Tisíc a půl dobrodružství
Richard Halliburton
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32883/bmid_tisic-a-pul-dobrodruzstvi-4UU-32883.jpg
5
62
15
Romantika a dobrodružství lákaly človeka odjakživa. Nejinak tomu bylo i u amerického spisovatele Richarda Halliburtona, jenž díky veliké odvaze a houževnatosti dokázal prožít život neuvěřitelně barvitý, nabitý senzacemi a dobrodružstvím. Cílem první Halliburtonovy výpravy byla Evropa, kde třebaže zcela bez zkušeností, zato vybaven nezdolnou vůlí, úspěšně vystoupil až na vrchol Matterhornu. Svými dalšími výpravami chtěl dokázat, co se dosud nikomu nepodařilo, proto např. skočil do jedenadvacet metrů hluboké Studny smrti v Yucatánu, prožil noc na Olympu, nechal se uvěznit na Ďábelských ostrovech, aby poznal poměry v nejproslulejší a nejobávanější věznici na světě Častým zdrojem inspirace mu byla četba, putoval po stopách Odysseových, Kolumbových, Cortezových, stejně jako Hannibal přešel na slonu Alpy, pokusil se žit jako Robinson, přeplaval Helespont. Své cesty Afrikou, Evropou, Asií, Amerikou a Oceánií podnikal mnoha různými způsoby: pěšky, v nejrůznějších vozidlech i plavidlech a také letadlem. V honbě za ojedinělými zážitky a senzacemi se vždy zároveň snažil získat co nejvíce zeměpisných, kulturních i historických poznatků a ty pak osobitou, často humorně laděnou formou sdělit čtenáři. Svědectvím, že se Halliburtonovi jeho záměr zdařil, je především to, že i dnes, padesát let od napsáni poslední reportáže, zůstaly jeho cestopisy četbou poutavou, živou a stále přitažlivou.... celý text
Literatura světová , Literatura naučná , Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1986 , Odeon
Originální název:
The Royal Road to Romance
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem přečetla už v mládí, asi brzy potom, co vyšla v Odeonu. Zamilovala jsem se a od té doby jí četla několikrát. Ale teprve nedávno jsem si naplno uvědomila, u kolika mých přání na "bucket listu" stál právě Richard Halliburton :-).
Rozmanitá kniha. Některým částem bych dala 5 hvězdiček, v jiných jsem se trochu trápila. Občas mi Richard připadal jako nabubřelý mladík, jindy bych odvážná dobrodružství ráda prožívala po jeho boku. Skvělé svědectví o tom, jaké mohlo být cestování před sto lety. Nejchytlavější jsou jednoznačně pasáže o čtenářovi známých místech.
Richard Halliburton byl šťastný člověk. Rodiče se postarali, aby vystudoval Univerzitu Princeton . A vybavili ho do života poměrně dobře zajištěného. Mohl si tak splnit množství svých přání. Navštívit světové "klenoty", vyfotografovat je a protože byl od mladého věku podnikavý, našel zájemce, známé noviny, která zásoboval atraktivními články, o které byl velký zájem. Ti ho udržovali v klidu, vždy zde byla finanční rezerva.
Nebylo tomu tak vždy, jeho první tůra na Matterhorn by se neuskutečnila, protože dva bažanti přicestovali jednak po sezóně, neměli řádné horolezecké vybavení. Našli se 2 dobří lidé-horští vůdcové, kteří jim potřebné půjčili a umožnili jim prožít nezapomenutelné.
A "jízda" začala . Gibraltar, Bengálsko, Tadžmahál a mnoho dalších unikátních míst. Asi největší dojem na mne udělala část Tibetu zabraná Síkhy, zvaná Ladakh, jde vlastně o území Tibetu s hlavním městem Léh. Tato část je jedinečná v tom, co jinde na tomto světě není. Hlavou rodiny je žena, mnohomužství je přirozené. Zpravidla je důležitý 1.manžel, kterého ostatní poslouchají na slovo.
Průšvih byl v hygieně rodin. Voda nebyla to hlavní, Tradiční "velké koupání" prý 1x za 10 let.
Tak jak začal rozvíjet autor svou kariéru, uprostřed života zasáhla náhoda. Se svými přáteli vyjeli do Pacifiku. I když podával pravidelně hlášení o své poloze, dne 24.3.1939 se odmlčel. Později byl tento den stanoven dnem jeho úmrtí.
Nádherná kniha nádherného blázna. Není divu, že skončil tak, jak skončil. Ale žil naplno - a o to jde ...
Jako další jiné knihy v mé knihovně i tato čekala, až si ji všimnu. Dočkala se a mně nezbývá nic jiného, než se jí hluboce omluvit za dlouhé čekání. Stála opravdu za to. Krásné čtení, plné touhy autora poznávat a zdolávat i ty nejtěžší překážky a s lehkostí o doslova ďábelských dobrodružstvích, tak zajímavě, poutavě a s humorem psát. Komu čest, tomu čest
Úžasné čtení, to nadšení mladého dobrodruha doslova čiší z každého slova (na tom se určitě podílí i skvělý český překlad). Halliburton píše tak poutavě, že má čtenář pocit, jako by tam byl s ním. Škoda, že zemřel tak brzy, ale zase při něčem, co miloval.
četla jsem ji v mladém věku, strhující a poutavě popsané dobrodružství autora.
Halliburton musí chytit za srdce každého romantika, každého dobrodruha, každého cestovatele. Píše totiž spontánně, s lehkým humorem a mírným přeháněním, prostě a jednoduše, poutavě, zajímavě. Jeho příběhy dnes již skoro po 100 letech pořád neztrácejí nic ze své působivosti. I nyní nám dávají nahlédnout do kouzelných míst po celém světě a mnohdy se za tu dobu ani moc nezměnilo. Často je jeho vyprávění historickým svědectvím, jak to tenkrát na těchto místech vypadalo, jak se žilo. 85%, 18.10.2018.
Kniha se mi líbila.
Obdivoval jsem autora, že se vrhnul do tolika nebezpečí, při kterém mohl zemřít. Procestoval Alpy na slonu, proletěl letadlem Saharou, skočil do studny smrti v Mexiku v Yucatána, nechal se uvěznit na Ďábelských ostrovech a zažil mnoho jiných dobrodružství.
Jak jsem se dočetl v knize, někteří kritikové mají následující výhrady: v jeho knihách se vyskytuje jistá povrchnost, občas má přezíravost vůči prostým lidem a "domorodcům", ne vždy uměřená snaha být originální a má charakteristický sklon k bombastickému přehánění (superlativa, velká slova). No jo, kritici...
Každopádně kniha je čtivá a pokud někdo nečte cestopisy a chtěl by vyzkoušet nějakou knihu z tohoto žánru, myslím si, že je to vhodná volba jako v mém případě.
Já jí říkám "Kniha snů a míst, kam se nikdy nepodívám". Přesto je poutavě napsaná, chytne snad každého a troufám si napsat, že i absolutního necestovatele.
Dobrodružství tohohle chlapíka jsou na hranici uvěřitelnosti i zdravého rozumu, jeho styl psaní ale vylučuje, že by si vymýšlel nebo byl nepříčetný... Ta jedna polovina v rozdílu oproti dobrodružstvím tisíce a jedné noci je tu myslím symbolem toho, že pohádky ve vší kráse i drsnosti lze snést na tenhle svět.. Ikdyž za jakou cenu.
Autorovy další knížky
| 1986 |  Tisíc a půl dobrodružství |
| 1968 | Létající koberec |
| 1966 | Nádherné dobrodružství |
| 1958 | Cesty za dobrodružstvím |
| 1972 | Královskou cestou za romantikou |
Kniha Tisíc a půl dobrodružství je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 77x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 88x |
| Chystám se číst | 26x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Jako synonyma pro sousloví "Richard Halliburton" by se mohla užívat šťastný člověk, šťastlivec či dobrodruh. Člověk, který vyhledával výzvy, prošlapával stezky, kterými se dosud nikdo nebo téměř nikdo nevydal, čelil nesnázím nevyčerpatelným optimismem a snažil se na všem vidět něco pozitivního (když loď, na níž se plavil, přepadli piráti, užíval si "nádherné dobrodružství"). Halliburton se narodil ve správné době. Vyrůstal ještě v době před první světovou válkou, která tak otřásla lidstvem, a na své cesty se vydával v meziválečném období, kdy lidé sice již vystřízlivěli z humanistických očekávání 20. století, ale stále existovala víra, že lidé po tak hrozné válce něco podobného již nedopustí. Podobně, jako cimrmanologové dlouho soudili, že Cimrmanovy stopy mizí před první světovou válkou, Halliburton se zcela symbolicky ztrácí ze světa v předvečer té druhé. A troufám si říci, že jiný způsob než zahynout na jedné ze svých dobrodružných výprav by si ani nepřál. Zemřel mladý, ale na vrcholu sil, takže to beru jako jakýsi dar osudu, že mu nebyl "dopřán" dar zestárnout, kdy by se již nemohl nikam vypravit a zatímco duch by byl mladý, tělo by stárlo. Zemřel při tom, co měl rád a kdyby žil i po druhé světové válce, ten svět by již asi nepoznal. Po těch dlouhých šesti letech se svět o tolik více naplnil nenávistí, smrtí, hořkostí, smutkem a deziluzemi, že si už neumím představit tu lehkost, s níž Halliburton pochodoval se slonem přes Alpy, kdy letěl přes Saharu, koupil si flašinet a opičku a z toho, co vydělal, procestoval Jižní Ameriku, nechal se zavřít v Tádž Mahalu, zdolal bez výcviku Matterhorn, vmísil se do cizinecké legie, nechal se zavřít do vězení na Ďábelský ostrov, nechal se zapsat jako loď, kvůli níž otevřeli Panamský průplav, opakovaně skočil do mayské obětní studny smrti a až poté začal přemýšlet, jak z ní vylézt ven a mnoho dalšího.
Halliburton byl neskutečný romantik, který ať už byl kdekoliv, vždy vnímal genia loci a jak je při čtení vidět, tento genius jej za to vždy chránil, všude tam, kde třeba i lhostejně ostatní lidé jen bez zájmu procházeli kolem. Halliburtonův jazyk je básnický, styl čtivý, pohled na svět snílkovský, nevinný, až jsem mu ho kolikrát záviděl. Pro mě jednoznačně nejlepší cestopisec, kterého jsem kdy četl.