Tichý Don I

První svazek obsahuje první dva díly. Čtyřdílná románová epopej donského kozáctva z let předrevolučních, revolučních a občanské války. Vlastním jádrem díla jsou osudy Grigorije Melechova, příběh jeho velké a tragické lásky k Axiňje Astachovové, jeho boj na straně kontrarevoluce a nakonec pozdní poznání životního omylu a boj na straně lidu. Kolem tohoto jádra je vyprávěna složitá historie Melechovovy rodiny, od tureckých válek až po sám konec občanské války, dále pak historie vesnice Tatarskoje a nakonec historie Revoluce a občanské války v Podoní a v celém Rusku. První díl, líčící v retrospektivě i rodinnou historii, má tři části a sleduje období od r. 1877 do r. 1914.vlastní Revoluci, a to od října 1916 do dubna 1918....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/28838/tichy-don-28838.jpg 4.348
Originální název:

Tichoj Don (1928)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Přidat komentář
Mindy
14. ledna

Tak to je opravdu veledílo. Po mnoha bestsellerech a severských krimi jsem sáhla po klasice a nelituji. Sice v těch přesunech pluků, praporů a setnin jsem se místy trochu ztrácela, ale je to ruská historie a je dobré si ji připomenout. Uvítala jsem, když se děj přesunul do kozácké vesnice. Těším se na druhý díl.

gnocchi
12.08.2017

Na střední škole byl mezi povinnou četbou ( alespoň jeden díl). Myslela jsem si, že to bude neskutečná nuda, ale 1. díl mě bavil a následně jsem přečetla díly všechny.
Byly skvělé.

astroweb
24.05.2017

Nikdy bych si dřív nepomyslel, že si tenhle román přečtu, i když mám velmi kladný vztah k ruské, ale spíš klasické literatuře. Zkusil jsem a nelituji. Víc se mi líbilo líčení kozáckého vesnického života a individuálních osudů hlavních hrdinů.

haki34
26.11.2016

....široka je ruska duše, široka jako step...a ukryva vice bolesti nez radosti....drsny roman, kd si prozijeme osudy hlavnich hrdinu od kolebky az po hrob....tezke casy, tece zkouseny narod...jinak naprosto vycerpavajici je komentar od Pink Martini :)

achilles
10.12.2015

Ruští autoři prostě umí! V jejich dílech není komerce a je tam především lidskost. V žádných jiných dílech nenacházím tolik přirozenosti lidské existence, přírody, charakterů či obyčejných věcí. Kde se dočtete, že se "blížily dny těhotné bouří", nebo že "měsíc vycházel pomalu a nakřivo jako invalida po schodech"?
Po dlouhé době jsem se opravdu kochal a mimojiné dozvěděl něco více o kozácích, protože jsem si také doposud myslel, že "kozák má místo duše flašku kořalky".

Pink Martini
26.06.2015

(Uwaga spoilery!) Hola, chystám se spáchat stý komentář. Proto mi dovolte v rámci tohoto mimořádného jubilea vybrat po čertech mimořádnou knihu - Tichý Don a vytvořit mimořádně dlouhý komentář. Tichý Don drží několik primátů v rámci mé četby. Je to suverénně nejdelší kniha, kterou jsem četla. Na jejích 1549 stran bezezbytku pasuje dnešní obrat ‚to je tlustý jak kráva, vole‘. Zároveň je to první bichle, na jejímž konci jsem uronila slzu.

Cesta k tomuto výjimečnému kousku světové literatury nebyla z nejlehčích. Z gymnázia mi utkvělo pouze pěkné jméno Axiňja, které jsem zařadila do kolekce vhodných jmen pro budoucí potomky, z fildy nezapomenu na cynické: 'V seznamu ke státnicím máte Tichý Don. Jaká škoda, že pro začátek čtení bylo pozdě už na základní škole.' Strašil mě ve snech jako tisícistránková apoteóza nudy a čtenářova utrpení. Řekla jsem si, že čtení přelstím filmem (jenom šestihodinový). V polovině první hodiny jsem byla natolik zasažena, že ještě ten den jsem měla doma všechny čtyři díly. Tak se začal můj román s Tichým Donem.

Je mi buřt, kolik kapitol napsal Šolochov a kolik někdo jiný, jestli to Šolochov vůbec napsal, to je mi všechno fuk, ta kniha by byla neskutečná i z pera Danielle Steel. Šolochov (nebo XY) vytvořil nezapomenutelné charaktery, které jsou neuvěřitelně lidské. Ať už čtenář podporuje jakoukoliv stranu, autor mu demonstruje, že obě mají rub i líc. Všechny postavy jsou úžasně hluboké a představují paletu šedých odstínů, ani jedna z nich není ani za mák černobílá. Ani jednou nemůžete ryze pohrdat. Miška Koševoj nenáviděný, vrah Petra Melechova, ten zbabělec a práskač. - Miška Koševoj trpící malárií tvořící dětské hrabičky pro malého Mišatku. Jevgenij Listnicki svádějící utýranou Axiňju zničenou smrtí dcery. – Jevgenij Listnicki páchající sebevraždu poté, co se jeho žena zapletla s generálem.

Za ty týdny čtení se sžijete se všemi postavami a připadáte si, že skoro sedíte vedle starýho Pantěleje a sledujete, jak řve na ženu: ‚Aby tě husa kopla!‘. Všechno prožíváte s nimi, jen vám pořád nejde na mozek, jak dokážou snést tolik utrpení a neštěstí, kterého v nich je asi tolik co vody v Donu. Na konci knihy jsou stejně vyprahlé jako řeka bez vody, nezůstalo v nich už skoro nic.

'Tatíčku, náš slavný tichý Done,
živiteli, Done Ivanyči,
o tobě to zpívá píseň slavná
slavná píseň dobrá zpívá slova..'

Tichý Don = Tragédie národa, tragédie člověka. Devastace Ruska, kozáků a lidských životů přelomu dvacátých a třicátých let. Rozervání země a vztahů na kusy, zničení dosavadních jistot a starého způsobu života, po němž zůstane jen vypálená step. Hlavní hrdina Grigorij Melechov je jako doktor Živago. Hledá svoji pravdu a životní cíl, doba, v níž musí žít, je mu protivná, ale nemůže z ní uniknout nijakým způsobem. Končí naprosto zdevastován a tato dutá lidská troska ničím nepřipomíná mladého energického Gríšu z prvního dílu. Své hlavní neštěstí si Melechov sumíruje sám:

'Čert ví proč, ale takovým, jako byl mladý Listnicki nebo náš Koševoj, jsem vždycky záviděl. Jim bylo hned od začátku všecko jasné, ale mně je až doteďka všecko nejasné. Oba mají své přímé cesty, své cíle, já od sedmnácti let tápu jako bludná ovce, motám se jako opilý. Od bílých jsem utekl, k rudým nepřilnul, a tak jsem pořád jak ten nahý v trní.'

Pokud chcete vidět, jak válka vysaje z člověka poslední kapku krve, čtěte Tichý Don. Jestli vás zajímá, jak žijí kozáci a co je to vlastně za sebranku, čtěte. Chcete-li příběh silných a hrdých žen (Axiňja, Natalja, Duňa, Iljinična), které se nebojí riskovat a obětovat všechno pro svou lásku a rodinu, čtěte. Zajímá vás láska Grigorije a Axiňji Astachovové, která je tak silná, že ji nezlomí nic? Čtěte. A jestli chcete číst o mužích, bílých a rudých, trpících válkou, kterou nechápou a zmítají se někde na pomezí, berte Tichý Don. Tam najdete cokoliv budete chtít. Ta kniha je hořká jako život. Velkolepá freska. Za tohle se dává Nobelovka. 5/5

'Dlaněmi pečlivě upěchoval na hrobě vlhkou žlutou hlínu a dlouho klečel u hrobu se skloněnou hlavou, lehce se kolébající jako stéblo. Nyní už neměl, proč by spěchal. Všemu byl konec. V modravé mlze za šelestu ranního suchého vánku vycházelo nad srázem slunce. Jeho paprsky stříbřily husté šedé vlasy na nepokryté Grigorijově hlavě a klouzaly po bledém a ve své nehybnosti strašném obličeji. Jako by se probudil z těžkého spánku – zvedl hlavu a spatřil nad sebou černou oblohu a oslnivě zářící černý kotouč slunce.'

PS: ten film z roku 1956-58 je vynikající.

Gizminek
15.02.2015

Krásná kniha, která navodí atmosféru kozáků žíjících na Donu v Sovětském svazu za první světové války a revoluce.

bondula
12.01.2015

Tichý Don nik tak ľahko neprehliadne. Jednak pre jeho hrúbku a priestor, ktorý zaberá v poličke, no ani pre silný príbeh, ktorý ukrýva vo vnútri. Mám rád knihy, ktoré suplujú dejepisárky, ktoré ma v mladosti učili a nedoučili. Doplniť si historické vedomosti tak príjemnou cestou, akou je čítanie tohto Šolochovovho diela, znamená ako sa vraví - spojiť príjemné s užitočným. A to ani zďaleka nie je všetko.
Tichý Don má všetky atribúty veľkého diela, on je vlastne veľkým dielom v pravom zmysle.

Veľký rozsah, ktorý sám o sebe núti meniť stratégiu čítania, na akú som zvyknutý - nemá význam tešiť sa na rozuzlenie a záver, tam sa neprehryziem za večer, ani za dva, ani do konca týždňa. O to viac to núti užívať si pomaly plynúci dej, tešiť sa malými radosťami knižných hrdinov, smútiť pri ich žiaľoch či triasť sa spolu s nimi neistotou počas búrlivých rokov ruskej občianskej vojny. Podonské stepy, ktoré už oddávna križujú slobodný kozáci, možno ja nich jazdiť dlhé dni a koniec i tak nevidíš, inšpirujú i Šolochova, ktorý si nedáva žiadne limity, čo do šírky záberu a dĺžky príbehu.

Veľké množstvo postáv, sympaťákov aj čistých záporákov. Niektorí rýchlo umierajú, iní idú zatiaľ ďalej, no sú i takí, ktorí vstupujú do deja neskôr, strávite v ich spoločnosti niekoľko večerov, len aby čoskoro niekde biedne zahynuli. Plejáda ruských mien a otčestiev, môže pôsobiť na prvý pohľad chaos, no stačí pozorne čítať, trpezlivo lúskať stránku za stránkou a v spoločnosti donských kozákov sa čitateľ časom zabýva a naučí sa rozlišovať, kto je kto.

Veľký príbeh. Pohnuté osudy, láska a rodina, narodenie a smrť, vojna a všetko to s ňou súvisiace svinstvo. Bohatá úroda obilia na kozáckych poliach i žeň mŕtvych na poliach bojových. Popisy ťažkostí a biedy malých vojačkov v zákopoch i strategické debaty generálov na mapami. Turbulencie na politickej scéne a ich odraz v živote jednotlivcov z kozáckych staníc na Done.
Kniha, ktorá zanecháva nezmazateľnú stopu. A to je za mnou ešte stále len prvá polovica...

Marbo
07.10.2014

Rozsáhlý a velice živý obraz Ruska z doby, kdy staré časy pomalu končily, pokud má člověk slabost pro ruské autory, jednoznačně povinnost

maryzka
29.05.2012

Mrvin řekl vše. Hrozně velká kniha, člověku trvalo dlouho než si ji přečetl. Já ji četla půl roku a to ještě první díl, druhý byl na další půlrok. Sice je pravda, že kozáci měli lepší postavení za vládců carské rusy, ale myslím že i tady je popsán život kozáku v období revoluce( myslím VŘSR),kdy jim tato doba nepřála

bakterie_

Zatím jsem četla pouze první a druhý díl v jednom svazku, na poslední dva se chystám. Rozsáhlé a krásné dílo :)