Téměř dokonalý svět
Další kniha autora světoznámých bestsellerů Muž, který chtěl být šťastný a Den, kdy jsem se naučil žít je neotřelý iniciační román, který v čtenáři probouzí nezdolnou chuť rozhodovat se sám za sebe, plně si užívat svobodu a opět se stát pánem svého života. Není právě schopnost rozhodovat se jednou z těch podstatných věcí, které dělají člověka člověkem a dávají lidskému životu smysl? Tuto zdánlivě samozřejmou pravdu si lidé ovšem mnohdy vůbec neuvědomují. To platí i pro Davida Lisnera, mladého ctižádostivého programátora spoléhajícího se především na svůj intelekt. David žije na území "Řádných", v technologicky pokročilé společnosti, která úzkostlivě dbá na blaho každého jednotlivce. Nedaleko odtud leží ostrov, kam se uchýlili "Vysídlení", kteří se proti této přetechnizované společnosti vzbouřili a odešli žít podle vlastní filozofie. Jednoho dne je Davidu Lisnerovi bezpečnostními službami svěřena přísně tajná mise: má se vydat na nepřátelské území mezi "Vysídlené" a navázat zde kontakt s ženou jménem Eva Montoya, neteří a jedinou dědičkou právě zesnulého významného sociologa Roberta Sola. Cílem je zmocnit se jeho vědecké zprávy, která by společnost "Řádných" mohla zásadním způsobem destabilizovat. Svobodomyslnou mladou Evu, která se spoléhá na svou intuici a rozhodně si nenechá nic diktovat, však nebude tak snadné získat na svou stranu. Proč ostatně David tak poslušně plní všechny pokyny aplikací a dovoluje jim, aby řídily jeho život a aby o něm rozhodovaly? Rozhodování často bolí, ale dokud se to nenaučíme, bude nám život unikat mezi prsty…... celý text
Originální název: Un monde presque parfait, 2024
více info...
Komentáře knihy Téměř dokonalý svět
Přidat komentář
Další román od autora s nadčasovým nadhledem, kam by asi mohla společnost dojít. Příběh David z Řádných, který má za úkol přesvědčit Evu z Vysídlených, aby přešla na stranu Řádných. Příběh nás vede poznáním obou společností, hledání pravdy úmrtí strýčka Evy a postupné procitnutí z moderního technologického světa, kde je vše ,,dokonalé" a lidé si žijí podle svých nejlepších přání, které jim ve skutečnosti diktují veškeré aplikace a pak druhý svět, kde lide žijí v souladu s přírodou, dělají to, co je baví, jsou sví a skutečně svobodní! Závěr nám ukáže kam moderní společnost nás směřuje a že lidé chtějí žít svůj život. Citát uvedený v knize od Victora Huga, myslím říká vše: ,,Zemřít, to nic není, ale nežít, to je to nejhorší." Doporučuji a dávám 5*.
Tohle bylo hodně divné čtení.
Mělo jít o střet dvou světů: ryze logického a technického, kde lidem řídí život aplikace a nemají prakticky negativní emoce, a rádoby ezo komunity. To celé zabalené do kabátku detektivního příběhu.
Spousta věcí v knize ale byl natolik přitažená za vlasy, že mi dělalo problém neprotáčet nad nimi oči.
Kde asi berou ezoušci na tom svém ostrově peníze? Proč Eva mluví jako Ottův naučný slovník filozofie, když je tak děsně intuitivní?
Jakou roli v tom všem hrála profesorova žena?
Proč si nikdo z lékařů nevšiml, že v kómatu je zdravá žena?
Jak je možné, že žena s hemofilií, která po odstranění kanyly začne krvácet, tak nevykrvácí?
Co ten naprosto nevěrohodný požadavek výzvědné služby?
Kde byl teda schovaný Solův výzkum?
Jak se Miotesoro přesunl na ostrov, když je potřeba mít vízum, což určitě nebylo možné kvůli vyřazeným serverům.
Samé otázky...
Kniha nicméně přináší mnohé podněty k zamyšlení a nebojí se zabředávat i do témat, která jsou jak vystřižená z oblasti konspirací. Možná nás donutí nad našimi životy přemýšlet a možná ne.
Celé je to taková nesrourodá směs psychologie, osobního rozvoje, filozofie, konspiraček, eza... a za mě to fakt nedrží pohromadě.
Takže pokud máte tenhle druh literatury rádi, klidně po ní sáhněte. Já osobně si myslím, že autor napsal i lepší knihy.
PS: Jestli ještě někde uvidím větu typu "Naše duše si sem přišla prožít konkrétní zkušenost," tak asi začnu ječet...
Velmi dobře napsaná kniha. Trocha detektivní zápletky, děj se dobře čtivě rozvíjí, části s osobním rozvojem zaimplementované do příběhu. Velmi doporučuji. Určitě se pustím do dalších knih autora.
Báječné. Jeste nikdy jsem nepsala komentář před dočtením knihy, ale tady at to dopadne jakkoliv, tak to bude OK.
Jde o střet dvou společností - naší tradiční s emocemi a mírným nepořádkem, kterou zastupuje Eva- učitelka tance. Druhou přetechnizovanou, kde vše má svůj řád, každý životní aspekt řídí nějaký program, lidé mají podkožní čip na vše potřebné. Tuto společnost zastupuje David IT specialista.
Samozřejmě každý se snaží přesvědčit toho druhého, že jeho společnost je lepší.
Jak to dopadne, zatím nevím. Držím jim palce oběma. Oba jsou velmi sympatičtí.
Nechci byt nějak genderove nevyrovnaná, to je teď obrovsky problém, ale toto by ženská nevymyslela. Technické vychytávky z Davidova světa - úžasné !!! Mne by se nejvíce hodila skříň s oblečením, kde se rozsvěcují ramínka podle aktuální teploty venku a poté podle toho, co se k sobě hodí. Nechci zabředavat do meziradkove pointy příběhu - technický pokrok je dobrý sluha, ale špatný pán…
To by bylo na další obsáhlý komentář.
V neposlední řadě musím moc pochválit práci překladatelky.
Toto je přesně kniha podle mého vkusu- takže doporučuji.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Laurent Gounelle také napsal(a)
| 2008 | Muž, který chtěl být šťastný |
| 2015 | Den, kdy jsem se naučil žít |
| 2010 | Bůh chodí po světě vždycky inkognito |
| 2013 | Filozof, který nebyl moudrý |
| 2022 | Probuzení |

81 %
78 %
54 %


Další kniha mého oblíbeného autora, která mě opět nezklamala. Zajímavě vystavěné kontrasty dvou odlišných prostředí. Pátrání po důvodech neobvyklých úmrtí pomalu odhaluje, co se skrývá za fasádou zdánlivě dokonale fungujícího světa. Nerozhodný a ctižádostivý David se setkává se svobodomyslnou a intuitivní Evou a vzájemně poznávají rozdílné společnosti, ve kterých žijí. Vřele doporučuji.