To
Stephen King
Příběh o klaunovi Pennywiseovi, který je ztělesněním věčného zla a který zabíjí děti v mainském městečku Derry. Parta kamarádů kolem Billa Denbrougha, říkající si „Smolaři“, se mu rozhodne čelit nejen proto, že Billův mladší bratr byl jednou z klaunových obětí. Na podzim 1957 se dávají do boje – Smolaři versus Pennywise – s úmyslem zničit ho. Avšak v roce 1985 je TO znovu zpátky – a tentokrát je Billem a spol. už opravdu rozladěné!... celý text
Literatura světová , Horory , Romány
Vydáno: 1993 , Melantrich
Originální název:
It , 1986
více info...
Přidat komentář
Druhá nejlepší kniha, co jsem (již několikrát) četl. Nejlepší horrorová kniha, která kdy byla napsána. King v ní ze sebe vydal to nejlepší co se mu od té doby nepodařilo překonat a jen několika svými knihami se přiblížil alespoň na dohled. Tohle je čistá esence horroru. A pokaždé, když to čtu znovu a znovu, stále více docházím k názoru, že tím strašidelným v tom románu není to cosi nadpřirozeného, onen klaun, ale lidi samotní. To nadpřirozené TO je jen zrcadlo, které člověku King nastavil. Grandiózní počin.
Trvalo mi dlouho, než jsem knihu dočetla. Zvážím-li poměr záživných a nezáživných pasáží, řekla bych tak 30/70, což ve výsledku znamená že na dobrých 350 stran připadlo 800 nudných, a to je i na mě moc. Závěr byl předvídatelný a když si po více než tisíci stranách řeknete "To má být ono?" nemůžete to hodnotit jinak než jako zklamání.
P.S.: Kolik dvanáctiletých dětí uvažuje o Thomasově teorému a je si vědomo jeho důsledků? Protože tahle kniha o ničem jiném nebyla.
Docela mě zklamal konec, čekala jsem něco jiného, ale i tak můžu napsat jen "super".
I když se mi konec moc nelíbil a trochu mě zklamal (přišlo mi to fakt přitažený za vlasy), je to moje srdcová záležitost. To jsem četla celej svaťák (dodnes netuším, co mě to tehdy popadlo) a zatímco moji spolužáci biflovali, já jela stylem oukej, ještě 200 stran, pak si přečtu pět okruhů a pak si dám sto stran..fajn, tak 200..dobře, 300, ale pak už se fakt musím začít učit. No dobře to dopadlo, i když poslední tažení v předmětu, kde jsem si byla fakt jistá, bylo o prsa a ta půl hodina s totálním oknem byla skoro jak noční můra v Derry, nicméně rozhodně si myslím, že lepší svaťák než já jen tak někdo neměl :-D
Velice povedené, moc se mi líbí styl vykreslování postav, kde je hned od začátku poměrně jasné, kdo zastupuje dobro, kdo zlo, ale postavy si přesto zachovávají kouzlo, hloubku a jsou vlastně velice sympatické. Ze začátku mi dělalo problem orientovat se v tolika jménech, přičemž King během prvních 300 stránek popisuje každého druhého souseda, ale po chvilce jsem si zvykl a přeskakování do pohledů jiných postav mi tak přestalo dělat potíže.
Za zmínku stojí i občasné až naturalistické popisy situací, které jsou opravdu zajímavé a do příběhů skvěle zapadají, vlastně nebýt těchto popisů, pravděpodobně bych příběh shledal sice zajímavým, ale poněkud nudným, zvláště přihlédneme-li k počtu stran. Je sice pravda, že by se To dalo osekat o zbytečně natáhlé pasáže, o nedůležité postavy, ale to je jen drobná vada na kráse, která mě neodradí od toho, dát pět hvězdiček.
Kdo nečetl To, nečetl Kinga :). Je tam všechno a ještě něco navíc. King se čtenářem nemazlí, ani co se týče brutálních výjevů (některé fakt stojí za to, pamatujete na Patricka a jeho ledničku?), ani co se týče rozvláčnosti některých pasáží. Četla jsem teď asi po patnácti letech podruhé, a popravdě už mi kniha tak děsivá nepřipadala, na druhou stranu jsem si užívala to postupné budování vztahu k postavám a retro návrat do Ameriky padesátých let. Nejlepší jsou ovšem pasáže týkající se samotného Derry, přístup místních k násilí je asi to nejděsivější z celé knihy...
Četl jsem ji když mi bylo asi 15 let, nebo tak nějak. Tehdy to byla, tuším, moje čtvrtá kniha od Kinga, dnes jich mám za sebou 40. Když si na ni vzpomenu, tak vidím, sebe, sedícího v křesle na zahradě, je horké léto a moje prsty přejídějí po papíru a já jsem naprosto ztracen v jiném světě a jiné době. To, je ztělesnění toho, proč máme rádi knihy. Vypravěčský um v té nejryzejší podobě. Jednou si ji přečtu znovu, Derry mě láká, stejně jako Smolaře. Pennywiseovi se nedá odolat.
Každý den jsem četla 400 stran. Nedá se odložit. Brilantní příběh. Všechny postavy mě bavily od začátku až do konce.
To se nedá odložit, ale když skončí oddychnete si...
To je brilantní, excelentní, dokonalé literární dílo...
Kingovi se klaním a zbožňuji ho ještě více...
Má recenze zde: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1606/to-stephen-king
Tak jo, přečetla jsem To podruhé asi po třech letech. Trochu jsem si poupravila svůj názor na konec, který mě poprvé hrozně zklamal, ale teď už mi to tolik nevadí. Protože tohle podle mě není především horor - je to hlavně kniha o přátelství a síle lidské mysli. A toto poselství, byť trochu skryté za hrůzným klaunem Pennywisem, je krásné.
První půlka knihy byla brilantní. Temná atmosféra a démonický klaun. Bála jsem se dokonce umít ruce při představě, co čeká dole v potrubí. Ovšem konec tuto knihu naprosto podkopal a hlavně pedofilní zápletka s mladou "štětkou" mě naprosto rozčílila. Nemělo smysl využívat v této knize zápletku založenou na sexu. Nemělo smysl využívat fyzikální, nevysvětlitelné jevy. Pokud by byla kniha obalena tajemstvím jako ve své první polovině, názor by zněl - nejlepší thiler, co jsem kdy četla. Nyní je to skvělá kniha, jejíž konec stojí za nic.
Je to zdlouhavá a mnohdy nudná kniha, ale i to zřejmě patří k jejímu kouzlu. Já osobně jsem ji odkládal, četl, odkládal a znovu četl tolikrát, že se Smolaři stali téměř součástí mého světa a špatně se s nimi loučilo. První polovinu jsem proklínal autora, že něco takového napsal a sebe, že jsem to koupil. Táhlo se to, každých sto stran se objevila narážka, že brzy vše začne a následně se dalších sto stran nic nedělo. Hned na začátku je šedesátistránková vsuvka s postavami, které se později v knize neobjevují, ani nijak neovlivňují její průběh - to jsem nepochopil...
Nicméně od druhé poloviny vše chytí spád a už se nejde odtrhnout. Temná minulost se vrací, všechny staré rány znovu krvácejí a Smolaři se musí znovu pokusit zabít To.
Když jsem dočetl, nemohl jsem popadnout dech a téměř jsem nevěřil, že něco tak celistvého (v podstatě celý svět, s postavami tak živými, jako jsme my sami) může jen tak skončit. Nicméně stalo se, rád na četbu vzpomínám, ale kvůli všeobecné nudnosti si tu jednu hvězdičku nechám pro lepší díla.
Je těžké okomentovat co si vlastně o knize myslím. Příběh je fajn, napínavý, má celkem spád, a často se tam děje nějaká akce. Na můj vkus kniha mohla být tak o 500 stran kratší, četla by se mi příjemněji a nemusela ji prokládat jinou knihou a časopisy. Mívala jsem problém prostě si ji vzít večer a přečíst několik stran, vyloženě se mi do ní nechtělo. Ani nevím proč konkrétně, děj mě bavil, nemohla jsem se dočkat rozuzlení a přesto jsem musela mezi čtením dělat pauzy. Možná je to mnou, protože často mívám fáze kdy čtu spoustu knih a pak mám zas náladu jen na časopisy. Prostě mě ta kniha vyloženě nevtáhla do sebe abych se od ní nemohla odtrhnout.
A co se týče toho, zda jsem se u toho bála, tak ani na okamžik.
Jestli bych to někomu doporučila? Ale jo, pokud hledáte knihu s hororovým a nadpřirozeným prvkem s nějakým dobrým dějem a nevadí vám víc jak tisíc stran, tak směle do toho.
Po dlouhé době jsem četla knížku, u které jsem si přála, aby už skončila, ale zároveň ještě neskončila. Tahle kniha by se dala dlouze filozoficky rozebírat, ale raději nebudu zacházet do přílišných podrobností - přece jen píšu komentář, ne slohovku.
Musím říct, že jsem si partu Smolařů neskutečně oblíbila. Nejvíc asi Bena a Richieho, ale všichni byli skvělí, a všichni se nějakým způsobem dotkli mého srdce. Ta psychologická propracovanost charakterů byla prostě neuvěřitelná - King opět dokázal, že umí psát.
Ale nevím, nemůžu si pomoct. Očekávala jsem, že tohle je Kingův největší horor. Abych byla upřímná, zas tak moc jsem se nebála (u Osvícení jsem se rozhodně bála víc). Možná je to tím, že v To se vyskytuje víc postav, těžko říct. Spíš mě docela mrazilo z té šikany, domácího násilí atd.
Taky jsem přemýšlela, co je vlastně to To. Bylo to myšleno jen jako vesmírná příšera? Nebo se pod tím skrývá metafora lidského zla? Těžko říct...
"Chceš balónek? Budeš se vznášet. Všichni se vznášíme..."
Jedna z najlepších kníh, aké som čítala, je zároveň nepríjemná aj krásna. Smolaři sa mi stali strašne blízki (najradšej som mala Bena :) ) a ešte nejaký čas po dočítaní mi bolo smutno - z toho, že sa príbeh skončil a aj z toho, ako sa skončil.
"Já jsem vás, bando, totiž měl moc rád.
Měl jsem vás moc rád."
Na zachycení kvalit této knihy by bylo zapotřebí popsat mnoho stran textu plného slov začínajících na „nej“. O tomto díle totiž nelze hovořit jinak než v superlativech, protože je po všech stránkách (téměř) dokonalé. Kniha chytne hned po startu. V první třetině představuje charaktery hlavních hrdinů a pak nabere takový spád, že vám to nedá spát. Kolikrát jsem už už chtěl jít do hajan, ale vzhledem k tomu, jakým způsobem končila kapitola, to prostě nebylo možné...
Kniha není příliš dlouhá, nenechte se mýlit prvním dojmem. Je to přesně naopak. Když jsem byl ve třech čtvrtinách, trápila mě jediná věc – že už to brzy skončí a já se s tou partou, kterou jsem si mezitím tolik zamiloval, budu muset rozloučit (pravý opak Liseyina příběhu, u kterého jsem se modlil, ať už je konec). Těch víc než tisíc stran je prostě málo!
Dílo má ještě jednu zajímavou vlastnost. Dočetl jsem jej v létě 2009 a teď, o rok později, mám stále všechno v až překvapivě živé paměti. Tak silně a hluboce se mi tento brilantně provedený kousek vryl do paměti. Příjemné bylo i to, že se většina děje odehrává v červenci a srpnu, s uvedením konkrétního data u kapitol, a mně se shodou okolností dařilo číst tak, že reálné datum plus mínus korespondovalo s tím románovým (letopočet byl pochopitelně jiný).
Pravda, na konci se mezi hlavními hrdiny odehraje cosi, při čem jsem dlouho kroutil hlavou a ptal se sám sebe, jestli by skutečně dvanáctiletá dívka tímto způsobem řešila silné emoční vypjetí, na druhou stranu nejsem dvanáctiletá dívka a nikdy jsem nebyl nucen jít po Tom, protože To nešlo po mně. Faktem je, že King je trošku úchyl a podobné expresivní popisy více či méně obskurních dějů jsou k vidění téměř v každém jeho díle.
Nejvyšší hodnocení obvykle nedávám, protože vždycky se může objevit něco, co bude ještě lepší. Pravdou ovšem je, že nic takového jsem zatím nečetl.
Štítky knihy
zlo přátelství klauni zfilmováno americká literatura horory příšery, monstra parta dětí Cena Augusta Derletha americké romány
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2023 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha To je v
| Právě čtených | 272x |
| Přečtených | 6 713x |
| Čtenářské výzvě | 776x |
| Doporučených | 681x |
| Knihotéce | 2 003x |
| Chystám se číst | 1 533x |
| Chci si koupit | 315x |
| dalších seznamech | 44x |
Celkově slabší dílo ač jsem se na jeho četbu hodně těšil. Na konci knihy převažuje spíše zklamání. Za celých 1000 stran jsem se nemohl pořádně dostat do děje a nějak se ztotožnit s postavami. Neustále jsem se těšil na to, až zjistím co vlastně TO je a když Stephen King odkryl karty, tak jsem si řekl, že tenhle autor má přece trochu na víc, než na to, co vlastně TO bylo. Mnohem zajímavější byla postava klauna Pennywise, která TO zastupovala jaksi fyzicky než samotné TO. Zajímavé pasáže kniha měla, ale bylo jich podstatně méně, než těch méně záživných a knihu jsem dočetl ze setrvačnosti.