Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria
Caitlin Doughty
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355774/bmid_tloustici-hori-rychleji-amp-dalsi-f-ZnC-355774.jpg
4
178
51
Podívat se vlastní smrtelnosti do očí není nic jednoduchého. Abychom se tomu vyhnuli, raději si zavazujeme oči a dobrovolně se straníme reality smrti a umírání. Jenže nevědomost není blažená, přináší jen větší hrůzu. Metaforický šátek na oči teď na chvíli odložte. Caitlin Doughtyová vypráví o šesti letech, které strávila prací v americkém pohřebnictví. Její upřímná, ironická a často i vtipná výpověď připomíná půlnoční výpravu na hřbitov. Autorka demystifikuje smrt a odpovídá na otázky, o nichž jste ani nevěděli, že je máte. Můžete chytit nemoc od mrtvoly? Kolik mrtvých se vejde do dodávky? Jak vypadá planoucí lebka? Pokud nechcete číst realistický popis smrti a mrtvých těl, vzali jste do ruky špatnou knihu. Můžeme ze všech sil vystrkat smrt na samý okraj zájmu, odkládat mrtvé za nerezové dveře a zavírat umírající do nemocničních pokojů. Dokážeme tak mistrně skrývat smrt, že byste skoro uvěřili, že jsme první nesmrtelná generace. Ale nejsme. Všichni umřeme a dobře to víme.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , BizBooksOriginální název:
Smoke Gets in Your Eyes: And Other Lessons from the Crematory , 2014
více info...
Přidat komentář
"Pozrieť sa smrti priamo do tváre nie je vôbec ľahké. Nechceme to zažiť a preto si zoči-voči realite umierania radšej zaväzujeme oči. Lenže nevedomosť nie je sladká, ale hrozivá."
Sme smrteľní, akokoľvek sa nám to nepáči a akokoľvek to vytesňujeme. Sme opantaní dlhovekosťou a niektorí z nás by chceli žiť večne. Odmietame prijať starnutie a tým blízkosť smrti až do takej miery, že sa klameme a podstupujeme omladzovacie kúry či plastické operácie, chceme byť večne mladí a krásni.
"Nikoho neprekvapí, že lekárske fakulty produkujú hlavne zástupy plastických chirurgov a rádiológov. Čo sa dá robiť, aby sme rýchlo starnúcej populácii v našej krajine zabezpečili dostatok geriatrov? Nič. Na to je už neskoro."
Ars moriendi (Umenie umierať) pre moderný svet. Tak by som charakterizovala útlu knižku Dym v očiach. Cailtin Doughty, pracovníčka v pohrebnom ústave, otvára čitateľovi 13-tu komnatu a vpúšťa ho dnu, aby mu ukázala ako to funguje tam, kde začína naša posledná cesta. Téma ktorá je aj v mnohých Slovenských rodinách stále tabu. Ruku na srdce, kto z nás sa zaoberá smrťou resp. tým čo s nami bude keď vydýchneme naposledy? Koho z nás napadlo riešiť s blízkymi ako si predstavujú / predstavujeme svoj odchod?
Použijem citát z blogu A. Harárovej, ktorá napísala: C.G. Jung povedal, že ak niekto pred štyridsiatkou myslí na svoju smrť príliš často, môže to byť za určitých okolností patologické. Ale ak niekto po štyridsiatke nemyslí na svoju smrť vôbec, je to patologické určite.
A práve táto kniha Vás privedie k myšlienkam smrti. Síce je z amerického prostredia (San Francisco, L.A.) ale nie je nám až tak vzdialená. Cailtin Doughty nás prevedie obdobím, kedy po prvý krát prekročila prah krematória kde začala žiť život obklopená mŕtvolami. Bez servítky rozpráva ako funguje krematórium, balzamovanie, hovorí o iných kultúrach, ich rituáloch spojených so smrťou. Odhaľuje strach, ktorý máme zo smrti a dôvod prečo. Svojim rozprávaním sa snaží dnešných ľudí naučiť, že smrť by mala byť vnímaná ako prirodzený a nevyhnutný výsledok života.
"Ľudské bytosti nepatria medzi obľúbencov prírody. Sme len jedným z mnohých živočíšnych druhov, na ktorých príroda bez rozdielu uplatňuje svoju silu."
Nie je to ľahká téma, ale je napísaná vecne a zrozumiteľne. Autorka touto knihou chce prelomiť tabu smrti a snaží sa aby ľudia porozumeli procesu konca života. Jej jazyk nie je pre citlivé povahy, niektoré opisy sú skutočne zarážajúce a vzbudzujú odpor, no nie sú neúctivé. Iba priamo a vecne opísané. Vďaka práci a skúsenostiam v pohrebníctve si uvedomila ako sa smrť stala veľkým biznisom, ako sú rodiny vynechávané z poslednej fázy života našich najbližších.
"Ticho smrti a cintorína nie je trestom, ale odmenou za dobre prežitý život."
Není to tak kjut a vtipné jako knížka inspirovaná dětskými dotazy, ale zase se toho hodně o Caitlin a samotné práci pohřebačky dozvíte. Tahle kniha totiž není jen o faktech a moudrech, ale je to z velké části Caitlinina biografie... i když biografie je možná příliš silné slovo. Kdyby takhle kniha byla anime, tak je to žánr slice of life. Zkrátka - pokud vás život pohřebačky aspoň trochu zajímá, tak doporučuji! Provede vás denní rutinou, zajímavými případy a nad to vás oblaží i svými znalostmi z pohřebácké historie. Je tam vše! Dokonce i romantika! A deprese. Ale to k sobě už tak nějak patří, nebo ne?
Souhlasím, že český název je zavádějící a upřímně jsem čekala také něco jako "Jak si žijí nebožtíci" mixnuté s velkou dávkou černého humoru.
Autorka na mě působí jako přímý člověk s vlastním názorem (který však nikomu nenutí), člověk optimistický, zapálený a vřelý, lidský, se smyslem pro černý humor a který vybízí k diskuzi nebo alespoň k zamyšlení.
Tato kniha na mě působí, tak jako autorka. Téma zpracované přímo, kniha přitom není nijak morbidní, odborná. Jde spíš o názor a zkušenost autorky. Určitě zajímavý pohled na pohřebnictví (nejen v USA). Může vás donutit k zamyšlení...
Za mě určitě zajímavé čtení, mohu jen doporučit.
Tohle se mi strašně líbilo, ale musíte mít vztah k danému tématu. Autorka hodně dobře popisuje práci v krematoriu (sám jsem tam byl na brigádě) a ukazuje, že smrt je něco přirozeného a pohřebnictví je tu odnepaměti. Ta práce nakládání s mrtvými, jejich kremace, kosti v kremulátoru je všude stejná. Samozřejmě je tu oproti Evropě pár odlišností, které některým asi uvíznou v žaludku, ale je to dáno také tím, že tamní obyvatelé většinou patří k nějaké aktivní církvi.
1) Jak už tady někde bylo řečeno, je zajímavé číst o běžné praxi pohřbívání v Kalifonii (možná celé USA?): a) kremace b) pohřbení do země, přičemž tělo ale bývá nabalzamované, aby se nikdy nerozpadlo, a jáma v zemi má stěny vylité betonem. No tak to mě teda podrž, to je ale vyšinutá kultura :-)!
2) Kniha nemá žádný obsah, jsou to jen jednotlivé zážitky z prostředí, do kterého se většina z nás zaživa nedostane, a z toho také čerpá svou “slávu”. Proto dávám tak málo hvězdiček - nad sepsáním tohoto díla autorka moc přemýšlet nemusela.
3) (ale za to kniha sama nemůže) bylo to strašně namluvené. Namlouval to stejný pán jako Deník kastelána, nevím, jak se jmenuje, ale jeho styl mi vůbec nesedí.
Knihu jsem si půjčovala opravdu velmi na slepo, líbil se mi název knihy. Domnívala jsem se že jde jen o metaforu a kniha bude o něčem úplně jiném. No opak byl pravdou. Ze začátku jsem nevěděla jestli nemám knihu odložit. Ale nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala. Ač mi bylo místy plivno, tak kniha byla psána skvěle, místy sarkasticky. A určitě mi alespoň rozšířila obzory, o tomhle tématu jsem zatím nevěděla vůbec nic.
Caitlin a její práce v krematoriu. Pro někoho práce velmi netradiční,ovšem opak je pravdou. Pohřbívání je staré jak lidstvo samo. Pikantnosti související s přípravou nebožtíka a celý proces kremace byly fascinující,a mohlo jich být zcela určitě mnohem více,ale velmi se mi líbila filozofická linka...zamyšlení nad chápáním a přijetím smrti lidmi obecně,jelikož pro velkou většinu z nás je toto téma doslova tabu. S každým novým životem přeci vzniká i nová smrt a je to kapitola,kterou projdeme všichni bez rozdílu. "Tichost smrti a hřbitova není trest,ale odměna za dobře prožitý život."
Po všech těch knihách o útrapách druhé světové války a ya postapo jsem si udělala takové malé funebrácké okénko. "Tlouštíci" jsou mile napsaná kniha, založená na reálném základu, která nám dovolí nahlédnout do amerického pohřebnictví a americkém mentality ohledně smrti jako takové. Caitlin nás citlivě zasvětí do svého životního příběhu pracovnice pohřebního ústavu a ukazuje nám, že ať se smrt snažíme schovat sebevíc, patří prostě k životu.
Jde o velmi zajímavou knihu s ne úplně oblíbenou tématikou. I když jsem při koupi knihy čekala naprosto něco jiného, jsem nakonec velmi ráda, že se mi dostala do rukou. Rozhodně ji nedoporučuji citlivějším pomáhám. V knize je popsáno to, jak se zachází s tělem po smrti, příprava i samotné spalování v krematoriu. Autorka vše popisuje naprosto bez obalu, místy bych řekla až morbidně....na druhou stranu chce vymýtit strach ze smrti a dostat do povědomí lidi, že je smrt naprosto přirozená a navíc čeká každého z nás....
Český vydavatel by za nuzný překlad názvu zasloužil mizernou kremaci. „Tlouštíci Hoří Rychleji“ mystifikuje, vzbuzuje dojem, že text popisuje problematiku s prstem v nose, bez hlubšího vhledu. Původní poetičtější „Smoke Gets in Your Eyes“ je podstatně trefnější a zachovává temnou poetiku díla. Doughty si sice nadhled zachovává, zároveň však popisuje téma s grácií, poučně a se socio-kulturně-filosofickým přesahem. Tabu okolo smrti je reálná věc – Autorka dává příležitost čtenáři si vyzkoušet (byť zprostředkovaně) pohled z první řady a porozumět, proč je daná konfrontace nutná. Zapálenějším zájemcům je nutno doporučit Caitlinin kanál: Ask A mortician – klenot!
Pro mně jako milovnici tohoto žánru to byla vynikající oddechová kniha. Příjemně se četla a dala nám nahlédnout do zákulisí pohřebního ústavu a pohřebních praktik. Splnila mé očekávání. Není to jednoduchá práce, ale je záslužná a mnoho lidí nemá o práci těchto lidí ani ponětí s čím vším se musejí vypořádat a kouká se na pohřebáky skrz prsty. Ale už nikdo nevidí s čím se tito lidé musí denně babrat, ne vždy je mrtvé tělo v dobrém stavu a mnoho dalších prací okolo, které si neumíme a ani nechceme představit a připustit. Za mně super a milovníkům tohoto žánru doporučuji.
Když jsem knihu kupovala, očekávala jsem nějaké (černo)humorné historky ze zákulisí.pohřebních služeb. Nemohla bych být dál od pravdy. Tedy ano, občas se člověk dočkal černého humoru, ale většina knížky je krásné, citlivé a zároveň věcné odvyprávění každodenní rutiny v krematoriu. Toto vyprávění je navíc obohaceno zajímavými fakty spojenými se smrtí a hlavně historií pohřebnictví, kremací a balzamování. Autorka se nevyhybá ani zamyšlení nad smrtelností a nad tím jak smrt v životě vlastně přijmout a jak s ní vycházet a zacházet. Mě samotnou několikrát donutila se zamyslet nad touto nedílnou součástí života a nad tím, že u nás doma (na rozdíl od podle knihy většiny amerických domácností) není smrt úplné tabu a víme, jaký pohřeb si přejeme.
Navíc se mi zalíbila autorčina myšlenka přírodního pohřbu. Vím, že se to u nás v nějaké podobě dělá. Máme rozptylové louky, vznikají první hřbitovy a pohřební ústavy zaměřující se na pohřeb popelu v přírodě v rozložitelných dózách. Ovšem myšlenka pohřbu těla přímo do země je za mě daleko zajímavější a doufám, že než nadejde můj čas půjde u nás provést i tato varianta, protože souhlasím s tím, že je to nejpřirozenější a nejekologičtější možnost, jak se postarat o tělo. A navíc spálení mrtvoly na otevřeném ohni se u nás neprovádí. Rozhodně nechci skončit někde v urně. V tom mám jasno už dlouho.
Závěrem nezbývá než říci, že toto je rozhodně jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy měla možnost číst a po opravdu dlouhé době je to kniha, která mě opravdu donutila přemýšlet.
Kamenem úrazu je jednoznačně zavádějící český název, který knížce dává punc bulvárnosti a černého humoru. Přitom se za „fatálními moudry z krematoria“ skrývají postřehy mladé ženy, která se dala na neobvyklou profesionální dráhu, aby změnila vztah lidstva ke smrti. Kombinace osobní autorčiny zpovědi a informací z procesu pohřbívání a kremace, na které se živý člověk zásadně neptá, dělá z knížky zajímavý literární zážitek.
zavádějící a vlastně nesmyslný český název knihy tu už byl zmíněn i to, že nejde ani tak o soubor černohumorných historek z krematoria, ale spíše o agitku pro tzv. přirozený pohřeb
oceňuji zajímavá fakta, jež se běžný "žijící smrtelník" jen tak nedozví, ale ten ukrutně "americký" styl je k nevydržení = asi si už nikdy nezvyknu na sebevědomí a pozérství jedinců, kteří si přečtou jedno populárně-naučné pojednání, např. zde Campbellovu mytologii, a hned začnou zasvěceně poučovat všechny okolo; působí nechtěně úsměvně, jak autorka "erudovaně" a nekompromisně propojuje "fatální moudra" napříč vědeckými obory od filozofie a náboženství přes psychologii, historii a lingvistiku k literatuře a umění až po biologii a lékařství
třetinu knihy tvoří právě tyto poučné (pro evropského středoškoláka primitivní) pasáže, třetinu historky z praxe v krematoriu (pěkné, ale okatě cílené na efekt) a třetinu autorčiny sebereflexe a zmínky o soukromém životě (to mě opravdu nezajímá)
Opravdu mě dokáže potěšit, když člověk uloví nějakou velice zajímavou knížku, která ho nezklame, ale posune myšlenkami někam o hodně dál. A to se přesně téhle povedlo. Čistý a prostý pohled na smrt, na takovou, jaká skutečně je. Na všechno to divadlo, co jsme my lidé kolem ní schopni vymyslet. V dřívějších dobách byla smrt pravidelnou součástí každodenního života všech lidí na zemi. Je tu ale s námi pořád i dnes, tak proč se k ní máme potřebu chovat úplně jinak? Proč ji bereme tak vážně? A proč že tlouštíci hoří rychleji? Byla jsem fascinována myšlenkami autorky a i jejím vyprávěním. A musím sama sobě přiznat, že bych si to ráda prožila napřímo také. Už jen pro ten pocit...
"Kolem smrti se nevznášelo vždycky tak skandální ovzduší. Když se ve 14. století prohnal Evropou dýmějový mor, ležely oběti na ulicích, kde je mohl každý vidět, a někdy trvalo i několik dní, než byly naloženy na káru a odvezeny na kraj města, kde se kopaly masové hroby. Italský kronikář popsal, jak byla těla ukládána do země - tělo, trochu zeminy, tělo, zase trochu zeminy: "Jako když děláte lasagne z vrstev těstovin a sýra."
Překvapivě dobrá kniha. Název je trochu zavádějící, čekala jsem nějaké veselé historky z daného prostředí. Ale ne, jednalo se o životní příběh jedné dívky, která začala jednoho dne pracovat "u pece". Krom toho je v knize hodně podrobností, co se děje "v zákulisí", i spoustu zajímavostí z historie, reálie ohledně amerického pohřebnictví a spoustu filozofických otázek kolem toho. Vcelku s jejím přístupem souhlasím.
Zajímavá kniha.. :-) Čekala jsem trochu něco jiného... Ale je to taková zpověď autorky o svém životě v pohřebnictví.. s detailními popisky různých způsobů nakládání s mrtvými na různých místech světa, i v jiných časech.. a občas se zvláštně zvráceným nadšením.. znovu knihu číst nebudu, ale nelituji :-) knihu bych moc nedoporučovala těm, kteří nemají svůj postoj k tématu vyřešený a rozhodně kniha není k pobavení, milovníci černého humoru :-)
Caitlin má na youtube skvělý kanál Ask a mortician a její kniha byla jasná volba. Ne, toto opravdu není kniha pro přecitlivělé lidi, pro které je smrt děsivá a nechutná. Caitlin bez servítek a se značnou dávkou humoru popisuje, jakou cestou projde tělo, než se dostane do spalovací pece a uvádí na pravou míru zažité klišé, že mrtvý je klidné tělo, které vypadá, jako by člověk spal.. opak je pravdou, to, co považuje rodina za pouze spícího člověka, je kus masa, který je ve většině případů sešitý mnoha dráty, napuštěný formaldehydem a nalíčený do podoby, v jaké jsme ho znali zaživa - někdy ale ani to ne.Vtipné zážitky z krematoria jsou provázány fakty ohledně pohřebnictví a dozvíte se hromadu zajímavostí z britského pohřebního systému.Smrt je totiž něco, co se nevyhne nikomu z nás a nakonec v tom mlýnku na kosti skončí většina populace.
Pro lidi, kteří se smrti nebojí, kteří chápou, že jsme jen chodící hromada masa, která má omezenou dobu trvání je tohle kniha jako dělaná. Pro ty ostatní, co berou smrt stále jako tabu je to kniha, kterou by si měli povinně přečíst, protože největší problém je to, že o smrti se stále nemluví a zbytečně se tabuizuje. Tak jako se lidstvo naučilo mluvit otevřeně o sexu se o smrti stále mluvit zdráhá. A Caitlin se to snaží změnit.
Za její kanál na youtube i knihu 10/10
Měla jsem původně úplně jinou představu o tom, na co v knize narazím. Ale za překvapení jsem byla ráda, dostala mě surovost a přímost vyprávění, stejně jako obsah sdělení. Pokud chcete něco, co o smrti mluví přímo, bez obalu a s praktickými příklady, tohle je přesně ta kniha, po které byste měli sáhnout. Vyprávění se odehrává nejen v krematoriu, ale i ve škole, takže můžete nahlédnout do světa balzamování těl, historie pohřbívání, spalování, procesů poté a mnoho dalších věcí, které normálně člověk neví. Její přístup mne zaujal a je pravda, že místy i překvapil. Vcelku se mi to moc líbilo a jsem ráda, že jsem nedala na předsudky. Mnoho jsem se naučila a mnoho pochopila.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria |
| 2023 | Hledání dobré smrti |
Kniha Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 225x |
| Čtenářské výzvě | 36x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 101x |
| Chystám se číst | 144x |
| Chci si koupit | 48x |
| dalších seznamech | 3x |
Caitlin Doughty si při psaní nebere servítky, což už název napovídá (i když je ten český morbidnější než název v originále). Nehledí na nějakou diskriminaci či ohleduplnost, servíruje své poznatky upřimně a bez příkras. Drsné? Ano. Kontroverzní? Taky, ale ne o moc více než když skloňujete slovo "důstojnost" u rozkládajícího se těla. A to mi na pohřbech děláme... líbí se ji její útočnost na kremační korporáty a vůbec předražený pohřební byznys. Naopak blízká mi není snaha šokovat a úplně zbytečná mi přišla její osobní "vztahová" linka. Při čtení jsem dělala přestávky a ne všechny kapitoly mi byly příjemné (vlastně žádné), ale je to přesně ten druh literatury, který mě nutí k hlubšímu zamyšlení nad společností i vlastním životem.