Telurie
Vladimir Georgijevič Sorokin
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204191/bmid_telurie-3f2-204191.jpg
4
51
7
Román Vladimíra Sorokina Telurie (rusky vyšel v říjnu 2013) je jakousi svéráznou odpovědí na otázku Umberta Eca: Vstoupili už jsme do epochy nového středověku, nebo na nás ta středověká budoucnost čeká za nejbližší zátočinou? Sorokin jako by Ecovi odpovídal: Nový středověk je náš společný celoevropský úděl… Děj knihy se odehrává v roce 2054 po dvou evropsko-islámských válkách, které ze „staré“ (tedy současné Evropy) nenechávají kámen na kameni: V této nové Evropě opět potkáváme křižáky, novou šlechtu, kentaury, opričníky (a vůbec řadu reálií ze Dne opričníka), pravoslavné komunisty, obyvatele SSSR (čti Stalinské sovětské socialistické republiky), templáře, kteří se stanou zachránci Evropy, a ti všichni hledají nový řád a nové absolutno, případně nový ráj, jenž si někteří navozují novým narkotikem, působícím i několik měsíců – telurovými hřeby, odborně zatloukanými rovnou do mozku. Román má padesát kapitol, z nichž každá je napsána zcela jiným jazykem a vždy ze zcela nových, neopakujících se ideových pozic. Je to Evropa, která není schopna se dohodnout, Evropa zachvácena všeobecným zmatením pořádků a hodnot, z něhož jde mráz po zádech.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Теллурия (Tellurija) , 2013
více info...
Přidat komentář
Okouzlující antiutopie. Sorokin si vytvořil propracovanou vizi Ruska i zbytku Evropy po roce 2050 a s každou kapitolou nám tento svět představuje. Lahůdka pro knihomoly, protože jednotlivé kapitoly svým odlišným literárním stylem odkazují k nejdůležitějším dílům světové literatury. Ten, kdo se začte, bude na konci bohatě odměněn pochopením celého Sorokinova univerza. Nelze než doporučit, pro mě lifechanger.
po piatich kapitolách knihu odkladám... žiadna kapitola spolu nesúvisela. odteraz začnem čítať anotáciu každej knihy. myslela som, že si splním bod výzvy... téma budúcnosť... ale nie. nemôžem to čítať nasilu
Ani druhé setkání s páně Sorokinem nedopadlo na výbornou. Autorova chmurná vize nové doby temna mne sice zaujala, ale mám problém s formou, jak ji autor čtenáři předkládá. Rozdělení knihy na x na sebe nenavazujících částí by ani tak nevadilo - střípky mozaiky by stačily k poskládání obrazu nové Evropy a Ruska - mám však výhrady k autorově zálibě v prasárnách a zbytečnému žvanění o ničem. To co má šokovat mne zkrátka u Sorokina nudí ( lechtivou literaturu umí jiní a lépe ). Těch pár povedených střípků knihu jako celek nemohou zachránit
Zatím jediné dílo Vladimira Sorokina, po jehož přečtení nemohu říci, že jsem nadšen. Telurie jistě není špatným literárním počinem, ale náměty, se kterými se v díle setkáváme, se dle mého názoru příliš opakují.
Také se domnívám, že dílo v rámci tvorby autora není něčím výrazně originálním. Snad je to tím, že předcházející díla Sorokina jsou poměrně šokující a čtenář jde do čtení jeho knih již s nějakou vizí, která, pokud se nenaplní, způsobí lehké zklamání.
Přesto si myslím, že je dílo poměrně dobře čitelné (snad jen mohlo být o 100 stran kratší) a uděluji 3*.
Hodně těžká, ale zároveň zajímavá kniha. Vzhledem k současné situaci s Islámským státem překvapivě vizionářská. Lze doporučit všem, kdo se zajímá o evropské a zejména ruské umění a dějiny. Bezpočet originálních nápadů v padesáti kapitolách.
V první třetině jsem si říkala, co je to za blbost, pak mě to začalo dost bavit, ale ke konci jsem opět přemýšlela, jestli si od Sorokina ještě někdy něco přečtu. Teď mi vrtá hlavou, jestli by nestálo za to si to přečíst ještě jednou a pečlivěji, nebo jestli na Sorokina raději už nikdy nepomyslet :)
Štítky knihy
alternativní historie ruská literatura
Autorovy další knížky
| 2009 |  Den opričníka |
| 2011 |  Vánice |
| 2014 | Telurie |
| 2010 | Třicátá Marinina láska |
| 2003 | Fronta |
Kniha Telurie je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 69x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 44x |
| Chystám se číst | 47x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 1x |
Uchvácen autorovým Dnem opričnika jsem se na tohle těšil. Ale nezvládnul jsem to. Nedočteno. Jazyk je podobně uhrančivý, ale chyběl mi tu ten jednotný motiv (daný časem a hrdinou). Je to chaos. Nedokázal jsem udržet pozornost. Vzhledem k tomu stylu tu fakt chybí něco jednotného. Je to pro mě rozhodně autorova nejhorší kniha. Horší než Vánice nebo Manaraga. Klobouk ale dolů před překladatelem.