Čaroděj a sklo
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407595/bmid_carodej-a-sklo-pTq-407595.jpg
5
1313
156
Temná věž / Temná veža série
< 4. díl >
Čaroděj a sklo je po Pistolníku, Třech vyvolených a Pustinách čtvrtou knihou z celkem sedmi, které tvoří dlouhý příběh, nazvaný Temná věž. Děj celé série se odehrává v neobyčejném světě, zaplněném ohromujícími vizuálními obrazy a nezapomenutelnými postavami. Temná věž se nepodobá ničemu, co jste zatím četli. Do rukou se vám dostává vizionářský příběh Stephena Kinga, magická směs fantasie a hororu, který může být i jeho vrcholným dílem. Připojte se proto k výpravě za nedostižnou Temnou věží...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2017
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Wizard and Glass , 1997
více info...
Přidat komentář
Lepší společnost než Rolanda a jeho ka-tet jsem si pro začátek roku vybrat nemohla. Nejprve jsem se zalekla retrospektivy, chtěla jsem vědět, jak to s nimi bude dál, jak postoupí cesta k Temné věži. Nakonec jsem ale hrozně ráda, že jsem směla nahlédnout do Rolandovy pochmurné minulosti. Miluju je. Miluju je všechny a chraň tě ruka páně, Kingu, jestli mi někoho z nich zabiješ!
Zaujímavý skok do minulosti. Zrazu sa ocitnete v úplne inom svete, s inou partiou priateľov. Opäť viac vysvetľuje správanie Rolanda a jeho dôvodom dostať sa k Veži. Skvelé rozprávanie.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Asi druhý nejlepší díl Temné věže, i když člověk ví jak to dopadne, jen neví kdy a proč a přesto celou dobu doufá, že to bude jinak. Líbili se mi Rolandovi společníci, obzvlášť Cuthbert. Líbí se mi Sussan, Líbí se mi mladistvá naivita hlavních hrdinů a stejně tak sebedůvěra Lovců rakví.
Pro mě osobně nejsilnější a nejsmutnější díl TV. Ohledně Susan jsem pořád doufal...
Poznávání Rolandové minulosti stálo za to. Smutné i veselé a zejména zásadní pro začátek tvorby konečného charakteru Pistolníka. Velice důležitá část pro jeho pochopení.
Ctvrty dil a zrejme nejvetsi prelom.Hlavne ten mezi fanousky.Pulka z vas ho totalne odsoudi a nejradsi by ctyrku vynechala a pro druhou pulku muze byt tim nejlepsim z vypraceni Temne veze a hlavne Rolanda.Prave tento dil je cely zameren prave na nej.Takze King navaze na predchozi dil aby po par strankach rozjel Rolandovu minulost.Urcite nesouhlasim ze je to cervena knihovna ale spis to na me pusobilo jako westernove az historicke drama...Konec opravdu pro me nekonci happyendem ale vic uvidite sami...Roland je takova trosku prokleta osoba a tenhle dil do hloubky vlastne vykresluje ten jeho charakter...chovani...pocity.Mistr tu trosku ,,kinguje”ty zkusenejsi uz vi...Proste se v tom trosicku vyziva a rozepisuje a pitva a pribeh vas bud pohlti a nebo totalne znudi zalezi jak vrely vztah jste si po tech trech predchozich dilech udelali k Rolandovi...Ja sem problem nemel ale je pravda ze to mohlo byt kratsi a asi by se nic nestalo...Takze kvalita tam je ale pribeh nam trosicku odbocil.
Westernová soap opera. Pistolník byl hrozný, ale po přečtení toho dílu (a že jsem se musel do čtení nutit!) říkám - zlatý Pistolník. Úplně lituju, že jsem se do čtení Temné věže pustil.
Prvních 17 % knihy (čteno na čtečce, proto to vím přesně) ka-tet putuje za Temnou věží. Prvních 17 % knihy je napínavý, strhující příběh, který navazuje tam, kde třetí díl skončil. Pak ale King nepochopitelně přepne do růžové knihovny, která nejen že se do ságy vůbec nehodí, ale je příšerně nudná! Přes polovinu knihy King popisuje (nechtěně) směšné zdvořilostní poklonky čtrnáctiletých pubescentů, kteří při pozdravu vytrčují patu a oslovují jiné pubescenty zdvořilostním "sai" přídomkem. Navíc všechny postavy neustále všechno opakují ("...udělal jsem to, to jsem tedy udělal..."), což je po chvíli neskutečně protivné a otravné. Obyvatele Mejisu - ty venkovské, maloměstské křupany - jsem z duše nenáviděl.
Příběh nabere spád až ve třech čtvrtinách knihy, kdy se po několika stovkách stran zhmotnělé nudy (konečně!) začne něco dít. Pak už je to dobré. Do té doby jde o čiré utrpení.
Vždy jsem tvrdil, že King je fenomenální romanopisec. Jeho povídky stojí za starou bačkoru, ale čím je dílo delší, tím je lepší (viz geniální To či Svědectví). S temnou věží ale přetáhl strunu. Co by vydalo na delší kapitolu, to King roztahá do tlusté bichle. Poznávacím znamením Temné věže je to, jak neúnavně popisuje nejmenší detaily, zatímco příběh jako celek se ubírá jenom velmi, velmi pomalu. Příliš pomalu.
King sám v průběhu tvorby Temné věže tvrdil, že neví, jak se bude příběh odvíjet dál. Tomu zcela věřím a z díla je to cítit - jakoby zoufale vařil omáčku a čekal, až z ní něco vzejde. V této knize to bohužel trvalo několik set stran.
Tohto dielu som sa bál, lebo som vedel že má byť zameraný na Rolandovu minulosť, ktorá ma ani trochu nezaujíma. Na začiatok sa samozrejme musí doriešiť problém s vyšinutým vlakom a potom už sa to skutočne vrhá do vyprávania o tragédii mladého Rolanda, ktoré je ešte o niečo horšie než som čakal. Respektíve mi to celé prišlo strašne zbytočné a hlavne tááák naťahovanéééééé, že aj povestná guma v trenírkach by mohla závidieť. Kingov syndróm úmorných popisov čohokoľvek prináša x stranové slohové práce o každom prdnutí a ja som pri nich skoro zdochol. Pre veľa ľudí je to ten najlepší diel kvôli emocionálnej rovine, ale ja by som radšej to postapo dobrodružstvo. Naviac ako je možné že Roland vypráva detailne aj o udalostiach pri ktorých vôbec nebol? Pre mňa strašne ubíjajúca nuda a keď sa v závere konečne dej vráti zo spomienok do "súčasnosti", tak scéna Čarodejník z krajiny Oz bola hlúpa, nezmyselná a v konečnom dôsledku rovnako zbytočná ako to celé predtým. K pozitívam tohto dielu patrí postava odpornej starej zmagorenej čarodejnice a pár akčných sekvencií.
V první pětině ještě dojíždí šílená hádankářská jízda, ale pak nastává další nekonečné putování a Roland cítí, že svým souputníkům dluží mnohá vysvětlení a že ho dohání minulost, se kterou se musí vypořádat. A tak začíná dlouhé předlouhé vyprávění. Jako bychom se rázem ocitli v úplně jiném světě, který je malebnou směsí středověku a Divokého Západu. Jako bychom začali číst jeden z těch klasických velkých milostných románů o skutečné, hluboké, osudové lásce, která nemůže skončit jinak než tragicky. Nevěřila bych, že King dokáže kromě napětí a strachu popsat i lásku tak, že ji cítíte, prožíváte. A hlavně jsem nic takového po přečtení předchozích dílů nečekala. Tohle skutečně snese srovnání s klasiky milostných příběhů. I když je to smutné čtení, protože ačkoli s hrdiny sdílíte jejich štěstí, tak zároveň celou dobu víte, že to nedopadne dobře. Ne nadarmo je tento díl uvozen citací z Romea a Julie. Od samého začátku, kdy se ti dva setkají, je vám jasné, že nemají nejmenší šanci, že se potkali v nesprávný čas, v nesprávné době a že za to krutě zaplatí nejen oni. Přesto je to nádherný příběh, po jehož přečtení budete Rolanda milovat víc než kdy dřív. Tím to však ještě nekončí. Jsme zhruba ve čtyřech pětinách tohoto dílu a před námi je ještě ta poslední, která nás vrátí zpátky k pětici přátel hledajících cestu k Věži. „Pětici přátel,“ ta slova jsou teprve teď skutečná. Teprve teď si všichni uvědomí, čím jeden pro druhého jsou. A to je možná to, co je na tomhle díle nejdůležitější. Co se týče emocí a působení na čtenářovy city, pan King se tentokrát skutečně vyřádil. Jsem vážně zvědavá, co bude dál. :o)
Tato kniha je jeden velký flashback / prequel - kromě asi (trochu přeháním) deseti stránek na začátku a deseti na konci - a v podstatě je možno ji (asi) přečíst bez přečtení předcházejích knih. Odehrává se v mnohem konzistentnějším světě, než předchozí knihy, a "vnořený" příběh je jednoznačně výborný a řekl bych o dost lepší, než co (do tohoto dílu) předvedl zbytek Temné věže.
Trochu škoda, že z předchozích dílů do jisté míry víme, jak některé postavy skončí, takže celkové napínavo je vlastně o tom, jak moc velký nebo malý průšvih to nakonec bude.
Taky mi přijde, že spousta čtenářů se sem přes Pistolníka a rozsah Temné věže nedostane. Není to úplná špička od Kinga, ale do nejlepších deseti by se asi dostala. Kdyby vyšla samostatně, asi by byla čtenější.
Teda, příběh z Rolandova mládí byl super. I když bylo celou dobu tak trochu jasné, jak to musí skončit. Chudák Roland. :-( Po dočtení jsem se vážně strašně moc těšil na další díl.
Být na místě Rolanda, spáchám sebevraždu, to tedy ano! Achjo, to bylo tak moc nespravedlivý. Jedna z nejsmutnějších knížek, co jsem kdy četla. Ale zároveň jedna z nejlepších.
Opět skvělý příběh, který nabírá na obrátkách. V některých pasážích jsem ani nedýchal a tak křečovitě držel palce, jako u žádné z knih. Chuť na další díl je neuhasitelná.
Nevím, nevím, jestli si kniha zaslouží plné tři hvězdy, spíš bych krapítek ubrala. Ale na druhou stranu, nějaké kvality kniha přece jen má, tak proč ne. Ale proč bych chtěla hodnotit pouze dvěma... Kniha je strááášně zbytečně dlouhá. Já jsem se nudila! Připadlo mi, že je příběh zbytečně roztahaný, rozvláčný...Zdrcla bych knihu na polovinu a byla bych spokojená. Co ale oceňuji, je postava Rhey, ta byla opravdu super. Docela se mi líbila i atmosféra v městečku, Rolandovi kamarádi (i když na svůj věk hodně vyspělí), prostředí, ale musela jsem se ke čtení trochu nutit, netěšila jsem se na pokračování. Nu což, uvidíme, co přinese další díl. Přece jen ještě nejsme na konci. Ale tentokrát si dám pauzičku a nebudu se na něj hned vrhat.
Zatím nejslabší kniha v sérii, zbtečně zdlouhavá s místy, kde se vůůbec nic nedělo..a konec..mám z toho akorát větší zmatek (jasně, asi se vše dál vysvětlí)
V úžasně napínavém příběhu baladické lásky nahlédneme hluboko pod tvrdou slupku Rolandovy povahy a dotkneme se jeho něžně a zoufale milujícího srdce...
"Až skoncujeme s tamtěmi muži a ona skoncuje s Mejisem, její role v našem ka-tet končí. Uvnitř té koule jsem dostal na vybranou: Susan a můj život, který bych prožil jako její manžel a otec dítěte, které v sobě nosí - nebo Věž."
Roland si otřel obličej roztřesenou rukou.
"Na místě bych si vybral Susan, nebýt jedné věci: ta věž se hroutí, a jestli spadne, všechno, co známe, bude smeteno."
Rolandova skupina je po tomto díle jen o krůček dál než byla v předchozích dílech k Temné Věži. Za to se spíše věnovala minulosti Rolanda a nepatrně odpověděla na některé otázky z předchozích dílů. Sice trochu zdlouhavě, ale nakonec se tím dalo prokousat. Co bude dál, nastínil doslov autora, ale jakým způsobem se tak stane? Nezbývá než otevřít další díly...
Malé překvapení: samotný příběh pistolníka se neposunul o moc dál, naopak zacouval. A to ne zrovna málo. V čase, který si plyne jak chce, nás tentokrát přenesl do doby, kdy je Rolandovi sladkých 14 let. Odkrývá nám jeho podstatu, to, co z Rolanda udělalo Pistolníka, který skrz dveře napříč světy staví své ka-thet a nechává se unášet ka směrem k Temné věži. Příběh, kdy na oltář je položena první z mnoha obětí a já čtu, po nocích bdím a čtu a ženu ty řádky směrem ke konci, který je předem daný a jediné, co nevíme, jde kdy a jak nastane. Mám v srdci žal, ale vím, že tohle prostě muselo ven, abychom pochopili, kdo a proč je Roland tím, čím je. Dokonáno jest a teď vzhůru na další cestu!
Pěkný díl...od předchozích se liší v tom, že se nejedná o roadtrip (nebo jak bych to nazvala)...odehrává se v podstatě v jedné oblasti, proto se možná zdá děj někdy zdlouhavý.
Štítky knihy
americká literatura Walter Padick
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2023 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha Čaroděj a sklo je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 1 806x |
| Čtenářské výzvě | 47x |
| Doporučených | 123x |
| Knihotéce | 689x |
| Chystám se číst | 226x |
| Chci si koupit | 90x |
| dalších seznamech | 14x |
príbeh mal svoje svetlé miesta, ale k celkovému deju neprispel úmerne k počtu strán. Tak uvidíme čo nám prinesie ďalší diel...