22 bazénů

Tuto knihu jsem četla až po Síle větru 17 a vůbec to nevadilo. Oba příběhy sester jsou zajímavě vyprávěny, každá z dívek má svoji osobitost a svůj přístup k životu s ohledem na nelehkou situaci, ve které vyrůstaly. A klobouk dolů, jak se obě dokázaly postavit problémům, které je potkaly.

Vypravěčka Tilda dokončuje magisterské studium matematiky a veškerý volný čas dělí mezi tři činnosti: Zaprvé každý den odplave na koupališti titulních 22 bazénů. Zadruhé se stará o svoji desetiletou sestru Idu, protože jejich matka je alkoholička a je pro ně víc přítěží než oporou, takže někdy se Tilda musí starat i o matku. Péče o sestru zahrnuje to, že ji Tilda doprovází do školy, bere ji s sebou na koupaliště, vaří pro ně dvě večeře a hlavně je tou hlavní oporou v sestřině životě, protože před matkou se Ida radši schovává v pokojíku a potichu si tam maluje. A zatřetí Tilda pracuje na kase v supermarketu, aby financovala nejenom svoje studium, ale i společnou domácnost s Idou a matkou, protože matka není ve stavu, kdy by dokázala pravidelně docházet do práce.

Všechny tři spolu bydlí v bytě na té ošklivější straně jedné ulice v jednom blíže neurčeném německém maloměstě, ze kterého se všichni Tildini spolužáci po maturitě rozprchli všude možně, hlavně pryč. Včetně Tildiny nejlepší kamarádky Marlene, která už je nejlepší kamarádkou spíš ze setrvačnosti, než že by si pořád byly opravdu blízké. Výjimečně spolu ještě zajdou na rave, když je Marlene v rodném městě na návštěvě, ale jejich životy jsou moc odlišné na to, aby měly společného i něco jiného než minulost. Marlenina rodina je totiž jak z reklamy. V dětství pro Tildu znamenala útulné útočiště před nejistotou doma, ale dneska už má Tilda jiné coping strategie a hlavně zodpovědnost za Idu.

Tohle je výchozí stav na začátku příběhu, do nehož zasáhnou dvě události. Zaprvé, Tildin profesor na univerzitě ji pobídne, aby se ucházela o doktorandské místo v Berlíně. Tilda je rozpolcená: doktorské studium v Berlíně by byl splněný sen, ale copak může sestru nechat s matkou samotnou? A zadruhé, na koupališti se zjeví Viktor, který taky plave 22 bazénů. Tolik se podobá svému mladšímu bratrovi Ivanovi, s nímž se Tilda před lety kamarádila. Jenže tehdy došlo k tragédii, kvůli které si Tilda a Viktor od sebe udržují odstup. Koneckonců má Tilda vlastních problémů dost. Přesto ale Viktora nepřestává vyhlížet…

Zní to jako dívčí román? Do velké míry je. Dějová linka s Viktorem podle mě balancuje na hraně: Jeden krůček stranou a celý román by strhla do propasti žánrových klišé, trapnosti a sentimentu. Za mě to ještě jakž takž vybalancovala, ale to je asi otázka vkusu, pro někoho už se dost možná zřítila.

Opakem sentimentu je každopádně věcné líčení matčina alkoholismu, který Tildin život svazuje od raného dětství. Skrze flashbacky si postupně skládáme obrázek o Tildině dospívání. Je to převážně smutné vzpomínání, Tilda se ale nikdy nelituje. Bere věci tak, jak jsou, a snaží se žít v rámci možností na maximum.

Obdivovala jsem autorčinu schopnost protkat několik zdánlivě obyčejných dějových linek s tak působivým výsledkem. I když to není žádný thriller, celou dobu jsem byla napjatá, co se stane na další stránce: V jakém stavu bude matka, jak to bylo s Viktorovým mladším bratrem Ivanem, kdy zas potkáme Viktora a jestli se Tilda přihlásí na to místo v Berlíně.

Přesto mám ke knize i pár výhrad. Nejvíc mi vrtalo hlavou, proč Tildu nikdy nenapadne varianta, že by požádala o opatrovnictví mladší sestry a prostě ji vzala do Berlína s sebou. Pokud je to blbost, tak mi prosím vysvětlete proč, protože mně to přijde jako to nejlogičtější řešení situace.

Hodně mě v knize bavila symbolika jídla. Když Tilda sedí na kase v supermarketu, tak někdy hraje hru, která spočívá v tom, že se nekouká na zákazníka a na základě jeho nákupu hádá, co je zač. Když přijde čas platit, tak se konečně podívá a porovná ho se svým tipem. To, co pak sama Tilda kupuje a co doma s Idou jedí, hodně vypovídá o jejich sociální situaci.

Obě knihy, tedy 22 bazénů a Sílu větru 17, jsem si ohromně užila. Hlavními hrdinkami jsou v obou případech dvě mladé ženy, které se rozhodně nenachází v záviděníhodné situaci.
Hlavní hrdinkou v knize 22 bazénů je Tilda, vysokoškolačka, která se stará o svou desetiletou sestru. Jejich matka totiž péči o děti ani domácnost nezvládá, zvládá však denně vypít spoustu alkoholu a pak usnout na gauči. Tildiným posláním je udělat sestře Idě alespoň trochu hezký život (v možnostech vysokoškolačky přivydělávající si jako pokladní), dostudovat školu a zajistit si lepší budoucnost. Když jednoho dne dostane nabídku odstěhovat se v rámci studia do Berlína, stojí před nelehkým rozhodnutím: nechat Idu na holičkách s matkou alkoholičkou a jít vstříc lepšímu životu, nebo zahodit možnosti a postarat se o sestru?

Ke knize jsem přistupovala trochu s nedůvěrou, i když ji vydal Host. A podívejme se! Tohle je prostě úžasná kniha, přitom vypadá jako takové malé nic... Nenechte se mýlit, je to poklad!

Překlad Viktorie Hanišové je famózní, je to moje krevní skupina. A ten obsah - ta dvě děvčata jsou hrdinky, to nejsou žádná ořezávátka jako ta fňukna ze Srpen. Ony mají doma pořádek, ta starší pracuje, studuje, vychovává, nevzdává se. Přitom život s alkoholičkou, to není žádná legrace! A Viktor! Jeho osud - jsou to prostě neskuteční borci a přitom děj knihy běží jako by se nic velkého nedělo...

DOPORUČUJI!!!

Tohle bylo pro mě neskutečně příjemné čtení. I když dvě sestry mají matku alkoholičku a žijí v neustálých obavách, jsou jedna pro druhou světýlkem. Caroline Wahlová píše civilně, neždíme slzy, naopak popisuje drsné scény věcně a nechává na čtenáři, aby si sám příběh citově doplnil dle své vlastní životní výbavy.

Hezká, čtivá a zajímavá kniha. Rozhodně mě zaujala...

“Věděla jsem, že čtení bude dobrý návrh. Čtení mi kdysi hodně dalo a platí to i teď.”

Hlavní vypravěčkou je vysokoškolačka Tilda. Žije se svou mladší sestrou Idou a matkou alkoholičkou, se kterou to jde dost z kopce. Při matčiných výstupech se sice Tilda na oko hlasitě směje, ale uvnitř chce spíš brečet a křičet. Snaží se Idě nahradit matku a vést zdánlivě normální život, ale ne vždy na to má sílu.

Je to surové, bolestivé a těžké čtení. Tilda je opravdu silná, jak to všechno zvládala - školu, práci (jinak by neměli peníze na jídlo) a ještě se postarat o sestru. A není se co divit, že jí občas došly síly. A do toho musí zvážit, zda má odjet na doktorské studium do Berlína a nechat tam sestru napospas matce.

Autorka má na mě trochu zvláštní styl, především co se týká uvození přímé řeči - to bylo jak v divadelní hře. Ale zvykla jsem si. A pak nevím proč, ale rušilo mě psaní základních číslovek číslem a ne slovem.

Celkově to pro mě nebylo lehké čtení, ale působilo reálně a jsem ráda, že jsem se do knihy pustila.

Jako příznivce německého jazyka a literatury jsem na tuhle knihu z nejoblíbenějšího nakladatelství byl hodně zvědavý, ale od začátku jsem s ní měl problém. Nedokázal jsem se dostat do děje a už vůbec jsem ji nepřečetl jedním dechem, jak je obalu některými glorifikováno. Jedná se určitě o kvalitní příběh popisující těžký život s alkoholikem/alkoholičkou, ale na toto téma už vzniklo tisíce jiných knih a filmů a v tomto ohledu 22 bazénů nijak zvlášť nevybočuje. Neustále mi na mysl přichází adjektivum těžkopádné - tak bych asi nejvíce vystihl čtení této knihy. Přesto jsem paradoxně zvědavý na pokračování, jak se příběh bude odvíjet z pohledu Idy.

Naprosto skvělý příběh a těším se na další pokračování.

(SPOILER) 22 bazénů. Docela podivný název. Při čtení však brzy pochopíte, proč. Tilda je vysokoškolačka a miluje plavání. Běžně si dává za cíl uplavat 22 bazénů. Ve vodě se cítí svobodná a bezstarostná. Žije totiž v domě s matkou alkoholičkou a desetiletou sestrou Idou. Protloukají se životem jak se dá. Všudypřítomný alkoholový odér je ale obtěžující a stresující. Tilda nejen že chodí na vysokou, ale pracuje v supermarketu, aby uživila sebe, sestru a vlastně i matku.

Tilda i Ida sní o svých úspěšných životech a hlavně Tilda se rozhodne za ním jít. Splnit si své sny. Řeší v sobě ale spousty otázek a dilemat. To je v knize skvěle vykresleno. I celkový vztah obou sester. Ač občas skoro nekomunikují, přesto si rozumí a vědí, jak která zareaguje. Jsou si hodně blízké, přesto Tilda touží vyletět z pomyslného hnízda. Bojí se však, že její odchod Ida nezvládne a zůstane opuštěná v domě s matkou alkoholičkou, která odmítá pomoc.

Je to depresivní příběh, který si vás ale získá. Tou upřímností, syrovostí, ale i něžností. Autorka skvěle vykreslila povahy postav a vy byste je nejraději objali a řekli neboj, všechno bude v pořádku.

V knize chybí jakákoli přímá řeč a kdo právě mluví je napsáno jménem, což některým čtenářům vadilo, ale já si na to zvykla rychle. Příběh je bolavý, smutný, ale i plný naděje a hlavně odhodlání. Odhodlání ukázat, že lze žít i jinak než dosud. Chce to však pevnou vůli.

Velmi příjemná kniha. Těším se na pokračování.

Mně se to líbilo moc! Styl psaní mi seděl, knihu jsem přečetla téměř na jeden zátah, je čtivá a zajímavá. Postavy jsou poměrně netradiční, až mě mrzí, že jsem s nimi nestrávila víc času. Linka s alkoholickou matkou mi přišla trošku nereálná, ale samozřejmě skvěle podtrhla sesterskou lásku, která je v tomhle případě bezpodmínečná a posilující.

Nepiju a dalo by se říct, že jsem odpůrce alkoholu. A po knize 22 bazénů budu v tomto asi ještě zatvrzelejší. Příběh dvou sester, vysokoškolačky a desetileté holčičky, které musí čelit matce alkoholičce, starat se o sebe, vydělávat peníze na jídlo a smířit se s tím, že mají na světě pouze jedna druhou. Je tu vidět krásně síla sesterský lásky. Obzvlášť té ochranitelské, kterou mají starší sourozenci k těm mladším.

Něžný, křehký a dojemný příběh o vztahu dvou sester, přátelství a rodící se lásce. Tilda i Ida jsou silné dívky, bojovnice, byť - díky okolnostem - trochu zvláštní. Obě mi byly moc blízké a věřím, že otevřený konec znamená naději...
Výborný překlad Viktorie Hanišové.

Přemýšlela jsem co o této knize napsat, asi bych ji hodnotila jako lehce průměrnou, s podivuhodným stylem psaní a s chybějícími prvky toho, aby kniha pronikla přímo skrz vás a ne jen sjela po povrchu.

Tohle bylo takové smutné čtení o nefungující rodině, kde otec (ani jeden) není přítomen, matka je alkoholička a hlavní hrdinka příběhu Tilda dělá co může, aby se dostatečně postarala o svou nevlastní mladší sestřičku Idu a přitom bojuje se svými démony a traumaty. Má velké dilema, jestli má právo odejít studovat do Berlína a žít svůj vlastní život nebo jestli má zůstat doma a dál se starat o svoji sestřičku. Moc ji nechce nechávat s matkou samotnou.
Byl to velmi zajímavý, smutný i dojemný vhled do Tildina života. Kniha je psaná zvláštním stylem, který možná nesedne každému, ale určitě doporučuji dát knize šanci, stojí za to.

Kniha je přesně taková, jaký je život s rodičem - alkoholikem. Úsečná a vlastně prázdná. Tilda má obrovskou životní sílu. Žije pro mladší sestru a chlastu navzdory.
Nejedná se o autorčinu osobní zkušenost, prý "jen" mluvila s lidmi, kteří pracují v adiktologii. Za mě je teda poslouchala pozorně ;)

Letos (2025) by mělo vyjít volné pokračování osudu malé Idy, na knihu jsem zvědavá - jestli se změní vypravěčský styl a potvrdí se moje hypotéza nebo se prostě jen v této knize dobře sešla forma a obsah... A taky jak moc matčin alkoholismus Idu (ne)poznamenal?

Doporučuju všem dospělým dětem alkoholiků...

Obyčejný, úplně nenápadný příběh, kterých se denně odehrává stovky. Kdo takovou rodinu nemá ve svém okolí? A možná proto, že je to tak běžné, zvolila autorka nevšední zpracování. Ovšem mě rozčilovalo víc než matka alkoholička. Tvar 1 tlusťoch místo jeden tlusťoch je pro oči vražedné. Stejně jako absence přímé řeči. I když to se dá vysvětlit tím, jaké postavy zde vystupují. Alkoholička, dcera - matematička, dcera - emočně uzavřená, kamarádka - často drogy, kamarád - zabila se mi celá rodina. Je jasné, že tihle toho moc nenakecají. Ona jim stejně autorka nedala moc prostor. Příběh je to krátký a tak nějak německý. Žádná poetika, žádná rozvláčnost, žádný pocit.

Jo,pěkně se to četlo až tedy na ty číslovky,ty mi docela vadili.