Těhotná vdova

19.06.2020

(SPOILER) Pokud jste milovníky klasické anglické literatury a klasiky vůbec a pokud vás baví dialogy, či postmoderní hrátky s formou, pak je Těhotná vdova Martin Amise to pravé pro Vás. V opačném případě se románu raději vyhněte širokým obloukem anebo se připravte na více než čtyřista stránek k nepřežití. Amis Těhotnou vdovu vyfutroval odkazy na desítky a desítky románů anglických i světových klasiků, které na konci knihy shrnuje dodatek překladatelky Věry Kláskové. A je jich požehnaně. Já bezpečně poznal jen Kafkovu Proměnu, takže v mém případě je to trochu házení perel sviním. Podobně laděný je i román Skořápka Iana McEwana. V Amisově Těhotné vdově nejde o děj v běžném slova smyslu, ale spíše o střídání scén nebo situací. Situací může být odpolední odpočinek u bazénu (téměř tři čtvrtiny knihy se odehrávají mezi zámeckým pokojem a bazénem), kde se sejde několik osob. Autor pak scénu dešifruje podle určitého klíče. Tím může být cokoli, třeba tlak vzduchu a teplota vody - Amisova fantazie je v tomto směru bezbřehá.
Skupina přátel (víceméně) spolu tráví dovolenou kdesi v jižní Itálii. Ubytováni jsou v zámečku patřící rodině jedné z osob. Hlavní postava knihy Keith se chce stát prestižním recenzentem a tak louská jeden klasický román za druhým - odtud ty aluze. Na zámeček přijel spolu se svojí přítelkyní Lilly, ale přítahuje ho její kamarádka Šehrezáda (!). Úmorně rozebírá své já, své motivace, pocity i libido. Srovnává (prostřednictvím klasiků), jak se v průběhu doby měnily způsoby svádění a erotiky. Postupně zjištuje, zvláště po příjezdu další dívky Glorie, že se nachází na prahu nového společenského i sexuálního řádu, kdy často dochází k obrácení mužské a ženské role. Ačkoliv v sexuálních termínech se Amis nijak nežinýruje, nemohl bych Těhotnou vdovu označit za erotický román. Žádných Padesát odstínů šedi pro náročné, ani žádný Norman Mailer. Amisův text je místy velmi těžký, plný intelektuální konverzace, existenciálních myšlenek i jisté bezvýchodnosti. V určitých pasážích jsem si říkal, že jen spisovatel jeho kalibru nebo Aubyna či McEwana je schopen takové brilance, u jiných měl chuť knihu okamžitě zavřít (v lepším případě). Tak či onak jsem se textem nakonec prokousal, ale pokud mohu doporučit těm, kdo od Martina Amise ještě žádnou knihu nečetli: sáhněte raději po Nočním vlaku nebo Šípu času. Knihy jsou to podstatě kratší a přesto, alespoň dle mého, mnohem zajímavější.

25.05.2016

Začátek knihy opravdu překomplikovaný, přeskakování z různých prostředí a časových rovin, takže jsem byl taky na rozpacích. Ale postupem času se z toho všeho stává brilantní zpráva o svým způsobem přelomové době. V druhé půlce velmi zábavné, až jsem se nemohl odtrhnout.

15.01.2015

Bohužel kniha me vubec nenadchla. Jedna z mala knih kterou jsem ani nedocetla.

13.08.2014

Přečetla jsem během dovolené, příběh mě pohltil, ač byl místy umluvený a ač jsem se nemohla rozhodnout, zda se mi vůbec líbí. Každopádně jde o řemeslo na velmi dobré úrovni. Peněz nelituji a hodnotím čtyřmi hvězdami.