Tma o polednách

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Děj románu se odvíjí na pozadí velkých moskevských procesů z let 1936–1938 s bývalými čelnými představiteli levé i pravé opozice. Je sice knihou o jednom osudu, ale symbolizuje životy mnoha lidí: hlavní postavou románu je bývalý lidový komisař Rubašov, fiktivní postava, která však připomíná Bucharina. Je semlet politickou mocí a nespravedlivě odsouzen. Neprávem opomíjené dílo, které směle konkuruje Orwellovu románu 1984....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/304341/tma-o-polednach-zwz-304341.jpg 4.480
Žánr:
Literatura světová, Romány, Filozofie
Vydáno:, Odeon
Orig. název:

Darkness at Noon (1940)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Tma o polednách

Přidat komentář
Janadvorackova
28. července

Nejde o příběh konkrétního člověka, ale hlavní postava příběhu v sobě spojuje charaktery a osudy mnoha bezejmenných lidí žijících v té době.
Hlavního hrdinu zavřou a jsme svědky jeho každodenních rutin, vězeňských návyků a pochodů svědomí. Jeho výslechů, konfrontací a konce.
Padne hromada zajímavých myšlenek, vesměs pravdivých, v kontextu mnohdy působících jako zbožná přání.

Delší dobu jsem nevěděla, co si o něm myslet. Nebyl ani kladný, ani záporný, ne stoprocentně. V průběhu čtení se tak jako kolébal z jedné strany na druhou. A pak mi došlo, že vlastně neexistoval - že je slepencem mnoha charakterů. Neudělala jsem si vyhraněný názor.

Spíš si říkáte, jak byste se chovali. A jestli třeba myslíte, že vždy čestně, kladně a hrdinsky, tak vás možná atmosféra příběhu z té představy vyvede.
Nevím, jestli dnešní člověk by pro čest zemřel. Nebo pro ideály. Nebo pro souseda, bráchu a vlast. Nejsem si jista. Po přečtení několika knih o "době temna," zdaleka ne středověku, bych řekla, že důležité bude vždy prostě přežít. A to i bez ohledu na to, kdo kvůli tomu zemře.

Kateřin-a
12. června

Rubašov je typem hlavního hrdiny, se kterým nelze sympatizovat nebo jej upřímně litovat, protože i on si nese svou část viny. Nakonec se stane nepohodlným a režim, kterému po celý život sloužil, ho odvrhne. Režim, pro který otázka viny či neviny nemá podstavu a cení si více lidstva než člověka jako takového. Což si Rubašov uvědomuje, když je ve vězení konfrontován se smrtí a začíná si uvědomovat, že smrt není nějaký vzdálený pojem "fyzické likvidace", ale má velmi osobní rozměr.

Nejsilněji na mou představivost zapůsobila pasáž, ve které odsouzení vyprovázejí na smrt své spoluvězně, pobíhají po pokoji od stěny ke stěny a předávají si ťukáním vzkazy.

A citace, která mi přišla opravdu výstižná, i pro dnešní politickou situaci: "Zásada, že účel světí prostředky, je a zůstane v politice jediným mravním kritériem."

dadako
11. června

"Ne, ráje nelze stavět z betonu. Bašta bude zachována, ale ztratila poslání, už nebude světu vzorem. Režim Čís. 1 pošpinil ideu socialistického státu více, než někteří středověcí papežové pošpinili ideu křesťanské říše."

Další kniha o zrůdnostech režimu. Nesoudí lidi, za to co udělali, ale za to co by mohli udělat. Není to tak brutální, jako jiné knihy popisující krutosti a bestialitu totalitních režimů, ale je zde spousta myšlenek, které stojí za přečtení a zamyšlení.

Toffee
05. ledna

Hodně dobrá knížka s výborně vykreslenou tísnivou atmosférou a nejistotou, kdy nikdo neví, kdo je kdo, co je upřímnost a co léčka, co je pravda a jestli to už zítra nebude lež, a jestli má člověk vůbec nějakou cenu.
Mám na sebe trochu zlost kvůli knedlíku v krku, který se mi stal na poslední stránce, protože Rubašov si soucit nezaslouží, neliší se moc od těch, kteří ho soudí, hrdina revoluce, která požírá své vlastní děti. Stranu, která ho odsoudila, navíc ani na konci neopustil. Můj pocit lítosti tak asi pramení z vědomí těch tisíců nevinných, které tenhle systém semlel, kvůli tomu nepředstavitelnému strachu a teroru. Když se Rubašov přece jen zamýšlí nad tím, co se stalo s původní myšlenkou revoluce, je dost děsivé zjištění, jak logicky a racionálně celá ta komunistická ideologie vypadá. Naštěstí ve stejnou chvíli člověk vidí, kam tahle logika a racionalita vede.

"Každou myšlenku je potřeba zjednodušit a vtlouci masám do hlavy stálým opakováním. Co je pokládáno za správné, to se musí třpytit jako zlato, a co je vydáváno za scestné, to se musí vykreslit černě jako saze. Politická prohlášení musí být vybarvena jako perníková srdce na jarmarku."

"Tvůj Raskolnikov je blázen a zločinec ne proto, že zabije stařenu, ale protože tím sleduje osobní prospěch. Zásada, že účel světí prostředky, je a zůstane v politice jediným mravním kritériem. Všechno ostatní jsou plané žvásty a rozpadnou se ti pod rukama. Kdyby byl Raskolnikov odkrouhnul tu bábu na příkaz strany, aby třeba obohatil stávkový fond anebo u ní mohl tisknout ilegální tisk, pak by rovnice vycházela a román s touto zvrácenou problematikou by nebyl nikdy napsán ..." (k otázce ospravedlnitelnosti vraždy)

"(my jsme poprvé) ... tak důslední, že v zájmu spravedlivého rozdělení půdy necháme pomřít hladem na pět milionů zemědělců a jejich rodin ročně. Byli jsme tak důslední v osvobozování lidí z okovů průmyslového vykořisťování, že jsme poslali na deset milionů lidí na nucené práce do polárních oblastí a sibiřské tajgy za podmínek, jež připomínají život antických otroků na galejích. Jsme tak důslední, že názorové rozdíly řešíme pouze jediným argumentem: smrtí, ať už jde o pohorky, umělé hnojivo nebo linii strany v otázce Indočíny. Naši technici pracují s vědomím, že sebemenší chyba ve výpočtu je může přivést do vězení nebo na šibenici....."

Jjana14
23.12.2018

Rozhodně stojí za přečtení, hlavní hrdina je zvláštní typ člověka, který vyvolává nejednoznačné pocity, přesně ten typ, kterému by se člověk radši vyhl. Přesto budí zájem.

papaja
16.11.2018

Knihu jsem šla číst bez velkých očekávání, o to větším překvapením pro mě bylo kvalitní zpracování knihy. Poněkud strohý a depresivní styl vyprávění se mi přesně trefil do noty, celý příběh vyzněl velmi realisticky. Vždy mě jen mrzí, když si přečtu dobrou knihu a vidím takto malý počet hodnocení (čtenářů).

georgearrow
03.02.2018

Ne tak silné jako Orwell či Huxley, ale asi souhlasím, že by té svaté trojici měla být. A jestli nás to čeká, jako že to vypadá, že spíš ano, tak aspoň víme, do čeho jdeme ...

zimela
19.09.2017

Koestlerova „Půlnoční“, jež je bystrou literární sondou pod povrch v archivech sotva dva roky žloutnoucích stránek novin (nemyslím ironicky; zorientovat se v současnosti je vždy oříšek), nám dá na několik dní nahlédnout v mysl kulkou do ní později zrecyklovaného pekaře režimu a autor jí na krátkém a sympaticky podaném (nehraje na city, černobílost apod.) příkladu ilustruje, kterak víra hory přenáší a jak při tom, s cílem v hledáčku, nekouká do čeho šlape...až se v tom štěstíčku najednou brodí po bradu a spatřit cíl žádá periskopu.
Jinak vězte, že na přežitky, jakými jsou děj, nebo dialogy, není v téhle schizofrenní one man show místa.
5 zprvu nenápadných, ale o to silněji doznívajících *****
PS: Ťukací abeceda.