Těžká hodina
Jiří Wolker
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/283045/bmid_tezka-hodina-gt9-283045.jpg
4
1074
125
Sbírka básní s převážně sociální tematikou nese název úvodní rozsáhlé skladby, kde Wolker prostými slovy a působivými verši vyjadřuje bídu člověka 20. let.
Přidat komentář
Ano, některé (zdaleka ne všechny) básně jsou proletářské, což mi moc nesedí. Celkově ale nejde pochybovat o jejich kvalitě. Dotkly se mě, byla jsem při čtení dojatá. Walker byl evidentně veliký básník a dokonce jde z básní myslím i pochopit (to neznamená souhlasit) některé jeho názory. Píše o "obyčejných" lidech, životech, problémech a mně se to zdá krásné. A smutné.
...zesláblý úzkostí, zesláblý samotou
marně se bráním studeným stěnám
pokoje svého
uštěpačného.
Není pro mě úplně jednoduché číst Wolkerovy básně bez předsudků, protože když se řekne "proletářská poezie"...
Ale Wolker samozřejmě nemůže za to, že mě ho komunisti znechutili, navíc touha po sociálně spravedlivé společnosti není nic špatného a v roce 1922 vypadal svět jinak než dnes.
Ale stejně ... místy jsou obrazy chudoby a burcování k boji přesvědčivé, i vztek a pocit křivdy působí autenticky, ale silnější zážitek, nějaké ponoření se do Wolkerovi poezie, to u mě nenastalo.
Pozn: "Přečetl" jsem jako audioknihu.
Nejsem fanouškem proletářské poezie, mám na svět jiný pohled, přesto musím uznat jakýsi Wolkerův um. Je škoda, že umřel tak mladý, byť bych další díla nečetl.
Fascinuje mě mládí autora této sbírky. A nabízí se otázka, co by všechno ještě mohlo vzniknout, kdyby osud dopřál Jiřímu Wolkrovi delší život. Básně byly obrazem těžké doby, ve které vznikaly a zachycují ji bez naděje na změnu, protože sbírka byla poznamenána autorovou smrtelnou nemocí a stala se předzvěstí jeho brzkého odchodu z tohoto světa.
Velmi smutné básně, při některých mi i slza stekla. Wolker měl určitě cit pro tyhle věci, ale přeci jen to nebylo to nejlepší co napsal, proto 3* :)
Básně me uchvátili. Moc se mi líbili, jak styl psaní tak témata jednotlivých básní. I přesto že byli napsaný pred x lety stále mají co říct a lze si z nich vzít ponaučení. Prostě chytnou za srdce.
Úžasná kniha! Některé básně čtu opakovaně. Toto dílo mě velice mile překvapilo a zanechalo nesmazatelný dojem!
Z této knihy mrazí v zádech. I člověk, který by o autorovi a jeho životě nic nevěděl, by poznal, že měl blízko k zármutku, lítosti a smrti. Je pochopitelné, že chtěl hledat "lepší zítřky", tak mu snad nejde ani vyčítat, že věřil v komunismus, který se halasil se silnými a hezky znějícími hesly - může jen být rád, že se nedožil trpkého vystřízlivění, že socialismus lidstvo nejen nespasí, ale ublíží mu víc než většina totalitních režimů dohromady.
Tak tohle dílo jsem nijak zvlášť nepochopila. Některé básně se mi ale líbily, proto dvě hvězdičky.
Po přečtení Wolkerových děl- těch, které vyzařují radostí ze života jsem se odhodlala - já naiva s tím, že Wolkerovi rozumím- k četbě téhle sbírky a stejně jako v mládí jsem narazila. Dokážu pochopit, že věděl , že každý život má svůj začátek a svůj konec - myslím tím i to, že už věděl, že i jemu ta svíčka života pomalu dohořívá, ale tohle napsat ve 24 letech - jistě klobouk před ním dolů - ale ta deprese je tak strašně hmatatelná, že jsem to nedočetla. Přesto ale pro mě zůstává v jedné rovině Wolker=Pan Spisovatel.
Krásné! Doháním mimočítankovou četbu a jsem mile překvapena. Ještě že je vyhlášena Čtenářská výzva 2016, tak se dostanu ke knihám, které bych ani neotevřela :-)
Ze všeho nejvíce mě oslovily básně Balada o nenarozeném dítěti, Pohřeb, Muž a Fotografie. Nemůžu ale říct, že ostatní nestojí za nic. Každá má své kouzlo, pakliže je čtenář ochoten o básni přemýšlet.
Já asi nějak na poezii nejsem a na proletářskou už vůbec ne. Kdybych to nemusela přečíst k maturitě, tak to nedám...
Nejvíce se mi líbila Balada o snu. Jinak sbírka je typický příklad proletářské poezie. Škoda že Walker umřel tak mladý. Kdo ví jak by se jeho tvorba vyvíjela. Kdyby se dožil roku 1968, tak by určitě změnil názor na proletariát a komunismus. Idea krásná, ale neuskutečnitelná.
dodnes si pamatuji
dělník se smrtelný
práce je živá
Antonín umírá,
žárovka zpívá
a taky
tady jsou paláce,
tady jsou podkroví,
tady sjou sytí,
a tady jsou hladoví
Zaujaly mne snad dvě nebo tři básně, zbytek působil až moc socialisticky a to se mi nemůže líbit nikdy. Škoda, pane Wolkeře. Ale potenciál veliký!
Zaujala mě báseň Balada o nenarozeném dítěti (kvůli námětu).
Básně se mi nelíbí, protože je tam všedních věcí a popisů, což nemám na básních ráda, dále sociální problémy, především o dělnicích atd.
Štítky knihy
lyrika chudoba, bída 20. léta 20. století sociální problémy poezie proletářská poezie angažovaná poezie klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
| 2008 |  Těžká hodina |
| 2008 | Host do domu |
| 1999 |  Básně |
| 2004 | Balady |
| 1964 | Balada o námořníku |
Kniha Těžká hodina je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 1 921x |
| Čtenářské výzvě | 183x |
| Doporučených | 50x |
| Knihotéce | 138x |
| Chystám se číst | 204x |
| Chci si koupit | 34x |
| dalších seznamech | 16x |
Krásná sbírka! Jiří Wolker, stejně jako můj oblíbený Jiří Orten, je výjimečný vyzrálý mladý básník. O denním životě obyčejného člověka básní tak zúčastněným způsobem, že jsem si v nejednom případě musela položit otázku - píše o sobě? Je to jeho zkušenost? Nebo ty verše patří někomu jinému a on má ten dar, tu schopnost, danou situaci tak citlivě zaznamenat. Velmi mě zasáhla Balada o nenarozeném dítěti. Pro mě osobně jedna z nejkrásnějších básní, kterou Wolker napsal. Četla bych ji znovu a znovu... ale vyplakala bych všechny své slzy.
.......
Za město šli a večer už byl,
o lásku nadarmo nikdo neprosil;
i mladí se smějí milovat,
i chudí se smějí milovat,
z lásky se člověk narodil,
za město šli a večer už byl.
Zprvu se bránila,
zprvu se bála,
nakonec se ale přece odevzdala.
....
Když nohy domů se vracely,
daleko bylo od dveří k posteli,
když noc hoří, peřiny nehřejí,
té noci na srdci se jí
dětská ústa narodila.
Té noci plakaly čtyři holé stěny,
že těžko, těžko bude dát
hladovým ústům krajíc ukrojený.
Měsíc nad městem svítící
se třikrát naplnil a dvakrát has,
když potřetí hasl nad černou ulicí,
dětská ústa k srdci promluvila:
Maminko milá,
já jsem láska,
která by se ráda narodila!
Když to slyšela,
k milému běžela.
Pokojík jeho byl smutný a studený
jak těžká hlava mezi slabými rameny.
Když se to oba dověděli,
na pelest sedli.
Tiší byli, bledí byli,
k lásce a zabití sbírali síly.
....
Já nejsem žena,
já jsem hrob.
....