Teorie a praxe poradenské psychologie
Marek Kolařík , Roman Procházka , Martin Lečbych
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/201820/teorie-a-praxe-poradenske-psycholog-201820.jpg
3
8
1
V jednotlivých kapitolách se autoři zabývají teoretickým zázemím poradenské psychologie a pomocí stručných příkladů je propojují s poradenskou praxí. Nevyhýbají se ani úskalím, se kterými se pracovníci i klienti poraden potýkají. Témata jednotlivých kapitol byla vybrána na základě otázek, s nimiž se autoři setkávají ve své psychologické praxi a jež jsou často předmětem jak odborné, tak laické diskuse, například: • rizikoví klienti v poradenské práci • poradenství pro nadané a talentované • pomoc při volbě povolání a v profesním vývoji • poradenství u poruch chování a učení • poradenství v oblasti kyberšikany a drogových závislostí... celý text
Přidat komentář
Kniha Teorie a praxe poradenské psychologie je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 8x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 1x |
Kniha je tak trochu všechno a nic. Na jednu stranu pojednává obecně o poradenství a vybírá určité aspekty, zatímco na jiné důraz neklade. Na druhou stranu vybírá konkrétní poradenské okruhy, které podrobně rozebírá. A je otázka, próz mužský autorský tým vybral zrovna tyto obecné a konkrétní okruhy a jejich rozpracování. Poradenské okruhy se týkají prakticky jen školního a pedagogicko-psychologického poradenství. Pokud by kniha od začátku avizovala zaměření na pedagogicko-psychologické poradenství, dávalo by to větší smysl. Např. vztahové a partnerské (v knize spíše manželek) poradenství je odbyto přílepkem kratší kapitoly o instrumentálních složkách partnerství (s vynecháním sexu, přestože je zásadní složkou vztahu a poradenství, a opomíjením důkladnějšího probrání komunikace, přestože i kniha naznačuje, že je zásadní) a o rituálech (proč zrovna rituály?). Kniha končí opět krátkou kapitolou o etice, která je pojata obecně, filozoficky, s jedním konkrétním příběhem s poradenské praxe, který má otevřený konec v podobě otázek, než vodítek. Přitom pokud z praxe něco víme, tak že poradci a poradkyně mají tendenci moralizovat a promítat osobní normy a postoje do poradenské praxe. Proto by mi třeba zrovna tato kapitola přišla klíčovější, než školní zralost nebo mentální retardace.