Tisíc a jedna noc. Díl 2

25.08.2012

Hodnotit tuto knihu je velice obtížné. Prvně musím předeslat, že disponuji verzí z roku 1907 s odlišným překladatelem a nevím tudíž, jak moc se moje výroky dají aplikovat na současné nové vydání.
Kniha je jistě zajímavá z hlediska kulturního a jako takovou je třeba ji brát. Jako cenný kulturní artefakt, který se zachoval do dnešních dní. Velmi dobře totiž ilustruje nenávis muslimů vůči bezvěrcům, v tomto případě křesťanům. Co se týče umělecké stránky, zde už podle mě kniha poněkud pokulhává a to hlavně vinou jazyka, jakým je vyprávěna. Čtení textu bych přirovnal k monotónímu hučení vysavače. Nevím jak autor, ale překladatel každopádně činí vyprávění naprosto nezajímavým, dokonce to ani nelze nazvat vyprávěním, ale pouhým popisem děje. Což má za následek, že čtený text mi často pouze proplouval hlavou, jako bych četl návod na sestavení skríně od IKEI. Toto je obrovská škoda, protože orientální příběhy a jejich náměty této knihy shledávám nanejvýš zajímavými. Stačilo by pouze přepracovat sdělovací jazyk a mé hodnocení knihy by rapidně stouplo. Je docela možno že "moderní" překlad současného vydání tento nešvar zlepšil a Tisíc a jedna noc, která je dnes k dostání je tedy znatelně lepší a napňuje svůj dobrý potenciál.
Také bych ve verzi roku 1907 ocenil větší poznámkový aparát, překladatel ze začátku vysvětlí asi 3 pojmy a přeloží dvě jména a ve zbytku knihy na tuto činnost zcela rezignuje, což je naškodu a čtenář přichází o spoustu znalostí, které by mohl načerpat a často to navíc přispívá k zmatenosti příběhu, když zde vystupují lidé a věci pouze pod svými arabskými názvy a čtenář tak vůbec neví, co to vlastně je zač.
Pokud se člověk prokouše otravností jazyka a otravností muslimů, kteří (co jiného čekat v jejich historickém eposu), ač přečíslení 100 k jednomu, pobíjejí neveřících "množství nepočítané", tak stojí za přečtení.