Tenkrát za totáče

03.09.2021

Povídkové knihy většinou trpí tím, že do nich zařazené povídky nejsou všechny stejně čtivé, prostě nevyhoví všechny všem čtenářům. Občas také nenaplní úplně do detailu nastavené téma. V tomto útlém sborníku se mi většina povídek líbila, nejen proto, že jsem v této době žil, ale také proto, že jsou psány s lehkostí a fajn vypravěčským stylem, který mám rád. Nechybí humor a nadhled, což je pro reflexi tohoto období našich dějin příjemné.

12.06.2021

Koukám, že jsem mnohem hodnější než moji oblíbení, ale mně většina povídek sedla; hlavně ty s nadhledem a vtipností, díky nimž vynikly absurdity, jež jsme „tenkrát za totáče“ přijímali jako samozřejmost. A možná hraje svou roli i to, že se mi připomněly polozapomenuté věci, lidé i děje, dostatečně utopené v minulosti, abych se jim mohla zasmát.
Šabach: Tvrdé sparty byly ceněné a nebyly k sehnání, na to vzpomínám i já, nekuřačka. Zato Gustě Fučíkové se vyhnul málokdo; objížděla školy a vyprávěla o Julkovi, ani mě neminula. Vtipná povídka, jedna z lepších.
Bělohradská: Jedna z papalášských povídek, lehce detektivní, lehce satirická, také patří k lepším.
Pecháček: Tentokrát jsou papaláši továrišči a volí mezi vodkou a specialitami vysoké gastronomie, které pro ně naši předpodělaní soudruzi nechali navařit. Taktéž dobrá.
Klíma: Můj oblíbený autor - a propadák. Totalita je tu pouze kulisa, příběh hrozného manželství by se mohl odehrát kdykoliv.
Moník: Kvůli němu jsem celou sbírku četla; výborná povídka o tom, jak tenká může být hranice mezi undegroundem a službou socialismu.
Fischerová: S tou předchozí nejlepší povídka, především osobním stylem a vyzněním; absurdity kolem vydávání knih od zakázaných autorů.
Salichov: Vypointovaná povídka o mladém prokurátorovi, kterému se nechtělo stát členem strany a v němž bojovala morálka se strachem. Vtipná, výborná.
Binar: Poněkud vážněji pojatá povídka o banální provokaci, s dobrou pointou.
Kantůrková: Jedna ze tří nejlepších: působivá zpověď slušného inteligentního člověka, který chce dělat všechno správně, až se stane agentem.
Ukázka:
Tehdy letěla Prahou slavná historka. Jeden známý umělec spolupracoval s STB, přinucen k tomu velkou hrozbou, a po revoluci se rozhodl, že se to jeho přátelé musí dozvědět od něj a ne až z médií. Týdny chodil od jednoho ke druhému a vysvětloval, omlouval se, obhajoval. Pak požádal o lustrační osvědčení a dostal negativní. Rozběsnil se k nepříčetnosti. Ihned vyběhl po vlastních stopách, navštěvoval tytéž lidi, mlátil čistým osvědčením o stůl a křičel: „Už zase lžou! Už zase lžou!“

19.05.2021

Antologie 9 povidek z edice Česká povídka různých autorů z onoho nechvalného období.
Nejvíce se mi libila humorná povídka Petra Šabacha Život za persiko, některé, třeba Žranice, jsem znala z jinych výběrů.

18.05.2020

Milá povídková knížečka.

10.01.2020

První povídka zcela doplňuje téma knihy, ostatní povídky jsou spíše o tom, jak autoři psali bez cenzury

26.02.2016

Je to můj druhý soubor edice Česká povídka a bohužel ten méně zdařilý. Některé povídky se mi vůbec nelíbily (př. Ztracený básník - dokonce jsme ji přeskočila, ale na konci knihy jsem zpytovala svědomí a pěkně ji dočetla).
Musím vyzdvihnout povídku Ivana Klímy Beethovenova busta - ta mi byla asi nejsympatičtější. Dále Žranice a Sráči, křováci, čulibrci.

28.08.2015

Sbírka přináší celkem 9 povídek, které se odehrávají po srpnu 1968. Hlavní hrdinové většinou řeší dobová dilemata (podepsat/nepodepsat, vstoupit/nevstoupit). Nejvíc mě zaujaly ty humornější práce: Život za persiko (o Gustě Fučíkové) a Žranice (o hostině pro potentáty na vojenských manévrech). Špatní nebyli ani Sráči, křováci, čulibrci (KSČ).