Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493894/bmid_tmave-steny-willardu-1mW-493894.jpg
5
1015
339
Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
What She Left Behind , 2013
více info...
Přidat komentář
Tedy...tento román má schopnost vás téměř zcela převálcovat. Osobně si nepamatuji, že bych zažila tak silné pohnutí....
Perfektně vystavěno, špičkový styl. Máte se, myslím, nač těšit. Od druhé poloviny si raději vyčleňte víc času na možnost dočíst až dokonce.
"Svět je plný zlomených lidí a žádné špitály, ústavy ani žaláře nedokážou spravit jejich těžce zkoušená srdce, poraněné mysli a utrápené duše."
Je to těžké čtení, hlavně emocionálně, příběh lásky dvou lidí, kteří se ocitli v psychiatrickém ústavu ve 30. letech minulého století. I zvířata v Zoo se mají lépe, než duševně narušení pacienti. Ale nejhorší na tom je, že hlavní hrdinka je úplně zdravá. Konec je napínavý a jestli je dobrý je na každém čtenáři.
Wow, Clara byla neskutečně silná hrdinka! Knihu bych přirovnala k oběma dílům Iony Grey (Dopisy které nikdo nečetl a Třpytivá hodina), anebo k Zakázanému ovoci od Moyesové. Nicméně tady bylo opravdu originální prostředí léčebny duševně nemocných ve dvacátých letech, prostě wow.
Číst tuto knihu přes Vánoce mi nepřipadalo příliš moudré, ale tak jsem se začetla, že jsem se nemohla odtrhnout. Za mě moc dojemné dva příběhy - v beznaději si uchovávat naději. Na konci jsem brečela jak želva. Claře jsem držela palce celou dobu. Moc krásná kniha.
Po drsných thrilleroch čo som čítal posledné mesiace, som si myslel že nič horšie ako vražda byť nemôže.
Ale čo ak vám zoberú to základné? Slobodu rozhodovania sa? Keď cítite na sebe iba zlo a neprávosť a nemôžete sa nijako brániť.....
Clara túžiac po láske a slobode sa vzprieči rozhodnutiu bohatých rodičov. A tí ju pošlú za trest do psychiatrického ústavu.... O vyše 60 rokov pri triedení starých dokumentov objavených za múrmi už dávno zchátralého ústavu, nájde sedemnásťročná Izzi denník patriaci práve Clare. Nenapadne ju ako jej tento okamžik zmení život a vlastne ich osudy navždy spojí.
Môžu nás ponižovat, zobrať nám slobodu.... no vieru v seba samého a v našu pravdu nie. Ak žijeme, vždy je nádej.....
Paní spisovatelka je zárukou kvalitního čtení. Ne všichni budou se mnou souhlasit, ale skutečně je to tak. Trošičku pomalejší rozběh v ději.
Zajímavý příběh skládající se ze dvou časových linek. Emotivní, napínavé. Taková ta citová ždímačka, ale bavilo mě to od začátku do konce.
(SPOILER) Za mne moc depresivní, žádná jiskra naděje. To, že se setkaly, není žádný šťastný konec. Celý život ztracen. Chybělo mi nějaké vysvětlení proč se o Claru její rodiče nikdy dal nezajímali. Jak s tím mohli žít? To mi přišlo hodně neuvěřitelné. A ten hrozný život v léčebně, otřesné a tím více, že se to skutečně mohlo stát. Nic podobného už číst nechci ani knihu nedoporučuji .
K Ina je hezká a dojemná, ale musím říct, že pár věci mi tam přišlo, že by se nemohlo stát.
Miluju knížky kde se prolínají dvě časově linie. Tento trochu smutný příběh byl opravdu moc hezky a dost mě to bavilo. Myslela jsem si za izzy bude pra vnuckou Clare ale nakonec to mělo mnohé lepší rozuzlení. Knizka prectena jedním dechem.
(SPOILER) Hodně depresivní příběh. Byla bych pro šťastnější konec. Po přečtení jsem byla docela otřesená.
Moje první kniha od autorky a teda to je nářez.
Nádherný historický román, ve kterém se propojují dvě časové linky, zamilujete si postavy a budete slzet i nadávat nad životní nespravedlností. Prostě wow!
Ještě ted mi běhá mráz po zádech - smutný příběh a opravdu se zneužívali i normální lidi zneklidňující...
Příběh se prolíná minulosti a současnosti plno tajemství, ale i trochu otazníky něco nebylo vysvětleno tak dávám o jednu hvězdičku méně. Na knihu musíte být naladěny nemusí vůbec sednout, ale mě se četla dobře.
Moc poutavé čtení.Občas mě zarazilo pár věcí co mi úplně neseděli s příběhem, ale nic zásadního.Popis léčby ve Willardu mě naplňoval děsem,smutkem,chvílemi mi to připomínalo knihy z prostředí koncentračních táborů.Dvě dějové linky ok, neztrácela jsem se,vše se skvěle doplňovalo.Moje druhá kniha od autorky,chystám se na další.
(SPOILER) Smutné a tíživé téma, ale každopádně stojí za přečtení. Autorka píše poutavě, děj v obou příbězích ubíhá, ukazuje to hezké i smutné. Po tom všem, čím si obě hrdinky prošly jsem ráda za naději a hezký konec. A taky jsem ráda za svůj normální život.
Jestli budete po prvních stránkách přemýšlet o odložení, tak to nedělejte. Dejte tomu šanci, protože potom zjistíte, že se vám do rukou dostala jedna z nejlepších knížek, co jste kdy četli. Dějová linka Clary je vážně silná a detailně popsané praktiky z léčebny, vám budou nahánět husí kůži. Ta bezmoc, se kterou se Clara v podstatě musela smířit, mi připadala tak nespravedlivá a stále jsem doufala v nějaký zvrat a pomstu, kterou jsem pro Claru chtěla...Zajímalo by mě, do jaké míry spisovatelka čerpala z dochovaných záznamů z léčebny, protože s ohledem na to, že se bavíme o době před necelými sto lety, což není moc, je mi z těch praktik docela úzko a nechápu, že se tohle skutečně dělo a někdo to dokonce pokládal za správné...
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
Kniha Tmavé stěny Willardu je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 311x |
| Čtenářské výzvě | 180x |
| Doporučených | 142x |
| Knihotéce | 436x |
| Chystám se číst | 707x |
| Chci si koupit | 139x |
| dalších seznamech | 11x |
Příběh sledujeme ve dvou časových linkách. V přítomnosti z pohledu skoro 18 leté Izzy, která žije u pěstounů a díky práci nevlastní matky se dostává do již uzavřené psychiatrické léčebny. Probírají se společně s dalšími pomocníky starými kufry, aby připravili v místním muzeu vzpomínku na zdejší pacienty. Přitom narazí na kufr Clary a její deník. Izzy nenachází klid a snaží se o Claře zjistit víc.
Druhá dějová linka je právě z pohledu Clary, odehrávající se ve třicátých letech minulého století, a to byla čirá beznaděj. Několikrát jsem knihu chtěla odložit a nedočíst, ne proto, že by byla špatná, ale z té bezmoci, smutku a zoufalství.
Clara je mladá zamilovaná dívka, ale bohužel rodiče její výběr neschvalují. Aby dostala lekci, nechají ji zavřít do léčebny a tímto krokem se Clara dostává do koloběhu, ze kterého se může jen velmi těžko vymanit.
Všichni víme, že léčba duševně nemocných lidí byla dlouho velmi neprobádaným uzeným, jemně řečeno. To, že se zkoušela nějaká léčba, je jedna věc. Ale to, jak s pacienty zacházeli je věc druhá. Bohužel, taková byla doba a nelidské podmínky a přístup zaměstnanců už nezměníme. Mohlo to být nevědomostí, ale určitě se v tom bezcitném zacházení někteří i vyžívali, o tom nepochybuji. Autorka právě prostředí a chování zaměstnanců i pacientů vystihla velmi dobře. Asi bych odpustila, že si půjčila léčebné metody z jiných období. Ale chybělo mi lepší vysvětlení, proč se doktor choval, tak jak se choval? Co rodiče Clary, proč v určitý moment nezasáhli nebo naopak, proč se chovali, jak se chovali? A kdo zdědil poměrně velký majetek? Možná jsou to detaily, ale mně to prostě chybělo.
I přesto, že jsem měla ze začátku problém se začíst, bylo to svým způsobem velmi čtivé. Zprvu mě víc bavil příběh Izzy, její minulost a to jak se snažila pátrat po Claře, později už to byl spíš příběh Clary. Nicméně je to tedy opravdu depka.