Terezínská epopej
Karel Hartmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354357/bmid_terezinska-epopej-CVc-354357.jpeg
5
4
4
Autor sepsal svou epopej nikoli jako patetický příběh tohoto literárního žánru, ale jako veršovaný popis života v terezínském ghettu. Reportáž tvoří chvatně zapisované reflexe, jimiž si Hartmann pomáhal pochopit osudy obyvatel ghetta. Zároveň chtěl zanechat svědectví o životě, událostech a o těch, kteří se v předtuše své smrti „modlili za mír věčný, lidství a lásku“. Z jednoduchých veršů se skládají lehce ironické obrázky z ghetta přecházející v baladu, kterou její autor píše stále více s „úsměvem skrze slzy“. Se svou zvětšující se nostalgií a s ohledy k předpokládaným čtenářům zanechává své poznání těm, o nichž věřil, že mu budou chtít porozumět. Vychází v edici Paměť... celý text
Přidat komentář
Jako by s odstupem pozorovatele podávané svědectví o životě v ghettu. Zcela originální svým veršovaným pojetím, jehož zdánlivá lehkost s mírnou ironií svědčí o autorově pozitivním naladění a jeho naději na lepší budoucnost. O to drsnější pohled na tehdejší realitu přináší připojený dopis Jiřího z pochodu smrti.
Nějak mi docházejí slova a proto si pár myšlenek musím vypůjčit z recenzí, které jsem prostudoval před samotným osobním čtením. S „úsměvem skrze slzy“- velice za srdíčko beroucí zveršovaný popis života v ghettu. Každopádně člověka znovu a znovu mrazí, jak se mohlo stát, že se člověk k člověku takhle mohl chovat.
Ať už s verši, nebo v próze
,,Děkuji“ by znělo stroze.
Ať už v próze nebo s rýmy,
zkusím to říct slovy svými:
Epopej nám jasně říká,
podívejte na člověka,
na tělo i jeho duši,
- jaký je, co říká, tuší…
Někde, dávno, v srdci Říše
jeden válčil, druhý tiše
psal:
,,(…) Z hochů jeden – atlet skvělý –
na vyzvání, aby – chce-li –
ukázal, jak statečný je,
skáče a sám kolem šíje
oprátku si přehazuje,
nohou schůdek odhazuje.
Katu ušetřil dost práce.
Byl to ten, co chtěl psát matce (…)“
Toť terezínská kronika,
co do očí vám proniká
- varujíc
…před strachem a před blbostí,
před mocí a ukrutností
válečnou…
Žádné ghetto, transport, hroby!
Karel Hartmann - oběť doby,
- v naději.
-------------------------------------------------------
Silná kniha! Obsahem i podáním. Zvlášť bych upozornila na obrazovou přílohu a především pak na předposlední kapitolu FILM, která líčí přípravy na návštěvu mezinárodní komise i její přesně naplánovaný a dozorčím aparátem kontrolovaný průběh. Návštěvu, která - jak píší v knize - ,,sloužila k oklamání mezinárodní veřejnosti a zastření skutečného charakteru konečného řešení židovské otázky“.
A teď děkuji.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Terezín (město a pevnost) Mezinárodní červený kříž
Terezínská epopej
Kniha Terezínská epopej je v
| Přečtených | 4x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 8x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Totálně vyčerpávající čtení, kdy mi i u komentáře docházejí slova - a po komentáři od milamarus by všechno , co teď napíši znělo lacině.
Jediné co mi přijde snad až morbidní je to, že vše co nyní, v naší době, čteme- o té naději lidí zavřených v terezínském ghetu o chytání se každičké naděje , byť jen v náznaku na dobrý konec - a my už nyní víme, že to bylo beznadějné... hrůza z toho obchází duši, když si uvědomíme, že lidé byli schopni existovat a žít- dokonce se i smát, milovat a snad i rodit děti v těchto nelidských podmínkách.