knížka klidně o pár kapitol míň a pak by byla aspoň o třetinu tenčí. Třeba tu, komu se jak a co přesně stalo při povodni. Nemyslím si, že by to celkovému zážitku nějak uškodilo, koneckonců tihle lidi se v knížce objevují poprvé a naposled, tak proč je tam vůbec cpát. Ale námětově vynikající horor, Kingovi se musí nechat, že má fantazii.

Z rozsáhlého textu přímo křičí, že King je neúnavným a dobrým vypravěčem. Postavy jsou vykresleny s neuvěřitelným smyslem pro detail a čtenář má možnost se s nimi velmi věrně seznámit. Ačkoliv je zpočátku náročné si je zapamatovat, na konci knihy si člověk připadá, jako by s nimi osobně pár dní strávil.
King v knize otevírá řadu témat z nichž některá vykreslují druhou polovinu minulého století, zatímco jiná jsou stále živá. (Od rasizmu přes domácí násilí a pohledu společnosti na gay komunitu až po rodinná traumata.) Opakovaně se věnuje kontrastu v dospělém a dětském vidění světa.
Čtení je to místy děsivé a ponuré, ale i napínavé a plné nečekaných obratů. Škoda, že je kniha tak zdlouhavá. Přibližně po 500 stránkách mě začala trochu nudit. Čekala jsem, že po úvodu plném nových postav a míst, přibude i nějaká vedlejší dějová linka, ale místo toho se zde všechny linky jen slévají. Až do konce se tak čtenář veze v podstatě po jedné dějové trati obehnané atmosférickými kulisami. V této fázi jsem se musela ke čtení vesměs nutit.
Celkově na mě TO působí rozporuplně. Hodnocení 3,5 hvězdičky je možná trochu nespravedlivé vůči skvěle vypravěčsky zpracované knize, nicméně odráží můj reálný čtenářský zážitek.

Je to King v poněkud kostrbatém překladu. Škoda, že ho nedělala paní Linda Bartošková.

(SPOILER) Poslechnuto jako audiokniha. A těch bezmála 52 hodin za to prostě stálo! Skvěle namluveno těmi nejlepšími z audioprostředí. I když mi poslech trval pár měsíců, ke konci už jsem se nedokázala odtrhnout. I když bych se bez nějakých pasáží asi obešla a možná jsem je úplně nepochopila, přesto hodnotím plným počtem. Tak rozsáhlé, promyšlené a propracované dílo do nejmenšího detailu se jen tak neposlouchá.

Každá kniha má svůj příběh, nejen ten na svých stránkách, ale i ten, který má společně s jejím čtenářem. To mě jako kniha zaujalo v knihovně mých rodičů jen chvilku poté, co jsem se naučil číst, řekněme tedy před necelými pětadvaceti lety. Právě v té době jsem si v knize začal listovat, fascinovala mě obálka, fascinoval mě rozsah, fascinovalo mě, jak vlastně vydání od Melantrichu navenek nepůsobí jako tisícistránková bichle. Pak jsem začal mít jiné zájmy a koníčky, čtení se pomalu odsouvalo na druhou kolej, pak třetí, pak čtvrtou... Ale pořád jsem při každé návštěvě u rodičů vídával To v knihovně, pořád jsem věděl, že jednou přijde čas, kdy si ho konečně přečtu. A stalo se tak.

Kdybyste mi předtím řekli, že na té tisícovce stran nenajdu žádnou, která by mě nudila, nevěřil bych vám. A to i přes to, že jsem od Kinga už něco málo přečetl a že moc dobře vím, jak někdy dokáže být až skoro otravně popisný. Jenže v tomhle románu dávalo všechno smysl, King čtenáře vtáhne do dokonale propracoveného světa, ze kterého není cesty zpět.

To není jedním příběhem, To je knihou desítek příběhů, přičemž každý z nich je svým způsobem děsivý. Kdyby každý jeden z příběhů, které se točí kolem postav z Derry, vyšly jako jednotlivé povídky a novely, budeme mít před sebou opravdu všehochuť strachů a fobií. Tohle je celá myšlenka románu, každá postava má svůj strach a každá má svůj příběh. A tak se tu setkáme s děsivým klaunem, germofobií, domácím násilím, násilím na menšinách, rasismem a xenofobií nebo strachem z hmyzu či krys.

A právě proto je To tak geniální. Mohla být kniha kratší? Pochybuji, je to dokonale propracované multiversum a právě ta obrazná velikost tohoto díla je to, co z něj tvoří jeden dokonalý celek naplněný všemi myslitelnými strachy. Aby tohle všechno fungovalo, je takřka nezbytné, abyste postavy v knize znali dokonale, což King umí perfektně. Všechno tohle nakonec tvoří ucelený příběh, který v průběhu knihy postupně graduje, až se dočkáme závěrečného epického finále, které mnohé donutí uronit slzu, nebo jim alespoň naskáče husí kůže.

Nebudu vám říkat, abyste si knihu přečetli, ale jsem tak nějak vnitřně přesvědčen, že jako fanoušek hororu na stříbrném platně musí znát dílo Alfreda Hitchcocka, fanoušek hororu na stránkách knih musí znát To.

Vím, že je to jedno z mistrovských děl. Ale nemůžu si pomoct, prvních cca 700 stran bylo pro mě dost nezáživných. Tak dlouho trvalo se dostat do děje a nacítit se do postav. Čteno s přestávkami snad půl roku... 3.5hvězdy za posledních 400 stran, které to trochu zachránily. Ale konec rezonoval ještě pár dní. Strach, hrůza a pocity zmaru se též nedostavily, napětí možná. Asi mi už prdla pojistka u 'Pod kupolí', která mě těžce dostala a nějak teď všechny kingoviny srovnávám s ní...

Ku Kingovi sa vrátiť je ako vrátiť sa domov, kde ste vyrastali, ale kde ste zažili viac temných momentov ako tých svetlých.Túto knihu som čítala asi pred desiatimi rokmi.Od Kinga som už mala prečítané toho dosť, ale práve túto ešte nie.Pamätám si, že som sa pri nej bála — nie samotného klauna, ale zla, ktoré klaun predstavoval.Pred mesiacom som si povedala, že je čas sa k nej vrátiť a znovu si prečítať knihy, ktoré som mala len v pamäti.Tentoraz ju vnímam úplne inak než pred desiatimi rokmi.V príbehu sledujeme skupinu detí, ktorých spojí dokopy TO — a vznikne z toho priateľstvo, ktoré aj po tridsiatich rokoch zostáva rovnako silné ako túžba zabiť TO.Kniha je aj o dospievaní, strate nevinnosti a o zle, ktoré sa skrýva v každom z nás.Za mňa plné hodnotenie.Ak ste TO ešte nečítali, dajte tomu šancu.Nie je to len o strachu — je to o priateľstve, detstve a o tom, čo v nás zostane aj po rokoch.

Dlouho jsem odolávala, než jsem si přečetla tento kultovní horor od pana Kinga. Tomuto žánru se totiž většinou vyhýbám hodně velkým obloukem. Ale když mi TO doporučil už i můj syn, který jinak čte málo, musela jsem se podvolit a knihu si vypůjčit ;-). A nakonec to nebylo vůbec špatné, i když proslulou scénu s dětmi téměř na konci jsem úplně nepobrala. Uznávám ovšem, že čtivé TO je a také dobře napsané. Ubírám tedy jen jednu hvězdu a nevylučuji, že si od pana Kinga ještě někdy něco přečtu.

21.09.2025

Audiokniha.
Knihu jsem četl před třiceti lety, a tak jsem se rozhodl, že si to poslechnu, jestli si to stále pamatuji.
Kdyby King nenapsal nic jiného, tak tato kniha úplně stačí. Je to asi jeho top. Jasně, plno z vás se mnou nebude souhlasit... Neberu vám názor.
Tady se ale mohl vyřádit ve svých úzkostech, strachu, popisu města, chování lidí, jak opět děti zachraňují „svět“... Mě se ale nejvíc líbily popisy chování lidí v období kdy To řádilo a oni toho v jeho zájmu využívali. Masakry v různých hospodách, na tancovačkách, lynče a pod. A také chování a popis Patricka Hockstettera a jeho lednička, a jeho bratr.
Tyto části pro mě byly víc horrorové než všichni vlkodlaci, bezdomovci, obří ptáci a dezert dohromady.
A potom, dle mého smutný konec, kdy už se zapomíná. Toto bylo jako ze života, kdy všichni zapomínáme, a na některé věci ne a ne si vzpomenout...
Ani písmeno v knize není navíc.

Citát:
...a jestli tohle byl nějaký příběh, tak už ho zbývá jen pár stránek; pak se ta kniha zasune do regálu a zapomene se na ni...

Já nezapomenu. Kdykoli začnu zapomínat, sáhnu do knihovny a knihu vyndám...

Tuhle knihu zná každý, ať už Kinga bezmezně miluje, nebo se jen trošku otřel o jeho tvorbu. Takže pokusit se na ni napsat recenzi je něco mezi ignorantstvím a sebevraždou. Je to prostě skvělá kniha, i když musím souhlasit s tím, že kdyby prošla jakýmsi zhutněním třeba na polovinu, tak by se v podstatě nic nestalo. Je logické, že po knize sáhli i filmaři, a to hned dvakrát. Musím přiznat, že se mi celkem líbily obě verze, jak ta televizní z roku 1990 (i když ta přece jen trochu víc), tak ta filmová z roku 2017 (přestože se od knihy hodně liší). Kniha pro mě ale pořád zůstává TOPem. Na papírových (ale i elektronických) stránkách zůstává to pravé zlo zahalené tajemstvím a každý čtenář má možnost představit si jej podle sebe. Filmaři byli pochopitelně nuceni jej divákovi odhalit na plátně a mi to trochu vadilo. Za mě tedy skvělá kniha, která se čte výborně, jen se blbě drží v ruce.