Tetovač z Auschwitzu

od:


KoupitKoupit eknihu

Tetovač z Auschwitzu je román vychádzajúci zo skutočného príbehu Laleho a Gity Sokolovovcov, dvoch slovenských Židov, ktorí prežili koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau a po vojne si našli nový domov v Austrálii. Lale v tábore dostal prácu tetovača. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive, teda vpichávať im do predlaktí čísla s neodstrániteľným atramentom – jeden z najsilnejších symbolov holokaustu. Minimálnu slobodu pohybu, ktorú mu umožňovala táto funkcia, využíval na získavanie potravín výmenou za šperky a peniaze po zavraždených Židoch, čím nejedného spoluväzňa zachránil pred vyhladovaním. Jemu hrozila za túto činnosť smrť, mnohí iní jej vďačili za prežitie. Jedného dňa sa v rade na tetovanie vyskytlo vystrašené a roztrasené mladé dievča… Pre Laleho – fičúra, frajera a trochu aj dobrodruha – to bola láska na prvý pohľad. Zaumienil si, že popri vlastnom prežití urobí všetko pre to, aby prežila aj Gita. To, čo robí túto knihu zvlášť pozoruhodnou, je Laleho životný elán. Vedel, aký osud nacisti chystajú jemu aj ostatným väzňom, on sa však rozhodol nepoddať neľudskosti tábora, zachovať si dôstojnosť, osobnú integritu a žiť čo najplnšie, ako to bude možné. Napriek všetkej svojej drsnosti je Tetovač z Auschwitzu príbehom nádeje a odvahy, a hoci to znie neuveriteľne, aj príbehom veľkej lásky....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/378998/tetovac-z-auschwitzu-HJQ-378998.jpg 4.2381
Orig. název:

The Tattooist of Auschwitz (2018)

Žánr:
Literatura světová, Válečné, Historie
Vydáno:, Ikar (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (136)

Přidat komentář
marikakk
dnes

Hodně dlouho jsem čekala, jestli se odvážím po Tatérovi sáhnout. Většinu času se tomuto tématu vyhýbám a moc dobře vím proč. Skutečné příběhy, a to především ty týkající se tématu holocaust a druhá světová válka, mě vždy dokáží na dlouhou dobu vyřadit z provozu. Už od začátku jsem věděla, že na tuhle knihu nechci a nebudu psát recenzi, protože si myslím, že mi to nepřísluší. Že to nepřísluší nikomu z nás, hodnotit a kritizovat příběh jako je tento, nebo práci paní Morrisové. Díky za knihu Tetér z Osvětimi a díky, že se ještě pořád někdo snaží zadržet v nás příběhy (a to dokonce i zvěrstva), které se opravdu staly. Některé věci nesmíme nechat zapadnou prachem. Je to naše minulost, ale především naše budoucnost.

radus
včera

Jako příběh by kniha nebyla vůbec špatná, ale chvílemi tomu chyběla šťáva a bylo to takové povrchní. Čekala jsem, že autorka více do hloubky popíše útrapy, kterým musel Lale a ostatní denně čelit, ale její pojetí bylo takové plytké a bez emocí. Možná to byl autorčin záměr, vždyť lidé, kteří přežili koncentrační tábor, museli určitě citově otupět...
Oceňuji fotky na konci knížky a i z epilogu jsem se dozvěděla zajímavé věci.

kamikucka
12. listopadu

To je tak,když uchopíte do rukou knihu s tématikou koncentračních táborů (a ještě k tomu se jedná o jeden z nejznámějších, často zmiňovaných a propíraných, popisovaných táborů vůbec) a čekáte "velké BUM", úzkost, zoufalství, strach, děs a hrůzu, smrt, absolutní neúctu k elementárním životním potřebám a k životu samotnému ze strany trýznitelů a ono nic...Pokud si chcete odpočinout, příliš u příběhu nepřemýšlet a nechat se volně unášet celkem jednoduchým dějem a milostnou zápletkou (tím ji nechci nějak snižovat nebo bagatelizovat), knihu doporučuji. Pokud ale berete tuto knihu s očekáváním velkého, strhujícího a syrového příběhu o lidském utrpení, tak se nejspíš nedočkáte. Nebo alespoň já se nedočkala. S lítostí musím ještě podotknout, že pokud by tato tendence v pojetí popisu a vyprávění z oblasti válečných hrůz (ať už se jedná o jakoukoliv válku, konflikt nebo událost) pokračovala, tak brzy budou koncentrační tábory popisovány jako příjemná, odpočinková letoviska (ano, citelně to v tuto chvíli nadsazuji).

Veru.Viti
12. listopadu

Asi jsem od té knihy čekala malinko více. Rozhodně není špatná. Je velice čtivá, napsaná milým způsobem. Kapitolky mě nutily číst dál a celou knihu jsem přečetla za jeden den. Jen se to určitě nezařadí mezi nejlepší knihy popisující tuto tématiku. Chvílemi jsem měla pocit, že by si téma zasloužilo jít více do hloubky. Více popsat události, o kterých se zrovna vypráví.

PetraBery
11. listopadu

Knih o této kruté době mám načteno již více, takže hodnotím spíše pocitově. Hlavní hrdina Lale je v Osvětimi tatérem, pod jehož jehlou tvořící nesmazatelná čísla na předloktí, končí všichni příchozí. V táboře potká svojí životní lásku Gitu. Oproti jiným příběhům se mě příběh nedotkl tak, jako jiné knihy, spíše jen klouzal po povrchu. Možná je to dané milostnou linkou, možná tím, že oproti jiným měl Lale větší dostatek nejen jídla, ale i možnosti udělat něco pro jiné. A dokázal a nebál se toho využít.

Silwinka87
09. listopadu

Silný příběh dvou obyčejných lidí,kteří žili v mimořádné době,kteří byli zbaveni nejen svobody,ale i své důstojnosti,svých jmen a své identity.Byl to ale i příběh o lásce a obrovské vůli žít..
Musím říct,že doslov na mě udělal asi větší dojem,než celý příběh.Podle mě ho autorka vykreslila moc plytce,ale třeba to tak mělo být a byl to úmysl.Každopádně,kvůli tomu dávám o jednu hvězdičku míň..
Nic to však nemění na tom,že knížku doporučuji.

Anie94
07. listopadu

Tato kniha me prilis neoslovila. Pribeh je to sice krasny, ale autorka to uprimne dost zkazila. Postavy byli jaksi ploche a nemeli zadnou hloubku. Pusobilo to na me jako kdyz babicka vypravi vnucce historku, kterou uz ji vypravela mockrat. Je to vazne tema, a lide by meli vedet co se tehdy delo aby se uz nic takoveho nedelo, ale autorcino podani bylo pro me velkym zklamanim.

laura
07. listopadu

Kniha, kterou by měli číst všichni, kdo nechtějí zapomenout... Zároveň mě však zklamala, protože autorka jí nějak zapomněla vdechnout duši, jako bych četla reportáž nebo referát, něco, co je převyprávěno, ale někde se stala chyba a postavy nežijí, jen se o nich vypráví... Prostě, něco mi tam chybělo. Obálka je nádherná a příběh by byl dech beroucí - jen to napsat jinak...

Er.es
07. listopadu

Jsem ráda za přečtení, jsem hrdá na to, že příběh byl o "bratrovi" sousedovi, kniha je čitelná, místy neuvěřitelná, oceňuji zase trochu jiný pohled, než mají ostatní knihy a nevadilo mi, že se nejde do hloubky, a že můžeme fandit osvětimské lásce, která všechny ty hrůzy přežila.
Ale u mě se taky bohužel nebude řadit mezi ty vrcholové knihy z tohoto období, raději mám právě to vyprávění, která vám buší skutečná zvěrstva do hlavy jako datel a zblbne vás po přečtení natolik, že i tu kůrku u chleba, kterou děsně nemáte rádi, sníte....
*
"Jsme sice ve sračkách, ale nesmíme se v nich utopit"

Namexis
06. listopadu

Kniha pro mě byla velmi silná. Uvažovala jsem o ní docela dost dlouho a nakonec jsem si ji koupila. Jelikož se docela dost zajímám o druhou světovou válku, tak bych řekla, že pro mě byla velmi ideální. Zpříjemnila mi tak povinnou četbu do čtenářského deníku. Když jsem knihu dočetla, cítila jsem se zvláštně. Panoval ve mně smutek a zároveň neskutečný pocit štěstí, že ty hrůzy oba přežili. Určitě doporučuji přečíst, protože si myslím, že je tahle literatura velmi důležitá.

Kniha je celkově dobře zpracovaná a velmi dobře se čte. Heather tento příběh podle mě podala velmi dobře a pevně věřím, že to stálo za to.

lee5747
06. listopadu

Velmi silný příběh, u kterého vám před očima probíhá celý děj a nejhorší představy. Myslím, že po dočtení, se každý nad přečtenými řádky hluboce zamyslí...Jenom se mi místy zdálo vyprávění dost povrchní.

Zdendula
06. listopadu

Tatér z Osvětimi je pro mne bohužel zklamáním. Tolik nadšených recenzí jsem četla a tak se těšila, protože mám knihy z období 2. světové války ráda ... možná je to tím a dobře mi tak, neměla jsem se tak těšit. Osvětimská knihovnice byla dokonalá, toto na mne působí hodně neuvěřitelně a spíš jako červená knihovna a to já nemusím ... škoda. Knize dávám 2 hvězdičky, třetí je za obálku :o)

wersl
06. listopadu

Kniha pojednává o silném, milostném příběhu který se odehrává na pozadí událostí jež jsou naplněny utrpením a pokryty lidským popelem. Jedná se o poměrně čtivou knihu, která rozhodně dokáže dojmout avšak vytkl bych ji lehkou povrchnost. Některé části mi přišli strohé a psané jakoby ve spěchu. Ve chvílích, kdy kniha zvolnila a já jsem se konečně začal do příběhu hlouběji ponořovat, nasávat její atmosféru, jsem byl náhle vytržen a znovu vhozen do běhu událostí ženoucích se někdy až v přílišném tempu.

MichaelaBublina
06. listopadu

Přečetla jsem několik knih s touto tématikou. Tato není napsaná tak, že by vzala úplně za srdce jako třeba Hana... ale stojí za přečtení.

martinagrafova
05. listopadu

Včera,cestou z Liberce, jsem v autě dočetla tenhle neuvěřitelně uvěřitelný příběh. Přiznám se, že jsem knihy s tematikou 2. světové války nikdy nečetla. O Tatérovi z Osvětimi jsem viděla spoustu příspěvků na sociálních sítích i na youtube. Když na mě tedy z regálu v knihovně mával a volal: PŮJČ SI MĚ!, neodolala jsem. Heather Morissová si se sepsáním skutečného příběhu poradila bravurně. Kniha ja napsaná neskutečně reálně a každou chvíli boje o život a svobodu prožíváte tak, jako byste byli v tu chvíli na daném místě, v dané situaci.

Mája777
05. listopadu

Ačkoli je to příběh z války, čte se kniha velmi pěkně a rychle. Asi bych ji dala jako povinnou četbu v osmé nebo v deváté třídě. Ať si dětičky počtou.

janickaknizka
05. listopadu

Nejlepší kniha za mě pro rok 2018

rodak
05. listopadu

Hezký příběh z nehezké doby.Pozitivni na knize je že jim to až neuvěřitelně vycházelo.

SakuraLuci
04. listopadu

Na tatera jsem se neskutečně těšila ale kniha mě celkem zklamala. Příběh je silný, ale vyprávění je povrchní a způsob autorčina psaní mě nebavil.

BarboraZ
03. listopadu

Kniha mě zklamala, čekala jsem, že autorka tento silný příběh Lalea a Gity zpracuje mbohem lépe. Vyprávění stylem: ráno vstanu, vytetuju pár čísel na ruce vězňům, pak si pohraju s romskými detmi, vyměním diamaty za čokoládu, tu donesu své dívce a všichni jsme spokojeni. Dost těžko uvěřit, že se jim vše takhle dařilo.

Tvefisto
31. října

Přemýšlím, jak začít. Kniha se četla pěkně, náročné čtení to určitě nebylo. Ale...vůbec na mě nedýchlo utrpení, neštěstí, strach...nic z toho, co bych od knížky z koncentračního tábora čekala. A ten příběh, skoro až neuvěřitelné štěstí.

Kykeka
31. října

Text níže může obsahovat možné spoilery, tak bacha na to. :)

Tatér z Osvětimi, kniha podle skutečné události, na níž jsem slyšela pozitivní ohlasy. Bohužel po pár stranách přišlo zklamání, kterému jsem nechtěla uvěřit a doufala, že se to zlepší. Nezlepšilo.

Příběh, kde hlavnímu hrdinovi vychází všechno jako v pohádce a je téměř kámoš s esesákama, je zasazen do tématiky holocaustu, což je ale, řekněme, poměrně upozaděná dějová linka. Vyprávění je tak povrchní a povšechné až nevěrohodné, že ve mně nevzbudilo emoce - soucit, úzkost, vztek, strach - nic, co dokázaly jiné knihy věnující se tomuto tématu.

Na začátku se o autorce píše ".. nedovolí, aby milostný příběh převládl nad tím důležitějším: ztrátou domova, utrpením a přežitím.." "... příběh je jedinečný...a také tím, jakým způsobem prezentuje nejděsivější události v dějinách lidstva.." Tak přesně tenhle popis je naprosto disjunktní s obsahem knihy. Nakonec i název knihy mi přišel spíš jako dobře promyšlený marketingový tah, protože tahle tématika lidi táhne.
Budiž pro knihu polehčující okolnost, že pravděpodobně neměla šokovat, nebyla svědectvím či strohou literaturou faktu, nicméně přesto pro mě byl tenhle románek zklamáním.

Kaculman
31. října

Jak začít?
Snad jen tak, že jsem se na Tatéra z Osvětimi neskutečně těšila. Vážně jsem doufala, že se zařadí svou kvalitou mezi knihy, mému srdci tak blízké. (Vypravěčka, Osvětimská knihovnice, Hana, Sladké zapomínání....)
No nezařadila se k nim ani okrajově. Možná, pokud nemáte zkušenosti s žádnou knihou s touto tématikou, budete ji hltat právě pro povrchní vyprávění nezacházející do hloubky. Je krásné ponořit se do příběhu, dvou přeživších lidí, kteří se milovali natolik, že zvládli přežít všechnu tu hrůzu dřívějšího světa, ale my tak nějak nemám prostor se do příběhu vžít. Protože, žádná hrůza nám není předkládána s takovou měrou, s jakou by měla být (zní to možná morbidně, ale tehdy to hrůzostrašné bylo!), my se zde setkáváme s plytkým příběhem, nepropracovaným do plné hloubky. A to mě mrzí. Mrzí mě, že potoky slz, které bych mohla prolít nad celým hlubokým příběhem, autorka zabila hned v anotaci kdy nám prozradila že Gita a Lale přežijí. Není to škoda, když vlastně v jejím podání o nic víc nešlo?
No mrzí mě to, ale ne, tohle není ta kniha, která by se měla zapsat do dějin. Příběh Gity a Lale sice ANO, ale kniha jako taková ne!

nicole1990
29. října

hodně smutný příběh lidí ,co vše prožili :-( mají můj obdiv za to,co dokázali a jak bojovali za to,aby přežili. Jejich jediná starost byla aby přežili.

Sobotikova
29. října

Velmi silný námět, navíc podložený skutečným životním příběhem. Nevím jestli překladem nebo povrchním vyprávěním se ale síla příběhu někde vytratila.

vendulanovotna
28. října

Na knihu jsem se těšila, slyšela jsem spoustu nadšených ohlasů a bohužel, já se s tímto "hajpem" nemohu ztotožnit.
Příběh samotný je velmi silný, práce tatéra v Osvětimi, nikdy předtím jsem na toto povolání ani nepomyslela. Nicméně, kniha ve mě nevyvolala tolik emocí jako některé jiné odehrávající se v koncentračních táborech. Příběh byl psán velmi jednoduše, povrchně, povšechně, hrůzy popsané stroze, všechno tak nějak vycházelo... Nevím. Nejvíce jsem si užila závěrečné strany, doslov syna tatéra a dodatečné info. Škoda...

Lucianka23
28. října

Dokonalá knížka. Přečtena jedním dechem. Krásně napsané a četla se sama.

Anne Leyyd
28. října

KOMENTÁŘ OBSAHUJE MOŽNÉ SPOILERY

Na tento příběh jsem se moc těšila, i když jeho téma rozhodně nepatří k těm, na které se asi můžete opravdu doslova „těšit“. Příběh Lalea a Gity byl… neskutečný. Pokud by kniha nebyla podle skutečnosti, nikdy bych nevěřila, že by se něco podobného mohlo odehrát. Ale jak je vidět, tak i příběhy s happyendy své místo v reálném světě mají a je to dobře :-)

Styl psaní je poutavý a nutí vás číst pořád dál. Mnohdy stačila 1 nebo 2 pouhé věty a už jsem měla slzy v očích… Opravdu silný příběh z hrůzné doby. Mimo jiné mě ale přesvědčil o tom, že si nějaké „drsnější“ příběhy z tohoto období číst vážně nebudu. Sice by mě to i lákalo, ale… mám jen jedny nervy a stresu tolik, že si ho nechci ještě víc přidělávat.

Jediné, co mě trochu mrzelo, tak byl poněkud „rychlý“ konec. Samotné knize by určitě neuškodilo, pokud by byla tak o 100 stránek delší. Např. scéna, kdy se Gita s Lalem setkala se odbyla ani ne na půl straně! Já vím, nejspíš to bylo přirozené a autorka z toho nechtěla udělat klišé, ale… já jsem z toho tedy jako citlivá čtenářka neměla skoro nic. (Když si vzpomenu na setkání Taťány a Alexandra v 2. dílu Měděného jezdce, a jak jsem se třepala jak ratlík… Uch!) Jasně - byla jsem ráda! -, ale že by na mě přeskočilo více emocí, tak to tedy ne…

Jinak Tatéra z Osvětimi rozhodně doporučuji. Příběh je velice čtivý a podává úhel pohledu z řad někoho, na koho se tak nějak „zapomnělo“…

Dávám 4 hvězdy.

KristýnaMy
28. října

Velmi silný příběh plný těžké pravdy, ale i pravé lásky. Rozhodně doporučuji přečíst.
KRÁSNÁ KNIHA

mot33
28. října

Super na to že je to psané jako román tak ok.