Tegmine
Soňa Sirotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/293697/mid_tegmine-xz1-293697.jpg
4
29
12
Zdá se, že Vroni je na světě úplně sama. Nepamatuje si své jméno, odkud přišla, ani co se jí stalo. Nikdo ji nehledá. Vzpomínky se nevrátí po celý dlouhý rok v léčebně. A tak se lékaři rozhodnou pokusit se vrátit jí pamět tak, že ji umístí do malebné Lenory spolu s ošetřovatelkou, která bude předstírat její babičku. Uprostřed šumavských lesů má tedy žít jako obyčejná středoškolačka. Jenže s příchodem Vroni se v poklidné Lenoře odehraje smršť tragických událostí a do života ji vstoupí tajuplný Ben. Je Ben někdo z její zapomenuté historie a přišel jí pomoct, nebo ohrozit na životě? Jsou jeho schopnosti podivuhodným talentem, nebo nadpřirozenou mocí někoho, kdo už možná není lidskou bytostí?... celý text
Přidat komentář
Kniha je velmi tajemná, dostatečně vtipná a slibně nepředvídatelná. Mohu jedině doporučit.
(SPOILER)
Tohle je snad první špatný komentář, co za dnešek napíšu.
Tegmine jsem dostala na besedě s jeho autorkou někde před dvěma lety a abych pravdu řekla, po přečtení jsem z toho měla takový pocit, jako kdybych poslední dobou nepřečetla prakticky nic.
Příběh byl sice zajímavý, ale bylo to něco ve stylu: celou knihu má hlavní hrdinka jen divné pocity a poslední dvě kapitoly se dozví všechna tajemství své minulosti, která jsou tak zmatená, že člověk musí číst každý odstavec třikrát, aby to aspoň trochu pochopil.
Ze čtení tohohle příběhu jsem si vzala asi tak to, že už ho nechci číst znovu. Nebyla to přímo katastrofa, ale nebavilo mě to natolik, nakolik jsem si myslela, že mě to bavit bude.
Ke knize jsem se dostala více méně náhodou a očekávání měla spíše nízká než vysoká. Ač se zprvu nic moc nedělo, autorčin styl psaní si mne brzy zaháčkoval a skončilo to tak, že jsem nakonec četla do půl jedné ráno. Ano, kniha se cca od první třetiny dosti hemžila překlepy, chybami v interpunkci, místy byla chybná shoda podmětu s přísudkem, občas v textu vykoukla slova či opakující se zájmena, která zůstala po přepisování a upravování jeho předchozích verzí, nejednou autorka podivně dělila přímou řeč postav do více řádků či byly chyby typografické. Nicméně jak jsem obvykle na tohle opravdu fašista, tentokrát jsem to jen zaznamenala, přelétla očima a četla dál. Překvapilo mne, natolik mne kniha chytila a mohu konstatovat, že asi budu na Yount Adult (i když, jak se ukáže, v tomto případě - a tím nemyslím autorku, ale postavy - to moc YOUNG není ;-)). Pokud se Sirotkové podaří udržet nastavenou laťku, může se při správné propagaci knihy rozjet mezi mladými čtenáři nový trend. Mně to tedy přišlo velmi originální, neotřelé i poutavě psané.
Jak mi zprvu vadilo, že autorka se vypisuje skoro se vším, co Vroni prožívá při nástupu na gymnázium (že si dělá fiktivní nástěnku, jaké mají ve školce předměty, co má na sobě, ...), nakonec musím konstatovat, že se tím podařilo hezky navodit atmosféru. Na Šumavě jsem zatím nikdy nebyla, ale z knihy na mne přímo dýchala mlha v lese a všudypřítomná vlhkost. Oproti tomu v Krupce jsem byla, takže už jsem mohla operovat s vlastní fantazií, a zmínka o Klíši vyloženě zahřála. Ve finále se mi tedy nakonec líbilo i to, že se kniha neodehrává v nějakém fiktivním světě, ale na reálných místech, která čtenář zná / může navštívit. Ještě mám v úmyslu vygooglit si jména toho historika a památkáře ;-).
Co se děje týče, vytvářela jsem si vlastní domněnky, jak to celé je, a přiznám se, že pointu a odhalení postav jsem nečekala vůbec. Myslela jsem si, že to bude operování s upířinou, pak mi do toho skákali mimozemšťani (nevím proč, stále mi naskakoval film "Jsem číslo čtyři"), ale rozuzlení pro mne bylo v literárním žánru něčím novým, překvapujícím a o to víc se mi kniha líbila. Možná by stálo za to přečíst si ji nyní znovu, když už vím, oč tam jde, všímat si dílčích narážek a náznaků. Neboť čtenář si po celou dobu myslí, že Vroni je obyčejná teenagerka, která jen ztratila paměť...
Stále jsem čekala nějakou jobovku a hnusárnu, ale atmosféra houstla i bez nich drobnými narážkami, událostmi, u nichž hrdinka tuší, že mají jiný význam, než jak se zdá, nesrovnalostmi, ... - a to vše v kontrastu s obyčejnou partou mladých lidí a jejich obvyklou denní realitou. Líbilo se mi i to, že v knize se neobjevil žádný sex, byť minimálně v hotelovém pokoji se zdálo, že se k němu schyluje, a přesto mezi hrdiny bylo určité erotické pnutí dráždící čtenářovu fantazii.
Mimochodem: autorka má ke knize na svých stránkách "trailer", mně tam ovšem vadí ty "zrcadlové" fotky a protagonista Bena, kterého jsem si představovala jinak. Ostatně i Vroni, ale fotografie modelky v knize mne až tak nerušily, byť mi přišly poněkud zbytečné. Možná by čtenářovu obrazotvornost víc burcovaly chmurné a tajuplné fotky Šumavy...
Trochu v mlze pro mne zatím zůstávají jezera, jejich obyvatelé i úvodní kapitola (která hned nastolí tu správnou atmosféru), ale očekávám, že to bude rozvedeno v pokračování, stejně jako osobní příběhy obou ústředních postav. Dočkáme se snad i bitvy mezi Vroni a Luciou? Btw: Odmaturovala Vroni nakonec?
Sečteno a podtrženo: Chyby v knize považuji za hanbu, ale tentokrát je přebil čtivý a originální příběh. Dlouho mě nic tak nechytlo, a to mám načteno opravdu hodně.
Nejprve me zaujala obalka, anotace znela zajimave a kniha uplne nezklamala. Styl psani mi sedl, cetla jsem skoro bez prestavky, ale hodne rusive pusobilo obrovske mnozstvi preklepu a gramatickych chyb. Nektere dialogy mi prisly nesmyslne, cetla jsem je nekolikrat, abych se presvedcila, ze jsem je precetla spravne a jen nedavaji smysl.
Trochu me zarazel I popis pocitu postav. Casto jsem nevedela, co si o nich myslet. Jednou se choval tak a pri druhe vete zase uplne jinak. Davam prednost jasne danemu charakteru, ktery se meni v prubehu deje, ne jednoho rozhovoru.
Ale celkove se mi kniha zamlouvala, tema zajimave, ctive napsane a jako plus pocitam I to, ze se dej odehrava v pro me znamem prostredi.
Knihu Tegmine jsem četla minulý rok, ale o prázdniny jsem se k ní zase vrátila. Nechápu předchozí komentář, proč se v příběhu objevila spisovatelka Iva Procházková??? Iva Procházková je jméno Vroniny spolužačky...ono se tak nějak stává, že osob se stejným jménem je na světě (i v tom vymyšleném) několik. :). K příběhu jsem se vrátila, protože jsme o prázdninách byla na Šumavě a musím říct, že pro mě kniha dostala nový rozměr, když jsme se na všechna ta místa mohla sama podívat. Nefotila jsem se s knihou, abych dostala od autorky tričko, jak jsem si přečetla na jejím instagramu, ale užívala jsem si atmosféru a byla šťatsná, že se mi dokonce podařilo najít Vroni dům na břehu řeky Teplé v Lenoře. Cesta je v knize dobře popsaná. Moc bych si přála druhý díl, bohužel, čas od vydání prvního dílu se vzdaluje, tak jen doufám, že autorka nenechá příběh bez konce.
Na úvod je nutno říct, že nemám ráda české autory a česká tvorba mě nebaví, takže jsem měla předsudky. Ale tato knížka překvapila. Byla dostatečně tajemná, dostatečně vtipná díky "hloupým středoškolačkám" a dostatečně nepředvídatelná. Má ale obrovské minus a to, že je tam velká spousta gramatických chyb. Dost to rozptyluje, když na každé druhé straně je překlep, chybí čárka, slovo navíc nebo je tam špatně mezera.
Takže kniha fain, ale korektura hrozná.
Knihu jsem právě dočetla, čili vím, o čem je. Ale když se mě někdo tak po měsíci zeptá, o čem Tegmine je, moc toho nebudu moci říct. Čekala jsem, že se autorka bude více věnovat Vroni, podle mě je příběh až moc ,,přebenovaný". Ke konci už jsem ani místy nepochopila, co se tam vlastně stalo. Nevím, zda si přečtu pokračování.
Ještě něco ke konci. Je snad jasné, že příběh je zcela vymyšlený, tak nerozumím tomu, proč se sakra v tom doslovu objevila spisovatelka Iva Procházková.
Na začátek musím říct, že takovou spoustu gramatických chyb jsem asi viděla jen u pár knih.
Co se týče děje, je to pro mě naprostý originál. Až jsem se divila, že něco takhle poutavého a dopředu neodhadnutelného mohlo být napsáno v naší malé zemičce. Jen bych autorce vyčinila za konec, protože fajn, víme, co je s Vroni, ale kde je Ben??? Doufám, že bude pokračování, kde se dozvím, co bude dál.
Většinou se českým autorům vyhýbám, ani vlastně nevím proč. Tohle mi padlo do oka čistě náhodou. Zaujal mě nicneříkající název, obálka i anotace. Úvod byl trochu vleklý, což by mi ani moc nevadilo. Horší bylo to, že prostě jsem nic nechápala a ke konci musím říct, že stále moc nerozumím. Autorka se snažila o vytvoření "druhého" světa, ale vlastně stále o něm pořádně nic nevím. Půlku knihy se hrdinka honí za přízrakem Benem a pak to autorka vyšmouluje tak, že se vám chce někoho seřvat. Sem tam jsem se ztrácela v dialozích a bohužel se i objevovaly chyby v textu. Postavy jednaly celkem nereálně. Pokud pokračování vyjde, hodně si rozmyslím jestli si ho vůbec přečtu. Každopádně věřím, že by se s tím stále něco dalo dělat a že to autorka úplně nezazdila a může z toho být takový celkem milý fantasy příběh. Jo je to prostě rozjezd, dost to drhne... je to takový neučesaný, ale neni to nejhorší. Viděla bych to tak na dvě a půl hvězdičky, možná až se mi to rozleží v hlavě, tak tři.
Tegmine má hodně nezodpovězených otázek. Tato kniha je vlastně otevřením celého příběhu, neboť na Instagramu autorky je odkaz na začínající práce na druhém dílu. Hlavní postava Vroni moc neodkrývá své nitro, ale je to proto, že největší záhadou je vlastně ona sama i pro sebe. To, že ztratila paměť prozrazeno být může...proč ji ztratila a kdo je, to souvisí s nejasným obrazem jí samé. Jinak jsou totiž ostatní charaktery vykresleny dobře. Jak napovídá závěr knihy, příště se spolu s Vroni o ní dozvíme více. Myslím, že je hezké, že se příběh odehrává u nás v Čechách. I my máme místa spojená se záhadami. Sugestivně je popsané prostředí. Bonusem je pěkný trailer na You tube. Ben je taky zajímavá postava, není vysloveně kladným hrdinou, ale o to uvěřitelnější je Vronino zamilování so něj. Úplně hodnej a oddanej kluk by moc zajímavý nebyl. Zajímavá je myšlenka na nesmrtelného Fexta , zvlášť, když je to speciální pro Čechy a Německo. Nádherná obálka je opravdu vydařeným počinem.
Tegmine bych rozdělila na tři části:1. Velice zdlouhavý a nudný začátek.. 2. fantazírování o Benovi.. 3. Překombinovaný konec, který vlastně koncem není.
Kniha mi přijde jak slohová práce na téma "Vroni v nové škole". O hlavní postavě se nedozvíte skoro nic, děj vás nikam nezavede a za každou kapitolou vám zůstanou pouze otazníky k vysvětlení.
Štítky knihy
alternativní historie cestování časem maturita střední škola ztráta paměti, amnézie nesmrtelnost pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2008 |  Říkali mi Sisi |
| 2016 | Tegmine |
| 2011 |  Markéta Přemyslovna - Česká princezna na trůně dánském |
| 2018 | Josef I., můj přítel |
| 2021 | U dvora římského krále Josefa |
Kniha Tegmine je v
| Přečtených | 43x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 12x |
| Chystám se číst | 42x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 2x |
Téma rozhodně zajímavé a originální. Za to rozhodně plus a díky tomu stojí kniha za přečtení.
Ale ty chyby mi teda pily krev. Obzvlášť rozdíl mezi zájmeny ji/jí a ni/ní autorce (korektorce?) nic neříká. V naprosté většině případů je to špatně a já zrovna na tohle mám extrémní alergii.