Temná komora Damoklova

20.09.2021

Složité, zajímavé, dobré!

03.10.2020

Kniha se četla velmi dobře, děj je plný dialogů a rychle odsýpá. Hlavní hrdina se zapojí do protiněmeckého odboje a postupně se stále více zaplétá do sítě agentů a špiónů až nakonec ztrácí přehled o tom, kdo je kdo, co je realita a co je výplodem jeho fantazie.

27.02.2019

Velice zajímavá kniha! Drsná! Název knihy je trefný! Čteno jedním dechem! Můžu říct, že mě kniha opravdu vtáhla do děje.

21.03.2018

Četl jsem již dvakrát a je to skvostná záležitost. Román jak má být. Temný, ironický, cynický, umístěný ve světě a době, která se vymkla kontrole a kde na každém rohu číhá dvojitý agent. Nebo že by to bylo všechno jinak? - Hermans ukazuje, že mezi hrdinou a zrádcem nemusí být zas až takový rozdíl, vše je dáno tím, jak na daná fakta pohlížíme, a kdo a jak je hodnotí. Doporučuji.

19.06.2017

Románem jsem se cílevědomě prokousala, vyzbrojena informacemi o autorovi a Kunderovou recenzí, která v našem vydání tvoří jakýsi doslov (prozrazující ale víc než třeba). Chvílemi se mi ta absurdita situací i líbila, ale povětšinou jsem nevěděla, na čem jsem. Těch identit, mrtvých, (zlo)činů bylo tolik, že mě to zavalilo. Navíc hlavní hrdina byl pro mě zcela neuchopitelný, jak konal bez jakéhokoli povědomí o tom proč a bez jakéhokoli svědomí (okamžitě byl nejen ochoten, ale přímo schopen pozabíjet kdekoho). Špionážní thriller to tedy opravdu není, ale čtenář si užije pořádné napětí ve vlastní mysli, protože ho autor tak či onak dohání k šílenství.
Škoda že autor více nevytěžil ze slibného tématu temné komory.
Po další úvaze jsem došla k děsivému závěru, že vlastně autor cynicky zlehčil a rozmetal celý nizozemský odboj, když svého hrdinu nechal dělat to, co dělal, jak v Kocourkově, čímž svým chováním za (jiné) války ještě výrazně překonal našeho Švejka - v důsledku padaly hlavy nevinných odbojářů.

29.01.2017

Knihy zásadně nečtu na doporučení od neznamých lidí. Protože tomu lidi nerozumí. Lidi, který by tomu rozumět měli, pracujou v knihkupectví. Ale i tam pracuje spousta lidí, který tomu moc nerozumí. Když mi ale jeden Paliho zaměstnanec v Luxoru doporučil Laskavý bohyně (nejlepší kniha všech dob), nevědíce, že už sem je čet, tak sem si řek, že ten tomu asi rozumí. Měl jsem čerstvě dočtenej Žert od Kundery a v ruce jsem držel nějakýho dalšího Kunderu a to se mi vysmál, jestli nejsem píča, že to je Coelho pro náročný. Well played. Na to konto jsem si teda koupil jeho druhý doporučení Temnou Komoru Damoklova od Willema F. Hermannse.

Teď doufám, že ho Palijo při dalším hodnotícím pohovoru sešvihá prodlužovačkou, protože takovouhle hovadinu bych nekoupil ani mámě k Vánocům.

Děj se odehrává v období druhy světový války, takže zkurvit knihu z tohohle období, to už fakt chce fištróna.

K tomu všemu bych ještě rád dodal, že doslov psal Kundera a typografii, obálku a vazbu dělal Pecina, takže je kvalita knihy podobný překvapení, jako kdyby se Eva Green svlekla a měla mezi nohama hasiče.

I hlavní hrdina Henri Osewoudt má k solidnímu příběhu slušně našlápnuto - je to Holanďan, kterýmu se zvencne matka a zabije otce a tak Henri vyrůstá u strýčka. Strýček má dceru, která je ošklivá jak náš prezident a navíc je o sedm let starší než Henri. Správná konstelace pro to, začít ji jako mladší bratranec štukovat.

Pak začne druhá světová válka a Henri už je ženatej se Zemanem a má krámek s tabákem v Amsterdamu. Henri má lehkou vadu na kráse a to takovou, že mu nerostou vousy a vypadá jak nedocmrndlá buchtička. A proto dělal v mladí judo (čti žido), ve kterým je fakt dobrej. Judo je specifický v tom, že správně provedenej chvat ubere Židovi rovnou dva životy. Naštěstí to náckové nevěděli.

Jednoho dne se v tabáku zastaví Dorbeck, což je chlap, co vypadá na vlas stejně jako Henri, akorát mu rostou vousy a je hustej. A je v odboji a poprosí Henriho o laskavost. Henri souhlasí a stane se tak součástí odboje proti náckům. V průběhu války ho Dorbeck zaúkoluje ještě několikrát a vždycky to dopadne dobře. Hlavně pro Henriho, ostatní většinou pochcípaj. Tak Henri za války zabije několik nácků a zklátí několik buchtiček. S jednou židovkou dokonce zplodi dítě, který bohužel nepřežije porod. Velmi emotivní scéna je pro tuto knihu příznačná - Henri v nemocnici pláče nad mrtvolkou svýho dítěte a člověk u to usíná.

Pak skončí válka a Henriho zábasnou, protože si spojenci mysli, že jeho přežití neni náhoda, ale zásluhou kolaborace s Němcema. A začíná dokazovací kolotoč, kdy mi jako čtenáři bylo úplně u zadku jak to dopadne. S Osewoudtem sem sympatizoval asi jako s Limberským a jeho marná snaha dokázat, že Dorbeck neni vymyšlená osoba v jeho hlavě mi byla úplně putna. Kdyby Hermannsovi máma před par lety dala k Vánocům Fight Club, ušetřilo by mi to 500 stránek života. 3/10.

27.06.2013

Napínavost příběhu trochu kontrastuje s jednoduchým stylem vyprávění, což se mi velmi líbí. Mnoho protikladů a fatálních chyb v Osewoudtově životě dělá jeho postavu živou a skutečnou. Vraždy vykonává s velkými obavami, ale odhodlaně a bez výčitek, neboť nepochybuje o tom, že to, co mu Dorbeck přikazuje dělat, je správné. Všechny tyto děje jsou popisovány suše, očima muže, který je pouze pozorovatelem okolního dění a nechá sebou zmítat v době, kdy je životně důležité postavit se na tu nebo na onu stranu.