Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136815/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-136815.peg
4
2988
546
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. Zdroj: slovart.cz... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , BrioOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower , 1999
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Propracované Young-Adult. Kniha je pojatá v jednosměrných dopisech. Popisuje život dospívajícího chlapce, který trpí depresemi a prožívá nová přátelství, první lásku a život v partě staších spolužáků. Vypořádává se běkem děje se spoustou dalších problémů jako smrt milované tety nebo toxický vztah jeho staší sestry. Velmi snadno se čte, má krátké kapitoly aka. dopisy. Filmová adaptace se jmenuje Charlieho malá tajemství .
Knížka se velmi dobře čte, je to svižně napsané, má to spad. Žádné složité přemýšlení na téma "co tím chtěl autor rici". Nebýt konce, zařadila bych do běžných teenage deniků, ale závěrečné odhalení vysvětluje vše a ten "aha" moment na mě zapůsobil a vrhl na knihu docela jiné světlo.
Na knihu jsem měla v každé její části trochu jiný názor. Je především reálná. Reálné situace, do kterých se může dostávat dospívající člověk. Hlavní hrdina Charlie mi byl velmi blízký. Sama jsem introvert, který radši přihlíží, než se zapojuje. A myslím, že máme opravdu nad čím se zamyslet. Pokud chceme skutečně žít, musíme přestat přihlížet a začít se zapojovat. Protože určitě máme v sobě každý něco, co můžeme světu ukázat :).
Pěkná knížka. Není to nejlepší co jsem četla, vybrala jsem si jí však jako povinnou četbu a myslím že je to jedna z lepších možností ke čtení. Byly momenty kdy jsem zabraně četla a momenty kdy jsem se táhla přes každou stránku.
Myslím že dost lidí se v téhle knize uvidí, a každý na ní bude mít vlastní názor.
Ke konci se mi však hodně líbila a překvapila mě, proto jsem se rozhodla pro 4*.
Kniha, téma, zpracování není špatné, pro mě objev. Jen mi to připomnělo něco z mého života, tedy ten způsob mluvy, ta melancholie, že mi z knihy nebylo dobře.
Nevím - častá odpověď dospívajícího kluka, který stále "stojí v koutě", neboť přijal roli jakéhosi "pozorovatele" svého okolí. Jakmile se však má nějak projevit, je nejistý a nesvůj: proto spíše spoléhá na úsudek přátel a ohledně "správného chování" si od nich nechává poradit. Nechává se smýkat okolnostmi, bojí se vybočit ze svého stínu a s každým chce být zadobře.
Jenže časem pochopí, že takové řešení je sice pohodlné, ale ne zrovna šťastné: uvědomí si, že jen utíkal sám před sebou a tíhou vlastní zodpovědnosti.
S patnáctiletým Charliem se setkáváme v roce 1991, kdy začíná psát dopisy, adresované nám neznámému "milému příteli". Jeho život pak sledujeme během jednoho roku. Nahrazují mu deník: svěřuje se se svými zážitky a zkušenostmi a jen tak mimovolně odkrývá daleko závažnější fakta o svém okolí. Postupně s ním dospíváme: v mnoha otázkách, které si neustále klade, se mu dostává drsného prozření. Musí se totiž poprat nejen s problémy, které přináší jeho dozrávání /nešťastná láska, rodinné vztahy, skrytá tajemství, drogy/, s tím, že se u něj objevují příznaky duševní nemoci, ale i s traumatem z minulosti.
Máme před sebou zajímavý román o bolesti dospívání, hledání sebe sama a svého místa v tom cizím světě dospělých. Hrdina je dětinsky naivní a až poněkud prostoduchý, zároveň však v něčem nadprůměrný. Svět nazíráme jeho očima - a jakoby mimochodem si z něj můžeme domýšlet další fakta. Text je určen hlavně dospívajícím, objevuje se zde spousta vulgarismů, řeč je hovorová. Najdeme zde spousty odkazů na spousty zajímavých knih, filmů a hudby: Kdo chytá v žitě, Velký Gatsy, atd.
Kniha mi přišla taková "typicky americká" - získala jsem dojem, že v Americe mají psychiatra snad na všechno a výraz "miluji tě" má stejnou váhu asi jako pozdrav "dobrý den". Zároveň mě zarazilo, že ač se román odehrává v 90. letech, tak téma homosexuality zde v té době stále ještě bylo tabu.
"Patrick ukázal na mě a řekl Bobovi: 'To je číslo, co?' Bob přikývl. A Patrick pak řekl něco, co nikdy nezapomenu: 'To je ten, co stojí v koutě'. A Bob znovu vážně přikývnul. A všichni v pokoji taky pokyvovali. Patrick si sedl vedle mě: 'Vidíš věci kolem sebe. Mlčíš o nich. A rozumíš.'"
"Vím, že si za to všechno můžu sám. Vím, že si to zasloužím. Udělal bych cokoliv, aby to tak nebylo. Udělal bych cokoliv, abych to všem vynahradil. A abych nemusel chodit k psychiatrovi, který mi vysvětluje, co to znamená být "pasivně agresivní". A abych nemusel brát léky, které mi dal a které jsou pro tátu moc drahé. A abych si s ním nemusel povídat o špatných vzpomínkách. A dlouze vzpomínat na špatné věci. Jenom si přeju, aby mi Bůh nebo rodiče nebo Sam nebo sestra nebo někdo prostě řekli, co se mnou je. Aby mi to prostě řekli, jak se mám změnit, aby to dávalo smysl. Aby tohle všechno přestalo."
"Abych řekl pravdu, prostě se teď vyhýbám všemu a všem. Chodím ve škole po chodbách a dívám se na lidi. Dívám se na učitele a přemýšlím, proč tu vlastně jsou. Jestli mají rádi svou práci. A nás. Přemýšlím, jak jim to myslelo, když jim bylo patnáct. Nemyslím to zle. Prostě mě to zajímá. Je to jako dívat se na studenty a přemýšlet, kdo z nich má ten den zlomené srdce, a jak přitom zvládnou tři písemky a k tomu ještě referát o knize. A přemýšlet, kdo jim to srdce zlomil. A proč. Zvlášť když je mi jasné, že kdyby chodili na jinou školu, zlomil by jim nejspíš srdce někdo jiný, tak proč si to brát tak osobně? O jedné věci bych ti povědět mohl. Posledních pár týdnů chodím každý den do nákupního centra a pokouším se přijít na to, proč tam chodí ostatní. Je to takový osobní výzkum."
"Charlie, tobě to nedochází? Tohle nejde. Je to milý a vůbec, ale někdy to vypadá, jako bys byl úplně mimo. Je skvělý, že dokážeš naslouchat a že se ti člověk může svěřit, ale co z toho, když se člověk svěřovat nepotřebuje. Co když se prostě potřebuje o někoho opřít nebo tak něco? Nemůžeš prostě sedět a jenom se dívat, jak ostatní žijou, a myslet si, že to je láska. To prostě nejde. Taky musíš něco udělat."
Jsem hrozně ráda že jsem nový rok započala s touto knihou. A jsem ráda že jsem si jí přečetla teď, dokud jsem na střední stejně jako hrdinové. Věřím tomu, že pokud bych to četla za několik let, asi by mě to nedostalo tolik jako teď. Tahle kniha je prostě takové coming-of-age vyprávění ze života středoškoláků a co k tomu patří. Pocit že nemáte kamarády, snažit se seznámit v prváku, první chlastačka, první lásky, hodně učení, a tak dále, a tak dále... Je to napsáno takovým krásným stylem, rychle se to čte a najdete zde spoustu výborných myšlenek a pocitů, které možná vnímáme hodně často ale ani si to neuvědomujeme. Setkáme se s různými postavami, které nejsou nijak vyšperkované a vyumělkované, řeší problémy každodenního života, a spousta z nás se s nimi ztotožní. Přesně takhle by měly vypadat young adult knihy. Nevím co napsat dál, je to až moc čerstvé ale jednoznačně to byl úžasný čtenářský zážitek ke kterému se budu vracet. A ti z vás co tohle teď čtou a jsou momentálně na střední nebo se tam teprve chystají, přeju vám ať se vám tam líbí a hlavně si to užijte naplno podle svého!
"A přísahám, že v ten okamžik jsme byli nekoneční".
Kdysi jsem viděl filmovou adaptaci, která se mi líbila, ale i u této poměrně krátké knížky platí, že v předloze toho najdete mnohem, mnohem víc.
Ten, kdo stojí v koutě, je nostalgické a posmutnělé vyprávění jednoho citlivého kluka jménem Charlie, který se považuje za outsidera, někoho, kdo spíš jen pozoruje věci kolem sebe a moc se nezapojuje. Děj se odehrává na střední škole a začne to hnedka zostra - sebevraždou jeho kamaráda. Charlie je z toho zdrcený, ale naštěstí náhodou poznává dva starší spolužáky, se kterými se začne kamarádit (a do holčičí části této dvojice se i tajně zamiluje).
Děj je vyprávěn pomocí anonymních dopisů, které jako nějaký deník Charlie posílá neznámé postavě, u níž tuší, že se jí může svěřovat. Autor Stephen Chbosky v Charlieho podání píše jasně a stručně a někdy možná na svých 15 let působí příliš dětsky. To je ale pravděpodobně i záměr, protože Charlie není úplně obyčejný kluk. Sice bývá smutný a dokonce velmi často (doslova) brečí, ale zároveň se snaží na sobě pracovat a hlavně je velmi empatický k ostatním. Je vnímavý, naslouchající a přející i k lidem, kteří si to na první pohled vůbec nezaslouží.
Super je, že postavy nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak se na první pohled můžou znát. Jeho rodiče jsou na svou dobu velmi liberální, ale ne nijak parodicky. Většinu věcí dle mého názoru dělají ve výchově velmi dobře. Charlieho ségra působí nejprve jako povrchní mrcha, která jen využívá svého vzhledu, ale vztah s jedním klukem, který sám neví, co si s ní počít, ji dost ovlivní a to dost paradoxním způsobem. A mohl bych pokračovat. Kniha je plná realistických postav, které dělají chyby i kontroverzní věci, ale s vypravěčem Charliem v nich vnímáme hlavně to pozitivní. Sám Charlie však taky není žádný gándhí a udělá pár pitomostí.
Ten, kdo stojí v koutě je především velice čtivá záležitost, do které se snadno ponoříte. Bylo by to "lehké čtení", kdyby v něm však nebylo tolik vážných témat, o kterých pravděpodobně budete přemýšlet ještě dlouho po přečtení.
Vynikající introspekce jednoho neobyčejného středoškoláka.
Devět traumat z deseti.
Tohle ve mně dlouho zůstane. Příběh, který se čte s lehkostí, ale zařezává se vám pod kůži a vaše srdce rozbuší svou naléhavostí a krásou. Ani nevím, kde se to vše v těch řádcích i mezi nimi vzalo, ale je to vážně jedinečné a člověk se muže cítit nekonečně…Jo a Asleep teď poslouchám furt…odteď už napořád
Není tam nic a přitom je tam vše.
Teď a tady.
Zemřu pro tebe, ale nebudu pro tebe žít.
Vyvolalo to ve mě zajímavé pocity, rezonující emoce.
Krásná kniha, nemohla jsem se od ní prakticky odtrhnout. Ano dějově to sice není nic tak světoborného, ale i tak musím říct, že jsem se hlavní postavy zamilovala (nejvíce Patrika). Nebudu lhát toužila jsem, aby byli Patrik a Charlie spolu:)
Nevím, co ke knize více dodat. Už se těším až se k ní zas budu mít tu čest vrátit:)
"Mám dojem, že je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl, ale takový pocit mívám vždycky, dokud si nepřečtu nějakou další."
Předpokládala jsem, že mě čeká 216 stran pubescentního kňourání. O to překvapivější pro mě bylo, že jsem byla svědkem hlubokých témat a inteligentních postřehů.
Myslím, že slovy ani nedokážu vyjádřit všechny emoce, které jsem při čtení téhle knížky cítila. Některé pasáže se mnou rezonovaly natolik, že jsem si je musela číst několikrát dokola. Charlie mi přirostl k srdci a rozhodně na jeho příběh jen tak nezapomenu.
Charlie je neobyčejný kluk, který zažívá strasti a nástrahy střední školy. Kniha je psaná formou dopisů, které Charlie píše svému příteli. Stejně jako to, co Charliemu je, tak i kdo je přítel nám zůstane neznámé. V příběhu je tedy několik míst ponecháno tak nějak naší fantazii a musím říct, že se mi to docela líbilo.
Při čtení mi celou dobu znělo v hlavě: Charlie, ty jsi zlatíčko… :)
Bylo pár momentů, které mi vadily. Jako například dohadování mezi sourozenci. Charlie měl staršího bratra a sestru, mezi kterými to teda dost vřelo. Přesný příklad toho, že slova kolikrát ublíží více, než činy. Přesto příběh Charlieho dokazuje, že přátelství dokáže pomoci i při zocelování mysli z prožitého traumatu
Útlá knížečka o tom, že stačí mít kolem sebe pár dobrých lidí, aby i sebehorší trauma dostalo nafackováno. O tom, že nevadí, když někdo nechce dostávat lidi do postele, nebo se necítí připravený. O zapojení se, žití.
Já se tak snazila....ale ne, tohle není knížka pro mě. Zvládla jsem pár stránek a odešla od toho. Kniha mi nic nedala a já byla zklamaná a přemýšlela, zda je něco špatně se mnou, nebo s knihou. Je to divné, samé dobé hodnocení a u mě? Nic... Třeba k ní dospěju, až budu starší, nebo v dalším životě až budu mladší :-)
Charlie mi hned od začátku přirostl k srdci a prožívala jsem s ním všechny ty jeho radosti a strasti, co ho za ten první rok na střední potkaly. Fakt krásná knížka. :)
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední škola fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Ten, kdo stojí v koutě
Kniha Ten, kdo stojí v koutě je v
| Právě čtených | 66x |
| Přečtených | 4 196x |
| Čtenářské výzvě | 755x |
| Doporučených | 609x |
| Knihotéce | 914x |
| Chystám se číst | 1 669x |
| Chci si koupit | 409x |
| dalších seznamech | 32x |
Knížku jsem četla poprvé asi v 15letech a úplně mě nadchla. Když jsem si ji vypůjčila znovu asi před rokem, tak jsem až zas tak nadšená nebyla. Ale nemůžu říct, že je ta kniha špatná - hold už asi nejsem cílovka. Nicméně, pokud chcete nějakou oddechovku, nad kterou nemusíte moc přemýšlet a obšas se i zasmát, tak je tahle kniha rozhodně správnou volbou. Je poměrně krátká, čtivá.