Tisíc bělošek
Jim Fergus
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346943/bmid_tisic-belosek-nwp-346943.jpg
4
33
15
Píše se rok 1875. Americká vláda a kmen čejenských indiánů vytvořily plán na výměnu tisíce bělošských žen za tisíc koní. Děti vzniklé z těchto svazků měly být prvním krokem v budoucí integraci indiánů do americké bílé společnosti. Protože nebylo možné do programu zapojit počestné Američanky, vláda se zaměřila na „ztracené“ ženy – chovanky ústavů pro choromyslné, kriminálnice, prostitutky a další, jejichž vyslání k divochům se jí zdálo přijatelné. Do rukou se nám dostává deník Mary Doddové, která v něm s ironií a humorem popisuje své zážitky spojené s pestrou skupinou žen zapojených do programu a jejich osudy poté, co jsou provdány za indiány. Jim Fergus zde vytváří fascinující obraz „co by se stalo, kdyby“ – návrh na výměnu žen za koně skutečně existoval, ale nikdy se neuskutečnil.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , GaramondOriginální název:
One Thousand White Women: The Journals of May Dodd , 1998
více info...
Přidat komentář
Příběh z dob osídlování Ameriky. Indiáni požadovali 1000 žen výměnou za 1000 koní. Na výzvu vlády se dobrovolně přihlásily ženy z různých sociálních vrstev. Román je psán formou deníku jedné účastnice. Popisuje cestu vlakem a následně život mezi indiány. Končí tragicky. Kdo má rád indiánské příběhy, tak si příjde na své. Moc hezky se četlo.
Po pravdě, už dlouho jsem se u knihy tak nenudila a ne nutila do čtení, jako tady.
Námět byl zajímavý a docela i uvěřitelný, ale tím to hasne. Příběh se vlekl, nedokázal upoutat a byla jsem nadšená až ve chvíli, když jsem ji dočetla. Za mě - ztráta času.
Velmi dobrý příběh vyprávěný krásným jazykem, takže i těch pár tiskových chyb odpouštím. Jak se bílí Američané vypořádali s indiány je všeobecně známá věc a i ten indián je člověk, takže je dobré si ho moc neidealizovat. Zkrátka lidí páchají krutosti jedni na druhých i na všech ostatních tvorech, a tak mě závěr deníku zas tak moc nepřekvapil. Zajímavý byl i okrajový příběh bratra Antonyho.
Námět je naprosto geniální. To mohlo byt veledílo! Ale není... Hlavni hrdinka je druhy Brandon Walsh, ta nejušlechtilejší, nejpravdomluvnejsi, nejčistší... Její názor musi vsechny zajimat, její dobro stoji nad dobrem vsech. Škoda.
Neohrožená May Doddová jako autorka deníků ze života mezi Šajeny, je skvělá! Oblíbila jsem si všechny svérázné ženské postavičky od malířky Helen přes bojácnou Marthu a divokou Phemie až k malé Sáře. Do Johna Bourka by se snad taky musela zamilovat každá. Jejich osudy se mě na konci výrazně dotkly. Kniha ukazuje pokrytectví civilizace a výhody, strasti i naprosté šílenosti divošského způsobu života. Je ale taky poměrně nevyvážená, místy se hrozně táhne, až jsem ztrácela pozornost. Ve výsledku téma skvělé, provedení trošku vázlo.
Miluju to!!!! Sice jsem někdy nepochopila politické problémy, ale zase většinu těch důležitých jsem pobrala. Naprosto jsem si oblíbila May hlavní hrdinku, která měla dokonalý smysl pro humor a byla výborně sarkastická. Neuvěřitelně mi přirostly k srdci i další hrdinky silné a zajímavé ženy. Příběh nádherně a poutavě plynul a já nechtěla aby skončil. Chtěla jsem žít dál tento příběh. Ještě jednou napíšu: Neuvěřitelně poutavý a zajímavý neotesaný ba přímo dokonale drzý příběh. I kdyby měl nějaké chyby, tak ty skvělé momenty to naprosto předčily. Popis jak se žilo v indiánské vesnici a vůbec jaký byl život tehdy krutý, ale oproti tomu našemu i velice jednoduchý a zdravý byl naprosto fascinující. Taky mě zaujalo to jak se povahy lidí v knížce měnily, jak se lidé dokáží přetvařovat atd. Dávám 4* za ty politické nesrovnalosti, ale jinak by to bylo*****!!!!!♥️????????????
Mně se příběh, přestože jde o fikci, moc líbil. Je to spíš smutné vyprávění, které se týká historie, osvěžené trochou romantiky a humorného nadhledu.
Jinak ale skvělá kniha k přečtení i k zamyšlení.
Nádherná kniha, která se mi zapsala do srdce. Narazila jsem na ni náhodou, když jsem neměla vůbec co číst. A už jsem se od ní neodtrhla. Hlavní hrdinka má styl, je vtipná, moudrá, člověk, co nezradí, člověk, co skrývá bolavý příběh vlastního života a přesto je tak silný... zkrátka nejlepší přítelkyně, co byste si mohli přát. Chcete s ní zkrátka pobýt na stránkách ještě chvíli a ještě chvíli. Nevím, nakolik je příběh zromantizovaný, ale toto nemá být objektivní studie, nýbrž záznam jednoho prožívání, takže je mi to jedno. Popisuje, jak se žilo v původní inidánské komunitě a zároveň vpravením bílých žen do této komunity a jejich postupné přeměny nastoluje otázku, co je vlastně naše identita, kdo jsme. A také dnes velmi palčivou otázku - je možné i jiné uspořádání společnosti, než jak to známe my, bílí kapitalisti ženoucí se za penězi? A mohla bych pokračovat. Zkrátka kniha pro mě byla velmi hlubokým čtenářským zážitkem. A PS - měla jsem štěstí ji číst v angličtině s anglickou obálkou a anglickým podtitulem, který zní Deníky May Doddové. Český název ani obálka mi vůbec nesedí a podle mě i stylem odkazuje někam jinam, než o čem kniha je. Vyguglete si anglickou obálku...
Vtipně psaná knížka, dobře se četla. K zamyšlení se také pár pasáží našlo. Příjemně strávený říjnový čas :)
Rozhodně zajímavý nápad a čtivé zpracování. Rovněž jsem možná očekával trochu něco jiného, ale nakonec se z toho vyklubal hezky napsaný romantický příběh osudem stíhané ženy mezi dvěma světy. Závěr je velice dojemný a nabízí otázku, jestli marné úsilí v předurčeném procesu má vůbec nějaký smysl. Kniha není klasická indiánka. To je nutné si uvědomit před samotným čtením. Je to pohled ženy (možná trochu naivní a romantický) , které život mezi "civilizovanými" přinesl jenom trápení, kdežto život mezi divochy nečekané štěstí.
Zpočátku jsem byla i docela nadšená. Nevšední nápad rozvést myšlenku, jak by mohla vypadat budoucnost, kdyby se povedla ta akce spojit bílou rasu s Indiány. Jenže s přibývajícími stránkami nadšení lehce upadalo. Příběh se na můj vkus nesl až příliš "sluníčkářsky", komunitní život mi začal připadat příliš ideální, ba až za vlasy přitažený. Jediné, co odpovídá historii, je masakr na konci románu. Knihu tedy hodnotím jako středně dobrou, to už radši klasickou indiánku.
Zajímavé téma, nadějně chytlavý začátek a dramatický závěr, nicméně toto netradiční zpracování "indiánské" tématiky je spíše parodií ve stylu Limonádový Joe v kombinaci s červenou knihovnou "podivošsku". Naivismu a neuvěřitelností bylo na mě prostě moc.
Moc knih s indiánskou tématikou jsem za svůj život nepřečetla, asi nejvíce mě zasáhl kdysi Malý velký muž, a proto se mi líbila i tato nová kniha s lákavou obálkou. Je to fikce, ale velmi čtivá, se spoustou informací o životě jednoho indiánského kmene. A je to především román o ženách v mimořádné situaci, o soudržnosti, přátelství a síle ducha. Čtení mě docela pohltilo (ne, že bych občas nezapochybovala nad reálností situací), je to trochu naivní a romantické, ale je tu i napětí, humor, láska a oslava přírody, takže doporučuji podobně zaměřeným čtenářkám i čtenářům. Konec se dal čekat, víme, jak to s původními obyvateli bylo dál...
Štítky knihy
přátelství alternativní historie ženy Indiáni fiktivní deníky
Tisíc bělošekKniha Tisíc bělošek je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 38x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 35x |
| Chystám se číst | 33x |
| Chci si koupit | 6x |
(SPOILER) Tragi-komický pohled na soužití bělošek a indiánů v době, kdy se osud indiánů z plání chýlil ke konci.
May je kapku jiná. Vůbec není šílená. Její problémek, díky němuž ji rodina umístí jako duševně chorou do ústavu, spočívá ve dvojici rozkošných nemanželských dětí, od nichž je odloučena. V její době se jedná o prohřešek nanejvýš skandální a rodiny se za takové své nemravné členky pochopitelně stydí.
Jediné, čeho se jí po roce v ústavu nedostává, je tělesné naplnění, jaksi. Tedy když nepočítá "svého" trýznitele v ústavu, který za ní občas zajde.
No a pak je tu dobře stavěný, sympatický kapitán, který jí ledacos objasní, ajaj.
Nakonec ale odjede s indiány, jednoho z nich si vezme a žije s nimi... po jejich.
Komický styl vyprávění je trochu zastíněn tragédií, která musí nevyhnutelně nastat. Ale jednotlivé charaktery žen i indiánů vás na chvíli donutí na možné hořké konce nemyslet.
A co vy, dámy, nechaly byste se vyměnit za koně?
Já ne. Museli by přihodit i kravku, ovečku a alespoň dvě kočky.