Terapie Stezkou Českem

S pohledem člověka, který nedávno prošel pouze jednu etapu Stezky Českem musím říct : "Je to borec". A i když jsem šla jenom týden a ne dva měsíce, některé věci jsou mi hodně povědomé a známé.
Pěkné fotografie doplňují příjemné vyprávění.

“Dáváme často svým myšlenkám příliš velký prostor a váhu. Tělo i duše ví, co mají dělat. Jsou pro to stvořené.

“Všechno, co člověk prožije, je zkušenost, která jej formuje do současné podoby.

Zdravotní stav donutil autora se nad sebou zamyslet a přehodnotit některé věci. Rozhodl se, že udělá všechno pro to, aby se uzdravil a mohl tak absolvovat známou Stezku Českem. Prošel tak severní i jižní čás najednou. Vlastně to celé byla jeho cesta k uzdravení.

Je to velmi inspirativní příběh o odhodlání, touze a překonávání svých limitů.

Honza velmi lidsky popisuje svou pouť, která byla plná nezapomenutelných zážitků. Poznal spoustu zajímavých lidí, na které jen tak nezapomene. Některé úseky jsem absolvovala v rámci samostatných výletů a tak jsem i já zavzpomínala, jaké to kde bylo.

Kniha je napsaná velmi čtivým způsobem a navíc doplněna o spoustu fotografií. Mnohdy jsem tedy měla pocit, že jdu vedle Honzy.

Klobouk dolů před všemi, kdo jste zvládli celou trasu, obzvlášť pak před Honzou.

Motivace čerpána za dlouhých, zimních večerů...
Za okny padá sníh, mrzne, jen matně vzpomínám na pár zimních výšlapů a spaní na sněhu a ledu.
Uvařím si tedy čaj a u kamen sčítám jednu stránku za druhou. Stránky, ze kterých dýchá odhodlání, chuť a hromada zážitků získaných po cestě.
Honza je mahr, za nelehkých podmínek si nastavil limity a překonal sám sebe. Moc ráda jsem si přečetla, jak prošoupal botky, než dosáhl svého cíle!
Díky za doprovodné fotky i poukázání nových inspirací...

Kniha se mi četla dobře. Obdivuju odhodlání a statečnost autora. Sama bych chtěla stezku dát na jeden zátah, ale nechci kvůli tomu dávat výpověď takže si takové příběhy spíše přečtu a sama si budu ukrajovat stezku po kouskách, podle časových možností.

Jednohubka na večer a jedno dopoledne, kterou jsem si opravdu užil. Inspirativní, možná až moc zenové a míň praktické ale asi to takhle mělo být.

Třeba se k tomu jednou dokopu i já :-)

Je fajn, že takovéto knihy vznikají a lidé se tak mohou dozvědět o krásných (a mnohdy zapomenutých) koutech naší vlasti, o životě obyčejných obyvatel. Autor se snažil pomocí deníkové formy zapsat zážitky, které při svém putování zažil. Vše doplnil množstvím fotografií. Knihu jsem četl s chutí, mnohé postřehy mě i příjemné překvapily.