Ten, kdo stojí v koutě

Příjemné oddechové čtení, co více dodat. Příběh formou dopisů je velmi čtivý, knížka je sama o sobě poměrně krátká a přesto se v ní toho odehraje tolik. Čekala jsem možná malinko víc, vzhledem k oblíbenosti knihy, ale vlastně nemůžu nic konkrétního vytknout. Naopak vyzdvihnout by se dalo spoustu nádherných myšlenek a citátů, které knihu provází. Na závěr hodnocení tedy aspoň jeden, který ve mě hodně rezonuje:
"Jen chci, aby jsi věděl, že jsi výjimečný... a jediný důvod, proč ti to říkám, je, že nevím, jestli ti to někdy někdo jiný řekl."

Měla jsem na chvíli pocit, jako bych se ocitla v jiném světě. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych se takhle ponořila do mysli někoho jiného. Prožít celý ten rok s Charliem bylo neobyčejně zajímavé a jedinečné a konec mě hodně překvapil. Myslím, že tato kniha je opravdu jedinečná, ale ani ne tak svým obsahem, jako spíš stylem, kterým je napsána...

Příběh kluka, který "je mimo". Příběh jedné americké střední školy. Dobré pozorovací schopnosti, ale nízký EQ hlavní postavy nabízí široké možnosti příběhu a autor vás svými popisy vtáhne do děje tak moc, že máte pocit, že jste součástí příběhu a všechny v něm blízce znáte.
Hodně dobře napsané.

20.10.2025

Knihu jsem začala poslouchat už jednou, ale to jsem vůbec neměla chuť na příběh deníkovo-dopisové formy. Až postupem jsem se na ni naladila. A pak Charlieho pozvala. Charlie má úžasnou osobnost. A štěstí těch, kteří to v jeho blízkosti poznají. A je taky zvláštní podivín. Věcný a náročný příběh. Jsem ráda, že jsem k němu nakonec došla.

O knize jsem slyšela dávno předtím, než jsem se k ní dostala. Zklamání se rozhodně nekonalo, ale kniha do mých top padesáti knih patřit nebude. Možná i proto, že již dávno nejsem cílová skupina. Právě proto jsem se mohla podívat na knihu i z druhé strany a ocenit přístup nejen teenagerů, ale i dospělých k inteligentnímu, citlivému a trochu divnému Charliemu, který mi přirostl k srdci. Zasuté trauma z dětství si nakonec Charliemu nevědomky vybaví a Charlie poznává, proč je jiný, než jeho vrstevníci. Zaujalo mě jeho smíření se s tím, že svět a lidé v něm nejsou černobílí a snaha odpustit. Líbilo se mi, že kniha byla napsána formou dopisů neznámému příteli a že Charlie byl úžasný čtenář.

Tak tohle mě fakt nebavilo. Nejsem sice cílovka, ale nemám problém se čtením a pochopením knih pro středoškoláky. Přišlo mi to hrozně nereálné, možná takto přemýšlí a žije americká mládež, ale sem to moc nezapadá. Kniha na mě působila dost negativně, homosexualita, drogy, zneužívání, kouření, postavy nesympatické, Charlie byl zřejmě psychicky nemocný, čekala jsem nějaké vysvětlení. Přečteno do čtenářské výzvy.

Pořád bych čekala na další a další dopisy..krása.

I když se kniha na první pohled zdá jako jednoduchá četba pro teenagery, není tomu úplně tak. Rozebírá různá stěžejní témata dospívajícího kluka, do kterých se můžeme vcítit díky pohledu z první osoby. Kromě 'obyčejných' problémů kniha velmi dobře upozorňuje na PTSD (post-traumatic stress disorder)

Už dlouho se od Stephena Chboskyho chystám na Imaginárního přítele, nakonec jsem nejdříve sáhla po jeho úspěšné prvotině. A bohužel musím konstatovat, že tu mám zatím největší zklamání poslední doby...
Nejsem si úplně jistá, co jsem přesně očekávala - vím jen to, že v této knížce jsem to nenašla. Snad jsem čekala něco víc na základě nadšených recenzí ostatních na bookstagramu i na portálech různých knižních databází, nebo jsem si spíše představovala příběh "o tom v koutě", o outsiderovi, který nikam nezapadá, nemá žádné přátele a vyrovnává se s tím.
Dílo je psané formou dopisů, které hlavní hrdina Charlie adresuje neznámému příteli. Vypráví v nich o všem, co zažívá po nástupu na střední s partou přátel ze čtvrťáku, která ho přijala mezi sebe i navzdory jeho nižšímu věku. Charlie je trochu zvláštní a výjimečně přemýšlivý chlapec, na svůj věk 15 až 16 let ale některé situace popisoval až moc dětsky a často se tak i choval. V závěru se však ukáže, že se do jeho chování možná promítla jistá traumatická událost z dětství, u které jsem vůbec nečekala, že by se v ději mohla objevit.
Celá knížka měla poměrně milý a jednoduchý styl a obsahovala spoustu zajímavých myšlenek i silných témat (např. drogy, sex, znásilnění i otázky LGBT). Celkově mi ale moc nesedla - buď nejsem úplně tou pravou cílovou skupinou, nebo jsem čekala prostě něco víc. Doufám, že mi hororově laděný Imaginární přítel v budoucnu sedne lépe...
I když sama za sebe tentokrát nemohu moc doporučit, určitě bych knihu poradila k přečtení spíše mladším čtenářům v Charlieho věku, se kterými třeba bude lépe rezonovat. Eventuálně dám ještě šanci i filmovému zpracování z roku 2012, které vyšlo pod názvem Charlieho malá tajemství.
Hodnocení: 2,5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Knihu jsem četl dvakrát. Jedná se o nadprůměrné YA se silnými tématy.
Zamiloval jsem si Charlieho a jeho citlivost, rád jsem se dozvídal více o jeho životě. Obecně je kniha velmi citlivá a nabízí příjemné scény.
Osobně mi kniha krásně sedla, ale nemusí bavit každého.

Musím se přiznat, že vůbec nevím, co si o téhle knize mám myslet. Po celou dobu jejího čtení jsem byla v jakémsi tranzu. Nebylo mi dobře, cítila jsem úzkost. Snad nikdy ve mně žádná kniha nevyvolala tak silné emoce, jako tahle.
Vůbec nevím, jak mám knihu vlastně hodnotit. Ani nevím, jestli to vůbec dokážu.
Zkusím začít se stylem psaní. Kniha je napsána formou dopisů, které píše hlavní postava - Charlie. Charlie je velmi zvláštní teenager, jehož dopisy jsou směsí myšlenek, které jsou naprosto chaotické. Přesto mi dávaly smysl, rozuměla jsem jim.
Konec knihy mě překvapil, vyděsil a myslím, že i zranil na duši. Chtělo se mi brečet a křičet, ale taky se mi chtělo lehnout si do postele a už nikdy nevstat.
Kniha je určena pro mládež, ale věřím tomu, že je jedno, v jakém věku knihu čtete. Domnívám se, že si každý z knihy vezme něco jiného. Pro někoho je to prostě dobrá kniha. Někdo jí nerozumí. A já? Já teď zrovna nerozumím ničemu.
Co o ní můžu říct? Byla neuvěřitelná, emotivní, zvláštní, jiná než ostatní, smutná, veselá, děsivá, srdceryvná.. Dokázala bych ji popsat tolika dalšími slovy.
Ale ohodnotit ji hvězdami jako ostatní knihy? To nedokážu.

Tahle kniha je úžasná. Myslím, že nejvíce sedne těm, kteří se s Charliem alespoň v něčem ztotožní... bylo skvělé číst a nacházet se. Styl psaní není moc komplikovaný a byla dobře stravitelná i v angličtině. Za mě super!

Nevim no. Na mě ta kniha nějak velký dojem neudělala. Na začátku jsem si myslela, že je Charlie autista. Chvílemi mi to připomínalo Forresta Gumpa s lepším pravopisem. A některé pasáže mě dost nudily. Film je prý skvělý.
ČV 2025 - Kniha od autora, jehož dílo četla Rory v seriálu Gilmorova děvčata.

Tak tohle bylo super

Prvně jsem viděla film, který mě hystericky rozbrečel, ale alespoň jsem věděla, co zhruba čekat. Ale musím říct, že kniha byla mnohem lepší, tu jsem probrečela skoro celou. S Charliem se v hodně věcech ztotožňuji a bylo zároveň osvobozující i šokující si přečíst vlastní pocity napsané někým jiným. Možná mi malinko vadil ten rychlý konec, ale chápu, že to autor udělal takto jako ukázku toho, že takové stavy nás můžou přepadnout kdykoliv a kdekoliv.

(SPOILER) Coming-of-age román vyprávěný formou dopisů, které píše hlavní hrdina Charlie neznámému adresátovi. Charlie má bratra a sestru, kteří k němu řekla bych nejsou zrovna ohleduplní, protože on jako velmi citlivý člověk potřebuje pochopení. Chápu, že jsou všichni v pubertálním věku a žijou na začátku 90. let, tedy v době, která na ohledy k různosti lidí moc nehrála, stejně ale některý Charlieho interakce se sestrou, kterou notabene zachraňoval před násilnickým přítelem, není příjemný číst.
Charlie si na nové střední škole najde dva kamarády a nejsou to jemu podobné povahy, jak bych čekala. Charismatický Patrick se hned stane Charlieho vzorem a jeho nevlastní sestra Sam platonickou láskou. Díky nim se Charlie seznamuje s hudbou, literaturou a zážitky běžného teenagera, které ho postupně proměňují. Prostřednictvím Charlieho vzpomínek zaznamenávaných v dopise neznámému příteli také přicházíme na to, co z něj v raném dětství udělalo zakřiknutého kluka.
Charlie se musí vypořádat s vlastními zasutými traumatickými vzpomínkami, které si začíná uvědomovat, a psychickými problémy, které mu způsobily. Přehodnotit vztah k tetě, kterou měl za oblíbenou příbuznou a jejíž smrt si dával za vinu. Tenhle objev je pro Charlieho nesmírně bolestivý a vede k jeho emocionálnímu zhroucení, po kterém skončí v nemocnici.
Kniha je díky tématům hledání identity, psychického zdraví a traumat, která nás ovlivňují na celý život, velmi současná, ačkoliv vyšla před pětadvaceti lety, a je navíc skvěle napsaná. Doporučuju.

"And in that moment, I swear we were infinite."

Silný, skvělý příběh. Dlouho ve mně rezonoval

Sama se potýkám s řadou psychických neduhů a tak jsem okamžitě v Charliem viděla mladší sebe. Jeho příběh mě pohltil a pak zase vyzvrátil o něco pomuchlanější a smutnější. 10/10