Tichá hrůza

Kdysi kultovní kniha, což lze chápat i jako důsledek proti současnosti chudého zastoupení hororových knížek na socialistickém trhu. O Kingovi se nám mohlo jen zdát. Vlastním prastarý ohmataný paperback, který jsem jako kluk sjížděl pořád dokola. Dnešní zmlsané čtenářstvo zákonitě vnímá antologii úplně jinak, což je v pořádku. Některé povídky si dnes užívám mnohem více a baví mě stále vlastně všechny.

Některé povídky jsou možná slabší, i když pořád dost dobré, jako celek je to však naprosto výborné, opravdu chloupky ježící čtení. Každá povídka má něco do sebe, svou živou atmosféru, poutavý styl psaní. Na každé nové vyprávění jsem se těšila s představou, co zažiji tentokrát, jaký napínavý či mrazivý příběh mě čeká, a to je vlastně na žánru povídky to nejlepší, to, co mě baví. Doporučuji, pět hvězd.

oldschool výběr "hrůzy" vskutku rozmanitý, většina z textů podnítila budoucí rozvedení tématu či motivu, dokonce i filmově: od úzkosti přes beznaděj po humor, s detektivní zápletkou, s klasickými žánrovými rekvizitami či postavami "jiných", duchařina, sen, osudovost, prokletí, tajemství, podivné náhody...

za mě jasně Bradburyho Zástup;
dnes by se dalo z Sharnikovy povídky Meze Waltera Hortona vytěžit více softSF, třeba v oblasti neurovědy;
opravdu pobavil E. C. Tubb a jeho Drzoun

Tahle nepochybně pozoruhodná sedmdesátková antologie dokonale ukazuje, jak některá díla stárnou a jiná nikoliv. Zatímco svižné děsivé povídky Ptáci, Zástup, Malý vrah či úsměvný Drzoun působí i po více než šedesáti letech jako by byly napsány včera, na většině ostatních je hrůzostrašná spíše jen jejich délka :-).

Jedna z nejlepších antologií s danou problematikou vůbec.
Povídky autorů Daphne du Maurier , Ray Bradbury , Stanley Ellin a dalších, to je už dnes klasika.

Staré, ale dobré... avšak nie geniálne. Tichá hrůza je v rámci hororových kníh vydaných v češtine v podstate pojem. Editor Tomáš Korbař ju vydal prvý raz v r. 1967, 1O rokov pred svojou smrťou. V nasledujúcich desaťročiach vyšli úctyhodné tri reedície, čo vo svete literatúry, obzvlášť hororovej tuzemskej, fakt nie je žiadna samozrejmosť. Neviem, ako je to s ďalšími vydaniami, či je to v nich rovnaké alebo nie, ja každopádne vlastním verziu z r. 2OO8 a na začiatok mi nedá nevysloviť poľutovanie nad tým, že kniha je po vydavateľskej stránke odvedená biedne. Neobsahuje žiadne úvodné slovo, o záverečnom si môžete nechať len snívať. K žiadnej z poviedok neprislúcha text informujúci nás o tom, čo je poviedka zač, čím je taká výnimočná, že sa prebojovala do antológie, nič o jej pozadí, o tom, ako vznikla, prečo, kedy, kde atď. Úplne bez šance sú medailóniky autorov. A o tom, aby na každej strane pre ľahšiu orientáciu bol uvedený názov poviedky a meno autora, si môžete nechať skutočne len snívať. Vzhľadom na pôvodný rok vydania kniha samozrejme obsahuje staršie hororové poviedky (takže fakt žiadny King), ale niektorí autori a autorky mali taký dar (literárnej) reči, že ak by mi niekto povedal, že napr. Vtáci vznikli minulý rok, uverím mu. Z obálok jednotlivých vydaní ma najviac oslovila opičia. Naopak, vždy, keď sa pozriem na zelenú s netopierom, prvú sekundu nechápem, prečo sa na obálke hororovej antológie nachádza jachta s napnutou plachtou. Úplne ma neoslovil ani paperback bez lacetky. A autor legendárneho Psycha Robert Bloch je tu uvedený ako Richard. Spočiatku som bol rozhodnutý udeliť 4*, ale v druhej polovici začali pribúdať slabšie, priemernejšie, niekedy vyložene dvojhviezdičkové texty.

Asi už ojedinělá sbírka hororových povídek. I když staršího data, přesto zajímavá a super. Klidně bych si přečetl i pokračování, kdyby nějaké ještě vyšlo.

Knížka mi byla doporučována od známých, kteří si ji nedokázali vynachválit. Kvůli stáří, mnohé povídky už ztratili svou děsivou až hororovou stránku - dnes by se k nim více hodilo pojmenování „weird“, s nimi nemohu úplně souhlasit. Za nejlepší a opravdu strašidelné ostatně považuji úvodní povídku Ptáci, Specialita šéfkuchaře a Zástup.

Překladateli Tomáši Korbařovi vděčíme za mnohé, Poslední dny Pompejí, Dracula, Kmotr, abych připomněl jen ty nejznámější ... a samozřejmě výbor hororových povídek "Tichá hrůza." Mé vydání je z roku 1967, zde uvedené z roku 2008 a podle odlišné obálky nejspíše ještě jedno. Kolik výborů se dočkalo více vydání? Celkem jistě přes sto tisíc výtisků a každý, kdo knihu četl, nejspíše připomene ty nejvýraznější. Úvodní povídka "Ptáci," se dočkala i zfilmování. (Varování: film je černobílý!) A zřejmě nejznámější "Amirstanský beránek." Téma posledně jmenované bylo předěláno do mrazivě hrůzné podoby, bohužel však bez náležité poenty, takže není zcela jasné, zda se jedná o pokus či plagiát. (Lze nalézt v antologii Michala Bronce "Legendy: Praga mater urbium.")
"Zástup" dokáže znejistět i dnes, obzvláště sedáte-li za volant a podléháte konspiračním teoriím. Ale tahle je pravdivá!
Čas, věnovaný dalšímu zde čtení, nebude ztracen, zavřete-li tuto stránku a otevřete knihu.
P.S. Název povídky "Amirstanský beránek," jsem uvedl záměrně chybně, stejně jako zamlčení názvu v antologii "Praga mater urbium," můžete tak číst od začátku a bez přeskakování.

Četla jsem i víckrát, hezký výběr hororových povídek.

Bradbury a Maurier nezklamali, jen díky nim knize dávám 4 hvězdičky, bez těchto autorů bych musel dát pouze 1.

Kolekcia šestnástich horrorových poviedok, ktoré napísali anglickí a americkí spisovatelia v priebehu rokov 1946 až 1965.

Od žádné sbírky povídek nečekám zázraky, ale tady byla většina povídek strašně nudná a často se závěrem s nulovou gradací. Za těch několik kultovních jako je třeba Malý vrah, Zástup, Specialita, Ptáci to za přečtení stojí, ale vracet se k tomu už asi nebudu.

81%

Skvělý a svým způsobem ojedinělý soubor hororových povídek. Ojedinělý v tom, že ji můžete číst pořád dokola a všechny povídky jsou výborné. U mě to vyhrála klasika - Ptáci a Zástup.
Doporučuji

Staré klasické hororové povídky, kterým ani čas neubral na kvalitě. Pravda, některé jsou jednodušší, s naivní pointou, jiné jsou skutečné trvalky, které je radost číst a trochu se u nich bát...
Pro mne nejlepší: Ptáci, Specialita šéfkuchaře, Malý vrah a Vyzvánění.

Skvělá kniha. Všechny povídky mě dokázaly něčím zaujmout, i ty od těch autorů, které jsem doteď neznal. Tuto knihu společně s Opičí tlapkou řadím mezi nejlepší hororové sbírky vůbec.

Za komunismu u nás mnoho hororových knih nevycházelo. Bram Stoker, Edgar Allan Poe, Ray Bradbury... o Lovecraftovi jsme si mohli nechat jen zdát. Když někdy v 70.letech vyšla Tichá hrůza, byl to blesk z čistého nebe. Kniha byla obestřena téměř mysteriózní aurou. "Četl jsi už Tu knihu? Ne? Ty vole to nedáš..."
Čas se převalil i přes tuto knihu. Po revoluci jsme si postupně doplnili hororové vzdělání, jak knihami tak filmy z videopůjčoven a trochu jsme ztratili o žánru iluze, protože kniha Tichá Hrůza, nasadila laťku vysoko až nereálně. Opravdu povídek jako Byl to Démon Henryho Kuttnera nebo Ptáci od Daphne du Maurier, nevzniklo v historii mnoho. Dokonce i Letní hosté od Shirley Jacksonové, nepůsobí příliš hororově a přesto atmosféra, která se tu postupně zahušťuje, Vám začne nepříjemně cuchat nervy, ještě dříve než si to plně uvědomíte. A ano, pokud jste někdy jeli z dovolené na chatě domů dříve než bylo nutné, bylo to právě kvůli této povídce.

Hororová povídková kniha…
Jak už to u povídek bývá, některá je lepší, některá horší…
Ani tady to nebylo jinak…
Ale jsem celkem spokojena po přečtení…

Výborná antologie různorodých strašidelných a hororových povídek, která by neměla minout žádného milovníka tohoto žánru. Řekla bych, že ve výběru není ani jeden slabý kus, "Drzoun" je dokonce taková černohumorná záležitost. Nejvíce mě zaujaly tyto: Ptáci, Zástup, Plášť, Meze Waltera Hortona, Specialita šéfkuchaře, Malý vrah a další. Knihu doporučuji k přečtení.