Ten den jsem se rozhodl zemřít
Jonathan Destin
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257816/bmid_ten-den-jsem-se-rozhodl-zemrit-257816.jpg
4
184
57
Mrazivý příběh šikanového chlapce. Pět let trvající šikana ve škole i mimo ni, drastický pokus o sebevraždu upálením a zhruba pět let trvající léčení a boj o návrat k normálnímu životu… to je ve stručnosti obsah knihy – svědectví osmnáctiletého Jonathana zvaného Jojo. Obézní introvertní hošík trpící dyslexií se přímo nabízí jako terč nejprve posměšků, pak i vyhrůžek a bití. Má pocit, že mu nikdo nemůže pomoci a že by smrt byla vysvobozením. Dlouho se zaobírá tím, jak svůj život ukončit, až se po zhlédnutí nějakého dokumentu rozhodne upálit.... celý text
Literatura světová Příběhy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Condamné a me tuer , 2013
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem objevila v Levných knihách a koupila si jí, bez toho abych věděla co mě čeká. Strašně moc mě příběh zaujal. Je to pěkně napsaná knížka, kterou by měli číst děti na základní škole jako povinnou četbu a povinně by si jí měl přečíst i každý učitel, který šikanu ignoruje.
Co jsem na knize trochu nepochopila, proč se Jonathan rozhodl pro tu nejstrašnější sebevraždu. Když se nad tím zamyslíme - Nejhorší smrt je smrt v plamenech.
Tuto knihu by si měli povinně přečíst všichni učitelé, kteří před šikanou často tak rádi zavírají oči a nevidí ji, ale i rodiče, aby uměli poznat problémy svých dětí. O šikaně se stále mluví naprosto minimálně a to je podle mě selhání celé společnosti, která nedělá osvětu o těchto tématech!!!!!!!! Jednu hvězdu ubírám za styl psaní, protože to šlo napsat líp. Moje ocenění patří životnímu příběhu!
Hned vedle Odpusťte mi, Váš Leonard se jedná o mého favorita co se týče tématu sebevraždy. Jonathan je milý a citlivý kluk, který trpí poruchou soustředění, dyslexií a kvůli tomu mu nejde učení - také je trochu při těle. Kniha nás provádí jeho smutným příběhem spolu s výpověďmi Jonathanovy rodiny a kamaráda. Co může mladého člověka přimět k něčemu tak radikálnímu jako ukončit svůj život a ještě k tomu upálením? Přesně na tyto otázky najdete v knize odpovědi a možná se i trochu zamyslíte nad stále aktuálním tématem šikany. Myslím, že by bylo třeba, aby si tuto knihu přečetlo více (mladých) lidí. Alespoň by si agresoři potom třeba uvědomili, co všechno může šikana způsobit.
Byla to druhá kniha, ve které píše mladý člověk o své přípravě sebevraždy a důvodech, které ho k tomuto zoufalému činu přivedly. Myslím si, přínosné bylo střídání pohledů samotného Jonathana, který vypráví o svých pocitech a šikaně, které ho přivedly k sebevraždě, ale i povídání jeho matky, sester, nakonec i otce. Knihu jsem četla aniž bych věděla, že ji psal sám Jonathan. O to silněji zpětně vyzní pasáže věnované jeho pocitům ze šikany, které se mimochodem hodně opakují, což mi zprvu vadilo, nicméně vzhledem k angažovanosti je naprosto chápu. Naprosto šílený je popis pocitů, kdy se snažil upálit. Stejně tak i popis např. jeho spálené kůže.... Pro mě je to kniha na jedno přečtení a následné dlouhé přemýšlení. V některých pasážích musí člověk brečet, tak moc zoufale působí. Je těžké si připustit, že se tohle všechno odehrálo. Šikana a zoufalství přináší hlavně dětem (ale nejen jim, protože šikana se objevuje i mezi dospělými) velkou bolest a navěky je poznamená. Další věc, kterou chci vyzdvihnout je to, jak dokáže být okolí lhostejné. To je velmi těžké uvěřit. Doufám, že Jonathan zvládne další operace a bude žít co možná nejvíc možným "normálním" životem. Mimochodem, vygooglete si ho "skutečného" Jonathana.
Ke knize jsem přistupoval s velkým očekáváním, už při prvních několika stranách však pochopil, že text je poznamenán hned několika nešvary, tolik typickými pro brakovější literární produkci.
V prvé řadě jde o snahu vytvořit jakousi kompilaci úhlů pohledu. K příběhu se tak vyjadřuje krom autora i jeho matka, sestra, otec či kamarádi. Ze stylistiky jednotlivých kapitol je však zřejmé, že celou knihu psala jedna osoba, ba co víc, není ani pravděpodobné, že autorem je Jonathan Destin. Těžko předpokládat, že dvacetiletý dyslektik po jedenácti operacích vytvoří dílo kompozičně tak kvalitní, že by se za něj nemusel stydět ani pravidelně píšící autor. Takže - jak jsem již psal v komentu u románu Porno a já - opět cheat na čtenáře.
Dalším nemilým překvapením byla naprostá nevyužitost tématu. Příběhy o šikaně se dají krásně psychologicky propracovat - od prvotní ostrakizace, přes první fyzické násilí, až po rutinu každodenního ponížení, vzpomeňme třeba výtečný estonský snímek Klass. Autor(ka?) však okolnosti shrnuje jen ve stručnosti a velkou část knihy pak tvoří hlavně popis rehabilitací hlavního hrdiny.
Abych jen nekritizoval, na knize chválím její společensko-apelativní charakter. Podobně jako Kdopak by se šmejdů bál? je i Ten den jsem se rozhodl zemřít plný morálního poselství, rad a tipů, jak se bránit i alarmujících příkladů lhostejnosti učitelů a ředitelů škol, což je samozřejmě problém celosvětový. Ostatně, kolikrát jsme slyšeli z úst ředitele školy větu "u nás šikana nebyla a není...?"
Sečteno a podtrženo - dal bych dvě hvězdy. Nicméně věřím, že kniha díky své publicitě pomohla nastartovat veřejnou debatu na téma šikany a spoustě lidem bezesporu dodala odvahu bránit se agresi. Za to přidávám o jednu hvězdičku navíc.
Kniha mě svým způsobem ohromila.Překvapilo mě,jak detailně popisuje pokus o sebevraždu upálením.Tímto tématem by bylo potřeba se zabývat více. Šikana v dnešní době existuje a to nejen ve školách.
Děj knihy mě zaujal a musím říct, že mi Jonathana je moc líto. To, co se mu v životě přihodilo není vůbec pěkné a myslím si, že napsat o tom a tím se ke všemu zase vrátit, také není snadné.
Ze začátku mě kniha i docela bavila, ale po tom, co jsem se dozvěděla, jakým způsobem Jonathan spáchal sebevraždu a že je již docela v pořádku, mě kniha bavit přestala. Právě proto dávám pouhé 3 hvězdy, jinak bych jich dala více, ale bohužel tady opravdu bylo příliš pasáží, které mě nebavily.
Hodně se mi líbí názor uživatele I LOVE BOOKS, protože s tím souhlasím. Taky si myslím, že Jonathan byl už dosti starý na to, aby se k tomu postavil jinak než sebevraždou, ale ono těžko soudit, když toho člověka osobně neznám. Jsou i lidé, co mají slabší povahu, ale i přesto si za svůj stav Jon opravdu může z části sám.
Doporučila bych dostat části textu do školních čítanek.Je to vážně silný příběh.Přitom tak uvěřitelný,současný.Introvertní a mírumilovná bytost + spousta,velká spousta křivd=důvod k sebevraždě,která naštěstí nedopadne...Destin-nomen omen, jeho osudem je prý trpět, což se mu snazili vsugerovat jeho trýznitelé.Možná ale právě to,aby o svém údělu čtenářům sdělil vše důležité,má být jeho pravým osudem.
Podle mě zapůsobí tato kniha v oblasti šikany stejně jako kniha My děti ze stanice Zoo v drogové tématice.
Pro mě jsou knihy psané tímto způsobem hodně emotivní a dlouho nad nimi přemýšlím. Čtenář zjistí, jaké pocity má nejen samotný aktér, ale i jeho rodina a nejbližší.
Víc podobně psaných knih na různá témata a hodně je distribuovat mezi lidi a hlavně mládež.
Kniha je napsaná moc hezky, hodně se mi líbilo, že v knize byly myšlenky a pocity nejen Jonathana, ale i jeho rodičů, sourozenců a jednoho kamaráda.
Při detailním popisu toho, jak se Jonathan pokoušel upálit, mi bylo špatně od žaludku, celkově jsem se cítila hrozně a bylo mi ho líto.
Musím ale napsat, že Jonathana je mi sice líto, v životě toho zkusil opravdu hodně špatného, ale na velké části toho špatného se sám přičinil. Byl to on, kdo se pokusil upálit, čímž způsobil hrůzné časy sobě i svým blízkým. To, že ho šikanovali, je sice hrozné, ale dějí se i horší věci (např. sexuální zneužívání a týraní v rodině). Jonathan měl milující rodinu, což mnoha lidem na celém světě chybí, a přesto mu nedělalo problémy zasadit své rodině tak bolestivou ránu. Přišlo mi, že ten kluk žil jen sebelítostí a vlastní bolestí. Moc se nestaral o ostatní a o to, že jim všem ublížil a hodně zkomplikoval život. A to ani nemluvím o tom, jak zkomplikoval život sobě.
Líto mi ho sice je, ale lituji i všech jeho blízkých, protože i oni si prožili hrozné časy. A pořád si stojím za tím, že to, co udělal (pokusil se upálit) bylo nevýslovně špatné, hloupé a i docela přehnané, vzhledem k tomu, že měl milující rodinu, která by mu určitě pomohla, kdyby se svěřil.
A mimochodem, já zažila šikanu ve škole (pravda, ne tak krutou, ale stále šikanu) a rozhodně bych se kvůli tomu neupalovala.
Knize dávám čtyři hvězdičky, protože napsaná byla dobře.
Pravdivý autobiografický příběh o šikanovaném chlapci, který se pokusil o sebevraždu zapálením. Téměř úspěšně. Tato kniha je o tom všem, co ho k tomu vedlo a jak to s ním a jeho rodinou bylo a je až do současnosti. Nečetlo se to vůbec snadně, ale jsem rád, že se mi to dostalou do rukou.
Sama jsem šikanu ve škole zažila. Sice mě nenutili dávat peníze, ale urážek jsem si vyslechla za ta léta dost a dost. Je to šílené, kam až může lidská krutost zajít...Jinak do půlky se četlo jedním dechem, poté už se některé myšlenky opakovaly a to podle mě knize trošku uškodilo...
Šokující báječná kniha o strachu, rozhodnutí a celoživotních následcích. Tuto knihu by měli předčítat na základních školách jako odstrašující příklad pro malé darebáky, kteří se posmívají jiným. Kniha mi hodně dala.
Poprvé jsem si přečetla příběh o šikaně. Příběh Jonathana je mrazivý a poukazuje na násilí ve školách, jak fyzické tak psychické. Sama jsem si zažila slovní šikanu na základce. Teď jsem naštěstí na střední škole ve třídě plné super lidí a cítím se dobře. Tenhle příběh by si mělo přečíst co nejvíc lidí. :)
Tuhle knihu by si mělo přečíst co nejvíc lidí. Hlavně ti, co před tím zavírají oči s tím, že se to přece nějak vyřeší samo, a že to není jejich starost. Jsou to přece "jen" děti a je to přece "jen" puberta!
Nepříjemná ukázka toho, kam až to může zajít. A přitom mnohdy stačí tak málo. Chápu, že obětem se o tom tak těžce mluví, proto by měli mít rodiče a kantoři oči stále otevřené.
Taky mi nepřijde moc v pořádku, když rodiče vědí o tom, že jim doma dítě bere peníze a oni se ani nezeptají proč. Dál mohli zkusit nějakého psychologa, když vidí, že jejich dítě očividně není v pořádku. Sice by byl Jonathan asi naštvaný a nepomohlo by to, ale za pokus to tenkrát určitě stálo.
Kniha mě do své poloviny ochromila .... skoro detailní popis Jonathanova hrůzného činu mě úplně zasáhl. Druhá polovina knihy by se podle mne dala zkrátit - neustále opakování toho, co již bylo řečeno mi nějak evokovalo pocit, že se kniha natahuje zbytečně, "aby měla více stran". Rozhodně tím ale nechci říci, že tím nějak znevažuji obsah popisovaného příběhu. To, co se stalo Jonathanovi je hrozné. Sama považuji šikanu za jednu z nejhorších forem ubližování druhému. Ale když jsem četla pořád dokola obhajující se výroky rodičů a zdůrazňování, jak byl na tom Jonathan zle, a jak mu bylo ublíženo - chtě nechtě jsem nabyla dojmu, že jsou z velké části vinni rodiče. Ochranářská matka, která jakýkoliv problém (i to, že ji syn krade peníze z peněženky) obhajuje, vše tutlá i před otcem a nechává si to jako tajemství se synem - což je sice pěkné, ale zároveň se nesnažila dělat nic pro to, aby synovi pomohla. Já bych třeba chtěla vědět, na co ty peníze potřebuje, proč nemluví, je odtažitý - atd atd ... jak je to v knize popisováno. A podíl viny je samozřejmě i na straně otce. Sám otec v knize přiznává, že zjistil, že peníze krade Jonathan "ale myslel jsem si, že má jen blbé období puberty". Takže kdyby peníze přitom kradl na drogy - zjistily by to, až by se předávkoval? ..... Šikana Jonathana byla hrozná, ale mým názorem je, že její výsledek, to jaký měla konec, je velký podíl také rodičů - zkrátka větší zájem rodičů mohl dokázat to, že by si Jonathan nikdy takhle neublížil. Jonathanovi přeji mnoho štěstí a také odvahu, aby se konečně pustil do života na vlastních nohou. Jinak zde jsou informace o jeho aktuálním zdravotním stavu: https://sites.google.com/site/toussolidairespourjonathan/
Štítky knihy
sebevražda Francie šikana střední škola dyslexie
Ten den jsem se rozhodl zemřítKniha Ten den jsem se rozhodl zemřít je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 272x |
| Čtenářské výzvě | 89x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 64x |
| Chystám se číst | 122x |
| Chci si koupit | 27x |
Poučná kniha, lidé by si měli víc a častěji naslouchat.