Tma
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389601/bmid_tma-B2w-389601.jpg
3
1302
375
Televizní scenárista přijíždí na osamělou horskou chatu v pohoří Malá Fatra, kde si chce oddychnout od hektické práce a napětí v manželském vztahu, ale i vychutnat si poklidnou zimní atmosféru. Pak se však stane cosi nečekaného a jeho ozdravný pobyt se změní v děsivou noční můru. Přestože dveře nikdo nezamkl, chata se mu stane vězením a on v ní svede zoufalý boj o přežití.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem přečetla jako nic na dvakrát, skvělý! Knížky kde je hlavní hrdina sám ve svý hlavě a je to pro něj fakt peklo, to můžu :)
Zase jsem se nemohla odtrhnout. Nevím jak to ten Karika dělá, ale dělá to dobře =D
Čekala jsem asi něco víc od knížky. Příběh pěkný, zajímavý a originální, rozuzlení také překvapivé, ale styl psaní mi moc nevyhovoval. Mám raději knihy, kde je nějaký dialog, více přímé řeči.
To byla teda jízda! Za mě prozatím od Kariky nejlepší věc. Dokonce bych osobně zařadil i před Trhlinu.
No. Námětem mi to připomínalo S. Kinga, nicméně byl to takový pokus o horor. Kýčovité tu někdo přede mnou napsal a měl naprostou pravdu. Hrdina, jež se ocitl ve svízelné situaci, se choval značně nelogicky. Každý krok předvídatelně směřoval k dalšímu zhoršení. V tom to ztrácelo body. Hrdina vše komentoval s jakýmsi dramatickým nadhledem, což zase ubíralo na uvěřitelnosti. Už mě pak ani nezajímalo, jak to s ním dopadne.
Druhá Karikova horror kniha, co jsem četl a druhá, která končí prakticky stejnou pointou. Naneštěstí pro mě zrovna pointou, kterou fakt nemusím a dokáže mi zkazit požitek z celé knihy. Což se stalo u předchozí čtené knihy. Je však nutno říci, že u Tmy je ta pointa provázanější s příběhem a příběh k ní vede postupně (snad proto je ale pointa a vyvrcholení příběhu poměrně brzy odhalitelné). Tady je to opravdu vyvrcholení celého příběhu, u té předchozí čtené knihy to bylo trochu ve stylu: "Už je to dlouhé dost, teď to rychle nějak ukončit." A zatímco předchozí kniha mě až do oné pointy neskutečně bavila a děsila, TMA to má opačně. Strasti a pechové situace hlavního hrdiny mě nedokázaly strhnout a nějak zaujmout, ba byly dokonce místy až nudné. Může za to podle mě fakt, že Karika až moc tlačil na pilu a sázel to tam jedno za druhým. Zde by méně rozhodně znamenalo více. Poměrně výrazně mi také vadili příběhové vysvětlující a naznačující oslí můstky (typu, něco je třeba vysvětlit a ejhle, hlavní hrdina zrovna o tomhle nedávno někde viděl nějaký dokument, četl článek nebo mu to někdo řekl, ne kdysi a dávno, ale zrovna nedávno, jaká to náhoda). TMA je psychologickým thrillerem překračujícím hranice horroru napsaná strohým a svižným tempem, ovšem zároveň poměrně tendenčně až kýčovitě. Karika psát umí, o tom žádná, ale TMOU mě dvakrát nezaujal. 2,5*
Dobře se to četlo. Mělo to spád, jasnou, od začátku ostrou dějovou linku a skvělé kulisy slovenských hor. Konec trochu předvídatelný, ale stejně to byla jízda. Super.
Popravdě, kdybych jako první nečetla Trhlinu - ke Strachu a Tmě bych asi nenašla čtenářsky odvahu. Zdlouhavé popisy tápajícího slepce, besedování s Olym... mno. Zajímavý byl až asi vážně ten konec, kdy člověk zjistí, komu to vlastně držel celou dobu palce (virtuálně si odplivuju xD ). Znovu opakující se motiv nehezkého vztahu s přítelkyní - asi nějaké Karikovo poznávací znamení :D Takže thriller asi ano, ale max 3 hvězdičky, z toho jedna za to, že se z toho nesnažil udělat zbytečně tlustou bichli.
(SPOILER)
Tma autora Josefa Kariky patří k jeho dalším mysteriózním hororům, kterými se v naší české kotlině ve čtenářské obci proslavil. Tentokráte sledujeme kroky mladého muže, který míří na vánoční svátky na srub na samotě v lesích, aby si odpočinul od manželských sporů, vyladil svou mysl v jiskřivém mrazu a spartánském obydlí a byl poté schopen čelit dalším nástrahám života v civilizaci. Vše vypadá idylicky do té doby, než muž přijde o zrak a prostředí, jež mu mělo být útěchou, se stane pastí. A protože vše může být vždycky horší, a v Karikových knihách taky je, kolem srubu začnou dunět cizí těžké kroky někoho, kdo mu nepřišel na pomoc…
Další z autorových knih je opět mysteriózním hororem a mě osobně sedla jak zadek na hrnec. V knize je vše. Náhlá ztráta stěžejního smyslu, zoufalství osamělého člověka odsouzeného k smrti, místo ke sledování všeho přímo ve vypravěčově hlavě a mezi záchvaty šílenství kroky jdoucí na jistotu za snadnou kořistí. V průběhu čtení si není možné být jist, zda se popsané kolem srubu skutečně děje nebo se jedná jen o výplody zmučené mysli zoufalého člověka cítícího stále silnější blízkost smrti, aniž by proti tomu mohl něco udělat. Jen čekat a doufat. A uvědomovat si, že tolik času už nemá.
Jen si dovolím drobné upozornění, že v této knize lze najít už i naturální scény popisující devastující zranění různých částí těla, na druhou stranu, kdo si vybírá knihy tohoto typu, asi se jen tak nesesype nad trochou tělesných tekutin. Ovšem jen mě zaujalo, že v tomto vyprávění je toho o něco více, než v jiných knihách. I tak se jedná o velmi zajímavý příběh jedněch Vánoc v horách, co dopadly trochu jinak, než bylo zamýšleno. A nebylo to kvůli veverce ve vánočním stromku ani nepovedenému bratranci.
Knížka byla do 3/4 super, i když to byl příběh, kde se nedalo moc rozepsat tak autor to zvládl bravurne a krásně si s příběhem i s čtenáři pohrál. Surové líčení a stoupající napětí tomu dodávalo grady. Příběh jsem si užívala, ovšem konec mě zklamal a přijde mi, že podobné utnutí a "rozuzlení" používá teď mnoho autorů, nebo já poslední dobou držela asi moc thilleru s podobně řešeným koncem. Bývala bych dala i 4 hvězdy, ale takhle dávám s čistým svědomím 3 a můžu říct, že knížku jsem si převážně užila a těším se na další.
Dobře, uf!
Od autora jsem zatím četla jenom Strach. A když jsem se rozhodovala, zda z poličky nejdřív sáhnout po Tmě nebo Trhlině, šla jsem do Tmy kvůli počtu stran. A když jsem začala číst, hned po pár stranách jsem měla jasno. Tohle bude masakr i na menším prostoru.
Na druhou stranu, v knize je zpracován námět na povídku. A když vám potom na konci dojde pointa, řekněte si: "Každý druhý spisovatel by napsal na téma skvělou povídku o třiceti stranách." A taky už během čtení na dvacátédruhé oné teoretické povídky: "Už bude konec?".
Ale tohle? To si zasloužilo každou stránku. A asi je to prostě autorem, protože mě to jeho postupné hrabání bavilo číst. I když jsem si říkala, že za tím určitě bude možná něco úplně jiného. Bylo? Nebylo? V knize...
Proč je to tak napínavý, si samozřejmě nechám pro sebe. (Není to součástí anotace, ale na zadní straně knihy. Jenom to ... ehm... kazí štítek, který to stejně vykecá, ale já mám svědomí čistý a vo vo vo to jde.) A myslím, že ať už napíšu dál cokoliv, spoilerova bych.
Možná pokud na knihu nebudete mít čas a její čtení si rozložíte na delší čas, asi vás tolik nechytne. (Takže mám být za propršené dopoledne vlastně vděčná. Tak to jo...) Kniha má stran poměrně málo, větší písmena a já byla tak brutálně vtažená do děje, že jsem listovala jako smyslů zbavená...
Protože já ten prvek mám ráda. Když vypravěč občas promluví ke čtenáři. Když se nás tím jako kamarád snaží vtáhnout do děje. Ať tam jsme s ním. S kamarádem. Ať mu držíme palce. Ať máme chuť se za ním rozběhnout a pomoct mu. Ale znáte to, kámoši jsou občas ty nejhorší zrádci a lháři...
Takže chápu, že pokud se to někomu nelíbilo už od začátku, takže potom konec, kdy autor se čtenářem mluví trochu jako s debilem (jsme přeci kamarádi, proč ne?!), když to neprohlédnul hned na začátku, pro něj musela být poslední kapka! :D
A k pointě. Samozřejmě ji nevykecám, že :D ale...
Je to klasika, nebudeme si lhát. Jenže mě baví to, jak autor píše. Navíc mám ráda, když nevím stejně jako postava, zda zrovna tohle nebo jenom to předtím byla realita nebo je to jenom hlavě. Nebo když jsem se s hrdinou probudila ze snu, o kterém jsme si oba mysleli, že je to realita, pomyslně jsem autorovi mávla spokojením nad tím, jak to dobře napsal...
(SPOILER)
Začátek velice slibný, televizní scénárista utíká před svou manželkou (lomeno fúrií) do srubu v Malé Fatře. Námět vcelku zajímavý ale bohužel mi tam chybělo to všudypřítomné napětí, které by vytvořilo správnou hutnou atmosféru.
Monolog vcelku o ničem, scénáristovi hrábne, zabije Natálii (vlastní manželku), vezme revolver a vydává se na misi do srubu po otci aby vše dokonal. Je ale slabý a veškeré náboje vystřílí před srubem při hysterické slepotě jelikož si myslí, že nevidí a tak chce udělat "bugr" a přivolat výstřely pomoc. Ta samozřejmě nepřijde a on se potom zmítá v halucinacích, alespoň tak mi to připadalo, není to vůbec příčetný člověk a bohužel také absolutně nudný takže mi bylo úplně jedno, co z toho si vymyslel a co z toho byla pravda. Dokonce mi bylo i jedno, že ho nakonec pravděpodobně sežrali vlci když byl chycen do pytlácké pasti.
Zatím mě autor nepřesvědčil tak snad bude Trhlina lepší.
Za mě tedy velká slabota a tak hodnotím 1,5*.
Ještě nikdy jsem nečetl takto parádní monolog. No vskutku - celý příběh sledujeme pouze z pozice vypravěče a vůbec to není nudné! Záleží samozřejmě na tom, zda se dokážeme do příběhu vcítit a prožít si jej na vlastní kůži. S tím jsem problém neměl, atmosféru tato kniha má výbornou. Stoprocentní požitek ze čtení mi pouze kazily nekonečné popisy toho co vidíme nebo spíše nevidíme. Konec je ovšem famózní, po tom všem co jsem jako čtenář zažil, jsem jej vůbec nečekal. Tmu je opravdu těžké neporovnávat s perfektní Trhlinou, nicméně ji Vám doporučuji a autorovi tímto skromným příspěvkem vzkazuji - dobrá práce!
Tak tohle bylo od kariky slabý po trhlině a strachu. Začátek měl šťávu říkal jsem si jestli se to bude takhle stupňovat tak to bude asi top kniha od autora. Ale nic šlo to celý do kopru a hlavní hrdina mě přestával bavit a ty jeho kecy taky byl mi ke konci tak nesympatický že už jsem doufal kdy tam zařve. Trochu jeho nelogické myšlenkové pochody se v závěru vysvětlili. Ale i tak nic taková tuctová povídka
Námět byl moc zajímavý a měl obrovský potenciál, bohužel zpracování ale pokulhávalo. Na mě kniha neměla ten potřebný drive a dlouhé popisné pasáže mě neskutečně nudily. Bavila mě asi až tak poslední kapitola.
Moje první seznámení s autorem a jsem trochu rozpačitá. Horor je asi silné slovo. Napětí je tady pěkně vystupňované, četlo se dobře, ale nějak to nebylo ono. Konec už byl vyloženě divný.
Ještě zkusím Trhlinu, kterou tady čtenáři chválí.
Jak může být někdo tak geniální a napsat tohle?
Karika je pro mě úplná jednička v tomhle žánru, v navozování strachu.
Byla jsem skoro každou chvilku v napětí, pocit strachu nevystřídalo snad nic, dokud jsem knihu nedočetla a příběhu nepřišla "na kloub".
Opravdu mě nenapadlo rozuzlení, jaké nakonec bylo. Popravdě, neměla jsem ani čas přemýšlet, chtěla jsem vědět co bude dál a dál...
Je to geniální, promyšlené, fascinující. Všechna čest...
Četl jsem .slovensky.leckde už jsem potřeboval překladač,třeba na útes, ale to vůbec nevadilo.trochu jsem se divil,že první čtyři části mají každá 35 stran,a pátá část 90 stran..říkal jsem si,to bude finále.pak mi to už přišlo pořád stejné, a kdyby to autor nevyřešil tak jak to vyřešil,asi bych psal jinak.takhle celkem spokojenost.
Štítky knihy
slovenská literatura slepota rozhlasové zpracování Malá Fatra slovenské horory
Kniha Tma je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 726x |
| Čtenářské výzvě | 302x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 416x |
| Chystám se číst | 240x |
| Chci si koupit | 68x |
| dalších seznamech | 11x |
(SPOILER) Tak s touto knihou jsem se bohužel trochu trápila, a to i přes její velice slibný začátek.
Plánovaný odpočinkový výlet se pro hlavního hrdinu mění v děsivou noční můru a z útulného útočiště horského srubu se stává život ohrožující vězení. Boj o přežití začíná.
Zápletka začala velice originálně – představa ztráty zraku v opuštěné chatě v horách je hororem už sama o sobě. Ta absolutní bezmoc a bezbrannost pomalu ale jistě přerůstající v paranoiu a ve stupňující se šílenství je dostatečně děsivá a taková zápletka má docela slušný potenciál. Ovšem moje nadšení začalo následně ale docela rychlým tempem upadat. Nemám totiž moc ráda knihy ani filmy typu, kdy lze dost těžko rozeznat rozdíly mezi reálnou skutečností a představami jen v hlavách hlavních postav a takové závěry knih, ve kterých zůstává spousta nezodpovězených otázek. A právě takových situací bylo v této knize na můj vkus až až. Například - kdo vlastně byl onen záhadný „koledník“ a co ho motivovalo k psychickému týrání hlavního hrdiny? Co se vlastně stalo se zmizelou rodinou v nedalekém domě?…A proč tam vůbec taková zápletka byla, když neměla žádný hlubší význam nebo vliv na další pokračování děje? Co ti dva „pytláci“ a tak trochu nelogická scéna s nimi? A pokud použiju nadsázku, často jsem k tomu všemu měla pocit, že hlavní hrdina byl skoro až klon Ramba nebo přinejmenším Bruce Willise, zejména proto, že nakonec z naprosto každé zcela beznadějné situace se vždycky nějak nepochopitelně dostal a přežil.
Knihu jsem dočetla hlavně ze zvědavosti, co se z toho všeho nakonec vyklube. Přece jenom jsem tajně očekávala nějakou bombastickou pointu, která bohužel ale nepřišla.
Co ale na knize musím ocenit, že autor dokázal postavit knihu na jedné jediné postavě, na které celý příběh stojí a padá. Myslím, že takový minimalismus není v literatuře zas tak moc běžný a od J. Kariky to považuju bezesporu za odvážný počin. Hodně dobře je zde také vystižen postupný rozklad lidské psychiky, a taky to, co dokáže provést s člověkem jeho vlastní mysl v mezní situaci bezprostředního ohrožení života.
Ale celkově mě kniha spíš zklamala. Velkolepá pointa se nekonala a celkové vysvětlení celého příběhu mě spíš naštvalo, než šokovalo. Žádné WOW se prostě nekonalo. Pro mě – nevyužitý potenciál. Tři hvězdy za první třetinu knihy.