Tmavé stěny Willardu

Tmavé stěny Willardu https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303766/bmid_tmave-steny-willardu-kc9-303766.jpg 5 1012 339

Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Pro ženy

Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

What She Left Behind , 2013


více info...

mystery103
mystery103
29.07.2022 5 z 5

Nádherná kniha s otřesným obsahem. Neposlechneš, zavřeme tě do ústavu. Obdobné téma jako Bál šílených žen. Dějová linka ze současnosti pro mne byla odlehčením, protože, přiznám se, občas jsem se bála číst o Claře dál. Ta beznaděj! A konec si zasloužily románové postavy i čtenáři.
Souhlasím i s Petrasuvika. Psychopatický a bezcharakterní personál potřeboval "léčbu" víc, než mnozí pacienti.

lištička123
lištička123
27.07.2022 5 z 5

Po Sběratelce sirotků další skvělá kniha od této autorky. Emotivní, smutná, skvělá.


Petrasuvicka
Petrasuvicka
27.07.2022 4 z 5

Pořád nedokážu pochopit, jak takové jednání na psychiatriich a jiných ústavech mohlo dlouhé roky procházet! Silný příběh, čtivé, ovšem s maličkou výhradou k naivitě hlavní ženské postavy, na jejím místě bych zkrátka víc přemýšlela a předpokládala, že jsou ti kolem mnohem větší svině, než jak se jevili.

kytarka
kytarka
24.07.2022 5 z 5

Kniha byla neskutečně dlouho vyprodaná a v bazarech se prodávala za neskutečnou cenu. Nechápala jsem proč. Teď po přečtení knihy to naprosto chápu! Nemohla jsem knihu odložit a pořád jsem si příběh přehrávala v hlavě. Představte si, že vás kvůli lásce zavřou do ústavu pro choromyslné?! Něco nepředstavitelného. Pokud si chcete přečíst knižní lahůdku, tak tohle je přesně ta kniha.

Racík
Racík
17.07.2022 5 z 5

Bylo to smutné čtení, od kterého jsem se ale jen těžko odtrhávala. Clara byla neskutečně silná žena, když ji to, co prožila ve Willardu, nezlomilo. Její linka příběhu byla silnější a nosnější, ale i příběh Izzy se mi celkem líbil. Clara byla velmi statečná, dokud měla naději, že se setká s Brunem, chápala jsem, co ji dodává sílu. Pak už jsem ji jen obdivovala, že to nevzdala a žila dál. Je jen škoda, že autorka celý ten kus života po Brunově smrti, v podstatě přeskočila. Závěr příběhu se mi líbil, protože další neštěstí a trauma už by bylo moc. I přesto to bylo silné a dojemné, plné emocí i slz.

Gigy
Gigy
17.07.2022 3 z 5

Na mě to bylo prostě málo. Kdyby knížka spadala do kategorie Young Adult, hodnotila bych asi o něco vyššími čísly. Na román pro ženy mi to ale přijde zoufale málo. Neříkám tím, že je to špatná knížka, to rozhodně ne. S materiálem by se ale dle mého dalo opět pracovat o něco lépe. Téma psychiatrického sanatoria na začátku 20. století nabízí dle mého daleko širší spektrum možností. Jinak je to ale čtivý, to zas jo.

chrudas
chrudas
12.07.2022 5 z 5

Smutný příběh plný lidského neštěstí a utrpení, ale i o lidské síle a odhodlanosti věřit v lepší zítřky. Četlo se velmi dobře.

LucieT
LucieT
10.07.2022 2 z 5

Půjdu proti proudu, ale mě kniha prostě nebavila. Linka Izzy na mě byla strašně přeslazená a do děje Clary se mi zase nepodařilo vcítit. Až posledních cca 30stran mě bavilo, nicméně samotný závěr byl opět jak z červené knihovny. A to jsem přitom knihu dlouho sháněla a tolik se na ní těšila… Ze tří mnou přečtených knih autorky je tato rozhodně ta nejslabší.

DeKo1996
DeKo1996
08.07.2022 5 z 5

Tak tohle byla naprostá pecka. Kniha, jejíž příběh se čte úplně sám.
Hlavní postavy si ihned oblíbíte a fandíte jim. Je až děsivé, že se tohle opravdu dělo.
Nádherný emotivní a srdcervoucí příběh. Určitě se ke knize ještě někdy vrátím.

Kanimůra2
Kanimůra2
08.07.2022 5 z 5

Krásná emotivní kniha. No krásná, bylo to příšerný, protože takových případů se určitě v minulosti stalo mnoho. A ještě se souhlasem rodičů. Příšerný!!
Už mám přečteny všechny knihy a těším se na další

petrarka72
petrarka72
05.07.2022 4 z 5

(SPOILER) Když se hororová romantika dobře založeného příběhu změní v čistý růžový cukrkandl, nemám z toho radost. Přitom to dlouho krásně fungovalo, emoce prýštily, obě roviny se doplňovaly slušně, i když trochu předvídatelně (pravda, snaha připodobnit současný ústav k tomu z minulosti působí až komicky) - a pak bylo najednou těch neakceptovatelných šťastných obratů příliš. O čtyři kapitoly méně - a byla bych nadšená... I tak se k autorce pravděpodobně vrátím, psát nepochybně umí a vybírá si pozoruhodná témata.

evineckY
evineckY
02.07.2022 4 z 5

(SPOILER) Tato kniha mě psychicky rozsekala a rozbrečela.
Obě dějové linky se mi líbily, no příběh Clary a Bruna mě dostal.
Tolik bolesti a beznaděje.... Když si představím, co prováděli v psychiatrické léčebně s lidmi, ale hlavně ženami, kterých se chtěli zbavit chlapi - v tomto případě rodiče !
Vůbec nevím, do jaké knihy se teď pustím :-(

Terka357
Terka357
02.07.2022 5 z 5

Ellen Marie Wiseman ve mně z nějakého důvodu dokáže jako jedna z mála autorek vyvolat emoce, o kterých jsem netušila, že je v sobě mám.
Toto byla druhá kniha, kterou jsem od ní četla, a skončila jsem naprosto stejně, jako po dočtení té první - plná emocí, lehce psychicky nalomená a s jediným velkým "PROČ???" v mysli.
Konec byl možná trochu uspěchaný, ale koho to zajímá? Svůj účel kniha splnila.

Termaap
Termaap
01.07.2022 5 z 5

Jsou knihy, které přečtu a hned vzápětí závidím těm, kteří ji ještě nečetli. Závidím, že ještě mají možnost ponořit se nicnetušíc do děje a prožít si ho. “TMAVÉ STĚNY WILLARDU” řadím přesně do této kategorie.

Jejího knižního dotisku jsem se nemohla dočkat, nějakou dobu nebyla k sehnání a tak si představte tu radost, když jsem ji potkala v knize:). Další dvě knihy autorky (Sběratelka sirotků a Pro tvoje dobro) byly jednoduše perfektní, tudíž její prvotinu jsem musela mít.

Prostředí ústavů v dobách minulých mě nějakým způsobem fascinuje; je šokující a naprosto nepochopitelné, co se odehrávalo za jejich zdmi.

PS: pokud jste četli “KLÍČ” od Kathryn Hughesové a hledáte něco podobného, tohle by mohla být skvělá volba. Či naopak; pokud se vám líbily “TMAVÉ STĚNY WILLARDU”, sáhněte po “KLÍČI”. Knihy jsou si tématicky velmi podobné a obě myslím velmi povedené.

Jirinamac
Jirinamac
29.06.2022 4 z 5

Knížka je čtivá, ale zase nějak silné zážitky ve mně nenechává. Že se takové příběhy stávaly, to je dost známé a bylo už zmíněno ve více knížkách a tady mi přišel konec dost rychlý. Líbí se mi obálka.

Lka
Lka
26.06.2022 5 z 5

Moc krásná kniha. Neskutečné co si musela Clara vytrpět, vydržet a opravdu se ze všeho nezbláznit. Příběh sice není skutečný, ale věřím, že se takový klidně mohl odehrát.
Pro mě bude tahle kniha srdcovka a určitě moji knihovnu neopustí.

Zlatinka.Emilly
Zlatinka.Emilly
25.06.2022 5 z 5

Moc krásný a dojemný příběh, přesto protkaný beznadějí a zoufalstvím. Závěr knihy však překvapí a potěší. Rozhodně se ke čtení této knihy jednou vrátím.

Aoibhe
Aoibhe
20.06.2022 5 z 5

Málokterá kniha mě tolik zasáhla jako tato (podobně na mě zapůsobily snad jen knihy "Dopisy, které nikdo nečetl" a "Sedm dní spolu"). Velmi silný příběh (tedy obě dějové linky), který ve mně vyvolal hodně silné emoce a mnoho slz. Clary a jejího pohnutého osudu mi bylo neskutečně líto. Hrozně ráda bych si knihu přečetla brzy znovu, ale bojím se, že to už nedám, i když se čte jedním dechem. Je děsivé, že něco takového se kdysi opravdu dělo...

Saela
Saela
20.06.2022 5 z 5

(SPOILER) Téééda, jako takhle rychle jsem už nepřelouskala knihu dost dlouho. Kdybych neměla děti, ležím v ní až do konce na jeden zátah. S dětmi mi to zabralo 3 probdělé noci :D První dvě kapitoly mi moc nešly, protože každá kapitola byla o jiné dívce. Pak už si to sedlo a nenechalo mě to chladnou. Výpisky z Willardu byly šokující, odporné, a ač autorka sama píše v závěru, že se nejedná o příběh dle skutečnosti a že ani "léčebné" postupy nebyly datumově správně, obávám se, že to ale v ústavech pro choromyslné chodilo velice obdobně. Stačila mi kniha Dívky od svaté Magdaleny, která byla dle skutečnosti (i když samotný příběh asi ne, ale vše vyplývalo z historie), tak je mi jasné, že na každém šprochu, pravdy trochu. Tedy i tento příběh mohl být podobný některým příběhům, které se opravdu staly. Opět nepohodlné, vzpouzející se děvče bylo posláno na "převýchovu" do ústavu, ze kterého se nemělo nikdy dostat.

Dost silný byl taky pro mě příběh, kdy Clara byla těhotná a nikdo ji to nevěřil. Už na začátku jsem věděla, že o dítě přijde. Buď, že ho nedonosí nebo ji ho seberou. Člověk v takovém zařízení doufá v zázraky a tak i Clara a její kamarádky věřily, že ji s děťátkem pustí na svobodu. V něco věřit musely a po několikaměsíční hospitalizaci s miminkem Clara zázraku věřila víc a víc. Bohužel měla trpět dál.

Příběh dvou linií, jeden v historii, druhý v nedávné minulosti (jakožto současnosti). Příběh Izzy mě ani tolik nebral, i když byl zajímavý, neměl na příběh Clary. To, že se na konci knihy hrdinky setkají, to mě opravdu překvapilo. Od začátku jsem myslela, že Clara umře. Hlavně nechápu, jakým zázrakem se jí podařilo vyváznout ze zatopené ordinace. Konec knihy jsem obrečela, prostě happy end připomínající mi produkci Hollywoodu. I tak hodotím plným počtem hvězd :)

Snoopi
Snoopi
13.06.2022 3 z 5

Takový lepší román pro ženy, který zhltnou jedním dechem. Autorka ví, jak udržet čtenáře v napětí - svůj příběh vystavěla na střídání dvou dějových linií. První se odehrává kdesi v současnosti: hrdinkou je 17iletá Izzy, která je svědkem zániku bývalého sanatoria pro duševně choré. Jde o velmi neutěšené a ponuré místo, jako vystřižené ze světa E. A. Poea, jímž se spisovatelka možná nechala inspirovat. Dívka si s sebou z dětství odnáší vnitřní traumata - smrt otce a neujasněný vztah k matce, která je kvůli vraždě manžela a psychické nemoci zavřena v jiné léčebně. Izzy při revizi pozůstalosti pacientů objeví starý deník... A začne se tak odvíjet druhá linie, odehrávající se v roce 1929, kdy se naivní a nezkušená 18iletá Clara ze zámožné rodiny seznamuje s italským přistěhovalcem Brunem, mezi nimiž přeskočí jiskra a osudová láska je na světě.
Zbytek jsou již jen klišé nad klišé: poslušná dívka odmítající být figurkou na šachovnici úzkoprsých rodičů, trest v podobě jejího umístění do léčebny...
Tehdy se styl láme a nuda romance, jako vystřižené z červené knihovny, dostává jiný, značně naturalistický rozměr. Už zcela bez příkras jsou zde vylíčeny nelidské a otřesné podmínky v podobných zařízeních té doby: život ve vlastních výkalech, užívání ledových koupelí a později elektrošoků jakožto "léčebných procedur", využití důmyslného systému trestů a mučení v podobě svěracích kazajek či pobytu v temných komorách, včetně všudypřítomného teroru ze strany "pečujícího" personálu a lidí, kteří si říkali "lékaři". Některé scény jsou zcela drastické a podávají věrohodný obraz o neuvěřitelném utrpení chovanců, kteří se v takových ústavech ocitali bez vlastního vědomí, ze zlovůle svého okolí. Tato linie má svá slabá i silná místa, přináší však naději i do takových bezútěšných podmínek: je oslavou silného přátelství a lásky, která pomáhá člověku přežít.
Autorka asi chtěla srovnat světy dvou zcela rozdílných žen a šikovně je propojit, její záměr se však nezdařil - některé události působí příliš šroubovaně a uměle. Druhá dějová linie s Izzy již v kvalitě značně pokulhává. Svou stavbou připomíná klasický "young adult" román. Jde o lovestory se snadno předvídatelným dějem, kde nosným prvkem jsou typické problémy dospívající dívky: nevyrovnané vztahy, hledání sebe sama, první láska, šikanovaný nováček v kolektivu, protežovaný ze strany učitelů... Postavy jsou typizované, s jednoznačnými charaktery /Ethan, Shannon/. V jedné chvíli se do románu vkrádají až téměř hororové prvky.
Zdá se mi, že autorka balancuje na hranici žánrů - jedna část knihy je určená pro dospělé, druhá pro dospívající. Dle mého se spíše měla držet vylíčení osudu Clary, ostatně v textu jí stejně věnuje více prostoru. Závěr však působí poněkud překombinovaným dojmem, jakoby byl ušitý tuze horkou jehlou.
I přesto se mi kniha líbila - síla autorky spočívá právě v líčených pasážích. Román rozhodně nevyznívá pesimisticky a jeho nesporným přínosem je, že se zabývá tématem, které je dodnes aktuální: zavírání nepohodlných osob do ústavů pro choromyslné...

"Clara si uměla představit otcův hluboký hlas a jeho slova plná hněvu: "Tvoje místo je tady, doma! Máš se naučit, jak dobře uvařit a pečovat o děti, a ne se potulovat po městě! Co si myslíš? Krucifix, jsi přece Cartwrightová! A radši by ses měla podle toho chovat, než se ocitneš na ulici!"
"Podívala se na svoje ruce a vhrkly jí slzy do očí. "Vy mi nenasloucháte," vyčetla lékaři. "Slyšíte jenom to, co chcete slyšet. Překrucujete moje slova, aby to vyznělo, že jsem duševně labilní." "Zdá se mi, že jste k lidem velmi podezřívavá," konstatoval. "Ke svým rodičům, k muži, za kterého vás chtějí provdat. Dokonce i ke mně."
"Esther byla ve Willardu šest týdnů. Nechal ji sem zavřít její manžel poté, co ji přistihl, jak se líbá s jiným mužem. I nenalíčená a v obyčejných modrých šatech vypadala jako filmové hvězda. Měla husté blond vlasy a bezchybnou broskvovou pleť. Clara ji poprvé viděla v jídelně, když se vyděšeně rozhlížela po ostatních pacientkách. V očích měla slzy a Clara věděla, že sem nepatří o nic víc než ona. Později, na oddělení, ji Clara varovala před Sluneční místností, a poradila jí, aby ve vlastním zájmu poslouchala personál na slovo. Od té doby se přátelily."
"Na přilehlém dvorku se po neudržovaném trávníku porostlém býlím ploužily dvě skupiny pacientů. Někteří měli spoutaná zápěstí, jiní vězeli ve svěracích kazajkách nebo kožených palčácích s řetězy. Všichni měli v pase lano, kterým byli přivázáni jeden k druhému. Jednu skupinu tvořili muži, druhou ženy. Bílé nemocniční župany měli potrhané a pokryté špínou; na nohou, pažích i ve vlasech zasychaly výkaly, zvratky a moč."